16 C 79/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 85 167,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky , částka, akapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, ,kapitalizovaný úrok ve výši , částka, ,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 %,úrok 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, ,kapitalizovaný úrok ve výši , částka, ,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % aúrok 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou podáním ze dne , datum, a , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, , adresa, (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným ve dnech , datum, a , datum, dvě smlouvy o spotřebitelských úvěrech, jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Smlouvou ze dne , datum, předchůdce postoupil obě sporné pohledávky na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z první písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, ve znění smluvních podmínek a pojištění, uzavřené „podle § 2390 o.z. a § 2 zák. č. 257/2016 Sb.“, soud zjistil, že předchůdce žalobce , právnická osoba, , adresa, se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, (jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , z poplatku za zpracování úvěru ve výši , částka, a z částky za komfortní a flexibilní splácení – tj. za osobní výběr splátek - ve výši , částka, ) a dále z poplatku za pojištění ve výši , částka, , v celkové výši , částka, , při pevné úrokové sazbě 68,80 % platné po celou dobu trvání smlouvy a RPSN 126,98 %, formou 52 týdenních splátek po , částka, (, částka, měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 1 týdne od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. V čl. 6 smluvních podmínek o prodlení zákazníka se strany mimo jiné dohodly na poplatcích, pokutách a na možnosti odstoupení od smlouvy v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky. Smlouva byla podepsaná obchodním zástupcem předchůdce a žalovaným.Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy ze dne , datum, převzetí částky , částka, v hotovosti.Podle tvrzení žalobce v žalobě a tabulky umoření žalovaný na úvěrový dluh uhradil celkem částku , částka, . Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy, soud ze zákaznické karty ze dne , datum, zjistil, že žalovaný má trvalý pobyt v , adresa, , , adresa, , bydlí jako nájemník na adrese výběru splátek , adresa, v Hranicích, měl být svobodný, automobil neměl, měl být podnikatelem v oblasti stavebních prací se sídlem své firmy v , adresa, , měl mít údajný čistý příjem z podnikání ve výši , částka, měsíčně a jeho běžné měsíční výdaje činily splátky předchůdci žalobce ve výši , částka, měsíčně a jeho všechny další výdaje činily odhadem , částka, měsíčně, nic více. Příjem měl být ověřen z „pracovní smlouvy ze dne , datum, “, kterou žalovaný uzavřel zjevně sám se sebou a z nekonkrétních faktur za 10 a 11/2022, přičemž žádný z těchto údajů nebyl ničím doložen, interní splátky dalšího dluhu žalovaného předchůdci nebyly ničím konkretizovány ani doloženy a zjevně vymyšlený údaj o celkových měsíčních výdajích žalovaného ve výši , částka, měsíčně nebyl ničím konkretizován ani doložen a je zjevně na první pohled hluboce, ale velmi hluboce podhodnocen. Podle § 2 zák. č. 110/2006 Sb. bylo totiž v té době životní minimum pro jednotlivce ve výši , částka, a žalovaný musel mít také výdaje na bydlení v podobě nájemného a dalších nákladů na elektřinu, na plyn, vodné a stočné, odpadky, dopravu do zaměstnání v , adresa, zřejmě vlakem, když jako podnikatel neměl automobil, na ošacení, léky, mobil, internet apod. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce o reálné příjmy a výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.

5. Z druhé písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, ve znění smluvních podmínek a pojištění, uzavřené „podle § 2390 o.z. a § 2 zák. č. 257/2016 Sb.“, soud zjistil, že předchůdce žalobce , právnická osoba, , adresa, se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, (jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , z poplatku za zpracování úvěru ve výši , částka, a z částky za komfortní a flexibilní splácení – tj. za osobní výběr splátek - ve výši , částka, ) a dále z poplatku za pojištění ve výši , částka, , v celkové výši , částka, , při pevné úrokové sazbě 43 % platné po celou dobu trvání smlouvy a RPSN 56,61 %, formou 21 měsíčních splátek po , částka, , přičemž první splátka měla být splatná do 1 měsíce od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. V čl. 6 smluvních podmínek o prodlení zákazníka se strany mimo jiné dohodly na poplatcích, pokutách a na možnosti odstoupení od smlouvy v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky. Smlouva byla podepsaná obchodním zástupcem předchůdce a žalovaným.Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy ze dne , datum, převzetí částky , částka, v hotovosti.Podle tvrzení žalobce v žalobě a tabulky umoření žalovaný na úvěrový dluh uhradil celkem částku , částka, . Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy, soud ze zákaznické karty ze dne , datum, zjistil, že žalovaný má trvalý pobyt v , adresa, , , adresa, , bydlí jako „spolubydlící“ na adrese výběru splátek , adresa, v Hranicích, měl být svobodný, automobil neměl, měl být zaměstnán jako skladník v DAS , adresa, , měl mít údajný jeden čistý příjem ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně, měl mít údajně další nekonkretizovaný a nepodložený příjem ve výši , částka, měsíčně, jeho běžné měsíční výdaje činily souhrnnou částku , částka, měsíčně, nic více. Příjem měl být ověřen z „pracovní smlouvy ze dne , datum, “, kterou žalobce nedoložil, a z výplatních pásek za „3,4“ bůh ví kterého roku, které žalobce také kupodivu nepředložil, a zjevně vymyšlený údaj o celkových měsíčních výdajích žalovaného ve výši , částka, měsíčně nebyl ničím konkretizován ani doložen a je zjevně na první pohled hluboce, ale velmi hluboce podhodnocen. Podle § 2 zák. č. 110/2006 Sb. bylo totiž v té době životní minimum pro jednotlivce ve výši , částka, a žalovaný musel mít také výdaje na bydlení v podobě nájemného a dalších nákladů na elektřinu, na plyn, vodné a stočné, odpadky, dopravu do zaměstnání, na ošacení, léky, mobil, internet apod., přičemž zbývající částka na uvedené výdaje ve výši , částka, měsíčně se nejeví soudu jako dostatečná. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce o reálné příjmy a výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.

6. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v prosinci 2022 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 6,29 % – 21,55 % ročně, což činí průměr 13,92 % ročně, Raiffeisen bank a.s. ve výši 12,9 % ročně a , právnická osoba, . 19,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 15,6 % ročně.Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v květnu 2022 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 5,79 % - 21,05 % ročně, což činí průměr 13,42 % ročně, Raiffeisen bank a.s. ve výši 14,5 % ročně a a , právnická osoba, . ve výši 13,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 13,94 % ročně.

7. Podle smlouvy ze dne , datum, včetně příloh byly obě sporné pohledávky postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu , datum, . Podle podacího lístku byl dopis podán týž den k poštovní přepravě.

8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Po posouzení jednotlivých ustanovení i celého obsahu obou smluv soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., přestože předchůdce žalobce z důvodu zjevné profesní neznalosti uvedl do záhlaví obou smluv § 2390 o.z., který upravuje zápůjčku, což je zcela odlišný právní institut.10 Sporné smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřeny podle § 2395 o. z., mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí u každé jednotlivé smlouvy schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování obou úvěrů žalovanému jako spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného ve vztahu ke každé výše uvedené úvěrové smlouvě řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. V podrobnostech soud odkazuje na podrobná zjištění uvedená bodech č. , hodnota, a 5 rozsudku. Žalobcem předložené listiny svědčí o naprosté neschopnosti a lhostejnosti předchůdce žalobce řádně a odborně zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů. Soudu je z úřední činnosti známo, že takto neodborně a neprofesionálně postupuje předchůdce žalobce soustavně při zjišťování reálných příjmů a výdajů spotřebitelů. Přitom bez zjištění a ověření reálných příjmů a výdajů spotřebitele nelze úvěruschopnost žadatele vůbec posoudit. Soud uzavřel, že bezostyšné tvrzení žalobce o odborném posuzování úvěruschopnosti žalovaného svědčí o jeho naprosté profesní neznalosti a neodbornosti, co vlastně zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů znamená, přestože mu to soud v každém svém rozhodnutí připomíná. Žalobce ničím neprokázal, že jeho předchůdce splnil zákonné povinnosti vyplývající z § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což má za důsledek absolutní neplatnost obou sporných smluv podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Obě sporné smlouvy jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky i pojištění u první smlouvy ve výši , částka, , které představují přes 62 % jistiny úvěru ve výši , částka, , a u druhé smlouvy ve výši , částka, , které představují cca 59 % z jistiny úvěru , částka, . V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů 15,6 % ročně a 13,94 % ročně a žalobcem požadované poplatky ji mnohonásobně překračují. Souhrnné poplatky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky i úroky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez těchto souhrnných zjevně lichevních poplatků by právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky neposkytl a smlouvy neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost obou smluv také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Žalobce zase tyto lichvářské poplatky soustavně vymáhá.Žalobci ani jeho předchůdci jako zjevně lichvářským a nepoctivým společnostem, které se přiživují a parazitují na chudobě, nelze tyto nároky přiznat ani podle § 6 odst. 2 ani podle § 8 o.z.

15. V řízení bylo prokázáno, že na základě první absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku , částka, a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce pouze částku , částka, ; zůstal tak nedoplatek ve výši , částka, . Na základě druhé absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku , částka, a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce celkem , částka, ; zůstal tak nedoplatek ve výši , částka, . Celkový nedoplatek z obou poskytnutých úvěrů činí částku , částka, , která představuje nesplacenou jistinu spotřebitelských úvěrů, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

16. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

17. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

18. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).