16 C 82/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 15 121 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku , částka, akapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, azákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně,se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou podáním ze dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne , datum, poskytl žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal žalobci vrátit i se sjednanými úroky při RPSN 49,2 % ročně v celkové výši , částka, dohodnutým způsobem. Žalovaný ale sjednané úvěrové podmínky nesplnil, poskytnutý úvěr vyčerpal, avšak žalobci ničeho nevrátil. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení úvěrové jistiny ve výši , částka, , poplatků, nákladů na vymáhání ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, a dalšího příslušenství.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, ze smlouvy č. ID 1873642 ve znění Úvěrových podmínek, Sazebníku, fotokopie OP žalovaného a splátkového kalendáře soud zjistil, že dne , datum, byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o neúčelovém spotřebitelském úvěru, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit spolu se sjednanými úroky při RPSN 49,2 % ročně v celkové výši , částka, ve 24 měsíčních splátkách ve výši od , částka, do , částka, v době od , datum, do , datum, . Formulář žalobce o standardních informacích o spotřebitelském úvěru obsahoval stejné parametry jako úvěrová smlouva.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z interního dokladu žalobce označeného jako opis výpisu proplacení smlouvy a z tiskové sestavy soud zjistil, že dne , datum, žalobce zaslal žalovanému na jeho účet celkem částku , částka, .Ze skutkových tvrzení žalobce, jejichž pravdivost nebyla žádnými důkazy vyvrácena, a z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný žalobci dosud na poskytnutý úvěr ničeho nevrátil.

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem ke dni uzavření úvěrové smlouvy , datum, , žalobce přes výzvu soudu předložil pouze svoji formulářovou kartu klienta a svoji tzv. Metodiku – výklad z neoznačeného dne, zřejmě za účelem, aby si soud sám zjistil a posoudil úvěruschopnost žalovaného.Z obsahu úvěrové smlouvy ani z formuláře žalobce o informačním memorandu žádné konkrétní údaje o zaměstnání žalovaného ani o jeho reálných příjmech a výdajích nevyplývají. Podle formuláře žalobce označeného jako karta klienta měl mít žalovaný kulatě zaokrouhlený příjem ze mzdy od neznámého poskytovatele ve výši , částka, měsíčně, a o jeho běžných pravidelných reálných výdajích není ve formuláři ani zmínka. Výše uvedené a na první pohled nevěrohodné příjmy nebyly ničím podloženy. Žalobce prováděl také dotazy v registrech, přitom z odpovědí vyplynulo, že žalovaný neměl v ISIR rodné číslo, v NRKI byla poznámka OK, což potvrzuje záznam, v SOLUS neměl buď žádný záznam nebo měl příznaky C a Z a podle CRIBIS neměl žalovaný exekuci. Tyto záznamy z registrů nemají žádnou konkrétní vypovídací hodnotu.Z žalobcem předložené Metodiky dále vyplývá, že pouze obecně vysvětluje, jak by měl žalobce postupovat při zjišťování a ověřování úvěruschopnosti spotřebitele. Metodika neobsahuje žádné konkrétní údaje ve vztahu k žalovanému.Z úvěrové zprávy z neoznačeného dne pouze vyplývá, že žalovaný měl dříve od neznámého poskytovatele kontokorentní úvěr, který byl ukončen , datum, s poznámkou „nejhorší status – zesplatněný úvěr“.S ohledem na zjištěné skutečnosti se pak jeví doplnění žaloby ze dne , datum, pouze jako slohové cvičení, v němž se žalobce snaží zjistit úvěruschopnost žalovaného až ke dni svého vyjádření a nikoliv ke dni uzavření sporné úvěrové smlouvy. Navíc žalobcem uvedené údaje o údajných příjmech a výdajích žalovaného nejsou ničím podloženy a představují pouhou domněnku, kterou se žalobce pokouší přeměnit v realitu, avšak marně. Prokazatelným faktem zůstává, že si žalobce vůbec nezjišťoval ani neověřoval, jaké reálné příjmy a výdaje na živobytí, bydlení, mobil, internet apod. žalovaný měl. Žalobce tak neprokázal, že skutečně, natož a s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr bez větších problémů vrátit.

7. Dopisem ze dne , datum, žalobce vyzval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu. Dalším dopisem ze dne , datum, žalobce úvěrový dluh zesplatnil a předžalobní upomínkou ze dne , datum, žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dluhu pod pohrůžkou soudního vymáhání.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v říjnu 2024 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za průměrnou roční úrokovou sazbu zaokrouhleně ve výši 10 %, Raiffeisen bank a.s. za úrokovou sazbu 15 % a , právnická osoba, . za úrokovou sazbu 20 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 15 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance a nálezy Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 a IV.ÚS 702/20).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce vůbec nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného spotřebitele řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž nezjišťoval ani neověřoval běžné reálné příjmy ani výdaje žalovaného. V podrobnostech soud odkazuje na bod 6. rozsudku. Žalobce ničím neprokázal, že splnil zákonné povinnosti vyplývající z § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což má za důsledek absolutní neplatnost sporné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému celkem částku , částka, a že žalovaný žalobci ničeho nevrátil. Žalobcem poskytnutá částka , částka, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

15. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil jako přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

16. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně v rozsahu 62 % (počítaje z celkového punkta jistiny a příslušenství ve výši , částka, , z něhož byla žalobci přiznána pouze částka , částka, ) a neúspěšný v rozsahu 38 % (počítaje ze zamítnutého punkta jistiny a příslušenství ve výši , částka, ). Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto žalobce právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 24 % (od úspěchu 62 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 38 %) v celkové výši , částka, . Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši , částka, a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem. Tyto účelně vynaložené náklady činí podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od , datum, odměnu za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši , částka, za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 cit. vyhl., to znamená za 3 úkony právní služby celkem , částka, , dále podle § 14b odst. 6 písm. a) cit. vyhlášky paušální náhradu hotových výdajů ve výši , částka, za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem , částka, , a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši , částka, částkou , částka, . Podání žalobce ze dne , datum, není účelně vynaloženým úkonem právní služby, neboť podle jeho obsahu jde o doplnění skutkových tvrzení, které měly být uvedeny již v samotném návrhu. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v , adresa, žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje. Celkové náklady řízení žalobce činily částku , částka, , z níž 24 % činí zaokrouhleně částku , částka, (odstavec III. výroku rozsudku).