16 C 8/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Soud neschvaluje dohodu o smíru ze dne [datum].

II. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % a s úrokem 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, tj. v celém rozsahu, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba], [obec], [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku [částka] (kterou měla žalovaná převzít v hotovosti), a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka] a životním pojištěním ve výši [částka], celkem částku [částka], formou 58 týdenních splátek po [částka] ([částka] měsíčně), přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, další splátky vždy do konce následujícího týdenního období a poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť splátky neplatila řádně a včas a do postoupení pohledávky dne [datum] uhradila pouze [částka]. Dále již nezaplatila ničeho. Žalovaná tak dluží žalobci částku [částka], z toho na jistině této zápůjčky částku [částka] s příslušenstvím a zbytek na dlužném poplatku. Žalobce rovněž popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Na základě smlouvy ze dne [datum] došlo k postoupení sporné pohledávky z předchůdce na žalobce.

2. Podáním ze dne [datum] právní zástupce žalobce i žalované navrhli soudu, aby schválil dohodu o smíru, podle níž měla žalovaná zaplatit žalobci částku [částka] a nahradit náklady řízení ve výši [částka] ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozhodnutí o schválení smíru pod sankcí sjednaného úroku ve výši 8,25% ročně v případě prodlení s úhradou. Předložený návrh smíru nebyl ale žalobcem vlastoručně ani elektronicky vůbec podepsán. Podepsaný návrh smíru byl soudu doručen až dne [datum], tj. poté, co došlo ke koncentraci řízení ke dni [datum]. Soud proto návrh na schválení nepodepsané dohody zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).

3. I v případě, že by byla dohoda o smíru účastníky řádně podepsána, soud by ji stejně podle § 99 odst. 2 o.s.ř. neschválil, neboť její obsah se hrubě příčí dobrým mravům a je v rozporu s principem poctivosti, coby stěžejního principu soukromého práva zakotveného v § 3 odst. 2 písm. c) o.z. a také v § 6 odst. 1 a 2 o. z., podle kterého každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Předchůdce žalobce potažmo žalobce tyto principy evidentně porušil. Podrobné odůvodnění bude uvedené níže. Poněvadž je soudu z úřední činnosti známo, že právní zástupce žalobce se k jednání soudu v obdobných sporech s jinými žalovanými zásadně nedostavuje a předkládá soudu stejný rozsah důkazů, jako v daném řízení, z důvodu hospodárnosti řízení soud věc projednal a rozhodl, aniž by postupoval podle § 99 odst. 2 věta druhá o.s.ř.

4. Při jednání soudu právní zástupce vznesl námitku zaúčtování vzájemných plnění ve smyslu § 2993 o.z. a poukázal, že předchůdce žalobce neprověřoval úvěruschopnost žalované, což má za následek neplatnost smlouvy.

5. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.

6. Z žalobcem předložené smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] považuje soud za prokázané, že sám žalobce přeškrtl její první stranu včetně sjednané dlužné částky [částka] a sám ji označil pojmem STORNO, což znamená, že sám ji považuje za zrušenou. Z dalšího obsahu předložené smlouvy vyplývá, že byla uzavírána podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., dne [datum] ji podepsal zástupce předchůdce žalobce i žalovaná. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované částku ve výši [částka] v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], z úroku [částka] a z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši [částka]), a z životního pojištění ve výši [částka], jíž se žalovaná zavázala splácet v celkové dohodnuté výši [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně). V čl. 8 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou příslušné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradila žalovaná celkem částku [částka]. Žalobce požaduje doplatit částku [částka], z toho na jistinu [částka] a zbytek na poplatky, úroky a úroky z prodlení. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalované žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž měla žalovaná bydlet sama v nájemním bytu, byla nezaměstnaná a vedena na Úřadu práce v [obec], měla pobírat dávku státní sociální podpory ve výši [částka] a další neoznačené příjmy údajně ve výši [částka], které nebyly vůbec konkretizovány ani doloženy. Výdaje měla mít za nájem [částka] měsíčně, na domácnost [částka] měsíčně a na telefon [částka] měsíčně. Příjmy ani výdaje nebyly vůbec konkretizovány ani ničím doloženy. Chybí rovněž konkrétní označení rozsudku i soudu, který měl údajně rozhodnout o výživném na rozvedenou manželku, i do jakého data měl povinný vůbec žalované přispívat. Nekonkrétní, neúplné a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a tudíž nejsou věrohodné. Podle smlouvy ze dne [datum] včetně příloh byla sporná pohledávka postoupena z předchůdce žalobce na žalobce, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum]. Nebylo prokázáno, že by žalovaná přes předžalobní výzvu ze dne [datum] spornou dlužnou částku žalobci uhradila.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

8. Smlouva o půjčce ze dne [datum] uzavřená podle § 2390 o.z. má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovaná jako spotřebitel požívá ochrany podle § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 145/2010 Sb., z jehož ustanovení § 9 odst. 1) mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlíží i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, z úřední povinnosti, t.j. sám bez návrhu účastníků. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování zápůjček žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb.

10. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele v době od [datum] dosud podle zákona č. 145/2010 Sb. (účinného ode dne [datum] do [datum]) i podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1.12.2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. a následně i v § 84 a § 86 odst. 1 zák. č. 297/2016 Sb. v zásadě shodnou úpravou uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru, o zápůjčce nebo o půjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele: 1) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných případně i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; 2) o povinnosti věřitele ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit (u příjmů např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce), u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady (viz. § 84 zák. č. 257/2016 Sb.), a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelem předložené podklady si věřitel buď oskenuje nebo konkrétně a nezaměnitelně zaznačí do svých podkladů (např. do zákaznické karty spotřebitele), aby bylo možno s odstupem času ověřit, z jakých konkrétních podkladů prováděl věřitel zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; a konečně 3) věřitel s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se přihlásil podle § 5 odst. 1 o.z. (nikoliv s běžnou laickou neodbornou péčí) posoudí spotřebitelem uvedené a podložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Je zjevně nesprávný názor, že úvěruschopnost spotřebitele (tj. příjmy i výdaje) se zjišťuje a posuzuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a s vysokou mírou pravděpodobnosti lze očekávat, že přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu bude mít zvýšené výdaje například na výživné na děti, pak profesionální přístup předpokládá předvídavost i zvídavost věřitele, z jakých prostředků bude spotřebitel splátky úvěru splácet po celou dobu, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o.z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje, případě podklady, o předpokládaných příjmech do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou péčí laika předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude spotřebitel schopen splátky v krátké době řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem ze zaměstnání. V takovém případě jde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko (viz. důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (v období od [datum] do [datum] podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., srovnej rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018; v období od [datum] do [datum] podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb.; a v období od [datum] dosud podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 297/2016 Sb.; srovnej rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, rozsudek NSS ČR 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb.) ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

11. Žalobce v žalobě tvrdil, že jeho předchůdce posuzoval schopnost žalované poskytnutou zápůjčku řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s platným ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. K prokázání této skutečnosti označil a předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum] z níž je ale zjevné, že neobsahuje konkrétní údaje o tom, co představuje státní podpora ve výši [částka], který orgán a kdy o této podpoře rozhodl ani jak dlouho ji mohla žalovaná čerpat. Další údajný příjem [částka] na výživné rozvedené manželky není vůbec konkretizován číslem jednacím ani označením soudu, který měl o něm rozhodovat. Údajná výše výživného se soudu nejeví ani pravděpodobná. Z údajů v kartě tak není zřejmé, na základě kterého konkrétního rozhodnutí a které instituce, za co a za jaké období má žalovaná příjmy v uvedené výši pobírat. Pokud jde o výdaje na bydlení, tyto nebyly podloženy žádnou konkrétní nájemní smlouvou a částka [částka] za čisté nájemné, za plyn, elektřinu, za vodné a stočné, poplatky za odpady apod. se jeví soudu značně podhodnocená. Výdaje na živobytí i domácnost v pouhé výši [částka] jsou zcela zřetelně podhodnoceny, neboť v té době činilo pouhé životní minimum podle § 3 zák. č. 110/2006 Sb. [částka] měsíčně. Údaje v kartě jsou nekonkrétní, neúplné, nepravdivé a nevěrohodné. Soud tedy uzavírá, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by při poskytování zápůjčky zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované s řádnou, natož s odbornou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. za následek absolutní neplatnost smlouvy podle § 588 o.z. Na základě neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

12. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že smlouva by byla také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky, které představující 76,7 % jistiny zápůjčky. Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytované zápůjčky. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o.z. o odměně za poskytnutí zápůjčky v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku by předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z.

13. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. vzájemně vrátit. Právní zástupce žalované vznesl námitku zaúčtování vzájemných plnění ve smyslu § 2993 o.z. při jednání soudu.

14. I v případě, že by tato námitka nebyla žalovanou vznesena, provedl by soud zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti, přičemž by postupoval mimo jiné i podle rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.4.2021, č.j. 15 Co [číslo]. Při rozhodování o rozsahu vzájemného plnění obou účastníků soud totiž vyšel ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o.z. podle něhož musí být každé ustanovení o.z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, z § 6 odst. 2 o.z., podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal, ze zásad na ochranu spotřebitelů, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]) a přihlédl k principu, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz. nálezy Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III ÚS 4084/12 ze dne [datum]). Současně soud přihlédl i k vývoji judikatury ESLP směřující k čím dál tím větší ochraně spotřebitelů před nepoctivými a nekalými praktikami nebankovních subjektů.

15. Poněvadž absolutní neplatnost sporné smlouvy způsobil právní předchůdce potažmo žalobce tím, že nerespektoval zákonem mu uložené povinnosti a jeho jednání bylo také v rozporu s dobrými mravy, nesmí podle § 6 odst. 2 o.z. těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a to ani v podobě případně neuskutečněného zaúčtování plnění dlužníkem podle § 2993 o.z. Právě na nečinnost a apatii dlužníků při obraně svých práv, vyvěrající často z finanční bezvýchodnosti a právní negramotnosti nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů spoléhají. Pokud by soud ignoroval výše uvedené principy na ochranu spotřebitelů a lpěl by na bezduché mechanické aplikaci ustanovení § 2993 o.z. (tj. na provádění započítávání pouze na návrh spotřebitele), věřiteli by se fakticky přiznávaly i částky, na které by jinak neměl právní nárok. Šlo by o částky, které spotřebitel již zaplatil a které si sám věřitel započítal právě na sjednané úroky, úroky na navýšení jistiny, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty apod., na které nemá zákonný nárok. Tímto formalistickým postupem by se tak věřiteli ve skutečnosti přiznávalo více, než na co by měl právo podle § 2991 o.z. a na jeho straně by pak vznikalo bezdůvodné obohacení na úkor spotřebitele, které by měl zase spotřebiteli vrátit. Soud by tak napomáhal žalobci těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a to zvlášť za situace, kdy s ohledem na pasivitu spotřebitelů v soudních řízeních musí předpokládat, že se pasivní spotřebitelé svých oprávněných nároků vůči žalobci domáhat nebudou. Postupem soudu by docházelo ke vzniku další nespravedlnosti legalizované soudem, což je v příkrém rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 o.z. s ustanovením § 6 odst. 2 o.z. a se smyslem právní úpravy na ochranu spotřebitele. Soud je přesvědčen, že aby bylo možno dodržet smysl úpravy na ochranu spotřebitele a smysl ustanovení § 2991 a § 2993 o.z., musí soud provádět započítávání vzájemných plnění z úřední povinnosti, aby k těmto absurdním situacím nemohlo docházet. Soudu je z úřední činnosti (z velké řady obdobných sporů žalobce proti spotřebitelům) známo, že se jedná o běžné nepoctivé obchodní praktiky žalobce, kterými vhání své klienty do úvěrových pastí a do insolvence. Před těmito nekalými praktikami brojí jak Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008 [číslo] ze dne [datum], tak i judikatura Evropského soudu, Ústavního soudu ČR i Nejvyššího soudu ČR, a tyto nepoctivé praktiky nelze žalobci tolerovat.

16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě buď zrušené nebo absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] částku [částka], kterou mu žalovaná vrátila ve výši [částka]. Žalovaná uhradila více, než byla její zákonná povinnost.

17. Soud proto podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. zamítl žalobu v celém rozsahu (odstavec II. výroku rozsudku).

18. Žalovaná měla sice v řízení plný procesní úspěch a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. by jí příslušelo právo na náhradu nákladů řízení v celém rozsahu, právní zástupce žalované se však tohoto práva výslovně vzdal. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).