16 C 58/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 729,09 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4 499,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 553,51 Kč a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, to je v celém rozsahu, se zamítá.

II. Řízení se v rozsahu částky 4 242,13 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 4 012,65 Kč a smluvní pokutu ve výši 229,48 Kč, zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 4.499,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 553,51 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.012,65 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 690 Kč a částky 229,48 Kč, celkem částky 4.499,61 Kč s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaná žalobci na základě smlouvy o úvěru [číslo] údajně uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovanou formou komunikace na dálku, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 4.500 Kč za poplatek 769,54 Kč a za úroky 133,15 Kč, jež se žalovaná zavázala věřiteli vrátit v celkové výši 5.402,69 Kč ve lhůtě splatnosti do [datum], přičemž RPSN činilo 824,71 %. Žalovaná smluvené povinnosti nesplnila, neboť na dluh předchůdci žalobce ani žalobci ničeho nezaplatila. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny úvěru ve výši 4.499,61 Kč, neuhrazeného poplatku ve výši 2.057 Kč, postoupeného smluvního úroku ve výši 1.455,65 Kč a smluvní pokuty 4.499,61 Kč snížené žalobcem na částku 229,48 Kč a poplatku za odeslání písemností ve výši 3.500 Kč. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil.

3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět, soud proto řízení v rozsahu částky 4 242,13 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 4 012,65 Kč a smluvní pokutu ve výši 229,48 Kč podle § 96 odst. 1 o.-s.ř. zastavil (odstavec II. výroku rozsudku).

4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovanou platnou písemnou smlouvu o úvěru [číslo] C/140446 ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění. Žalobcem předložená formulářová smlouva neobsahuje totiž v rozporu s § 561 a § 562 o. z. a § 7 zák. č. 297/2016 Sb. vlastoruční ani zaručený nebo uznávaný elektronický podpis žalované. Tzv. jiný elektronický podpis podle § 7 zák. č. 297/2016 Sb. zase neumožňuje identifikovat jednajícího v závažných právních jednáních, mezi něž smlouva o úvěru beze sporu patří. Ve smlouvě uvedený„ SMS kód [číslo]“ neumožňuje identifikovat jednajícího, proto nesplňuje ani náležitosti jiného elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. vztahujícího se k závažným právním jednáním. Žádný vlastoruční ani zaručený nebo uznávaný elektronický podpis žalované neobsahují ani„ dodatek ke smlouvě ze dne [datum] a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil.

6. I v případě, že by byla smlouva řádně žalovanou podepsána, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že jeho předchůdce splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky předchůdcem žalobce potažmo žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti.

7. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka 4.500 Kč byla žalované skutečně připsána na její účet, ani že by se žalovaná na úkor předchůdce potažmo žalobce neoprávněně obohatila. Žalobce žádný věrohodný důkaz o připsání této částky žalované na její účet nepředložil. Z výpisu The pay ze dne [datum] je pouze zřejmé, že tato společnost údajně z účtu předchůdce žalobce odeslala na označený účet částku 4.500 Kč. Z žalobcem předložených listin nelze ale zjistit, zda vůbec ani kdy byla tvrzená částka 4.500 Kč skutečně připsána na účet žalované podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohla nakládat.

8. Smlouvou ze dne [datum] žalobce ani neprokázal, že jeho předchůdce na něj spornou pohledávku platně postoupil. Z obsahu smlouvy je nepochybné, že samotný žalobce v ní záměrně začernil řadu údajů s úmyslem zatajit podstatné náležitosti smluvních ujednání. Smlouva jako celek je tudíž nevěrohodná. Žalobce navíc nepřiložil řádně datovaný a podepsaný soupis postupovaných pohledávek, jež se má vztahovat právě ke smlouvě o postoupení ze dne [datum]. Žalobcem předložená nepodepsaná a nedatovaná interní listina KIEM [číslo] takovou přílohou ke smlouvě rozhodně není. Žalobce tak neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku.

9. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o tom, že z jím předložených listin jeho tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy, o údajné úhradě tvrzené sporné částky žalované a o platném postoupení tvrzené pohledávky na žalobce nevyplývá a zbavil se tak i možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy k prokázání sporného nároku.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. neprokázal. Žalobce ani neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 145 odst. 2 věta první o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).