16 C 51/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou jméno a příjmení právního zástupce žalobce sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 28 210 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka v pravidelných splátkách ve výši právnická osoba Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení dluhu.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka a další částku částka, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum poskytl žalované spotřebitelskou zápůjčku ve výši částka, kterou se žalovaná zavázala žalobci vrátit spolu s dohodnutým poplatkem částka, tj. celkem částku částka (při RPSN 1.689 %) ve 3 splátkách po částka, splatných 30., 60. a 90. den po poskytnutí zápůjčky. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť žalobci vrátila pouze částku částka. Žalobce se nyní po žalované domáhá zaplacení jistiny zápůjčky a poplatku ve výši částka, zákonných úroků z prodlení, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka a smluvní pokuty za prodlení s vrácením zápůjčky ve snížené výši částka.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne datum přiznala, že si peníze od žalobce vypůjčila na snoozel terapii pro syna, který trpí poruchou autistického spektra s těžkou mentální restaurací, kterou pojišťovna nehradí. Následně byla nucena opustit práci z rodinných důvodů. V současné době je již zaměstnána, její finanční situace se zlepšila, proto požádala o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách. Pro nemoc syna se údajně nemohla zúčastnit jednání, tvrzený důvod však ničím nedoložila.

3. Poněvadž žalovaná nepožadovala odročení nařízeného jednání a svoji omluvu řádně ani včas nedoložila, soud postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Z písemné smlouvy o zápůjčce ze dne datum ve znění VOP (dále jen Smlouva) soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelskou zápůjčku ve výši částka „bezhotovostně“ na označený účet žalované s tím, že podle čl. 1.

5. Smlouvy se za den „poskytnutí zápůjčky považuje den, kdy byly peníze odepsány z účtu věřitele“. Žalovaná se zase zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku ve stanovené době i se sjednaným poplatkem ve výši částka, celkem částku částka, ve 3 splátkách po částka, splatných 30., 60. a 90. den po poskytnutí zápůjčky. RPSN činila 1.689 %. Smlouva byla podepsána 2 zástupci žalobce, žalovaná smlouvu vlastoručně nepodepsala. U jejího podpisu se nachází záznam datum, hod. 11:44“44 a „číslo použitého podpisového kódu“.

6. Pokud jde o vzájemné plnění, z výpisu z účtu právnická osoba. soud zjistil, že dne datum banka převedla z účtu žalobce na označený účet žalované částku částka. Ze sdělení žalobce ze dne datum soud dále zjistil, že žalovaná vrátila žalobci dne datum částku částka.

7. K prokázání zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalované předložil žalobce pouze mzdové listy od firmy právnická osoba, z nichž soud zjistil, že za 7/2022 obdržela žalovaná čistou mzdu ve výši částka a za 8/2022 čistou mzdu ve výši částka. Podle zákaznické karty měla být žalovaná vdaná, měla mít 1 dítě, v domácnosti měly být celkem hodnota osoby, příjmy žalované měly činit částku částka měsíčně a další neoznačenou částku částka měsíčně (celkem částka) a její výdaje měly činit částka a výdaje domácnosti měly být ve výši částka měsíčně. Přes výzvu ze dne datum žalobce nepředložil soudu žádné důkazy o tom, že by zjišťoval, ověřoval a posuzoval reálné výdaje žalované v době před poskytnutím zápůjčky. Údaje uvedené v zákaznické kartě o skutečných příjmech žalované neodpovídají ani předloženým mzdovým listům. Další příjmy v údajné výši částka a výdaje v celkové výši 13.000 případně částka nebyly ničím nedoloženy a zaokrouhlené výdaje jsou na první pohled zjevně nevěrohodné. Navíc z těchto neurčitých údajů nelze vůbec zjistit, jaké měla žalovaná reálné výdaje na živobytí pro sebe, pro manžela (partnera) i na své 1 dítě, na služby související se živobytím, ošacením, hygienou, bydlením za elektřinu, plyn, odpadky, vodné, stočné, mobil, internet, za dopravu do zaměstnání, koníčky apod. Žalobcem předložený výpis z exekučního rejstříku, kde je pouze uvedeno rodné číslo a čas kontroly datum nemá žádnou vypovídací hodnotu.

8. Soud dále zjistil, že dopisem ze dne datum žalobce oznámil žalované zesplatnění dluhu ze zápůjčky pro neplacení dohodnutých splátek. Upomínkami ze dne datum a datum vyzýval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky a předžalobní výzvu ze dne datum předal žalobce k poštovní přepravě podle podacího lístku dne datum.

9. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových zápůjček (úvěrů) v době uzavírání sporné smlouvy datum soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že právnická osoba. poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 12,55 % do 21,55 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 17,05 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 17,45 %, právnická osoba ve výši 16,76 % a právnická osoba poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 19,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 17,8 %.

10. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

11. Smlouva ze dne datum je smlouvou o zápůjčce podle § 2390 o.z. a tudíž smlouvou reálnou, což znamená, že smlouva nevznikne pouhou dohodou stran v písemné nebo v jiné formě, ale až skutečným odevzdáním dohodnutého předmětu zápůjčky vydlužiteli (viz použitelné rozhodnutí NS ČR číslo jednací ze dne datum a č.j. spisová značka ze dne datum). Na žalobci leželo důkazní k prokázání, že se s žalovanou jako vydlužitelem dohodli na předmětu zápůjčky (na konkrétní výši poskytovaných peněz) a současně, že peníze v dohodnuté výši žalované fakticky předal (viz použitelné rozhodnutí NS ČR č.j. číslo jednací ze dne datum).

12. Sporná smlouva byla uzavřená podle § 2390 a násl. o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelské zápůjčce a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (nebo zápůjčku) a poskytnout spotřebitelský úvěr nebo zápůjčku jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování zápůjčky žalované straně splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR ústavní nález).

14. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. ústavní nález). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

15. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce sice zjistil z předložených mzdových listů příjmy žalované za 2 měsíce předcházející uzavření smlouvy, avšak vůbec se nezabýval dalšími údajnými příjmy ve výši částka. Soud považuje za prokázané, že podle mzdových listů činily průměrné příjmy žalované ze zaměstnání částku částka a pouze k této částce mohl žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované přihlížet. Žalobce ale vůbec nezjišťoval ani neověřoval výdaje žalované v údajné výši částka ani částka. Přitom bez zjišťování a ověřování reálných výdajů žalované nemohl žalobce vůbec zjistit ani posoudit úvěruschopnost žalované. Tvrzení žalobce o jeho odborném posuzování úvěruschopnosti žalované je neúplné, ničím nepodložené a hluboce nepravdivé. Zkoumání úvěruschopnosti žalované neodpovídá ani běžné laické péči, natož odborné péči profesionála v oboru úvěrování, k níž se žalobce podle § 5 o.z. veřejně přihlásil. Soud tedy uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

16. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké poplatky ve výši částka, které představují cca 60 % jistiny úvěru. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů 17,8 % ročně. Poplatky žalobce jsou 3,4 x vyšší, než činila obvyklá úroková sazba obchodních domů a nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o. z. o odměně za poskytnutí zápůjčky v podobě úroků, a bez tohoto poplatku by právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Rovněž RPSN ve výši 1.689 % je zjevně nepřiměřeně vysoké.

17. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce žalované částku částka, že žalovaná žalobci vrátila pouze částku částka a že žalovaná dosud žalobci dluží zbývající jistinu zápůjčky ve výši částka. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. adresa.000 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelské zápůjčky, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

18. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž žalovaná ve svém vyjádření ze dne datum poukázala na své obtížné majetkové poměry v důsledku nemoci syna, umožnil jí soud uhradit zbývající dlužnou částku částka ve splátkách po právnická osoba Kč měsíčně. Na stanovené splátky se podle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. nevztahuje podmínka ztráty výhody splátek pro neplacení.

19. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalované povinnost vydat žalobci jistinu zápůjčky ve výši částka podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. ve stanovených splátkách (odstavec I. výroku rozsudku).

20. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaná dosud neocitla v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.