16 C 54/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % a s úrokem 28 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, t.j. v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, označenou jako refinancování (předchozího dluhu), vedenou pod [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku [částka] (kterou měla žalovaná převzít v hotovosti), a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka], celkem částku [částka], formou 60 týdenních splátek po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně), přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, další splátky vždy do konce následujícího týdenního období a poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť splátky neplatila řádně a včas a do dne [datum] uhradila pouze [částka]. Dále již nezaplatila ničeho. Žalovaná tak dluží žalobci částku [částka], z toho na jistině této zápůjčky částku [částka] s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Žalobce v doplnění žaloby ze dne [datum] rovněž popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a že žalovaná úhradou částek i v období od [datum] do [datum] uznala svůj závazek ve smyslu § 2054 o.z., čímž došlo k prodloužení promlčecí lhůty podle § 639 o.z. do [datum] a žaloba byla podána včas. Na základě smlouvy ze dne [datum] došlo k postoupení sporné pohledávky z předchůdce na žalobce.

2. Žalovaná ve svém podání ze dne [datum] vznesla nejprve námitku promlčení s tím, že ke dni podání žaloby [datum] došlo k promlčení většiny sporných splátek a s tím, že ujednání v čl. 9 nepodepsaných obchodních podmínek o prodloužení promlčecí doby na 6 let je v rozporu s principy na ochranu spotřebitele. Dále poukázala, že předchůdce žalobce v rozporu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. řádně nezjišťoval ani neověřoval schopnost žalované vrátit poskytnutou zápůjčku věřiteli a z toho důvodu namítala absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o zápůjčce. Konečně poukázala na nemravně vysokou úrokovou sazbu a nemravně vysokou RPSN, jež činí 231,04 %. Ze všech uvedených důvodů se žalovaná domáhala zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Dne [datum] předchůdce žalobce podepsal s žalovanou písemnou smlouvu o spotřebitelské zápůjčce [číslo] označenou jako refinancování (předchozích dluhů) podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb. Ve druhém a čtvrtém odstavci smlouvy bylo uvedeno, že žalobce poskytuje žalované zápůjčku ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z úroku [částka], z poplatku za zpracování a doručení [částka] a z poplatku za komfortní a flexibilní splácení, tj. za osobní výběr splátek, ve výši [částka]), jíž se žalovaná zavázala žalobci vrátit v celkové dohodnuté výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka] (tj. ve výši [částka] měsíčně). V třetím odstavci smlouvy bylo ale uvedeno, že část zápůjčky ve výši [částka] bude použita na úhradu předchozího dluhu z jiné smlouvy [číslo] že žalované bude při uzavření smlouvy vyplacena pouze částka [částka], což žalovaná podepsala a potvrdila převzetí této snížené částky. Ve čtvrtém odstavci smlouvy bylo uvedeno, že RPSN činí celkem 231,04 % Smlouvu podepsala žalovaná a za žalobce jeho obchodní zástupkyně [jméno] [příjmení]. Přiložené smluvní podmínky nebyly podepsány zástupcem žalobce ani žalovanou. Podle čl. 9 těchto smluvních podmínek se měly smluvní strany podle § 630 o.z. dohodnout na prodloužení promlčecí lhůty na 6 let a podle čl. 10 smluvních podmínek se strany dále dohodly, že v případě prodlení žalované s úhradou příslušné částky má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Na základě třetího odstavce smlouvy považuje soud za prokázané, že předchůdce žalobce zaplatil žalované dne [datum] ve skutečnosti pouze částku [částka], což žalovaná potvrdila, a nikoliv dohodnutou částku [částka]. Z obsahu žaloby a z tabulky umoření soud dále zjistil, že do dne [datum] vrátila žalovaná žalobci dohromady částku [částka] a od [datum] již žalobci neuhradila ničeho. Žalobce nyní požaduje po žalovaném doplacení další částky [částka] Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalované žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž měla žalovaná místo trvalého pobytu na ohlašovně Městského úřadu v Hranicích Pernštejnská [číslo] měla se zdržovat na adrese [ulice a číslo] v [obec], bydlela v nájmu, vlastnila mobil, byla vyučena, vdaná, měla vyživovat 1 osobu, vlastnila automobil, pracovala u firmy [právnická osoba] [obec] jako operátor výroby. Žalovaná měla pobírat čistý příjem ze zaměstnání ve výši [částka] a také další neoznačený příjem v údajné výši [částka]. Příjem ze mzdy nebyl ničím doložen a u dalšího údajného příjmu chybí jakékoliv konkrétní údaje i označení listin, z nichž předchůdce žalobce pravdivost tohoto údaje ověřoval. Pokud jde o výdaje žalované, tak v kartě bylo výslovně uvedeno, že„ odhadované měsíční výdaje žadatele činí [částka] Ani tato částka nebyla vůbec konkretizována ani ničím dokládána. Až na nedoložený příjem žalované ze mzdy nebyly další příjmy ani výdaje vůbec konkretizovány ani ničím doloženy a jsou zjevně nevěrohodné. Nekonkrétní, neúplné a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a tudíž nejsou věrohodné. Podle smlouvy ze dne [datum] včetně příloh byla sporná pohledávka postoupena z předchůdce žalobce na žalobce, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum]. Nebylo prokázáno, že by žalovaná přes předžalobní výzvu ze dne [datum] spornou dlužnou částku žalobci uhradila.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

6. Smlouva ze dne [datum] [číslo] je podle obsahu smlouvou o zápůjčce podle § 2390 o.z. a tudíž smlouvou reálnou, což znamená, že smlouva nevznikne pouhou dohodou stran (v písemné nebo jiné formě), ale až skutečným odevzdáním dohodnutého předmětu zápůjčky vydlužiteli (viz použitelné rozhodnutí NS ČR č.j. 4312/2008 ze dne 29.9.2010 a č.j. 33 Cdo 1517/2008 ze dne 31.3.2010). Poněvadž se žalobce domáhal vrácení zapůjčených peněz na základě tvrzené smlouvy, leželo na něm důkazní břemeno k prokázání, že se s žalovanou jako vydlužitelem dohodl na předmětu zápůjčky (na konkrétní výši poskytovaných peněz) a současně, že peníze v dohodnuté výši žalované skutečně předal (viz použitelné rozhodnutí NS ČR č.j. 4312/2008 ze dne 29.9.2010). V řízení bylo prokázáno, že žalobce sice podepsal s žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytnutí zápůjčky ve výši [částka], žalované ale ve skutečnosti předal pouze částku [částka]. Žalobce neprokázal, že předal žalované peníze v dohodnuté výši, proto neprokázal, že by mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o.z. Žalobci tak žádné nároky z neexistující smlouvy nemohly vzniknout. Žalobce může mít vůči žalované leda nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z.

7. I v případě, že by snad hypoteticky došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce pouze na částku [částka], smlouva by byla stejně absolutně neplatná podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť žalobce prokazatelně vůbec nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného, natož s odbornou péčí.

8. Smlouva o zápůjčce ze dne [datum] uzavřená podle § 2390 o.z. má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovaná jako spotřebitel požívá ochrany podle § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 145/2010 Sb., z jehož ustanovení § 9 odst. 1) mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlíží i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, z úřední povinnosti, t.j. sám bez návrhu účastníků. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování zápůjček žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb.

10. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele v době od [datum] dosud podle zákona č. 145/2010 Sb. (účinného ode dne [datum] do [datum]) i podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1.12.2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. a následně i v § 84 a § 86 odst. 1 zák. č. 297/2016 Sb. v zásadě shodnou úpravou uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru, o zápůjčce nebo o půjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele: 1) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných případně i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; 2) o povinnosti věřitele ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit (u příjmů např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce), u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady (viz. § 84 zák. č. 257/2016 Sb.), a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelem předložené podklady si věřitel buď oskenuje nebo konkrétně a nezaměnitelně zaznačí do svých podkladů (např. do zákaznické karty spotřebitele), aby bylo možno s odstupem času ověřit, z jakých konkrétních podkladů prováděl věřitel zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; a konečně 3) věřitel s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se přihlásil podle § 5 odst. 1 o.z. (nikoliv s běžnou laickou neodbornou péčí) posoudí spotřebitelem uvedené a podložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Je zjevně nesprávný názor, že úvěruschopnost spotřebitele (tj. příjmy i výdaje) se zjišťuje a posuzuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a s vysokou mírou pravděpodobnosti lze očekávat, že přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu bude mít zvýšené výdaje například na výživné na děti, pak profesionální přístup předpokládá předvídavost i zvídavost věřitele, z jakých prostředků bude spotřebitel splátky úvěru splácet po celou dobu, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o.z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje, případě podklady, o předpokládaných příjmech do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou péčí laika předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude spotřebitel schopen splátky v krátké době řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem ze zaměstnání. V takovém případě jde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko (viz. důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (v období od [datum] do [datum] podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., srovnej rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018; v období od [datum] do [datum] podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb.; a v období od [datum] dosud podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 297/2016 Sb.; srovnej rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, rozsudek NSS ČR 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb.) ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

11. Žalobce v žalobě tvrdil, že jeho předchůdce posuzoval schopnost žalované poskytnutou zápůjčku řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s platným ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. K prokázání této skutečnosti označil a předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum] z níž je ale zjevné, že neobsahuje konkrétní údaje o tom, co představuje další údajný příjem [částka] ani od koho, za co a za jaké období jej žalovaná pobírá. Pokud jde o výdaje na živobytí, tyto jsou zcela nekonkrétně odhadnuty na částku [částka] měsíčně“. Do těchto výdajů je třeba zahrnout náklady na živobytí žalované ve výši [částka] představující životní minimum podle zákona č. 110/2006 Sb. v platném znění, náklady na životní minimum další vyživované osoby ve výši cca [částka], náklady na bydlení za nájemné, elektřinu, plyn, vodné, stočné, odpady, za dojíždění do zaměstnání automobilem, za mobil, internet apod. Žalobcem odhadovaná částka [částka] je zjevně mimo objektivní realitu. Údaje v kartě jsou nekonkrétní, neúplné, nepravdivé a nevěrohodné. Ze zákaznické karty pouze zřetelně vyplývá, že žalovaná má u žalobce další dluhy, na jejichž splácení jí žalobce formou tzv. refinancování poskytuje další zápůjčky. Soud tedy uzavírá, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by při poskytování zápůjčky zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované s řádnou, natož s odbornou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. za následek absolutní neplatnost smlouvy podle § 588 o.z. Na základě neplatné smluvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

12. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že smlouva by byla také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky, které představující 86,4 % jistiny zápůjčky. Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytované zápůjčky. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o.z. o odměně za poskytnutí zápůjčky v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku by předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z.

13. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. vzájemně vrátit.

14. Soud provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Při rozhodování o rozsahu vzájemného plnění obou účastníků soud totiž vyšel ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o.z. podle něhož musí být každé ustanovení o.z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, z § 6 odst. 2 o.z., podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal, ze zásad na ochranu spotřebitelů, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]) a přihlédl k principu, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz. nálezy Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III ÚS 4084/12 ze dne [datum]). Současně soud přihlédl i k vývoji judikatury ESLP směřující k čím dál tím větší ochraně spotřebitelů před nepoctivými a nekalými praktikami nebankovních subjektů.

15. Poněvadž absolutní neplatnost sporné smlouvy způsobil právní předchůdce potažmo žalobce tím, že nerespektoval zákonem mu uložené povinnosti a jeho jednání bylo také v rozporu s dobrými mravy, nesmí podle § 6 odst. 2 o.z. těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a to ani v podobě případně neuskutečněného zaúčtování plnění dlužníkem podle § 2993 o.z. Právě na nečinnost a apatii dlužníků při obraně svých práv, vyvěrající často z finanční bezvýchodnosti a právní negramotnosti nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů spoléhají. Pokud by soud ignoroval výše uvedené principy na ochranu spotřebitelů a lpěl by na bezduché mechanické aplikaci ustanovení § 2993 o.z. (tj. na provádění započítávání pouze na návrh spotřebitele), věřiteli by se fakticky přiznávaly i částky, na které by jinak neměl právní nárok. Šlo by o částky, které spotřebitel již zaplatil a které si sám věřitel započítal právě na sjednané úroky, úroky na navýšení jistiny, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty apod., na které nemá zákonný nárok. Tímto formalistickým postupem by se tak věřiteli ve skutečnosti přiznávalo více, než na co by měl právo podle § 2991 o.z. a na jeho straně by pak vznikalo bezdůvodné obohacení na úkor spotřebitele, které by měl zase spotřebiteli vrátit. Soud by tak napomáhal žalobci těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a to zvlášť za situace, kdy s ohledem na pasivitu spotřebitelů v soudních řízeních musí předpokládat, že se pasivní spotřebitelé svých oprávněných nároků vůči žalobci domáhat nebudou. Postupem soudu by docházelo ke vzniku další nespravedlnosti legalizované soudem, což je v příkrém rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 o.z. s ustanovením § 6 odst. 2 o.z. a se smyslem právní úpravy na ochranu spotřebitele. Soud je přesvědčen, že aby bylo možno dodržet smysl úpravy na ochranu spotřebitele a smysl ustanovení § 2991 a § 2993 o.z., musí soud provádět započítávání vzájemných plnění z úřední povinnosti, aby k těmto absurdním situacím nemohlo docházet. Soudu je z úřední činnosti (z velké řady obdobných sporů žalobce proti spotřebitelům) známo, že se jedná o běžné nepoctivé obchodní praktiky žalobce, kterými vhání své klienty do úvěrových pastí a do insolvence. Před těmito nekalými praktikami brojí jak Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008 [číslo] ze dne [datum], tak i judikatura Evropského soudu, Ústavního soudu ČR i Nejvyššího soudu ČR, a tyto nepoctivé praktiky nelze žalobci tolerovat.

16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] částku [částka], kterou mu žalovaná vrátila ve výši [částka]. Žalovaná uhradila více, než byla její zákonná povinnost.

17. Soud proto podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. zamítl žalobu v celém rozsahu (odstavec I. výroku rozsudku).

18. Pro úplnost soud uvádí, že z pouhé skutečnosti, že žalovaná přestala hradit drobné splátky dne [datum], tedy 2 roky před podáním žaloby, nelze dovodit, že žalovaná uznala zbytek dluhu podle § [částka]. Námitka promlčení vznesena žalovanou je tudíž oprávněná.

19. Žalovaná měla v řízení plný procesní úspěch, proto je žalobce ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], která představuje účelně vynaložené náklady na zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za vyjádření k žalobě a účast při jednání soudu) ve výši [částka] za 1 úkon právní služby podle § 7 bod 5 citované vyhlášky, to znamená za 3 úkony právní služby celkem [částka], paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve výši [částka] za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem částka [částka], cestovné podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. ve výši [částka], náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 cit. vyhl. za 14 půlhodin, t.j.14 x [částka], celkem [částka]. Přiznání DPH právní zástupce žalované nežádal ani nedokládal (odst. II. výroku rozsudku).