16 C 357/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o 21 811 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku , částka, akapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, azákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 %, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalované (dále také spotřebitel) domáhá zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne , datum, poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala žalobci vrátit se sjednanými poplatky při RPSN 48,3 % dohodnutým způsobem. Žalovaná ale sjednané úvěrové podmínky nesplnila a úvěrový dluh uhradila žalobci pouze zčásti. Žalobce se nyní po žalované domáhá zaplacení zbývající neuhrazené úvěrové jistiny spolu s poplatky, smluvními pokutami i smluvními i zákonnými úroky z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu písemně nevyjádřila. 15 minut před zahájením jednání soudu dne , datum, žalovaná pouze telefonicky v 9.00 hod. oznámila, že se jí vyskytly konkrétně neoznačené komplikace na cestě, že soud nestihne a že nesouhlasí s jednáním v její nepřítomnosti. V rozmezí od 9.12 hod. do 9.25 hod. soud žalované 4 x telefonicky volal na její oznámené telefonní číslo , tel. číslo, zjistil, zda je omluva důvodná či nikoliv. Žalovaná telefon 2 x tipla a poté si telefon zcela vypnula a byla nekontaktní, přestože musela vědět, že jde o telefonáty ze soudu Soud postup žalované vyhodnotil jako její procesní obstrukci, neboť nebylo ničím prokázáno, že žalovaná byla na cestě k soudu a že měla skutečné komplikace. Omluva žalované byla nepodložená, proto soud d postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, soud ze smlouvy ze dne , datum, ve znění Úvěrových podmínek, Sazebníku a splátkového kalendáře zjistil, že dne , datum, byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, při roční úrokové sazbě „0“ Kč a RPSN 48,3 % s tím, že celková částka splatná žalovanou činí , částka, . Žalovaná se zavázala splácet úvěr v měsíčních splátkách dohodnutým způsobem.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z žaloby a z výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že dne , datum, žalobce poskytl žalované celkem částku , částka, .Z doplnění žaloby ze dne , datum, a z výpisu čerpání splátek a úhrad soud zjistil, že v období od , datum, do , datum, žalovaná na úvěrový dluh žalobci vrátila celkem částku , částka, .

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalované žalobcem ke dni uzavření úvěrové smlouvy, soud z karty klienta zjistil, že žalovaná měla být údajně zaměstnancem (neznámo u koho), že její čistý měsíční příjem měl činit částku , částka, (neznámo od koho) a že měla mít další příjem od ostatních neoznačených členů domácnosti ve výši , částka, (neznáno od koho a za co). Tyto údaje nebyly ničím konkretizovány ani doloženy. Z bezobsažné metodiky žalobce označené jako „Ověření bonity MLS“ nebyly zjištěny žádné konkrétní a relevantní údaje o reálných a pravidelných běžných měsíčních příjmech a výdajích žalované. Zjevně vymyšlené a nevěrohodné údaje o příjmech a výdajích žalované a jejích údajných členů domácnosti uvedené v kartě klienta nebyly ničím podloženy. Žalobce navíc ve svém vyjádření ze dne , datum, uváděl zcela odlišné údaje o příjmech žalované , částka, měsíčně a jeho další výpočty o úvěruschopnosti žalované zjevně vycházejí z žalobcem vymyšlených údajů tak, aby žalované poskytl úvěr bez ohledu na reálnou schopnost žalované jej vrátit. Žalobce nepokrytě vůbec nezjišťoval ani neověřoval reálné příjmy ani reálné výdaje žalované, proto nemohl provést řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Za stejný nesprávný postup byl žalobce sankcionován pokutou ČNB ze dne , datum, č. j. 2024/23023/650 ve výši , právnická osoba, .000 Kč, přesto, jak je vidno, žalobce se dosud nepoučil a sankcionované nedostatky dosud nenapravil.

7. Dopisem ze dne , datum, žalobce pro prodlení žalované s úhradami splátek vyzval žalovanou k úhradě dluhu pod pohrůžkou soudního vymáhání, Anonymizováno8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala úvěry za roční úrokovou sazbu 21,99 %, Raiffeisen bank a.s. za 21,9 % a , právnická osoba, . za 19,9 %. Průměrná roční úroková sazba bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance a nálezy Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 a IV.ÚS 702/20).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce vůbec nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného spotřebitele řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž nezjišťoval ani neověřoval běžné reálné příjmy ani výdaje žalované. V podrobnostech soud odkazuje na bod 6. rozsudku. Žalobce ničím neprokázal, že splnil zákonné povinnosti vyplývající z § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což má za důsledek absolutní neplatnost sporné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalované celkem částku , částka, , že žalovaná žalobci vrátila pouze částku , částka, a zůstal tak nedoplatek ve výši , částka, . Plnění, které si účastníci vzájemně poskytli, pak představuje plnění bez platného závazku. , adresa, .058 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ). Podle skutkových tvrzení žaloby se v projednávané věci nejedná o vydání klasického bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z., nýbrž o spor o plnění ze spotřebitelské úvěrové smlouvy podle výše uvedených ustanovení.

15. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil jako přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

16. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalované podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měl v řízení větší procesní úspěch 52%) nad žalobcem (48 %), avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).