16 C 6/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku ve výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 %, úrok 19,52 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen právní předchůdce) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku [částka] (kterou měl žalovaný převzít v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem 19,52 % ročně v celkové výši [částka], s poplatkem za administrativní činnost [částka] a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek [částka], celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku [částka] formou 60 týdenních splátek po [částka], přičemž poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť uhradil celkem částku [částka], z toho [částka] na jistinu dluhu, [částka] na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, [částka] na poplatek za administrativní činnost a [částka] na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný tak neuhradil částku [částka] na jistině dluhu a částku [částka] na úhradách. Žalobce pak požaduje po žalovaném dlužnou částku [částka] sestávající se z dlužné jistiny [částka] a dlužných úhrad [částka], a dále také smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 19,52 % ročně od [datum] (za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka]) a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum] (za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka]). Žalobce v žalobě popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Na základě smlouvy ze dne [datum] došlo k postoupení sporné pohledávky vůči žalované z právního předchůdce na žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval.

3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o. s. ř. z důvodu probíhající pandemie koronaviru bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky.

4. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů v jejich vzájemných souvislostech a s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Na základě písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pod [číslo] měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalovanému částku ve výši [částka] v hotovosti a žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků uhradit souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], z úroku [částka] a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]). Celkovou částku [částka] se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách po [částka] (tj. celkem [částka] měsíčně). V čl. 5 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou příslušné částky má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku [částka], ze které žalobce započetl [částka] na jistinu dluhu, [částka] na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, [částka] na poplatek za administrativní činnost a [částka] na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány.

6. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž měl žalovaný trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného], měl bydlet s rodiči, byl svobodný, bez dětí, se základním vzděláním. Byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník, na dobu určitou do [datum], mzda činila [částka] měsíčně. Další příjmy žalovaný neměl. Výdaje žalovaného činily [částka] na bydlení a [částka] osobní výdaje. U žalovaného nebylo uvedeno, že by měl jiné půjčky nebo úvěry. V kartě pak bylo poznačeno, že uvedené údaje byly prokazovány pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu od zaměstnavatele. V kartě je dále předtištěn text, podle kterého nepostačuje k ověření příjmu pouhá pracovní smlouva, ale musí být vždy doplněna výpisem z účtu nebo výplatními páskami za poslední tři měsíce. Výpis z účtu ani výplatní pásky nebyly podle karty doloženy.

7. Podle smlouvy ze dne [datum] včetně příloh byla sporná pohledávka vůči žalovanému postoupena z předchůdce žalobce na žalobce, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Nebylo prokázáno, že by žalovaný přes předžalobní výzvu ze dne [datum] spornou dlužnou částku žalobci uhradil.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

9. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele: a) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; b) ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit u příjmů (např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce) a u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady (např. § 84 zákona č. 257/2016 Sb.), a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelem předložené podklady si věřitel buď oskenuje, nebo konkrétně a nezaměnitelně zaznačí do svých podkladů (např. do zákaznické karty spotřebitele), aby bylo možno s odstupem času ověřit, z jakých konkrétních podkladů prováděl věřitel zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; c) s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o. z. a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena (a nikoliv s laickou péčí běžného hlídače krav) posoudí spotřebitelem uvedené a podložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Je nesprávný názor, že úvěruschopnost spotřebitele (tj. příjmy i výdaje) se zjišťuje a posuzuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat zvýšení výdajů například na výživné na děti, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost věřitele, z jakých prostředků bude spotřebitel splátky úvěru splácet po celou dobu, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje, případě podklady, o předpokládaných příjmech do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou péčí předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude věřitel v krátké době schopen splátky řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko. Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr za účelem dosažení zisku poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná (rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek NSS ČR sp zn. 1 As 30/2015-39 publikovaný pod [číslo] Sb. ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

12. Žalobce v žalobě tvrdil, že jeho právní předchůdce posuzoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s 84 až 86 zákona č. 257/2016 Sb. K prokázání této skutečnosti označil a předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], z níž však dostatečné zkoumání úvěruschopnosti nevyplývá. V kartě jsou obsaženy údaje o zaměstnání, příjmech a výdajích žalovaného, nicméně podle obsahu karty nebyly tyto údaje dostatečně pečlivě prověřeny. Pokud jde o mzdu, tak ta byla podle karty ověřena z pracovní smlouvy a z potvrzení o příjmu, nicméně i ze samotného předtištěného textu karty je zřejmé, že je nutno příjmy zkoumat důkladněji a požadovat po spotřebiteli předložení výpisu z účtu nebo výplatních pásek, tedy nelze takto zjištěný příjem žalovaného považovat za zjištěný náležitě a nepochybně. Pokud pak jde o výdaje žalovaného, tak ty nejsou vůbec specifikovány a z karty se nepodává, jakým způsobem se žalovaný podílí na úhradě nákladů na bydlení, pokud žije u svých rodičů, a za co přesně jsou vynakládány ostatní výdaje. Údaje na kartě tedy nesplňují požadavky na náležité zjištění finanční situace žalovaného, jak to vyžaduje zákon č. 257/2016 Sb., a dokonce ani samotným právním předchůdcem žalobce formulované požadavky v předtištěném formuláři. Právní předchůdce žalobce tedy nepostupoval s náležitou péčí a údaje uvedené v kartě jsou nekonkrétní a nepodložené, tudíž nevěrohodné. Soud tedy uzavírá, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by při poskytování úvěru zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného s řádnou, natož s odbornou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle § 588 o. z. za následek absolutní neplatnost smlouvy. Na základě neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněný nárok přiznat.

13. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky, které představují 80 % jistiny úvěru, ostatně jako v dalších obdobných sporech žalobce. Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku by právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z.

14. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. vzájemně vrátit.

15. Soud provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Při rozhodování o rozsahu vzájemného plnění obou účastníků soud totiž vyšel ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o. z. podle něhož musí být každé ustanovení o. z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, z § 6 odst. 2 o. z., podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal, ze zásad na ochranu spotřebitelů, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 LZPS a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]) a přihlédl k principu, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III. ÚS 4084/12 ze dne [datum]). Současně soud přihlédl i k vývoji judikatury ESLP směřující k čím dál větší ochraně spotřebitelů před nepoctivými a nekalými praktikami nebankovních subjektů.

16. S ohledem na to, že absolutní neplatnost sporné smlouvy způsobil právní předchůdce žalobce, potažmo žalobce tím, že nerespektoval zákonem mu uložené povinnosti a jeho jednání bylo také v rozporu s dobrými mravy, nesmí podle § 6 odst. 2 o. z. těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a to ani v podobě případně neuskutečněného zaúčtování plnění dlužníkem podle § 2993 o. z. Právě na nečinnost a apatii dlužníků při obraně svých práv, vyvěrající často z finanční bezvýchodnosti a právní i finanční negramotnosti nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů spoléhají. Pokud by soud ignoroval výše uvedené principy na ochranu spotřebitelů a lpěl by na bezduché mechanické aplikaci ustanovení § 2993 o. z. (tj. na provádění započítávání pouze na návrh spotřebitele), věřiteli by se fakticky přiznávaly i částky, na které by jinak neměl právní nárok. Šlo by o částky, které spotřebitel již zaplatil a které si sám věřitel započítal právě na sjednané úroky, úroky na navýšení jistiny, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty apod., na které nemá zákonný nárok. Tímto formalistickým postupem by se tak věřiteli ve skutečnosti přiznávalo více, než na co by měl právo podle § 2991 o. z. a na jeho straně by pak vznikalo bezdůvodné obohacení na úkor spotřebitele, které by měl zase spotřebiteli vrátit. Soud by tak napomáhal žalobci těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a docházelo by ke vzniku další nespravedlnosti legalizované soudem, což je v příkrém rozporu s § 2 odst. 1 o. z., s § 6 odst. 2 o. z. a se smyslem právní úpravy na ochranu spotřebitele. Soud je přesvědčen, že aby bylo možno dodržet smysl úpravy na ochranu spotřebitele a smysl ustanovení § 2991 a § 2993 o. z., musí soud provádět započítávání vzájemných plnění z úřední povinnosti, aby k těmto absurdním situacím nemohlo docházet.

17. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne [datum] částku [částka] a žalovaný právnímu předchůdci žalobce podle neplatné smlouvy vrátil ve splátkách částku [částka], zůstává tedy nedoplatek [částka]. Žalovaný tedy má povinnost žalobci vrátit částku [částka].

18. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zbývající dlužnou částku [částka], k jejímuž zaplacení mu soud ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. s ohledem na znění důvodové zprávy k tomuto ustanovení určil přiměřenou dobu k uhrazení v délce 3 dnů. Podle citovaného ustanovení se žalovaný dosud nemohl dostat do prodlení s touto částkou, proto žalobci nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl.

19. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

20. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení měl žalovaný větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.