16 C 76/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 20 933 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce po žalované domáhal zaplacení další částky ve výši částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 7,05 % a úrok 19,98 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou podáním ze dne datum a datum se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce právnická osoba adresa (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o půjčce podle tehdy platného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., na jejímž základě poskytl žalované půjčku ve výši částka, kterou se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit dohodnutým způsobem. Žalovaná ale své závazky ze smlouvy nesplnila, na svůj dluh uhradila pouze částku částka a přes výzvy a upomínky zbytek dluhu nezaplatila. Žalobce se nyní domáhá po žalované zaplacení dlužné jistiny půjčky ve výši částka, poplatku ve výši částka a dalšího příslušenství. Smlouvou ze dne datum postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Přestože sporná pohledávka je podle obsahu žaloby zjevně dlouhodobě promlčena, žalovaná žádnou námitku promlčení nevznesla, proto soud nemohl k promlčení pohledávky přihlédnout. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Ze smlouvy o půjčce ze dne datum, č. hodnota ve znění smluvních podmínek, uzavřené „podle zákona č. 40/1964 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb.“ soud zjistil, že předchůdce žalobce právnická osoba adresa se zavázal poskytnout žalované spotřebitelskou půjčku v hotovosti ve výši částka, kterou se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši částka, jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši částka, z poplatku za administrativní činnost ve výši částka a z hotovostního inkasa splátek ve výši částka, v celkové výši částka, formou 60 týdenních splátek po částka (částka měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 1 týdně od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. Smlouva byla dne datum podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovanou.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy ze dne datum převzetí částky částka v hotovosti. Podle tvrzení žalobce v žalobě a přehledu plateb žalovaná na půjčku uhradila celkem částku částka. Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.

6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy o půjčce, soud ze zákaznické karty ze dne datum zjistil, že žalovaná měla trvalé bydliště na adrese Husovo nám. č Anonymizováno v Českém Brodě, zatímco se ve skutečnosti zdržovala na adrese adresa, kde bylo také místo výběru splátek. Na této adrese se měla údajně zdržovat u svých rodičů, což nebylo ničím doloženo a z důvodu rozdílnosti adres lze o tom úspěšně pochybovat. Žalovaná měla údajně pracovat jako pomocná síla u zaměstnavatele, jehož označení bylo v kartě úmyslně začerněno. Její údajný čistý příjem ze zaměstnání měl být ve výši částka, což nebylo doloženo ani konkretizováno žádnou pracovní smlouvou ani výplatními pásky za konkrétní období. Žalovaná měla mít údajné výdaje ve výši částka na nájem, částka na telefon a částka na výdaje domácnosti. Rovněž i tyto nekonkrétní údaje nebyly ničím podloženy, jak je u žalobce a jeho předchůdcem stálým zvykem. Podle § 2 zák. č. 110/2006 Sb. v té době bylo životní minimum pro jednotlivce ve výši částka a žalovaná musela mít také výdaje na bydlení v podobě nejen nájemného, ale i dalších nákladů na elektřinu, na plyn, vodné a stočné, odpadky, na každodenní dopravu do zaměstnání, na ošacení, léky, internet apod. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce o reálné příjmy a reálné výdaje žalované vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalované. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.

7. Podle smlouvy ze dne datum včetně příloh byla sporná pohledávka postoupena z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení dopisem ze dne datum. Předžalobní upomínkou ze dne datum vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu do datum. Podle podacího lístku byl dopis podán dne datum k poštovní přepravě.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských půjček v době uzavírání sporné smlouvy v prosinci 2012 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 19,9 % ročně, Raiffeisen bank a.s. v té době tak malé úvěry neposkytovala a právnická osoba. požadovala úrokovou sazbu ve výši 18,9 % ročně. Průměrná úroková sazba uvedených bankovních domů činila v rozhodném období 19,4 % ročně.

9. Ke dni datum vstoupil v účinnost občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), na základě jehož ustanovení § 3080 bod 1 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Na základě § 3028 odst. 3 a § 3030 o.z. soud se při posuzování právních poměrů vzniklých mezi účastníky řídil dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o půjčce, přitom vzniklá práva i povinnosti mezi účastníky posuzoval prizmatem ustanovení části první hlavy I. o.z.

10. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

11. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

12. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

13. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

14. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle dlouhodobě ustálené judikatury vyšších soudů je věřiteli v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nebo půjčku tak, že si od spotřebitele vyžádá příslušené podklady a z nich zjistí, ověří a posoudí reálné příjmy a reálné výdaje spotřebitele, a úvěr poskytne pouze tehdy, bude-li mít ověřeno, že spotřebitel bude moci úvěr či půjčku reálně dlouhodobě splácet. Jinak úvěr ani půjčku neposkytne (viz např. rozsudek NS ČR ze dne datum, č.j. spisová značka, rozsudek NS ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozhodnutí ÚS ČR ze dne datum, č.j. TZ 26/2019, rozhodnutí NSS ČR ze dne datum, č.j. spisová značka). Pokud věřitel nesplní zákonné podmínky § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., bude smlouva o půjčce nebo o úvěru absolutně neplatná.

16. Žalobce k prokázání, že jeho předchůdce splnil podmínky § 9 zákona č. 145/2010 Sb., předložil pouze zákaznickou kartu ze dne datum, z níž jednoznačně vyplývá, že jeho předchůdce vůbec neověřoval pravdivost údajů o příjmech a výdajích žalované. Údaje v kartě jsou neověřitelné a tudíž nevěrohodné, což má za důsledek absolutní neplatnost sporné smlouvy o půjčce ze dne datum. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

17. Sporná smlouva o půjčce je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky částka, které představují 84 % jistiny úvěru ve výši částka. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů 19,4 % ročně a předchůdcem žalobce požadované poplatky ji mnohonásobně překračují. Souhrnné poplatky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytované půjčky či úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky i úroky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 658 obč.z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez těchto souhrnných zjevně lichevních poplatků by právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Žalobce zase tyto lichvářské poplatky soustavně vymáhá. Žalobci ani jeho předchůdci jako zjevně lichvářským a nepoctivým společnostem, které se přiživují a parazitují na chudobě, nelze tyto nároky přiznat ani podle § 6 odst. 2 ani podle § 8 o.z.

18. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku, které si musí smluvní strany podle § 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. vzájemně vrátit.

19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne datum částku částka a že žalovaná vrátila předchůdci žalobce pouze částku ve výši částka.

20. Soud proto podle 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. uložil žalované povinnost vydat žalobci zbývající dlužnou částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ode dne datum do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

21. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelské půjčce (odstavec II. výroku rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.