16 C 43/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, tj. v celém rozsahu se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky částka s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o úvěru ze dne datum ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi předchůdcem žalobce společností právnická osoba Malta (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovaným formou komunikace na dálku, na jejímž základě právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši částka, jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit jednorázově, nejpozději do datum. Žalovaný smluvené povinnosti nesplnil, neboť dluh řádně nesplatil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení sporné požadované částky představující jistinu úvěru ve výši částka a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka. Sporná pohledávka byla nejprve postoupena z právního předchůdce na právnická osoba Collections příjmení příjmení republika Německo a tato společnost následně smlouvou ze dne datum postoupila spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil.

3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. z důvodu probíhající pandemie coronaviru bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne datum (ani jindy) jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru číslo S. v platném znění.

5. Žalobce totiž žádnou smlouvu z uvedeného data o tvrzeném obsahu uzavřenou písemně nebo elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 o.z. soudu vůbec nepředložil. Žalobce soudu zaslal pouze fotokopii faktury číslo která však nebyla předchůdcem žalobce ani žalovaným vůbec podepsána a tato listina sama o sobě nemá náležitosti údajné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

6. I v případě, že by snad žalobce údajnou smlouvu soudu předložil, byla by podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce vůbec netvrdil ani ničím neprokazoval, že jeho předchůdce splnil povinnost prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost).

7. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka částka byla žalovanému skutečně připsána na jeho účet, ani že by se žalovaný na úkor žalobce neoprávněně obohatil. Žalobce žádný důkaz o připsání této částky žalovanému na jeho účet nepředložil ani jej neoznačil. Z Potvrzení Thepay je pouze zřejmé, že dne datum byla z účtu právnická osoba odepsána částka částka na neznámý účet, nic více. Z žalobcem předložených listin nelze však zjistit, zda vůbec ani kdy byla tvrzená částka částka skutečně připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohl nakládat.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).