16 C 83/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 60.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném, aby mu zaplatil zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 60.000 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 21 % ročně z částky 60.000 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 60.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum] [číslo] 2017 [číslo] poskytl jeho právní předchůdce [právnická osoba] [obec] (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 60.000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 110.400 Kč dohodnutým způsobem. Žalovaný ale své smluvní závazky nesplnil a předchůdci ani žalobci nic nevrátil. Na základě smluv ze dne [datum] a [datum] byla pohledávka postoupena z právního předchůdce na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z písemné smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] 2017 [číslo] ve znění Úvěrových podmínek a Předpisů splátek soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalovanému jako spotřebiteli bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 60.000 Kč, jež se žalovaný zavázal žalobci vrátit spolu s úroky ve výši 21% p. a., s poplatkem za správu úvěru ve výši 13.200 Kč a s poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 20.400 Kč, celkem částku 110.400 Kč, formou 16 měsíčních splátek po 6.900 Kč splatných k 3. dni každého měsíce, při roční úrokové úrokové sazbě 46,02 % ročně a RPSN 159,74 %. V čl. V. smlouvy se strany dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátek řádně a včas má předchůdce žalobce právo vyzvat dlužníka k úhradě dluhu a pokud tak neučiní do 30 dnů, je věřitel oprávněn úvěr zesplatnit. V případě prodlení s úhradou splátek nebo zesplatněné jistiny se žalovaný zavázal zaplatit předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Převzetí částky 60.000 Kč žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Smlouva byla dne [datum] podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným.

5. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že údaje o podmínkách úvěru jsou shodné s údaji v uzavřené smlouvě. Formulář byl podepsaný zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný má trvalé bydliště na adrese Městského úřadu Pernštejnské nám. [číslo] v [obec] a ve skutečnosti bydlí na ul. [ulice a číslo], [obec], že je zaměstnaný u firmy [právnická osoba] [obec], bydlí s družkou v obecním bytu, v domácnosti jsou 2 výdělečné osoby (druhá osoba není konkretizována), od zaměstnavatele má mzdu ve výši 10.825 Kč měsíčně, údajně pobírá za brigády další částku 4.000 Kč měsíčně, přitom zaměstnavatelská firma není vůbec označena a ničím nebyly doloženy údajné další příjmy. V další rubrice je uvedeno, že celkové příjmy domácnosti jsou ve výši 33.000 Kč, aniž by bylo konkrétně uvedeno a doloženo, jaká další osoba přispívá na vedení domácnosti a od koho pochází tyto další příjmy. Jako výdaje žalovaný uvedl částku za bydlení ve výši 2.000 Kč a za stravování 3.000 Kč. Doloženy byly pouze příjmy ze zaměstnání u firmy [právnická osoba] ve výši 10.825 Kč měsíčně. Další údajné příjmy a výdaje byly dokládány pouze čestným prohlášením. Žalovaný má zkušenosti s úvěry.

7. Z Dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] a ze mzdových listů soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u firmy [právnická osoba] od [datum] na dobu neurčitou, a od tohoto zaměstnavatele žalovaný obdržel v březnu 2017 po srážce za nepřednostní pohledávky ve výši 4.658 Kč pouze částku 10.648 Kč, v dubnu 2017 po srážce nepřednostní pohledávky ve výši 2.833 Kč pouze částku 11.256 Kč a v květnu 2017 po srážce nepřednostní pohledávky ve výši 3.055 Kč pouze částku 10.572 Kč. Ve všech mzdových listech je uvedeno, že žalovaný splácel 4 nepřednostní pohledávky, které činily v březnu 2017 celkovou částku 143.885,31 Kč, v dubnu 2017 částku v celkové výši 139.227,31 Kč a v květnu 2017 celkovou částku 136.394,31 Kč.

8. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že si měsíčně přivydělává v Galerii Šantovka brigádou částkou 4.000 Kč. V prohlášení nebyla uvedena žádná konkrétní firma, u níž by měl žalovaný brigádně pracovat. Prohlášení je neověřitelné a tudíž nevěrohodné.

9. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] (zřejmě) ze dne [datum], že jí žalovaný přispívá na domácnost částkou 2.000 Kč.

10. Z nepodepsaného prohlášení žalovaného z neoznačeného dne, že [jméno] [příjmení] je jeho kamarádka.

11. Z finanční analýzy a z přiloženého credit scooringu soud zjistil, že pro účely výpočtu scooringu měl mít žalovaný příjem 14.825 Kč měsíčně (přestože byl doložen pouze příjem 10.825 Kč) a výdaje měl mít ve výši 5.000 Kč měsíčně. Podle zákona č. 110/2006 Sb. bylo ale životní minimum pouhých 3.140 Kč a s přihlédnutím k příspěvku na bydlení, na mobil, internet, koníčky, na cestovné do zaměstnání je zřejmé, že výdaje ve výši 5.000 Kč měsíčně jsou pouhou iluzí předchůdce žalobce potažmo žalobce. A to se předchůdce vůbec nezabýval dluhy žalovaného, které měl mít v rozhodné době (podle mzdových listů) v minimální výši 136.394,31 Kč. Finanční analýza a credit scooring představuje vědecké dílo vypracované na základě fiktivních (nepravdivých) údajů. Z těchto podkladů nemohl předchůdce žalobce jako údajný profesionál v oboru úvěrování provést objektivní zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, což sám musel vědět.

12. Ze smlouvy ze dne [datum] ve znění příloh soud zjistil, že sporná pohledávka byla postoupena z předchůdce [právnická osoba] na žalobce. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky co nejdříve pod pohrůžkou soudního vymáhání. Podle podacího lístku předal žalobce výzvu k poštovní přepravě dne [datum].

13. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v červenci 2017 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že [právnická osoba] požadovala úrokovou sazbu 12,4 % ročně a ČSOB poskytovala úrokovou sazbu 10,9 % ročně. Průměrná úroková sazba obou bankovních domů činila v rozhodném období 11,65 % ročně.

14. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

15. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

17. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

18. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce sice zjistil příjmy samotného žalovaného ve výši 10.825 Kč měsíčně, které korespondují s výpisy z jeho účtu za období od března do května 2017, avšak vůbec nezjišťoval ani neověřoval jeho další tvrzené příjmy do domácnosti ve výši 4.000 Kč a 18.175 Kč, to je do údajné výše příjmů domácnosti 33.000 Kč měsíčně. Z žádných podkladů nelze zjistit, zda skutečně a u které konkrétní firmy si měl žalovaný přivydělávat částku 4.000 Kč měsíčně a od koho a na základě čeho měla jeho údajná partnerka pobírat další příjmy ve výši 18.175 Kč. Předchůdce žalobce potažmo žalobce se tímto vůbec nezabýval. Ke dni uzavření smlouvy měl žalovaný prokazatelné příjmy pouze ve výši 10.825 Kč a výdaje jež nutně musely značně přesahovat údajnou částku 5.000 Kč. Předchůdce žalobce se také vůbec nezabýval minimálně čtyřmi závazky žalovaného v celkové výši 136.394,31 Kč, které splácel srážkami ze mzdy v rozmezí od 2.833 Kč do 4.658 Kč a lze předpokládat, že tyto závazky nebyly věřitelům spláceny v dohodnuté výši a v dohodnuté době. Žalobce dále zcela rezignoval na zjišťování a ověřování reálných výdajů žalovaného i jeho partnerky na živobytí, na ošacení, na nájemné za pronajatý byt, na náklady za elektřinu, plyn, vodné, stočné, odpady, mobil, internet, zájmy, koníčky, jízdné do zaměstnání apod. Tvrzená částka 2.000 Kč jako příspěvek žalovaného na bydlení se soudu jeví jako zjevně podhodnocená a nevěrohodná. Z žalobcem předložených listin i z jeho vyjádření je zřejmé, že se jeho předchůdce ve skutečnosti tvrzenými příjmy ani reálnými výdaji žalovaného nezabýval ani si nezjišťoval relevantní podklady o reálné úvěruschopnost žalovaného. Bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl předchůdce žalobce potažmo žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud tedy uzavírá, že tvrzení žalobce o jeho odborném posuzování úvěruschopnosti žalovaného je nepravdivé, neúplné, nepodložené a nevěrohodné. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neodpovídá ani běžné laické péči, natož odborné péči profesionála v oboru úvěrování, k níž se předchůdce žalobce potažmo žalobce podle § 5 o.z. veřejně přihlásil. Provádění úvěruschopnosti žalovaného bylo ryze formální a zřetelně nedbalé. Soud tedy uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

19. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky i úroky ve výši 50.400 Kč, které představují 84 % jistiny úvěru. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů 11,65 % ročně. Souhrnné poplatky a úroky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku včetně úroku by právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z.

20. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 60.000 Kč a nebylo prokázáno, že by žalovaný předchůdci potažmo žalobci cokoliv vrátil. Plnění, které předchůdce žalobce žalovanému poskytl představuje bezdůvodné plnění, které musí žalovaný žalobci podle § [číslo] odst. 1 a 2, § 2993 o.z. a také podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. vrátit.

21. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 60.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

22. Žalobce v řízení prokázal, že předžalobní upomínku ze dne [datum] předal k poštovní přepravě týž den. Lze předpokládat, že se výzva dostala do dispozice žalovaného ve lhůtě 3 dnů a že k úhradě dluhu postačovaly žalovanému rovněž 3 dny. Do dne [datum] žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. Ode dne [datum] se ocitl s úhradou v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

23. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Výpočtem soud zjistil, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 60.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum], jež ke dni rozhodnutí soudu činily částku 13.742 Kč. Žalovaný měl tudíž žalobci zaplatit celkem částku 73.742 Kč. Soud ale dále zamítl žalobu na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 60.000 Kč od [datum], jež ke dni rozhodnutí soudu [datum] činil částku 19.558 Kč a dále zamítl žalobu na zaplacení dalších úroků ve výši 21 % ročně z částky 60.000 Kč od [datum], jež ke dni rozhodnutí soudu [datum] činily částku 62.517 Kč. Soud tedy zamítl žalobu do částky 82.075 Kč. V řízení byl z větší části úspěšný žalovaný, kterému však náklady řízení nevznikly. Při jednání dne [datum] soud sice vyhlásil výrok III. rozsudku, podle něhož uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši, která bude vyčíslena v písemném vyhotovení. Po vyčíslení soud ale zjistil, že žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch než žalobce a že žalobci nelze žádné náklady řízení přiznat. Podle vyhlášeného výroku by měl soud uložit žalovanému povinnost„ zaplatit žalobci [příjmení] [jméno]“. S ohledem na srozumitelnost výroku pak soud zvolil běžně užívaný výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když obsahově jsou oba výroky shodné.