16 C 78/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 280 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku , částka, akapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, ,kapitalizovaný úrok ve výši , částka, ,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 10 % aúrok 24,6 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to je v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, , adresa, (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejím základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit spolu se souhrnným poplatkem i s úroky ve výši , částka, , tj. v celkové výši , částka, v 60 týdenních hotovostních splátkách po , částka, (, částka, měsíčně), počínaje dnem , datum, , přičemž poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaná své smluvní závazky nesplnila a předchůdci žalobce vrátila pouze částku , částka, . Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení dlužné dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, a dlužných poplatků za služby ve výši , částka, včetně příslušenství.Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne , datum, popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne , datum, postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne , datum, , č. , hodnota, ve znění smluvních podmínek soud zjistil, že předchůdce žalobce , právnická osoba, , adresa, se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu s úroky ve výši , částka, , poplatkem za administrativu ve výši , částka, a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , tj. v celkové výši , částka, , při RPSN 206,15 %, formou 60 týdenních splátek po , částka, (, částka, měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy a každá následující splátka nejpozději do konce následujícího týdenního období. V čl. 5 bodu 1 písm. a) – f) smluvních podmínek se strany mimo jiné dohodly, že v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky vznikne předchůdci právo mimo jiné požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny spolu se zákonnými úroky z prodlení, úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, náhradu nákladů za vymáhání pohledávky ve výši , částka, za písemnou upomínku a , částka, za osobní upomínku a náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, podle čl. 1. bodu 2 smlouvy žalovaná potvrdila svým podpisem převzetí částky , částka, v hotovosti.Podle tvrzení žalobce v žalobě žalovaná na úvěrový dluh uhradila do dne postoupení pohledávky na žalobce celkem částku , částka, . Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena.

6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, soud ze zákaznické karty ze dne , datum, zjistil, že žalovaná měla být vdaná, měla být „spoluvlastníkem bydlení“, neměla děti, byla OSVČ, splácela předchozí závazky ve výši , částka, ve splátkách po , částka, měsíčně, její příjem z podnikání měl činit , částka, měsíčně, její další příjmy měly být alimenty ve výši , částka, měsíčně, měla pobírat údajně další dávky na péči , částka, a , částka, . Všechny tyto údaje měl zástupce žalobce zjistit a ověřit z daňového přiznání za neoznačený rok (o čemž lze důvodně pochybovat) a dále z neoznačených výpisů z neoznačeného účtu za neoznačené období. Žalovaná měla na bydlení vynakládat , částka, , na živobytí , částka, , měla si spořit , právnická osoba, Kč měsíčně, měla splácet závazky ve výši , částka, a , právnická osoba, Kč a měla vynakládat na jízdné, mobil apod. , částka, . Rovněž uváděné výdaje nebyly ničím doloženy. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že předchůdce žalobce řádně nezjišťoval reálné příjmy a výdaje žalované a vůbec neověřoval pravdivost údajů, které žalovaná do žádosti uvedla. Přitom bez řádného zjištění a ověření tvrzených údajů nemohl předchůdce žalobce vůbec provádět úvěruschopnost žalované. Předchůdce žalobce zjevně nesplnil zákonnou povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., žalované peníze bez ničeho poskytl a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.

7. Soud dále zjistil, že smlouvou ze dne , datum, včetně příloh byla sporná pohledávka vůči žalované postoupena z předchůdce na žalobce, o čemž měla být žalovaná informována dopisem předchůdce žalobce ze dne , datum, . Předžalobní výzvu ze dne , datum, , v níž byla také výzva k úhradě dlužné částky nejpozději do dne , datum, , předal žalobce k poštovní přepravě , datum, .

8. Ze sdělení bankovních ústavů soud dále zjistil, že v rozhodném období u obdobných úvěrů požadovala , právnická osoba, . září 2018 úrokovou sazbu ve výši 14,9 %, Moneta Money bank průměrnou úrokovou sazbu ve výši 14 % a Raiffeisen bank a.s. sjednávala úrokovou sazbu 11,4 % a , právnická osoba, ve výši 11,1 % ročně. Průměrná úroková sazba uvedených bankovních ústavů byla v září 2018 ve výši 12,85 % .

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření sporných smluv a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce neprokázal, že jeho předchůdce řádně zjišťoval, ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalované před uzavřením sporné úvěrové smlouvy, natož s odbornou péčí. Žalobce předložil pouze nekonkrétní, částečně nevyplněnou a ničím nepodloženou zákaznickou kartu, z níž nebylo možno pravdivost uvedených údajů o reálných příjmech a běžných výdajích žalované vůbec ověřit. Na základě neověřených, a tudíž nevěrohodných údajů, nemohl předchůdce úvěruschopnost žalované vůbec posoudit. Žalobce tak ničím neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalované poskytovaný úvěr vrátit. Úvěrová smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky i úroky ve výši , částka, , které představují 80 % jistiny úvěru. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů 12,85 % ročně. Souhrnné poplatky a úroky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku včetně úroků by právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. zZ úřední činnosti je soudu známo, že tyto lichevní souhrnné poplatky v obdobné procentní výši sjednává předchůdce žalobce se spotřebiteli dlouhodobě zcela běžně a že žalobce je v této lichevní výši soudně vymáhá.

15. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytl předchůdce žalobce žalované částku , částka, a že žalovaná předchůdci žalobce vrátila částku , částka, , tedy více, než byla její zákonná povinnost. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

16. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. jako zjevně neoprávněnou v celém rozsahu zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).