16 C 66/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 67 680 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplacení další částky ve výši 16 730 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 417,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 396,02 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, s úrokem 21,27 % ročně z částky 27 000 Kč od [datum] do zaplacení, zaplacení další částky ve výši 20 900 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 576,21 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 797,47 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 255,49 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % a s úrokem 24,6 % ročně z částky 16 255,49 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 67.680 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou ve dnech [datum] a [datum] celkem 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejichž dohodnuté podmínky žalovaná nesplnila, proto předchůdci žalobce vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Pokud jde o první smlouvu o úvěru ze dne [datum], [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 27.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 51.030 Kč v 78 týdenních hotovostních splátkách po 655 Kč (2.620 Kč měsíčně), počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná ale své smluvní závazky nesplnila a předchůdci žalobce vrátila pouze částku 4.250 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení dlužné dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 27.000 Kč a dlužných poplatků ve výši 18.180 Kč včetně příslušenství. Pokud jde o druhou smlouvu úvěru ze dne [datum], [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 17.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 30.600 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách po 510 Kč (2.040 Kč měsíčně), počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná ale své smluvní závazky nesplnila a předchůdci žalobce vrátila pouze částku 9.700 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení dlužné dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 16.255,79 Kč a dlužných poplatků ve výši 4.644,51 Kč včetně příslušenství. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne [datum] popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce obě sporné pohledávky na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z první písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 27.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu s poplatkem za administrativu ve výši 5.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 14.040 Kč a s úroky ve výši 4.590 Kč, tj. v celkové výši 51.030 Kč, při RPSN 158,04 %, formou 78 týdenních splátek po 655 Kč (2.620 Kč měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy a každá následující splátka nejpozději do konce následujícího týdenního období. V čl. 5 bodech 1, 2 a 3 smluvních podmínek se strany mimo jiné dohodly, že v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky vznikne předchůdci právo mimo jiné požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny spolu se zákonnými úroky z prodlení, úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, náhradu nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 2.000 Kč i nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním Podle zákaznické karty ze dne [datum] měla žalovaná bydlet na jiné adrese [adresa žalované], měla mít příjem od ČSSZ [obec] za mateřskou dovolenou ve výši 15.266 Kč. Její údajný partner nebyl nijak označen a jeho údajný příjem 13.229 Kč měsíčně nebyl nijak konkretizován ani doložen. Prokazatelné příjmy žalované byly pouze ve výši 15.266 Kč jako dávky za mateřskou dovolenou. Celkové měsíční náklady žalované činily částku 6.500 Kč na bydlení, 10.000 Kč na osobní výdaje a 2.295 Kč na splácení dluhů z úvěrů nebo zápůjček vůči předchůdci žalobce, když celková částka dluhu měla být ve výši 25.600 Kč. Zástupce předchůdce měl údajně kontrolovat pouze neoznačené výplatní pásky za neuvedené období a neoznačené složenky za neoznačenou dobu, nic více. Žalovaná měla tudíž vynakládat měsíčně minimálně částku 18.795 Kč, což je o 3.529 Kč více, než činil její příjem. Z žalobcem předložených neúplných údajů a listin tak prokazatelně vyplývá, že jeho předchůdce pravdivost údajů o údajných měsíčních příjmech ani o reálných měsíčních výdajích žalované v rozhodné době vůbec nezjišťoval ani neověřoval a z předložených listin je zřejmé, že žalovaná měla měsíčně vyšší výdaje, než činily její příjmy, a již z toho důvodu musely objektivně vzniknou důvodné pochybnosti o tom, zda v rozhodnou dobu byla schopna bez problémů splácet poskytnutý úvěr.

5. Z druhé písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 17.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu s poplatkem za administrativu ve výši 3.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.800 Kč a s úroky ve výši 3.400 Kč, tj. v celkové výši 30.600 Kč, při RPSN 206,15 %, formou 60 týdenních splátek po 510 Kč (2.040 Kč měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy a každá následující splátka nejpozději do konce následujícího týdenního období. V čl. 5 bodech 1, 2 a 3 smluvních podmínek se strany mimo jiné dohodly, že v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky vznikne předchůdci právo mimo jiné požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny spolu se zákonnými úroky z prodlení, úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, náhradu nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 2.000 Kč i nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním. Podle zákaznické karty ze dne [datum] měla mít žalovaná bydlící na jiné adrese [adresa žalované]. Tento druhý údajný příjem nebyl ničím konkretizován ani doložen. Prokazatelné příjmy žalované byly pouze ve výši 13.000 Kč jako dávky mateřské dovolené. Celkové měsíční náklady žalované činily částku 3.800 Kč na bydlení, a 7.000 Kč na osobní výdaje. Žádné další výdaje na vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti, na splátky dalších dluhů či na jiné výdaje žalovaná neměla. Zástupce předchůdce měl údajně kontrolovat pouze doklad o přiznání mateřské nebo rodičovské a neoznačené složenky za neoznačenou dobu, nic více. Žalovaná měla tudíž vynakládat měsíčně minimálně částku 10.800 Kč. Z žalobcem předložených neúplných údajů a listin prokazatelně vyplývá, že jeho předchůdce pravdivost údajů o údajných měsíčních příjmech ani o reálných měsíčních výdajích žalované v rozhodné době vůbec nezjišťoval ani neověřoval a z předložených údajů a listin je zřejmé, že žalovaná neuvedla věrohodné a úplné výdaje na bydlení, když částka 3.800 Kč za nájemné, elektriku, plyn, odpadky, telefon, internet, dopravu, koníčky se jeví jako značně podhodnocené. Žalovaná dále viditelně zatajila výdaje na výživu 1 nezletilého dítěte. Na základě neúplných a nevěrohodných údajů žalované musely objektivně vzniknout důvodné pochybnosti o tom, zda v rozhodnou dobu byla schopna bez problémů splácet poskytnutý úvěr. Z předložených údajů a listin je nepochybně zřejmé, že si žalobce pravdivost poskytnutých údajů žalované neověřoval ani nezkoumal a proto v rozhodnou dobu musel mít objektivní pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr vrátit.

6. Ze sdělení bankovních ústavů soud dále zjistil, že v rozhodném období u obdobných úvěrů sjednávala [právnická osoba] v září 2018 úrokovou sazbu ve výši 16,9 % a v listopadu 2018 úrokovou sazbu ve výši 13,9 %, [jméno] [příjmení] bank sjednávala v září 2018 úrokovou sazbu ve výši 15,9 % a v listopadu 2018 v průměrné výši 18,15 % a 12, 65 % a [právnická osoba] sjednávala úrokovou sazbu v listopadu 2018 ve výši 18,4 %, přičemž v září 2018 tato banka tak malé úvěry neposkytovala. Průměrná úroková sazba uvedených bankovních ústavů byla v září 2018 ve výši 16,4 % a v listopadu 2018 ve výši 15,77 %. Ze smluv o úvěru je však zřejmé, že žalobce za poskytnutí úvěru podle smlouvy ze dne [datum] ve výši 27.000 Kč požadoval poplatky a úroky v souhrnné výši 24.030 Kč, což činí 89 % z jistiny úvěru, a za poskytnutí úvěru podle smlouvy ze dne [datum] ve výši 17.000 Kč požadoval poplatky a úrok v souhrnné výši 13.600 Kč, což činí 80 % z jistiny úvěru. Z úřední činnosti je soudu známo, že souhrnné poplatky v obdobné procentní výši sjednává předchůdce žalobce se spotřebiteli dlouhodobě zcela běžně.

7. Soud dále zjistil, že smlouvou ze dne [datum] včetně příloh byly obě sporné pohledávky vůči žalované postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce, o čemž měla být žalovaná informována dopisem předchůdce žalobce ze dne [datum], zasílaným na adresu [adresa žalované]. Předžalobní výzvu žalobce ze dne [datum], v němž byla také zmínka o postoupení pohledávek, doručoval žalobce žalované na adresu [adresa žalované], o čemž předložil pouze podací lístek. Žádný doklad o doručení této předžalobní výzvy žalované žalobce soudu nepředložil. Z Centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaná má od [datum] dosud trvalý pobyt na adrese [adresa žalované]. Nebylo tudíž prokázáno, že by žalobce doručoval předžalobní výzvu na tuto adresu jejího trvalého bydliště.

8. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a odst. 1 a 2 o.s.ř. o neprokázání zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalované předchůdcem žalobce a o tom, že sporný nárok může být posouzen jinak, než podle žalobcova právního názoru (o možném posouzení pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení) a v tomto směru doplnit skutková tvrzení žaloby.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Obě sporné smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřeny podle § 2395 o. z., mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet každý spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen každý spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování každého úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované před každou úvěrovou smlouvou ze dne [datum] ani ze dne [datum] řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. V prvé řadě se předchůdce žalobce vůbec nezajímal o další tvrzené příjmy ve výši 13.229 Kč a 8.400 Kč Tyto příjmy nebyly konkretizovány jménem údajného partnera žalované, označením zaměstnavatele údajného partnera, odkud měly pocházet, ani konkrétním označením dávky státní sociální pomoci ani rozhodnutím příslušného státního orgánu, jež měl údajnou dávku poskytovat. Tyto nekonkrétní příjmy nebyly ničím doloženy a zůstaly v pouhých představách předchůdce žalobce. Věrohodné zůstaly pouze měsíční příjmy žalované za dávky v mateřství ve výši 15.266 Kč v listopadu 2018 a ve výši 13.000 Kč v září 2018. Z předložených karet zákazníka je však také zřejmé, že se předchůdce žalobce vůbec nezabýval ani reálnými výdaji žalované v rozhodném období. V listopadu 2018 i v září 2018 žalovaná dokonce„ opomněla“ uvést výdaje na 1 nezletilé dítě, kvůli němuž byla na mateřské. Jak je výše uvedené, v listopadu 2018 měla žalovaná vynakládat měsíčně minimálně částku 18.795 Kč, což je o 3.529 Kč více, než činil její prokazatelný příjem. V září 2018 zase žalovaná uvedla evidentně podhodnocené výdaje na bydlení v nájemním bytě. Je rovněž pozoruhodné, jak se žalobce ve svém vyjádření ze dne [datum] snažil bagatelizovat dluh vůči jemu samotnému, který měl v listopadu 2018 činit 25.600 Kč a záměrně neuvedl, zda žalovaná dohodnuté splátky ve výši 2.295 Kč měsíčně splácela řádně a včas anebo již byla s nimi v prodlení, což lze takřka s jistotou předpokládat. Žalobce tak neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalované každý poskytovaný úvěr vrátit. Obě úvěrové smlouvy jsou tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatné a na základě absolutně neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Obě smlouvy o úvěru jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky i úroky, jež u smlouvy ze dne [datum] na úvěr 27.000 Kč byly ve výši 24.030 Kč a představovaly 89 % jistiny úvěru, a u smlouvy ze dne [datum] na úvěr 17.000 Kč byly ve výši 13.600 Kč a představovaly 80 % jistiny úvěru, ostatně jako v dalších obdobných sporech žalobce. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů v listopadu 2018 celkem 16,4 % a v září 2018 ve výši 15,77 %. Souhrnné poplatky i úroky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaných úvěrů. Nepřiměřeně vysoké poplatky i úroky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez těchto nepřiměřeně vysokých souhrnných poplatků i úroků by právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvy neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost obou smluv také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z.

15. V řízení bylo prokázáno, že na základě první absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalované částku 27.000 Kč a že žalovaná vrátila žalobci pouze částku 4.250 Kč, přičemž nevrácený nedoplatek zůstal ve výši 22.750 Kč. Podle druhé absolutně neplatné smlouvy ze dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalované celkem částku 17.000 Kč a žalovaná žalobci vrátila pouze částku 9.700 Kč, přičemž nevrácený nedoplatek úvěru zůstal ve výši 7.300 Kč. Žalovaná dosud žalobci nevrátila zbývající částku v celkové výši 30.050 Kč, která představuje nesplacenou jistinu obou spotřebitelských úvěrů, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z. (viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

16. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalované povinnost vydat žalobci částku 30.050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

17. Pro svůj naprosto pasivní a nepochopitelný přístup k soudnímu řízení žalovaná ničím neprokázala, že jí osobní a majetkové poměry brání uhradit úvěrový dluh žalobci jednorázově v zákonné třídenní lhůtě. Žalovaná se tak sama zbavila zákonného dobrodiní vtěleného do ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. spočívajícího v možnosti uhradit pouhý úvěrový dluh bez úroků z prodlení v delší přiměřené lhůtě.

18. Žalobce v řízení neprokázal, že se předžalobní upomínka ze dne [datum], obsahující výzvu k úhradě dluhu nejpozději do [datum], dostala do dispozice žalované, neboť výzvu zasílal na adresu odlišnou od jejího trvalého bydliště. Nebylo zjištěno, že by se žalovaná na doručovací adrese v rozhodnou dobu zdržovala. Žalované byla výzva k úhradě prokazatelně doručena formou žaloby až dne [datum]. Ode dne [datum] se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou dlužné částky a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

19. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky a poplatky) požadované na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

20. Z úřední činnosti je soudu známo, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] zcela běžně a soustavně neplní své zákonné povinnosti uložené mu jak dříve v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tak nyní v § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (řádně a s odbornou péčí zjišťovat a posuzovat úvěruschopnost spotřebitelů) a poskytuje spotřebitelům úvěry či zápůjčky v rozporu s citovaným zákonným ustanovením. Tím se dopouští přestupku podle § 154 odst. 1 písm. e) zákona č. 257/2016 Sb., sankcionovaného Českou národní bankou podle § 158 zákona č. 257/2016 Sb. Z úřední činnosti je soudu rovněž známo, že předchůdce žalobce vkládá do smluv o zápůjčkách a úvěrech nemravná ujednání o nepřiměřeně vysokých souhrnných poplatcích právě na úkor spotřebitelů. Přes ustálenou soudní judikaturu, která je žalobci velmi dobře známá, [právnická osoba] vymáhá po spotřebitelích nároky z absolutně neplatných smluv, jejichž neplatnost způsobil jeho předchůdce. Ze soustavně vedených soudních sporů žalobce proti spotřebitelům bez ohledu na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu je zřejmé, že žalobci jde pouze a jedině o výtěžnost sporu, tj. získat od spotřebitelů, kteří jsou v soudních řízeních naprosto pasivní, co nejvíce, bez ohledu na to, zda má na požadované plnění zákonný nárok či nikoliv.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Z větší části procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).