16 C 4/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 321 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,5 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku , částka, akapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, ,kapitalizovaný úrok ve výši , částka, ,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 7,05 %,úrok 19,98 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, ,kapitalizovaný úrok ve výši , částka, ,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 7,05 % aúrok 21 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou podáním ze dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, , adresa, (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným ve dnech , datum, a , datum, dvě smlouvy o spotřebitelských půjčkách podle tehdy platného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Smlouvou ze dne , datum, předchůdce postoupil obě sporné pohledávky na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Přestože sporná pohledávka je podle obsahu žaloby zjevně dlouhodobě promlčena, žalovaný žádnou námitku promlčení nevznesl, proto soud nemohl k promlčení pohledávky přihlédnout. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z první písemné smlouvy o půjčce ze dne , datum, , č. , hodnota, ve znění smluvních podmínek, uzavřené „podle zákona č. 40/1964 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb.“ soud zjistil, že předchůdce žalobce , právnická osoba, , adresa, se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelskou půjčku v hotovosti ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, , jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , z poplatku za administrativní činnost ve výši , částka, a z hotovostního inkasa splátek ve výši , částka, , v celkové výši , částka, , formou 60 týdenních splátek po , částka, (, částka, měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 1 týdně od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. Smlouva byla dne , datum, podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným.Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy ze dne , datum, převzetí částky , částka, v hotovosti.Podle tvrzení žalobce v žalobě a přehledu plateb žalovaný na půjčku uhradil celkem částku , částka, (žalovaný měl předchůdci zaplatit celkem , částka, , pohledávku částečně zaplatil a nyní má žalobci doplatit celkem částku , částka, , přičemž rozdíl činí částku , částka, ). Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena.Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy o půjčce, soud ze zákaznické karty ze dne , datum, zjistil, že žalovaný bydlel jako nájemník, že měl mít souběžnou půjčku, měl mít 2 děti, příjem ze zaměstnání jako zedník měl mít ve výši , částka, a měl mít údajně i „jiné příjmy domácnosti , částka, “. Tyto příjmy nebyly však ničím doloženy a listiny, z nichž měl předchůdce ověřovat pravdivost těchto údajů, nebyly vůbec konkretizovány. Žalovaný měl mít údajně měsíční výdaje za nájem ve výši , částka, , na telefon , částka, , na splátky půjček ve výši , částka, a na domácnost , částka, . Ani tyto výdaje nebyly však ničím doloženy a listiny, z nichž měl předchůdce ověřovat pravdivost těchto údajů, nebyly vůbec konkretizovány. Údaje o údajných příjmech a výdajích jsou nekonkrétní, neověřitelné, nevěrohodné a nelze z nich vycházet. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce o reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.

5. Z druhé písemné smlouvy o půjčce ze dne , datum, , č. , hodnota, ve znění smluvních podmínek, uzavřené „podle zákona č. 40/1964 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb.“ soud zjistil, že předchůdce žalobce , právnická osoba, , adresa, se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelskou půjčku v hotovosti ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, , jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , z poplatku za administrativní činnost ve výši , částka, a z hotovostního inkasa splátek ve výši , částka, , v celkové výši , částka, , formou 60 týdenních splátek po , částka, (, částka, měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 1 týdně od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. Smlouva byla dne , datum, podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným.Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy ze dne , datum, převzetí částky , částka, v hotovosti.Podle tvrzení žalobce v žalobě žalovaný na půjčku uhradil celkem částku , částka, (žalovaný měl předchůdci zaplatit celkem , částka, , pohledávku částečně zaplatil a nyní má žalobci doplatit celkem částku , částka, , přičemž rozdíl činí částku , částka, ). Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena.Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy o půjčce, soud ze zákaznické karty ze dne , datum, zjistil, že žalovaný bydlel jako nájemník, že měl mít 2 děti, příjem ze zaměstnání jako zedník měl ve výši , částka, a měl mít údajně „jiné příjmy a příjmy domácnosti ve výši , částka, a , částka, “. Tyto příjmy nebyly však ničím doloženy a listiny, z nichž měl předchůdce ověřovat pravdivost těchto údajů, nebyly vůbec konkretizovány. Žalovaný měl mít údajně měsíční výdaje za nájem ve výši , částka, , na telefon , částka, , na splátky půjček ve výši , částka, a na domácnost , částka, . Ani tyto výdaje nebyly však ničím doloženy a listiny, z nichž měl předchůdce ověřovat pravdivost těchto údajů, nebyly vůbec konkretizovány. Údaje o údajných příjmech a výdajích jsou nekonkrétní, neověřitelné, nevěrohodné a nelze z nich vycházet. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce o reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.

6. Podle smlouvy ze dne , datum, včetně příloh byly obě sporné pohledávky postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení dopisem ze dne , datum, . Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu do , datum, . Podle podacího lístku byl dopis podán dne , datum, k poštovní přepravě na adresu náměstí TG. , adresa, , na které měl žalovaný podle ISZR trvalý pobyt.

7. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských půjček a úvěrů v době uzavírání první smlouvy v červenci 2012 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. v takové výši úvěr neposkytovala, Reiffeisen bank a.s. nemá již údaje k dispozici a , právnická osoba, . požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 18,9 % ročně.Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání druhé smlouvy v listopadu 2011 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 19,9 % ročně, Reiffeisen bank a.s. ve výši 21,9 % ročně a , právnická osoba, . ve výši 18,9 % ročně. V listopadu 2011 činila průměrná úroková sazba bankovních domů 20,23 % ročně.

8. Ke dni , datum, vstoupil v účinnost občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), na základě jehož ustanovení § 3080 bod 1 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Na základě § 3028 odst. 3 a § 3030 o.z. soud se při posuzování právních poměrů vzniklých mezi účastníky řídil dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o půjčce, přitom vzniklá práva i povinnosti mezi účastníky posuzoval prizmatem ustanovení části první hlavy I. o.z.

9. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

10. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

11. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

12. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

13. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

14. Podle dlouhodobě ustálené judikatury vyšších soudů je věřiteli v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nebo půjčku tak, že si od spotřebitele vyžádá příslušené podklady a z nich zjistí, ověří a posoudí reálné příjmy a reálné výdaje spotřebitele, a úvěr poskytne pouze tehdy, bude-li mít ověřeno, že spotřebitel bude moci úvěr reálně dlouhodobě splácet. Jinak úvěr ani půjčku neposkytne (viz např. rozsudek NS ČR ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , rozsudek NS ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozhodnutí ÚS ČR ze dne , datum, , č.j. TZ 26/2019, rozhodnutí NSS ČR ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ). Pokud věřitel nesplní zákonné podmínky § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., bude smlouva o půjčce nebo o úvěru absolutně neplatná.

15. Žalobce k prokázání, že jeho předchůdce splnil podmínky § 9 zákona č. 145/2010 Sb., předložil pouze zákaznickou kartu ze dne , datum, a , datum, , z nichž jednoznačně vyplývá, že jeho předchůdce vůbec neověřoval pravdivost údajů o příjmech a výdajích žalovaného před uzavřením obou smluv. Údaje v obou kartách jsou neověřitelné a tudíž nevěrohodné, což má za důsledek absolutní neplatnost obou sporných smluv o půjčkách. Na základě absolutně neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

16. Sporné smlouvy o půjčkách jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky, které u obou smluv činily zaokrouhleně 84 % z jistiny půjček. V rozhodnou dobu činila úroková sazba 18,9 % a 20,23 % ročně a předchůdcem žalobce požadované poplatky ji mnohonásobně překračují. Souhrnné poplatky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytované půjčky nebo úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky i úroky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 658 obč.z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez těchto souhrnných zjevně lichevních poplatků by právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky neposkytl a smlouvy neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost obou smluv také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Žalobce zase tyto lichvářské poplatky soustavně vymáhá.Žalobci ani jeho předchůdci jako zjevně lichvářským a nepoctivým společnostem, které se přiživují a parazitují na chudobě, nelze tyto nároky přiznat ani podle § 6 odst. 2 ani podle § 8 o.z.

17. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku, které si musí smluvní strany podle § 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. vzájemně vrátit.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě první absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne , datum, částku , částka, , že žalovaný předchůdci žalobce vrátil pouze částku , částka, a zbývá nedoplatek ve výši , částka, . Dále bylo prokázáno, že na základě druhé absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne , datum, poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku , částka, a že žalovaný předchůdci žalobce vrátil částku , částka, , tedy podstatně více, než byla jeho zákonná povinnost.

19. Soud proto podle 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. uložil žalovanému povinnost vydat žalobci zbývající dlužnou částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ode dne , datum, do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

20. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelských půjčkách (odstavec II. výroku , Anonymizováno21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).