16 C 58/2025
č. j. 16 C 58/2025-34
V PLATNOSTIOkresní soud v Přerově rozhodl ve prospěch žalobce o náhradu nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, která vznikla z neplatné smlouvy. Soud uznal, že předchůdce žalobce nesplnil povinnost ověřit úvěruschopnost spotřebitele podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, což způsobilo absolutní neplatnost smlouvy. Na základě § 87 odst. 1 a 2 zákona určil soud za přiměřenou lhůtu splacení tři dny od právní moci rozsudku. Soud rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení, protože žalobce dosáhl zanedbatelného procesního úspěchu.
Plný text
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 985 Kč s Anonymizováno
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba. se sídlem v Praze a žalovaným, na podkladě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši částka při RPSN 801,03 %, který se žalovaný zavázal vrátit dohodnutým způsobem, což však nesplnil. Smlouvou ze dne datum postoupil předchůdce spornou pohledávku na společnost právnická osoba adresa a tato společnost další smlouvou ze dne datum postoupila spornou pohledávku na společnost právnická osoba adresa a tato společnost postoupila spornou pohledávku smlouvou ze dne datum na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku předchůdcům ani žalobci dosud nevrátil.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Po výzvě soudu, aby žalobce předložil konkrétní důkazy vztahující se k provádění úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy, vzal žalobce podáním ze dne datum žalobu částečně zpět s odůvodněním, že tyto doklady od svého předchůdce neobdržel, proto je nemůže předložit, a domáhal se přiznání zbývající dlužné jistiny úvěru z titulu bezdůvodného obohacení.
4. Usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka soud řízení částečně ve zpět vzatém rozsahu zastavil. Předmětem řízení tak zůstala jistina úvěru ve výši částka, které se žalobce na základě stejných skutkových tvrzení domáhá nyní z titulu bezdůvodného obohacení.
5. Soud z žalobcem předložené písemné smlouvy ze dne datum o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši částka zjistil, že neobsahuje v rozporu s § 561 a § 562 o.z. žádný vlastoruční ani elektronický podpis předchůdce žalobce ani vlastoruční nebo zaručený nebo uznávaný podpis žalovaného. Žalobce tak žádnými důkazy neprokázal, že dne datum (ani jindy) uzavřel s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění.
6. I v případě, že by byla smlouva o úvěru předchůdcem žalobce i žalovaným řádně podepsána, byla by stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že jeho předchůdce v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. řádně prováděl úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Splnění této zákonné podmínky předchůdcem žalobce potažmo žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti.
7. Ze sdělení právnická osoba. ze dne datum soud zjistil, že dne datum předchůdce žalobce zaplatil na účet žalovaného částku částka. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný předchůdcům či žalobci spornou částku byť částečně vrátil. 8. adresa.000 Kč, kterou žalovaný dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum). S ohledem na skutková tvrzení žaloby, podle nichž jde o nároky z neplatné spotřebitelské smlouvy, nemůže v dané věci jít o vydání bezdůvodného obohacení podle obecného ustanovení § 2991 o.z.
9. Žalobce je ve sporu aktivně legitimovaný na podkladě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, kterou předchůdce postoupil spornou pohledávku na společnost právnická osoba, tato společnost následně postoupila spornou pohledávku smlouvou ze dne datum na společnost právnická osoba adresa a tato společnost postoupila spornou pohledávku smlouvou ze dne datum na žalobce.
10. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil za přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
11. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit aktivně legitimovanému žalobci zbývající částku částka v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. Žalobce měl ve sporu zanedbatelný poměrný procesní úspěch ve výši 1,94 %, soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.