16 C 82/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného o 15 121 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 % ročně, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou podáním ze dne datum se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne datum poskytl žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit i se sjednanými úroky při RPSN 49,2 % ročně v celkové výši částka dohodnutým způsobem. Žalovaný ale sjednané úvěrové podmínky nesplnil, poskytnutý úvěr vyčerpal, avšak žalobci ničeho nevrátil. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení úvěrové jistiny ve výši částka, poplatků, nákladů na vymáhání ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka a dalšího příslušenství.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, ze smlouvy č. ID 1873642 ve znění Úvěrových podmínek, Sazebníku, fotokopie OP žalovaného a splátkového kalendáře soud zjistil, že dne datum byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o neúčelovém spotřebitelském úvěru, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku částka, kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit spolu se sjednanými úroky při RPSN 49,2 % ročně v celkové výši částka ve 24 měsíčních splátkách ve výši od částka do částka v době od datum do datum. Formulář žalobce o standardních informacích o spotřebitelském úvěru obsahoval stejné parametry jako úvěrová smlouva.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z interního dokladu žalobce označeného jako opis výpisu proplacení smlouvy a z tiskové sestavy soud zjistil, že dne datum žalobce zaslal žalovanému na jeho účet celkem částku částka. Ze skutkových tvrzení žalobce, jejichž pravdivost nebyla žádnými důkazy vyvrácena, a z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný žalobci dosud na poskytnutý úvěr ničeho nevrátil.

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem ke dni uzavření úvěrové smlouvy datum, žalobce přes výzvu soudu předložil pouze svoji formulářovou kartu klienta a svoji tzv. Metodiku – výklad z neoznačeného dne, zřejmě za účelem, aby si soud sám zjistil a posoudil úvěruschopnost žalovaného. Z obsahu úvěrové smlouvy ani z formuláře žalobce o informačním memorandu žádné konkrétní údaje o zaměstnání žalovaného ani o jeho reálných příjmech a výdajích nevyplývají. Podle formuláře žalobce označeného jako karta klienta měl mít žalovaný kulatě zaokrouhlený příjem ze mzdy od neznámého poskytovatele ve výši částka měsíčně, a o jeho běžných pravidelných reálných výdajích není ve formuláři ani zmínka. Výše uvedené a na první pohled nevěrohodné příjmy nebyly ničím podloženy. Žalobce prováděl také dotazy v registrech, přitom z odpovědí vyplynulo, že žalovaný neměl v ISIR rodné číslo, v NRKI byla poznámka OK, což potvrzuje záznam, v SOLUS neměl buď žádný záznam nebo měl příznaky C a Z a podle CRIBIS neměl žalovaný exekuci. Tyto záznamy z registrů nemají žádnou konkrétní vypovídací hodnotu. Z žalobcem předložené Metodiky dále vyplývá, že pouze obecně vysvětluje, jak by měl žalobce postupovat při zjišťování a ověřování úvěruschopnosti spotřebitele. Metodika neobsahuje žádné konkrétní údaje ve vztahu k žalovanému. Z úvěrové zprávy z neoznačeného dne pouze vyplývá, že žalovaný měl dříve od neznámého poskytovatele kontokorentní úvěr, který byl ukončen datum s poznámkou „nejhorší status – zesplatněný úvěr“. S ohledem na zjištěné skutečnosti se pak jeví doplnění žaloby ze dne datum pouze jako slohové cvičení, v němž se žalobce snaží zjistit úvěruschopnost žalovaného až ke dni svého vyjádření a nikoliv ke dni uzavření sporné úvěrové smlouvy. Navíc žalobcem uvedené údaje o údajných příjmech a výdajích žalovaného nejsou ničím podloženy a představují pouhou domněnku, kterou se žalobce pokouší přeměnit v realitu, avšak marně. Prokazatelným faktem zůstává, že si žalobce vůbec nezjišťoval ani neověřoval, jaké reálné příjmy a výdaje na živobytí, bydlení, mobil, internet apod. žalovaný měl. Žalobce tak neprokázal, že skutečně, natož a s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr bez větších problémů vrátit.

7. Dopisem ze dne datum žalobce vyzval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu. Dalším dopisem ze dne datum žalobce úvěrový dluh zesplatnil a předžalobní upomínkou ze dne datum žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dluhu pod pohrůžkou soudního vymáhání.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v říjnu 2024 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že právnická osoba. poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za průměrnou roční úrokovou sazbu zaokrouhleně ve výši 10 %, Raiffeisen bank a.s. za úrokovou sazbu 15 % a právnická osoba. za úrokovou sazbu 20 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 15 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C-679/18 OPR-Finance a nálezy Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 a IV.ÚS 702/20).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce vůbec nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného spotřebitele řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž nezjišťoval ani neověřoval běžné reálné příjmy ani výdaje žalovaného. V podrobnostech soud odkazuje na bod 6. rozsudku. Žalobce ničím neprokázal, že splnil zákonné povinnosti vyplývající z § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což má za důsledek absolutní neplatnost sporné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému celkem částku částka a že žalovaný žalobci ničeho nevrátil. Žalobcem poskytnutá částka částka představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

15. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil jako přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

16. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku částka v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně v rozsahu 62 % (počítaje z celkového punkta jistiny a příslušenství ve výši částka, z něhož byla žalobci přiznána pouze částka částka) a neúspěšný v rozsahu 38 % (počítaje ze zamítnutého punkta jistiny a příslušenství ve výši částka). Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto žalobce právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 24 % (od úspěchu 62 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 38 %) v celkové výši částka. Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši částka a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem. Tyto účelně vynaložené náklady činí podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od datum odměnu za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši částka za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 cit. vyhl., to znamená za 3 úkony právní služby celkem částka, dále podle § 14b odst. 6 písm. a) cit. vyhlášky paušální náhradu hotových výdajů ve výši částka za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem částka, a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši částka částkou částka. Podání žalobce ze dne datum není účelně vynaloženým úkonem právní služby, neboť podle jeho obsahu jde o doplnění skutkových tvrzení, které měly být uvedeny již v samotném návrhu. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v adresa žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje. Celkové náklady řízení žalobce činily částku částka, z níž 24 % činí zaokrouhleně částku částka (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mují tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.