16 C 43/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 43 226,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce po žalovaném domáhal zaplatit další částku , částka, aúrok 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení azákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %,se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou podáním ze dne , datum, a , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce BNP Parisbas , právnická osoba, SA, , jméno FO, (dále jen právní předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. „42423322960001“, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce dohodnutým způsobem. Žalovaný ale své závazky ze smlouvy nesplnil, na svůj dluh uhradil pouze částku , částka, a přes výzvy a upomínky zbytek dluhu nezaplatil. Žalobce se nyní domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, a dalšího příslušenství. Smlouvou ze dne , datum, postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z žalobcem předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. „218613812760619“ (jiného čísla, než žalobce tvrdil) z neoznačeného dne ve znění akceptace návrhu smlouvy předchůdcem žalobce ze dne , datum, a Produktových podmínek soud zjistil, že předchůdce žalobce se měl zavázal poskytnout žalovanému jako spotřebiteli úvěr v celkové výši , částka, na zakoupení výpočetní techniky, který se žalovaný měl zavázal vrátit v celkové výši , částka, formou 24 měsíčních splátek po , částka, od , datum, do zaplacení při úvěrové sazbě 26,20 % ročně a RPSN 30,52 %. Smlouva neobsahovala vlastoruční podpis žalovaného ani kód, který by bylo možno považovat za elektronický podpis. , právnická osoba, podmínkách v čl. 2.6, čl. III. a V. byly dohodnuty sankce za porušení smlouvy i za prodlení s úhradou splátek. Produktové podmínky nebyly nikým podepsány. Předchůdce žalobce ve svém vlastoručně podepsaném sdělení ze dne , datum, potvrdil uzavření smlouvy pod jiným číslem „42423322960001“. Žádný doklad o tom, že akceptační sdělení ze dne , datum, bylo doručeno žalovanému, žalobce nepředložil. Standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahovaly stejné parametry jako úvěrová smlouva ale nebyly žalovaným vlastoručně ani elektronicky podepsány. Písemná úvěrová smlouva neobsahuje platný podpis žalovaného.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, ze skutkových tvrzení i z platební historie soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši , částka, .Podle tvrzení žalobce, platební historie a výpisů z úvěrového účtu žalovaný na úvěrový dluh uhradil v době od , datum, do , datum, ve splátkách celkem částku , částka, . Pravdivost těchto údajů nebyla v řízení ničím vyvrácena.

6. Pokud jde o zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného k tvrzenému datu uzavření spotřebitelské smlouvy , datum, , ze záhlaví nepodepsané úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl svobodný, bezdětný, měl údajně bydlet u rodičů (přestože se podle ISZR dne , datum, přestěhoval na nynější adresu), měl být podnikatelem v neoznačeném oboru služeb, měl pracovat od 7/2022, jeho čistý měsíční příjem měl být ve výši , částka, a jeho celkové náklady na domácnost měly být ve výši „, částka, “. Žádné běžné výdaje na vlastní živobytí, bydlení, na ošacení, hygienu, na placení dalších závazků, na poplatky za mobil, internet apod. nebyly vůbec uvedeny. Údaj a příjmech žalovaného nebyl ničím doložen a údaji o jeho výdajích ve výši „, částka, “ měsíčně mohl uvěřit pouze a jedině předchůdce žalobce a nikoliv průměrný člověk používající i podprůměrný rozum. Stručně shrnuto, žalobce přes výzvy soudu ničím nedoložil pravdivost údajů o příjmech a běžných výdajích žalovaného, z nichž žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Údaje o příjmech a výdajích žalovaného jsou nekonkrétní, nepodložené, neověřitelné, nevěrohodné a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z nich nelze vycházet.

7. Dopisy ze dne , datum, a , datum, žalobce oznámil žalovanému právní nástupnictví a vyzval žalobce ke splnění dluhu. Dopisem ze dne , datum, žalobce úvěrový dluh zesplatnil a dopis předal k poštovní přepravě dne , datum, . Smlouvou ze dne , datum, uzavřenou formou notářského zápisu předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou soudního vymáhání. Podle dodejky byla výzva doručena žalovanému uložením dne , datum, .

8. Soud na sporný závazek aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Soud nejprve obecně konstatuje, že smlouva o spotřebitelském úvěru měla být uzavřena podle § 2395 o. z., měla mít charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele před uzavřením každé spotřebitelské úvěrové smlouvy posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud bude po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr bez větších problémů dlouhodobě splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance a nálezy Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 a IV.ÚS 702/20).

12. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne , datum, (ani jindy) uzavřel s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 561 a § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.). Žalobcem předložená smlouva totiž neobsahuje vlastoruční ani elektronický podpis žalovaného ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a doručení akceptačního dopisu předchůdce žalobce ze dne , datum, žalovanému nebylo ničím prokázáno.

13. I v případě, že by byla smlouva řádně žalovaným podepsána, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Předchůdce žalobce reálné příjmy ani výdaje žalovaného řádně nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval a podle stávající soudní judikatury tato skutečnost sama o sobě brání odbornému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Záznamy o údajných příjmech a výdajích žalovaného jsou zjevně neúplné, nekonkrétní a nepodložené. Úvěrová smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. V řízení bylo prokázáno, že na základě sporné absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalovanému na jistině částku , částka, a že žalovaný žalobci vrátil celkem částku , částka, a nedoplatek na jistině zůstal ve výši , částka, . Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. , adresa, .542,49 Kč, kterou žalovaný dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

15. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

16. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku). Poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení s úhradou jistiny úvěru, nepřiznal soud žalobci ani zákonné úroky z prodlení.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně. Žalobce byl úspěšný v částce , částka, a neúspěšný ve zbývající částce , částka, . Žalobce má proto právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 16 % (od úspěchu 58 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 42 %) v celkové výši , částka, . Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši , částka, a náklady na uplatnění pohledávky podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po , částka, v celkové výši , částka, , což činí celkem částku , částka, . 16% z částky , částka, pak představuje náklady řízení ve výši , částka, . Podání žalobce ze dne , datum, a , datum, nejsou účelně vynaloženými úkony, neboť šlo o doplňování žalobních tvrzení, které měly být uvedeny v samotné žalobě. (odstavec III. výroku rozsudku).