16 C 78/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 280 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 10 % a úrok 24,6 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to je v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba adresa (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejím základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši částka, které se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit spolu se souhrnným poplatkem i s úroky ve výši částka, tj. v celkové výši částka v 60 týdenních hotovostních splátkách po částka (částka měsíčně), počínaje dnem datum, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaná své smluvní závazky nesplnila a předchůdci žalobce vrátila pouze částku částka. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení dlužné dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši částka a dlužných poplatků za služby ve výši částka včetně příslušenství. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne datum popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne datum postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne datum, č. hodnota ve znění smluvních podmínek soud zjistil, že předchůdce žalobce právnická osoba adresa se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši částka, který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu s úroky ve výši částka, poplatkem za administrativu ve výši částka a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, tj. v celkové výši částka, při RPSN 206,15 %, formou 60 týdenních splátek po částka (částka měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy a každá následující splátka nejpozději do konce následujícího týdenního období. V čl. 5 bodu 1 písm. a) – f) smluvních podmínek se strany mimo jiné dohodly, že v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky vznikne předchůdci právo mimo jiné požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny spolu se zákonnými úroky z prodlení, úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, náhradu nákladů za vymáhání pohledávky ve výši částka za písemnou upomínku a částka za osobní upomínku a náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, podle čl. 1. bodu 2 smlouvy žalovaná potvrdila svým podpisem převzetí částky částka v hotovosti. Podle tvrzení žalobce v žalobě žalovaná na úvěrový dluh uhradila do dne postoupení pohledávky na žalobce celkem částku částka. Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena.

6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, soud ze zákaznické karty ze dne datum zjistil, že žalovaná měla být vdaná, měla být „spoluvlastníkem bydlení“, neměla děti, byla OSVČ, splácela předchozí závazky ve výši částka ve splátkách po částka měsíčně, její příjem z podnikání měl činit částka měsíčně, její další příjmy měly být alimenty ve výši částka měsíčně, měla pobírat údajně další dávky na péči částka a částka. Všechny tyto údaje měl zástupce žalobce zjistit a ověřit z daňového přiznání za neoznačený rok (o čemž lze důvodně pochybovat) a dále z neoznačených výpisů z neoznačeného účtu za neoznačené období. Žalovaná měla na bydlení vynakládat částka, na živobytí částka, měla si spořit právnická osoba Kč měsíčně, měla splácet závazky ve výši částka a právnická osoba Kč a měla vynakládat na jízdné, mobil apod. částka. Rovněž uváděné výdaje nebyly ničím doloženy. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že předchůdce žalobce řádně nezjišťoval reálné příjmy a výdaje žalované a vůbec neověřoval pravdivost údajů, které žalovaná do žádosti uvedla. Přitom bez řádného zjištění a ověření tvrzených údajů nemohl předchůdce žalobce vůbec provádět úvěruschopnost žalované. Předchůdce žalobce zjevně nesplnil zákonnou povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., žalované peníze bez ničeho poskytl a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.

7. Soud dále zjistil, že smlouvou ze dne datum včetně příloh byla sporná pohledávka vůči žalované postoupena z předchůdce na žalobce, o čemž měla být žalovaná informována dopisem předchůdce žalobce ze dne datum. Předžalobní výzvu ze dne datum, v níž byla také výzva k úhradě dlužné částky nejpozději do dne datum, předal žalobce k poštovní přepravě datum.

8. Ze sdělení bankovních ústavů soud dále zjistil, že v rozhodném období u obdobných úvěrů požadovala právnická osoba. září 2018 úrokovou sazbu ve výši 14,9 %, Moneta Money bank průměrnou úrokovou sazbu ve výši 14 % a Raiffeisen bank a.s. sjednávala úrokovou sazbu 11,4 % a právnická osoba ve výši 11,1 % ročně. Průměrná úroková sazba uvedených bankovních ústavů byla v září 2018 ve výši 12,85 % .

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření sporných smluv a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce neprokázal, že jeho předchůdce řádně zjišťoval, ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalované před uzavřením sporné úvěrové smlouvy, natož s odbornou péčí. Žalobce předložil pouze nekonkrétní, částečně nevyplněnou a ničím nepodloženou zákaznickou kartu, z níž nebylo možno pravdivost uvedených údajů o reálných příjmech a běžných výdajích žalované vůbec ověřit. Na základě neověřených, a tudíž nevěrohodných údajů, nemohl předchůdce úvěruschopnost žalované vůbec posoudit. Žalobce tak ničím neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalované poskytovaný úvěr vrátit. Úvěrová smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky i úroky ve výši částka, které představují 80 % jistiny úvěru. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů 12,85 % ročně. Souhrnné poplatky a úroky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku včetně úroků by právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z Z úřední činnosti je soudu známo, že tyto lichevní souhrnné poplatky v obdobné procentní výši sjednává předchůdce žalobce se spotřebiteli dlouhodobě zcela běžně a že žalobce je v této lichevní výši soudně vymáhá.

15. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum poskytl předchůdce žalobce žalované částku částka a že žalovaná předchůdci žalobce vrátila částku částka, tedy více, než byla její zákonná povinnost. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

16. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. jako zjevně neoprávněnou v celém rozsahu zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.