16 C 62/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 39 183 Kč s příslušenstvím a částky 3.500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 41 183 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37 683 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 500 Kč od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení dluhu, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci další částku ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 22.361 Kč ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek, k rukám advokáta Mgr. Bc. [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce jako otec domáhal po žalovaném jako zletilém synovi vrácení přeplatku na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši 350 Kč, od [datum] do [datum] ve vši 10.500 Kč, od [datum] do [datum] ve výši 2.333 Kč, od [datum] do [datum] ve výši 24.500 Kč (dohromady částky 37.683 Kč), neboť jeho povinnost k úhradě výživného za toto období byla rozsudkem OS v [obec] ze dne 13. 4. 2021, č.j. 14 C 255/2019-191 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě- pobočky v Olomouci ze dne 3.11.2021, č.j. 70 Co 180/2021-216 zrušena. Dále se žalobce po žalovaném domáhal i vrácení přeplatku za červenec a srpen 2016 ve výši 1.000 Kč a za červen 2018 ve výši 500 Kč (částky 1.500 Kč). Žalobce poukázal, že žalovaný má 24 let a dosud nemá složenou ani maturitu.

2. Podáním ze dne [datum] žalobce rozšířil žalobu o další částku 3.500 Kč s příslušenstvím představující přeplatek na výživném i za období května 2021. Soud při jednání dne [datum] svým usnesením navržené rozšíření žaloby podle § 95 o.s.ř. připustil. Předmětem řízení tak bylo vrácení přeplatku na výživném v celkové výši 42.683 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil Žalobcem uplatněný nárok považuje s ohledem na své postavení jako syna proti žalobci jako otci za rozporný s dobrými mravy. Dále namítal, že po skončení ročníku 2020 2021 na Střední škole elektrotechnické pokračoval od [datum] v dalším navazujícím studiu na Střední škole gastronomie a služeb v [obec], přičemž je materiálně podporován pouze svojí matkou, což vylučuje, aby mohl žalobci vrátit jakékoliv finanční prostředky. Rovněž zastoupení otce advokátem považuje za nemravné. Navíc vztahu k požadovanému přeplatku za červenec a srpen 2016 ve výši 1.000 Kč a za červen 2018 ve výši 500 Kč (celkem částky 1.500 Kč) vznesl žalovaný námitku promlčení.

4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto:

5. Ze shodných tvrzení obou účastníků podle § 120 odst. 3 o.s.ř. považuje soud za prokázané, že rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 4. 2021, č.j. 14 C 255/2019-191 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 3. 11. 2021, č.j. 70 Co 180/2021-216 byla žalobci jako otci zrušena vyživovací povinnost žalovaného jako syna za období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do budoucna, přičemž vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému trvala ještě v období od [datum] do [datum]. Žalobce uhradil žalovanému výživné za období od [datum] do [datum] ve výši 350 Kč, od [datum] do [datum] ve vši 10 500 Kč, od [datum] do [datum] ve výši 2 333 Kč, od [datum] do [datum] ve výši 24 500 Kč, od [datum] do [datum] ve výši 3 500 Kč. Za výše uvedené období uhradil žalobce žalovanému na výživné částku 41.183 Kč.

6. Z výpovědi žalovaného považuje soud za prokázané, že žalovaný studoval od roku 2012 do roku 2015 nebo 2016 Průmyslovou školu v [obec] zaměřenou na strojírenství. Studium řádně nedokončil, neboť ho nezvládal. Od roku 2015 nebo 2016 studoval další střední školu Obchodní a technickou, [ulice a číslo], [obec]. Studium neukončil v řádném termínu, nýbrž o 1 rok později v roce 2020. Žalovaný se vyučil v oboru spojový mechanik. Od října 2020 do července 2021 žalovaný dále studoval Střední školu elektrotechnickou v [obec]. Celé studium nedokončil. Od roku 2021 žalovaný začal studovat další střední školu Gastronomie služeb, [ulice], [obec]. Tato skutečnost je doložena Potvrzením o studiu ze dne [datum]. Studium má dokončit v roce 2023 složením maturitní zkoušky. Žalovaný studuje, nemá žádné příjmy, v červnu 2022 má prostřednictvím školy zajištěnou brigádu v nějakém hotelu v Rakousku. Předpokládaný příjem má činit 10.000 Kč za měsíc, přitom v této brigádě by mohl pokračovat i v červenci 2022. Pokud by v červenci 2022 nebylo možno v brigádě v Rakousku pokračovat, mohl by pracovat v [obec] v maloobchodu a předpokládaný příjem by byl 10.000 Kč měsíčně. Žalovaný vynakládá měsíčně na dojíždění z bydliště v [obec] do školy v [obec] částku 500 Kč, za obědy hradí 600 Kč, za posilovnu 700 Kč. Má další běžné výdaje na ošacení a jídlo a v dubnu 2022 si koupil nové brýle za 5.000 Kč.

7. Z dopisu žalobce ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k vrácení přeplatku na výživném za měsíc červen 2018 ve výši 500 Kč a za červenec a srpen 2016 ve výši 1.000 Kč. Dalším dopisem ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k vrácení částky 39.183 Kč a 1.500 Kč ve lhůtě do 5 dnů od doručení výzvy. Předžalobní upomínkou ze dne [datum], podanou k poštovní přepravě [datum], vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 39.183 Kč s příslušenstvím ve lhůtě do 7 dnů od odeslání výzvy. Další předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k zaplacení další částky 3.500 Kč s příslušenstvím. Nebylo prokázáno, že by žalovaný na tyto výzvy reagoval.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím právním názorům.

9. Z ustanovení § 911 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) vyplývá, že vyživovací povinnost rodičů ke svým dětem trvá pouze do doby, dokud nejsou schopny se samy živit.

10. Pravomocným rozsudkem OS v [obec] ze dne 13. 4. 2021, č.j. 14 C 255/2019-191 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě- pobočky v Olomouci ze dne 3.11.2021, č.j. 70 Co 180/2021-216 a shodným tvrzením obou účastníků bylo prokázáno, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému za období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do budoucna byla zrušena, přičemž vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému trvala ještě v období od [datum] do [datum]. Důvodem zrušení vyživovací povinnosti otce bylo, že žalovaný v uvedeném období řádně nestudoval a objektivně byl schopen se sám živit. Tímto pravomocným rozsudkem je soud vázán a podle § 159a odst. 4 o.s.ř. jej soud nemůže v tomto řízení o vydání bezdůvodného obohacení přezkoumávat ani revidovat jeho závěry.

11. Z výpovědi samotného žalovaného bylo prokázáno, že je tzv. věčným studentem. Od roku 2012 do rozhodnutí soudu [datum] studoval postupně střední školu v oboru strojírenství (kterou nedokončil), v oboru elektrotechnickém (kterou nedokončil), v gastronomii (kterou dosud nedokončil) a na spojového mechanika (bez maturity). Za 10 let středoškolského studia dokončil pouze obor spojoveho mechanika, jímž je schopen se sám živit. Není zákonnou povinností rodičů takového věčného studenta věčně živit. Dítě může věčně studovat, ale na takové studium nechť si také samo vydělá.

12. V řízení bylo prokázáno, že za výše uvedené období uhradil žalobce žalovanému celkem částku 41.183 Kč.

13. Ustanovením § 923 odst. 2 o.z., podle něhož zrušené nebo snížené spotřebované výživné se nevrací, jsou chráněny pouze nezletilé děti (viz Velký komentář [příjmení] a spol., Občanský zákoník II. díl, rok vydání 2014, str. [číslo]). Žalovaný však již byl v rozhodnou dobu zletilý (vyjma výživné ve výši 1.500 Kč za červenec a srpen 2016 a červen 2018) a na jeho případ nelze toto ustanovení aplikovat.

14. Z ustanovení § 855 odst. 1 a 2 o.z. dále vyplývá, že rodiče a dítě mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva, přičemž povinností rodičů k dítěti je zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte, oproti tomu je podle § 857 odst. 1 o.z. dítě povinno dbát svých rodičů, tj. poslouchat je a pomáhat jim. Soud nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že dobré vzájemné rodičovské vztahy musí být budovány zároveň rodiči i dětmi, v daném případě zároveň žalobcem jako otcem a žalovaným jako synem, i když spolu nežijí. Nejde o jednosměrnou záležitost, při níž by měl mít otec pouze povinnost přispívat na výživu dítěte a dítě by mělo mít právo svého rodiče ignorovat, jak se zletilý žalovaný mylně domnívá. Pokud vzájemné vztahy rodiče a dítěte selžou a nejsou schopni se na vyřešení rozporů dohodnout, pak dojde k aplikaci právních předpisů, které, jak je obecně známo, představují minimum morálky pro každého z účastníků řízení.

15. Na základě výše uvedeného exkurzu soud uzavřel, že žalobce uhradil zletilému žalovanému výživné ve výši 41.183 Kč a až následně byla tato povinnost žalobce zrušena soudem. Žalovaný tak získal majetkový prospěch plněním žalobce z právního důvodu, který odpadl. Žalobci tak vůči žalovanému vzniklo zákonné právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 41.183 Kč podle § 2991 odst. 1 a 2 a násl. o.z. Uplatnění tohoto práva v souladu se zákonem nemůže být a není v rozporu s dobrými mravy podle § 2 odst. 1 a 3 o.z. Žalovaný navíc konkrétně netvrdil ani neprokázal, v čem konkrétně by mělo být uplatnění zákonného nároku v rozporu s dobrými mravy. Namitka žalovaného je zjevně neoprávněná.

16. Z ustanovení § 25 odst. 1 o.s.ř. dále vyplývá zákonné oprávnění každého účastníka zvolit si za zástupce v řízení advokáta. Využití tohoto zákonného oprávnění jak žalobcem, tak samotným žalovaným, nemůže být a také není v rozporu s dobrými mravy, a to zvláště za situace, kdy žalovaný se svým otcem zjevně dlouhodobě odmítá komunikovat a korespondovat a k vyvolání tohoto soudního sporu došlo pro chování samotného zletilého žalovaného, jenž na výzvy žalobce záměrně nereagoval. I tato námitka žalovaného je zjevně neoprávněná.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil částkou 41.183 Kč. Soud proto v souladu s ustanovením § 2991 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 41.183 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] (podle výzvy ze dne [datum]) do zaplacení podle § 1970 a násl. o.z. (odstavec I. výroku rozsudku). 18. [příjmení] nedošlo k nepřiměřené tvrdosti podle § 923 odst. 2 o.z., soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci dlužnou částku spolu s náklady řízení v měsíčních splátkách ve výši 1.500 Kč samotnému žalobci a ve výši 500 Kč právnímu zástupci žalobce. Z výpovědi žalovaného vyplynulo, že žalovaný má od června přinejmenším do srpna 2022 zajištěnu brigádu, z níž bude mít předpokládaný příjem 10.000 Kč měsíčně. Žalovaný si také může přivydělávat brigádně i v průběhu studia.

19. Námitku promlčení vznesenou žalovaným k nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ve formě přeplatku na výživném za červenec a srpen 2016 ve výši 1.000 Kč a za červen 2018 ve výši 500 Kč (celkem částky 1.500 Kč) shledal soud za oprávněnou. Tříletá promlčecí lhůta podle § 629 o.z. počala běžet nejpozději ode dne [datum] a skončila dnem [datum]. Žaloba byla podána k soudu až dne [datum], tj. po uplynutí promlčecí lhůty. Soud proto žalobu v rozsahu částky 1.500 Kč s příslušenstvím zamítl (odstavec II. výroku rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně. Žalobce se domáhal přiznání jistiny v celkové výši 42.683 Kč a byla mu přiznána pouze jistina ve výši 41183 Kč. Žalobce má proto právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 92 % (od úspěchu 96 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 4 %) v celkové výši 22.361 Kč. Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 1.568 Kč, dále účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 5 úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění, návrh ve věci samé, rozšíření žaloby a vyjádření ze dne [datum] a účast při jednání dne [datum]) ve výši 2.700 Kč za každý z prvních 3 úkonů právní služby podle § 7 bod 5. cit. vyhl. (z punkta 39.183 Kč) a dále ve výši 2.820 Kč za každý ze zbývajících 2 úkonů právní služby (z punkta 42.683 Kč), celkem 16.740 Kč, dále paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve výši 300 Kč za každý z 5 úkonů právní služby, t.j. 5 x 300 Kč celkem částka 1.500 Kč, za cestovné k soudu ve výši 351 Kč podle § 13 odst. 5 cit. vyhl. a náhrada za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč, celkem částka 100 Kč podle § 14odst. 3 cit vyhl., vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 3.946 Kč. Celkové náklady řízení žalobce činily částku 24.305 Kč, z toho 92 % činí částku 22.361 Kč.