16 C 51/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] a nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka], to vše ve splátkách přiměřených možnostem žalované po [částka] měsíčně, splatných vždy k 25. dni každého měsíce, postupně nejprve jistinu k rukám žalobce a poté náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se v rozsahu částky [částka] zastavuje.

III. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplacení další částky ve výši [částka] s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] a [datum] se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaná dluží na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek, na jejímž základě poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši [částka] tak, že částku [částka] převedl na účet žalované a zbývající částku [částka] převedl na účet zprostředkovatele úvěru jako provizi. Tyto prostředky se skrytým poplatkem nebo úrokem se žalovaná zavázala žalobci vrátit v celkové výši [částka] v 25 měsíčních splátkách po [částka] měsíčně, splatných vždy do 20. dne každého měsíce, přičemž první splátka byla splatná dnem [datum] a poslední dnem [datum]. Žalovaná ale úvěrový dluh nesplácela řádně a včas, proto žalobce zesplatnil úvěrovou pohledávku ke dni [datum]. Dlužná částka sestává z neuhrazené části jistiny ve výši [částka] spolu s úrokem a zákonným úrokem z prodlení, z dluhu na splátkách ve výši [částka], z nákladů za 3 upomínky podle čl. IV. bod 4 písm. b) a d) smlouvy ve výši 3 x [částka], ze smluvní pokuty podle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy ve výši 5x [částka], celkem částky [částka] a ze smluvní pokuty podle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy ve výši 0,1% denně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Žalobce dále popsal, jak pečlivě a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalované poskytovaný úvěr žalobci vrátit.

2. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu v rozsahu částky [částka] zpět z důvodu, že žalovaná tuto částku uhradila po podání žaloby. Zaplacenou částku si žalobce započetl na náklady na upomínky, na smluvní pokuty a neuhrazené splátky. Žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení ve zpět vzatém rozsahu zastavil (odstavec II. výroku rozsudku).

3. Předmětem řízení zůstalo zaplacení částky [částka] představující neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka] s úroky i zákonným úrokem z prodlení.

4. Žalovaná v podání ze dne [datum] s žalobou nesouhlasila a namítala, že podle smlouvy o úvěru od žalobce obdržela na účet pouze částku [částka]. Dále namítala, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] je neplatná podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce řádně a s odbornou péčí neprošetřil její způsobilost vrátit žalobci poskytnutý úvěr. Žalobce, přestože znal její příjmy v průměrné výši [částka] měsíčně, její rodinné poměry i její předchozí závazky a musel dobře vědět, že splácení nového úvěru je na samé hranici jejích schopností, bez jakýchkoliv problémů úvěr poskytl. Žalovaná dále brojila proti formulářovému textu smlouvy a zdůrazňovala, že úvěrová smlouva je žalobcem zpracována se záměrem ztížit spotřebiteli pochopení obsahu textu. Žalovaná navrhla, že žalobci uhradí dosud nezaplacenou jistinu úvěru ve výši [částka] a současně požádala o možnost splácení dluhu ve splátkách pro své majetkové poměry. Žalovaná dále uvedla, že do dne [datum] uhradila žalobci na úvěrový dluh částku [částka] a dne [datum] další částku [částka].

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud skutkový stav věci takto.

6. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z žalobcem předložené písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], [číslo] ve znění Úvěrových podmínek považuje soud za prokázané, že smlouva byla uzavírána mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a podle zákona [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon č. 257/2016 Sb.). Smlouva je za poskytovatele úvěru podepsána zprostředkovatelkou žalobce [jméno] [příjmení] (zastupující pracovnice [jméno] [příjmení]) a vlastoručně žalovanou. Podle specifikace mělo jít o„ standardní neúčelový úvěr nepřímý“, výše spotřebitelského úvěru činila částku [částka], z toho částka [částka] jako provize měla být hrazena„ na pokyn zákazníka“ přímo zprostředkovateli úvěru a zbývající částka [částka] měla být převedena bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná se zavázala uhradit žalobci bez dalšího celkem částku [částka] v 25 splátkách po [částka] měsíčně, přitom 1. splátka byla splatná dnem [datum] a poslední splátka dnem [datum]. Byla sjednána RPSN ve výši 35,2%, sjednán zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně a sjednána zápůjční úroková sazba 21,55 % ročně, jež denně činí částku [částka]. V čl. IV. bodu 1 písm. d) smlouvy se smluvní strany mimo jiné dohodly na tom, že úvěr se stane splatným v případě, že se spotřebitel dostane do prodlení s úhradou jedné splátky nebo její částí po dobu delší než 2 měsíce. V čl. IV. bodu 2 byla dohodnuta řada smluvních pokut za porušení podmínek smlouvy včetně výše úroků a úroků z prodlení.

7. Pokud jde o způsob uzavírání smlouvy mezi účastníky, z výpovědi žalované soud zjistil, že smlouva byla uzavírána tak, že si žalovaná našla na internetu webové stránky žalobce a následně vyplnila dotazník, do něhož uvedla, že žádá o úvěr ve výši [částka], nikoliv o částku [částka]. Dále vyplnila rubriky týkající se jejího jména, příjmení, datu narození, bydliště, rodného čísla, názvu zaměstnavatele i průměrného příjmu. Do rubriky příjem vyplnila, že má asi [částka] měsíčně, přitom žádné další příjmy či příjmy někoho jiného do dotazníku neuváděla. Do rubriky o počtu členů domácnosti uvedla 4 osoby. Do rubriky výdaje napsala částku [částka], což byly výdaje za elektřinu a energie v rodinném domku. Do další rubriky týkající se závazků uvedla, že měsíčně splácí [obec] spořitelně splátky ve výši [částka] a [jméno] [příjmení] [příjmení] hradí splátky ve výši [částka] měsíčně. V dubnu 2020 měla žalovaná také další výdaje na internet a mobil ve výši [částka]. Manžel žalované byl od roku 2010 do roku 2020 bez zaměstnání, byl v domácnosti, staral se o děti, žádné příjmy neměl, pouze někdy byl na brigádách. Žalovaná neví, na základě čeho žalobce do formuláře vepsal, že příjmy domácnosti činí [částka]. Žalobcem předložené vyplněné formuláře označené jako výdaje spotřebitele, závazky spotřebitele, standardní informace o spotřebitelském úvěru a posouzení úvěruschopnosti žalované nejsou prvotním formulářem, který žalovaná vyplnila. Jde o listiny, do nichž doplnil údaje samotný žalobce. Po vyplnění prvotního formuláře na webových stránkách a po jeho„ odeslání“ (odkliknutím) žalobci, obdržela od žalobce e-mailem tzv. předvyplněné formuláře, do nichž vyplnil údaje samotný žalobce. Šlo o smlouvu o úvěru na částku [částka], přestože požadovala částku nižší [částka], listinu výdaje spotřebitele, příjmy spotřebitele, závazky spotřebitele i o formulář o standardních informací o spotřebitelském úvěru. Listina posouzení úvěruschopnosti žalované doručena nebyla. Žalobcem vyplněné formuláře žalovaná vytiskla, podepsala a listiny odeslala žalobci. Údaje v uvedených listinách týkajících se výše požadovaného úvěru, výše příjmů i výše svých závazků a dalších výdajů, jež vyplnil žalobce, jsou odlišné od údajů, které do prvotního dotazníku vyplnila žalovaná. Žalobce žalované zaslal pouze částku [částka], s částkou [částka] si manipuloval samotný žalobce a žalovaná neměla žádné oprávnění dát příkaz žalobci k její úhradě z účtu žalobci pro obchodní zástupkyni žalobce.

8. Z e-mailu [jméno] [příjmení] –financenter. cz ze dne [datum] (pod adresou [adresa]) ve věci„ smlouvy OKV“ považuje soud za prokázané, že zástupkyně žalobce při vyřizování smlouvy o úvěru s žalovanou (bytem [adresa]) zaslala žalované elektronicky vyplněnou smlouvu o úvěru a další formuláře, s pokynem, aby smlouvu a formuláře vytiskla, podepsala a pro zrychlení aby žalovaná ofotila přední stránku smlouvy, ověřovací doložku a závazky spotřebitele a tyto podklady jí zaslala i s podacím lístkem na uvedenou adresu. Text e-mailu potvrzuje způsob sjednávání smlouvy mezi účastníky popsaný žalovanou.

9. Z výpovědi žalované i z e-mailu [jméno] [příjmení] ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že účastníci uzavírali spornou úvěrovou smlouvu ze dne [datum] formou elektronické komunikace na dálku tak, že žalovaná na webových stránkách žalobce vyplnila prvotní dotazník, jež odkliknutím odeslala žalobci. Na tento dotazník reagovala [jméno] [příjmení], pracovnice zprostředkovatelky úvěru [jméno] [příjmení] tak, že ještě dne [datum] zaslala žalované e-mailem žalobcem vyplněný návrh smlouvy o úvěru s výše uvedenými parametry a žalobcem vyplněné formuláře o výdajích, příjmech, závazcích a standardní informace o spotřebitelském úvěru s pokynem, aby tuto vyplněnou smlouvu a formuláře žalovaná vytiskla, podepsala a zaslala poštou na adresu [jméno] [příjmení] v [obec]. Žalovaná nekontrovala správnost vepsaných údajů a podle pokynů žalobce vyplněnou smlouvu i vyplněné formuláře podepsala a odeslala. Žalobce nepředložil soudu prvotní žádost žalované o poskytnutí úvěru s jí vyplněnými údaji o jejích příjmech, výdajích a závazcích, jež vyplnila na webových stránkách žalobce. Nelze tak ověřit, zda údaje vepsané žalovanou do prvotního dotazníku jsou shodné s údaji, které zástupci žalobce vyplnili sami do smlouvy o úvěru a do formulářů, že příjem domácnosti žalované činí [částka], výdaje na bydlení jsou ve výši [částka], že splátky dalších úvěrů jsou [částka] a že žalovaná vyživuje 1 osobu. 10 Pokud jde o čerpání úvěru žalovanou, z potvrzení ČSOB a z výpovědi žalované soud zjistil, že dne [datum] žalobce převedl ze svého účtu na účet žalované částku [částka]. Z dalšího potvrzení ČSOB soud dále zjistil, že dne [datum] žalobce ze svého účtu převedl na účet [jméno] [příjmení] částku [částka].

11. Pokud jde o úhradu dluhu žalované žalobci, z úvěrové historie, částečného zpětvzetí žaloby žalobcem ze dne [datum], z vyjádření žalované do protokolu o jednání ze dne [datum] a z výpisu zpráv SMS z mobilu žalované považuje soud za prokázané, že po podání žaloby do dne [datum] uhradila žalovaná žalobci prokazatelně částku [částka]. Podle vyjádření žalované a z SMS zprávy o internetovém bankovnictví žalovaná dne [datum] uhradila žalobci další částku [částka]. Ke dni rozhodnutí žalovaná zaplatila žalobci celkem částku [částka]. Žalovaná věrohodnými důkazy neprokázala, že by před podáním žaloby nebo v průběhu řízení uhradila žalobci vyšší částku.

12. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobcem ke dni uzavírání smlouvy o úvěru [datum], z formuláře Výdaje spotřebitele soud zjistil, že žalovaná mměla vynakládat na bydlení částku [částka] měsíčně, měla další pravidelné neoznačené výdaje ve výši [částka] měsíčně, je vdaná, děti neměla a ve společné domácnosti byla pouze 1 osoba. Podle formuláře Příjmy spotřebitele žalovaná měla mít mzdu ve výši [částka] měsíčně. Z formuláře Závazky spotřebitele měla mít žalovaná úvěr u [obec] spořitelny ve výši [částka], jež měla splácet ve splátkách po [částka] a žalobci uhradila pouze 1 splátku, neboť zbývalo doplatit [částka]. Ve formuláři o Standardních informací o úvěru jsou uvedeny údaje shodně s úvěrovou smlouvou. Tyto formuláře byly žalovanou podepsány. Ze mzdových listů žalované od zaměstnavatele Meopta – optika s.r.o. soud zjistil, že v období od 5/ 2019 do 12/ 2019 měla žalovaná příjmy ve výši od [číslo] do [částka] měsíčně v celkové výši [částka] a průměrný čistý měsíční příjem žalované činil částku [částka]. V lednu 2020 měla čistý příjem [částka], v únoru 2020 částku [částka] a v březnu 2020 částku [částka]. Za dobu od ledna 2020 do března 2020 měla žalovaná příjem ve výši [částka] a její průměrný měsíční příjem činil částku [částka] a nikoliv částku [částka], jak je uvedeno ve formulářích a ve smlouvě. Za dobu od května 2019 do března 2020 činil celkový příjem žalované částku [částka] a její průměrný měsíční příjem byl ve výši [částka]. Podle Centrální evidence exekucí neměla žalovaná ke dni [číslo] 2020 žádné záznamy. Z listiny žalobce [příjmení] úvěruschopnosti zákazníka ze dne [datum], kterou vyplňoval a zpracovával samotný žalobce a žalované nebyla zaslána, soud dále zjistil, že žalobce do něj vepsal, že žalovaná má příjmy ve výši [částka] (přestože průměrné měsíční příjmy za dobu od 5/ 2019 do [číslo] měla pouze ve výši [částka] a za dobu od 1/ 2020 do 3/ 2020 pouze ve výši [částka], že příjmy domácnosti činí [částka] přestože k tomuto údaji chybí jakékoliv vysvětlení, o jaké příjmy se mělo vůbec jednat, že žalovaná vynakládá na bydlení částku [částka], splácí úvěry pouze ve výši [částka] a má ostatní výdaje ve výši [částka]. Počet vyživovaných osob je 1 (1+2), počet obyvatel v obci [obec] u Pomníku je [částka], normativní náklady na bydlení činí [částka], životní minimum včetně vyživovaných osob činí [částka] a nezabavitelná částka činí [částka].

13. Podle čestného prohlášení ze dne [číslo] a [datum] [jméno] [jméno] odesílal korespondenci žalobce označeným osobám. Dopisem ze dne [datum] upomínal žalobce žalovanou o úhradu dlužných splátek. Dopisem ze dne [datum] žalobce zesplatnil úvěrový dluh žalované pro prodlení s úhradou dohodnutých splátek a vyzval ji k úhradě ve stanoveném termínu pod pohrůžkou soudního vymáhání.

14. Ze statistiky rodinných účtů, z výše normativních nákladů na bydlení v roce 2020 ani ze statistiky týkající se výdajů na konečnou spotřebu domácnosti neučinil soud žádné skutkové zjištění významné pro tento spor, neboť se statistika týkala globálních republikových údajů.

15. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy [datum] a dospěl k následujícím právním závěrům.

16. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

18. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele: a) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; b) ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit u příjmů (např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce) a u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady (např. § 84 zákona č. 257/2016 Sb.), a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelem předložené podklady si věřitel buď oskenuje, nebo konkrétně a nezaměnitelně zaznačí do svých podkladů (např. do zákaznické karty spotřebitele), aby bylo možno s odstupem času ověřit, z jakých konkrétních podkladů prováděl věřitel zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; c) s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o. z. a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena (a nikoliv s laickou péčí) posoudí spotřebitelem uvedené a podložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Je nesprávný názor, že úvěruschopnost spotřebitele (tj. příjmy i výdaje) se zjišťuje a posuzuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat zvýšení výdajů například na výživné na děti, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost věřitele, z jakých prostředků bude spotřebitel splátky úvěru splácet po celou dobu, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje, případě podklady, o předpokládaných příjmech do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou péčí předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude věřitel v krátké době schopen splátky řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko. Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr za účelem dosažení zisku poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná (rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek NSS ČR sp zn. 1 As 30/2015-39 publikovaný pod [číslo] Sb. ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

19. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce nepředložil soudu prvotní dotazník o příjmech, výdajích a závazcích žalované, jak jej vyplnila do webových stránek žalobce. Předložil soudu pouze smlouvu a výše označené formuláře, jež sám vyplňoval. S ohledem na výpověď žalované, jejíž pravdivost nebyla vyvrácena, i na obsah e-mailu od [jméno] [příjmení] ze dne [datum], považuje soud za prokázané, že žalobce sám vyplnil údaje o poměrech žalované do úvěrové smlouvy i do ostatních formulářů, aniž by řádně ověřoval jejich věrohodnost a pravdivost. Pokud jde o průměrné měsíční příjmy žalované v době od května 2019 do března 2020, ty činily částku [částka]. Za dobu od ledna 2020 do března 2020 činily průměrné měsíční příjmy žalované částku [částka] Tyto prokázané příjmy neodpovídají údajným příjmům ve výši [částka] měsíčně. V listině Příjmy spotřebitele je údaj o tom, že„ jiné příjmy žalované činí O Kč“. Ve smlouvě a v Posouzení úvěruschopnosti žalované ze dne [datum] se z ničeho nic nachází údaj o tom, že„ příjmy domácnosti jsou ve výši [částka]“. Tento údaj, který do obou listin vyplňoval samotný žalobce, je v příkrém rozporu s listinou o Příjmech spotřebitele. Pravdivostí tohoto údaje se žalobce vůbec nezabýval ani nevyzýval žalovanou k vysvětlení ani k doložení těchto údajných příjmů. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce tímto neověřeným údajem o dalších příjmech domácnosti ve výši [částka] a nadhodnoceným údajem o měsíčních příjmech ve výši [částka] zkreslil příjmovou stránku žalované. Pokud jde o výdajovou stránku, tak ze smlouvy i z formulářů sice vyplývá, že žalovaná měla mít výdaje na bydlení ve výši [částka] měsíčně, avšak žalobce nepředložil žádný důkaz, že by ověřoval pravdivost i tohoto údaje. Tento údaj zůstal neověřený a tudíž nevěrohodný. U běžných měsíčních výdajů ve výši [částka] není už vůbec uvedeno, o jaké náklady se mělo jednat. Podle smlouvy i formuláře Výdaje spotřebitele měla žalovaná vyživovat pouze 1 osobu, přestože v rozhodnou dobu žily ve společné domácnosti celkem 4 osoby. Ohledně závazků žalovaná tvrdila, že do prvotního dotazníku vyplnila, že má celkem 2 závazky, kdy [obec] spořitelně splácela dluh ve splátkách po [částka] a [jméno] [příjmení] [příjmení] splácela další dluh ve výši [částka] měsíčně. Ve formuláři Závazky spotřebitele je však pouze uveden závazek u [obec] spořitelny ve výši [částka], jež má žalovaná splácet ve výši [částka] a že zaplatila dosud pouze jedinou splátku. Již tato informace o zaplacení jediné splátky měla být pro žalobce varovným signálem, že žalovaná si v krátké době nabírá úvěry nebo dříve poskytnutý úvěr nesplácí. Další závazek vůči [jméno] [příjmení] bank není uveden vůbec. Přestože měla žalovaná [příjmení] spořitelně splácet částku [částka], tak ve smlouvě i ve výdajích spotřebitele se z ničeho nic nachází částka [částka], jež neodpovídá ani splátce [obec] spořitelně ani splátce [příjmení] [jméno] [příjmení] a už vůbec ne oběma dlužným splátkám. Je vidno, že žalobce vkládal do smlouvy a ostatně i do formulářů nepravdivé údaje tak, jak se mu zřejmě hodily. Z žalobcem předložených listin je zřejmé, že žalobce se ve skutečnosti reálnými příjmy, výdaji ani závazky žalované řádně nezabýval, nezjišťoval si relevantní podklady, a úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí, neprověřoval. Takto postupoval se zřetelným záměrem poskytnout žalované požadovaný úvěr bez ohledu na jeho reálnou návratnost. Posouzení úvěruschopnosti žalované je nepravdivé, neúplné, nepodložené a tudíž nevěrohodné. Zkoumání úvěruschopnosti žalované neodpovídá ani běžné laické péči, natož odborné péči profesionála v oboru úvěrování, k níž se žalobce podle § 5 o.z. veřejně přihlásil. Provádění úvěruschopnosti žalované bylo ryze formální a zřetelně nedbalé. Soud tedy uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění z neplatného právního jednání (protiprávním užitím cizí hodnoty), a kdo se na úkor druhého bez spravedlivého důvodu obohatil, musí ochuzenému vydat to, oč se obohatil (viz. § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 a násl. o.z.).

21. Soud provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Při rozhodování o rozsahu vzájemného plnění obou účastníků soud totiž vyšel ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o. z. podle něhož musí být každé ustanovení o. z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, z § 6 odst. 2 o. z., podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal, ze zásad na ochranu spotřebitelů, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 LZPS a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]) a přihlédl k principu, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III. ÚS 4084/12 ze dne [datum]). Současně soud přihlédl i k vývoji judikatury ESLP směřující k čím dál větší ochraně spotřebitelů před nepoctivými a nekalými praktikami nebankovních subjektů.

22. S ohledem na to, že absolutní neplatnost sporné smlouvy způsobil žalobce tím, že nerespektoval zákonem mu uložené povinnosti, nesmí podle § 6 odst. 2 o. z. těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a to ani v podobě případně neuskutečněného zaúčtování plnění dlužníkem podle § 2993 o. z. Právě na nečinnost a apatii dlužníků při obraně svých práv, vyvěrající často z finanční bezvýchodnosti a právní i finanční negramotnosti nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů spoléhají. Pokud by soud ignoroval výše uvedené principy na ochranu spotřebitelů a lpěl by na bezduché mechanické aplikaci ustanovení § 2993 o. z. (tj. na provádění započítávání pouze na návrh spotřebitele), věřiteli by se fakticky přiznávaly i částky, na které by jinak neměl právní nárok. Šlo by o částky, které spotřebitel již zaplatil a které si sám věřitel započítal právě na sjednané úroky, úroky na navýšení jistiny, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty apod., na které nemá zákonný nárok. Tímto formalistickým postupem by se tak věřiteli ve skutečnosti přiznávalo více, než na co by měl právo podle § 2991 o. z. a na jeho straně by pak vznikalo bezdůvodné obohacení na úkor spotřebitele, které by měl zase spotřebiteli vrátit. Soud by tak napomáhal žalobci těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a docházelo by ke vzniku další nespravedlnosti legalizované soudem, což je v příkrém rozporu s § 2 odst. 1 o. z., s § 6 odst. 2 o. z. a se smyslem právní úpravy na ochranu spotřebitele. [příjmení] bylo možno dodržet smysl úpravy na ochranu spotřebitele a smysl ustanovení § 2991 a § 2993 o. z., musí soud provádět započítávání vzájemných plnění z úřední povinnosti, aby k těmto absurdním situacím nemohlo docházet.

23. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalované do její dispozice ve skutečnosti pouze částku [částka] a že žalovaná vrátila žalobci prokazatelně částku [částka].

24. Po zaúčtování vzájemných plnění dluží žalovaná žalobci dosud částku [částka]. Soud podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zbývající dlužnou částku [částka] ve splátkách přiměřených možnostem žalované ve výši [částka] měsíčně (odstavec I. výroku rozsudku).

25. Stanovení doby k zaplacení dluhu přiměřené možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je úpravou hmotněprávní, kterou je třeba odlišit od úpravy podle § 160 občanského soudního řádu. Z dikce § 87 odst. 1 o.s.ř. je zřejmé, že o poskytnutí této přiměřené lhůty nemusí spotřebitel žádat, ale že soud se má otázkou přiměřenosti doby k plnění zabývat z úřední povinnosti. Z důvodové zprávy k ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. přitom vyplývá záměr zákonodárce poskytnout spotřebiteli ochranu v situaci, kdy od úvěrujícího dostal úvěr, který mu neměl vůbec poskytnout, kdy spotřebitel tento úvěr již spotřeboval a kdy spotřebiteli mohou vzniknout problémy se zajištěním dalších peněz za účelem vrácení poskytnuté jistiny úvěrujícímu z titulu bezdůvodného obohacení. Zákonodárce v citovaném ustanovení přijal takovou právní úpravu, podle níž není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je tedy povinen vrátit úvěrujícímu celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen jistinu úvěru splácet. Pojem„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vracení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. A pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu„ dle svých možností“, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem jeho ochrany. Z uvedeného vyplývá závěr, že pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž úvěrujícímu nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.

26. Žalovaná s ohledem na své majetkové poměry navrhla splácení zbývající dlužné jistiny úvěru ve splátkách po [částka] měsíčně z důvodů, že její čistý měsíční průměrný příjem činí částku [částka], její manžel nebyl od roku 2010 do roku 2020 zaměstnán, poněvadž neboť pečoval o děti a žalovaná pracovala ve třísměnném provozu, nyní má mít ze zaměstnání příjem [částka] měsíčně, na elektřinu vynakládá částku [částka], za plyn [částka], za vodné a stočné apod. hradí cca [částka] měsíčně, za jídlo a ošacení za 3 osoby vynakládá cca [částka] měsíčně. [právnická osoba] úvěr ve výši [částka] ve splátkách po [částka] a [právnická osoba] další úvěr ve splátkách po [částka] měsíčně. Zástupce žalobce, který se bez vážného důvodu k jednání soudu nedostavil, nic proti výši splátek nenamítal a mezi účastníky ke sporu podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. nedošlo. Soud podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložil žalované vrátit žalobci poskytnutou jistinu úvěru ve splátkách po [částka] měsíčně.

27. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu ve výroku III. tohoto rozsudku jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úrok, poplatky za upomínky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně v rozsahu [částka] a [částka] (neboť částečné zastavení řízení bylo pro chování žalované), celkem v rozsahu [částka], a neúspěšný v rozsahu [částka], úroků [číslo] a zákonných úroků [částka], celkem ve výši [částka] Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto žalobce právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 30 % (od úspěchu 65 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 35 %) v celkové výši [částka]. Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši [částka] a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014 náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši [částka] za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bod 3. citované vyhlášky, to znamená za 3 úkony právní služby celkem [částka], a podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem [částka], dále za částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum] z punkta [částka] ve výši [částka] podle § 7 bod 5. cit. vyhl. a paušální náhrada hotových výdajů za 1 úkon právní služby podle § 13 odst. 3 a § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky ve výši [částka], vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši [částka]. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v Přerově žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje. Doplnění tvrzení v podáních žalobce ze dne [datum] ani ze dne [datum] nejsou účelně vynaloženými náklady právní služby, neboť všechna doplňovaná tvrzení měla být součástí žalobního návrhu. Celkové náklady řízení žalobce činily částku [částka], z toho 30 % činí částku [částka].