16 C 4/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 321 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,5 % ročně od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 7,05 %, úrok 19,98 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 7,05 % a úrok 21 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou podáním ze dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce právnická osoba adresa (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným ve dnech datum a datum dvě smlouvy o spotřebitelských půjčkách podle tehdy platného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Smlouvou ze dne datum předchůdce postoupil obě sporné pohledávky na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Přestože sporná pohledávka je podle obsahu žaloby zjevně dlouhodobě promlčena, žalovaný žádnou námitku promlčení nevznesl, proto soud nemohl k promlčení pohledávky přihlédnout. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z první písemné smlouvy o půjčce ze dne datum, č. hodnota ve znění smluvních podmínek, uzavřené „podle zákona č. 40/1964 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb.“ soud zjistil, že předchůdce žalobce právnická osoba adresa se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelskou půjčku v hotovosti ve výši částka, kterou se žalovaný zavázal předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši částka, jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši částka, z poplatku za administrativní činnost ve výši částka a z hotovostního inkasa splátek ve výši částka, v celkové výši částka, formou 60 týdenních splátek po částka (částka měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 1 týdně od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. Smlouva byla dne datum podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným. Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy ze dne datum převzetí částky částka v hotovosti. Podle tvrzení žalobce v žalobě a přehledu plateb žalovaný na půjčku uhradil celkem částku částka (žalovaný měl předchůdci zaplatit celkem částka, pohledávku částečně zaplatil a nyní má žalobci doplatit celkem částku částka, přičemž rozdíl činí částku částka). Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy o půjčce, soud ze zákaznické karty ze dne datum zjistil, že žalovaný bydlel jako nájemník, že měl mít souběžnou půjčku, měl mít 2 děti, příjem ze zaměstnání jako zedník měl mít ve výši částka a měl mít údajně i „jiné příjmy domácnosti částka“. Tyto příjmy nebyly však ničím doloženy a listiny, z nichž měl předchůdce ověřovat pravdivost těchto údajů, nebyly vůbec konkretizovány. Žalovaný měl mít údajně měsíční výdaje za nájem ve výši částka, na telefon částka, na splátky půjček ve výši částka a na domácnost částka. Ani tyto výdaje nebyly však ničím doloženy a listiny, z nichž měl předchůdce ověřovat pravdivost těchto údajů, nebyly vůbec konkretizovány. Údaje o údajných příjmech a výdajích jsou nekonkrétní, neověřitelné, nevěrohodné a nelze z nich vycházet. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce o reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.

5. Z druhé písemné smlouvy o půjčce ze dne datum, č. hodnota ve znění smluvních podmínek, uzavřené „podle zákona č. 40/1964 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb.“ soud zjistil, že předchůdce žalobce právnická osoba adresa se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelskou půjčku v hotovosti ve výši částka, kterou se žalovaný zavázal předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši částka, jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši částka, z poplatku za administrativní činnost ve výši částka a z hotovostního inkasa splátek ve výši částka, v celkové výši částka, formou 60 týdenních splátek po částka (částka měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 1 týdně od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. Smlouva byla dne datum podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným. Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy ze dne datum převzetí částky částka v hotovosti. Podle tvrzení žalobce v žalobě žalovaný na půjčku uhradil celkem částku částka (žalovaný měl předchůdci zaplatit celkem částka, pohledávku částečně zaplatil a nyní má žalobci doplatit celkem částku částka, přičemž rozdíl činí částku částka). Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy o půjčce, soud ze zákaznické karty ze dne datum zjistil, že žalovaný bydlel jako nájemník, že měl mít 2 děti, příjem ze zaměstnání jako zedník měl ve výši částka a měl mít údajně „jiné příjmy a příjmy domácnosti ve výši částka a částka“. Tyto příjmy nebyly však ničím doloženy a listiny, z nichž měl předchůdce ověřovat pravdivost těchto údajů, nebyly vůbec konkretizovány. Žalovaný měl mít údajně měsíční výdaje za nájem ve výši částka, na telefon částka, na splátky půjček ve výši částka a na domácnost částka. Ani tyto výdaje nebyly však ničím doloženy a listiny, z nichž měl předchůdce ověřovat pravdivost těchto údajů, nebyly vůbec konkretizovány. Údaje o údajných příjmech a výdajích jsou nekonkrétní, neověřitelné, nevěrohodné a nelze z nich vycházet. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce o reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.

6. Podle smlouvy ze dne datum včetně příloh byly obě sporné pohledávky postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení dopisem ze dne datum. Předžalobní upomínkou ze dne datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu do datum. Podle podacího lístku byl dopis podán dne datum k poštovní přepravě na adresu náměstí TG. adresa, na které měl žalovaný podle ISZR trvalý pobyt.

7. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských půjček a úvěrů v době uzavírání první smlouvy v červenci 2012 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. v takové výši úvěr neposkytovala, Reiffeisen bank a.s. nemá již údaje k dispozici a právnická osoba. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 18,9 % ročně. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání druhé smlouvy v listopadu 2011 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 19,9 % ročně, Reiffeisen bank a.s. ve výši 21,9 % ročně a právnická osoba. ve výši 18,9 % ročně. V listopadu 2011 činila průměrná úroková sazba bankovních domů 20,23 % ročně.

8. Ke dni datum vstoupil v účinnost občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), na základě jehož ustanovení § 3080 bod 1 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Na základě § 3028 odst. 3 a § 3030 o.z. soud se při posuzování právních poměrů vzniklých mezi účastníky řídil dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o půjčce, přitom vzniklá práva i povinnosti mezi účastníky posuzoval prizmatem ustanovení části první hlavy I. o.z.

9. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

10. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

11. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

12. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

13. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

14. Podle dlouhodobě ustálené judikatury vyšších soudů je věřiteli v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nebo půjčku tak, že si od spotřebitele vyžádá příslušené podklady a z nich zjistí, ověří a posoudí reálné příjmy a reálné výdaje spotřebitele, a úvěr poskytne pouze tehdy, bude-li mít ověřeno, že spotřebitel bude moci úvěr reálně dlouhodobě splácet. Jinak úvěr ani půjčku neposkytne (viz např. rozsudek NS ČR ze dne datum, č.j. spisová značka, rozsudek NS ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozhodnutí ÚS ČR ze dne datum, č.j. TZ 26/2019, rozhodnutí NSS ČR ze dne datum, č.j. spisová značka). Pokud věřitel nesplní zákonné podmínky § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., bude smlouva o půjčce nebo o úvěru absolutně neplatná.

15. Žalobce k prokázání, že jeho předchůdce splnil podmínky § 9 zákona č. 145/2010 Sb., předložil pouze zákaznickou kartu ze dne datum a datum, z nichž jednoznačně vyplývá, že jeho předchůdce vůbec neověřoval pravdivost údajů o příjmech a výdajích žalovaného před uzavřením obou smluv. Údaje v obou kartách jsou neověřitelné a tudíž nevěrohodné, což má za důsledek absolutní neplatnost obou sporných smluv o půjčkách. Na základě absolutně neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

16. Sporné smlouvy o půjčkách jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky, které u obou smluv činily zaokrouhleně 84 % z jistiny půjček. V rozhodnou dobu činila úroková sazba 18,9 % a 20,23 % ročně a předchůdcem žalobce požadované poplatky ji mnohonásobně překračují. Souhrnné poplatky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytované půjčky nebo úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky i úroky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 658 obč.z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez těchto souhrnných zjevně lichevních poplatků by právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky neposkytl a smlouvy neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost obou smluv také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Žalobce zase tyto lichvářské poplatky soustavně vymáhá. Žalobci ani jeho předchůdci jako zjevně lichvářským a nepoctivým společnostem, které se přiživují a parazitují na chudobě, nelze tyto nároky přiznat ani podle § 6 odst. 2 ani podle § 8 o.z.

17. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku, které si musí smluvní strany podle § 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. vzájemně vrátit.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě první absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne datum částku částka, že žalovaný předchůdci žalobce vrátil pouze částku částka a zbývá nedoplatek ve výši částka. Dále bylo prokázáno, že na základě druhé absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne datum poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku částka a že žalovaný předchůdci žalobce vrátil částku částka, tedy podstatně více, než byla jeho zákonná povinnost.

19. Soud proto podle 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. uložil žalovanému povinnost vydat žalobci zbývající dlužnou částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ode dne datum do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

20. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelských půjčkách (odstavec II. výroku Anonymizováno 21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.