16 C 54/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 763,68 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13 763,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 763,68 Kč od [datum] do zaplacení, tj. v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 13.763,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] Malta a žalovaným formou komunikace na dálku, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr na č. ú. [bankovní účet], který žalovaný vyčerpal ve výši 13.763,68 Kč a měl jej předchůdci žalobce splatit nejpozději do dne [datum]. Žalovaný ale smluvené povinnosti nesplnil a věřiteli ničeho nevrátil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení celého úvěrového dluhu ve výši 13.763,68 Kč s příslušenstvím. Žalobce sice dále obecně uvedl, že jeho předchůdce prováděl lustraci (zjišťoval úvěruschopnost) žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR,CEE,CRKI,EUCB, avšak ke svému tvrzení žádné důkazy neoznačil ani nepředložil. Žalobce dále uvedl, že pokud soud neuzná nárok žalobce z titulu tvrzené smlouvy o úvěru, nechť nárok posoudí z titulu bezdůvodného obohacení a za tím účelem nechť si soud zajistí od banky žalovaného [příjmení] [jméno] vyjádření, zda byl žalovaný disponentem označeného účtu ke dni [datum]. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů v jejich vzájemných souvislostech a s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Soud z žalobcem předložené písemné neočíslované smlouvy o revolvingovém úvěru do výše 80.000 Kč za úrok 143,88 % ročně ze dne [datum] zjistil, že v rozporu s § 561 a § 562 o.z. neobsahuje žádný vlastoruční ani elektronický podpis předchůdce žalobce ani žalovaného. Vlastoruční nebo elektronický podpis předchůdce žalobce a žalovaného chybí také na formuláři„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ i na„ Obchodních podmínkách účinných ke dni [datum]“. Žalobce tak žádnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění.

5. I v případě, že by byla smlouva předchůdcem žalobce i žalovaným řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné důkazy k prokázání, zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepředložil.

6. V řízení nebylo žádným věrohodným důkazem prokázáno, že by předchůdce žalobce skutečně ze svého vlastního účtu dne [datum] minimálně odeslal (odepsal) ve prospěch žalovaného spornou částku, a už vůbec nebylo prokázáno, zda a kdy byla tato sporná částka připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby se dostala do jeho dispozice. Žalobce sice předložil soudu svůj interní a nesrozumitelný záznam„ [jméno] application“, z něhož však odeslání údajné platby pro žalovaného nelze nijak prokázat. Další interní doklad„ platební informace“ odeslání tvrzené částky dne [datum] z účtu předchůdce na účet žalovaného rovněž neprokazuje. Na výzvu soudu ze dne [datum], aby předložil důkaz o připsání sporné částky právě na účet žalovaného, žalobce vůbec nereagoval. Z předložených důkazů tak nelze zjistit, zda předchůdce žalobce žalovanému tvrzenou částku skutečně poskytl.

7. Z žalobcem předložené smlouvy ze dne [datum] ve znění příloh není ani prokázáno, že právě sporná pohledávka byla skutečně převedena z předchůdce na žalobce. Z nikým nepodepsaného a nedatovaného soupisu pohledávek představujícího zřejmě tvrzenou přílohu ke smlouvě o postoupení ze dne [datum] je sice zřejmé, že na žalobce mohla být postoupena pohledávka ve výši 13.803 Kč, avšak s ohledem na žalobcem předloženou nečíslovanou a nepodepsanou úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky do výše úvěrového limitu 80.000 Kč, nelze mít za prokázané, že se jedná právě o spornou pohledávku, nebo zda jde o jinou pohledávku, čemuž by nasvědčovala i rozdílná výše obou pohledávek.

8. Žalobce sice v žalobě navrhl, aby si soud k otázce„ kdo byl majitelem označeného účtu ke dni [datum]“ zajistil důkaz dotazem na [právnická osoba] Vzhledem ale ke skutečnosti, že žalobce ani neprokázal, že sporná částka byla skutečně odeslána z účtu jeho předchůdce na označený účet ani že žalobce je ve sporu aktivně legitimován, posoudil soud návrh na provedení tohoto důkazu za nadbytečný.

9. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o tom, že z jím předložených listin jeho tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy, o údajné úhradě tvrzené sporné částky žalovanému a o platném postoupení tvrzené pohledávky na žalobce nevyplývá a zbavil se tak i možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy k prokázání sporného nároku.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. neprokázal. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.