16 C 83/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 126 254 Kč s příslušenstvím

I. Soud neschvaluje návrh žalobce na uzavření smíru ze dne , datum, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V celém dalším zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku , částka, azákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % ročně od , datum, do, datum, ve výši , částka, ,zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení,další částku , částka, ,úrok ve výši 66,27 % p.a z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, aúrok ve výši 14,75 % p.a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, ,se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou podáním ze dne , datum, se žalobce po žalovaném (dále také spotřebitel) domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal žalobci vrátit ve výši , částka, spolu se zápůjční úrokovou sazbou 66,27 % p.a. při RPSN 90,6 % v dohodnutých 48 měsíčních splátkách. Žalovaný ale sjednané splátky řádně a včas nehradil a žalobci vrátil celkem částku , částka, . Pro prodlení žalovaného s úhradou splátek došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Žalobce se nyní po žalovaném domáhá přiznání dalšího nedoplatku ve výši , částka, (představujícího neuhrazenou novou jistinu , částka, , smluvní pokutu , částka, s příslušenstvím a náklady , částka, s příslušenstvím), smluvní pokuty ve výši , částka, a dalšího příslušenství. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatil. V podání ze dne , datum, žalobce popsal, jak s „odbornou péčí zkušeného profesionála v oboru úvěrování“ pečlivě zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Den před nařízeným jednáním , datum, zaslal , právnická osoba, soudu „vyjádření za žalovaného k návrhu žalobce na schválení smíru ze dne , datum, “, podle něhož žalovaný s navrženým smírem souhlasí a žádá o omluvu z jednání ze zdravotních důvodů. Vyjádření za žalovaného podepsal pouze , tituly před jménem, , jméno FO, , který však podle plné moci ze dne , datum, měl od žalovaného pouze zmocnění k nahlédnutí do spisu, nic více. Vyjádření žalovaného k navrženému smíru tak nebylo řádně podepsáno. Nato dne , datum, zaslal žalobce soudu návrh smíru datovaného dnem , datum, , podle něhož měl žalovaný zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím a nahradit náklady řízení ve výši , částka, v pravidelných splátkách po , částka, měsíčně. Rovněž i tento návrh nebyl žalovaným podepsán. Soud návrh žalobce, k němuž žalovaný řádně nepřistoupil, neschválil (odst. I. výroku rozsudku).

4. I v případě, že by byl návrh na smír žalovaným řádně podepsán, soud by jej stejně neschválil. Při schvalování soudního smíru uzavřeného mezi účastníky ohledně nároků ze spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je soud totiž povinen zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru při uzavírání smíru vůči spotřebiteli nejednal nepoctivě, tedy v rozporu s § 6 a § 433 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za což je možno považovat i situaci, kdy se poskytovatel úvěru zjevně uzavřením soudního smíru se spotřebitelem snaží obejít následky porušení své zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (viz usnesení KS , adresa, č.j. , spisová značka, ).Soud z provedeného dokazování zjistil, že žalobce nesplnil svoji zákonnou povinnost zjišťovat a ověřovat úvěruschopnost žalovaného a že navrženým smírem se podvodně a nepoctivě snaží obejít nesplnění své zákonné povinnosti a zneužít neznalosti žalovaného ve svůj prospěch a na účet žalovaného spotřebitele. Podle obsahu žalobcem navrženého smíru žalobce totiž požaduje po žalovaném zaplacení zhruba všech nároků z absolutně neplatné sporné úvěrové smlouvy, jejíž neplatnost způsobil žalobce samotný, přičemž se tváří, jako by byla smlouva platná a že žalovanému poskytuje dobrodiní splácet úvěrový dluh v nezákonné výši ve splátkách. Tomuto podvodnému a nepoctivému jednání žalobce nelze poskytovat právní ochranu.Ostatně žalobcem navržený smír je rovněž v rozporu s dobrými mravy pro žalobcem požadovanou nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu ve sporné úvěrové smlouvě, bez níž by žalobce smlouvu neuzavřel. I z tohoto důvodu nelze navrhovaný smír podle § 99 odst. 2 o.s.ř. schválit.Z úřední činnosti (např. ve věcech , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ) je soudu známé, že žalobce dlouhodobě a soustavně porušuje své zákonné povinnosti vyplývající z § 84 až § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a úvěruschopnost svých klientů jako spotřebitelů nezkoumá.

5. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

6. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve znění Oznámení žalobce o schválení úvěru ze dne , datum, ve znění splátkového kalendáře, formuláře o pojištění schopnosti splácet úvěry, předsmluvního formuláře, formuláře o prohlášení klienta, dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, a přílohy č. , hodnota, . ze dne , datum, , považuje soud za prokázané, že žalovaný dne , datum, požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru , částka, se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku , částka, ve 48 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy ke 14. dni každého měsíce v době od , datum, do , datum, , přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 66,27 % ročně a RPSN 90,6 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouvy jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však , částka, . Žalovaný návrh podepsal elektronicky dne , datum, , žalobce návrh akceptoval dne , datum, a v Oznámení ze dne , datum, žalobce žalovanému sdělil, že akceptoval návrh smlouvy o úvěru s tím, že doručením tohoto Oznámení žalovanému dojde k uzavření smlouvy. Podle dodejky došlo k doručení Oznámení žalovanému dne , datum, . Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne , datum, . Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu.

7. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru a z SMS – informace o vyplacení - soud zjistil, že žalobce vyplatil dne , datum, na účet žalovaného částku , částka, . Totéž vyplývá i z listiny označené jako Karta klienta , Jméno žalovaného, .Z obsahu žaloby i z karty klienta je rovněž prokázáno, že žalovaný zaplatil žalobci v období od , datum, do , datum, v 5 splátkách celkem částku , částka, .

8. Podle žádosti ze dne , datum, žalovaný požádal žalobce o odložení splátky z důvodu nemoci. Dopisem ze dne , datum, ve znění upraveného splátkového kalendáře žalobce žádosti vyhověl a a lhůta splatnosti se posunula do , datum, .

9. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, žalovaný podepsal dne , datum, formulář žalobce „Prohlášení klienta“, podle něhož žalovaný nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a je schopen úvěr splácet. Podle Výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, neměl žalovaný evidovanou žádnou dlužnou částku po splatnosti. Podle výpisu z NRKI žalovaný žádal o úvěr u 3 bank a finančních institucí. Podle formuláře žalobce Hodnocení klienta ze dne , datum, byla finanční potřeba žalovaného , částka, , přesto mu žalobce poskytl úvěr , částka, , žalovaný měl mít pravidelný měsíční příjem ze starobního důchodu , částka, , jeho výdaje činily životní minimum ve výši , částka, měsíčně, na bydlení i za související náklady vynakládal dohromady částku , částka, měsíčně a na dopravu, kurzy a záliby nevynakládal nic. Žalovaný měl být ženatý a měl údajně bydlet „ve svém“, což nebylo ničím doloženo. Podle informace ČSOB a.s. byla připsána na účet žalovaného od ČSSZ částka , částka, a dne , datum, částka , částka, . V řízení nebylo konkrétně uvedeno ani ničím prokázáno, jaké jsou skutečné běžné náklady žalovaného na jídlo, ošacení, hygienu, bydlení, za elektřinu, plyn, odpadky, mobil, internet apod. Žalobce se o skutečné běžné výdaje žalovaného vůbec nezajímal, pravdivost údajů od žalovaného neověřoval a požadovanou částku , částka, vyplatil žalovanému ještě před řádným uzavřením smlouvy v rozporu s vlastními pravidly. Přitom bez zjištění a ověření reálných výdajů nemohl žalobce úvěruschopnost žalovaného vůbec posuzovat. Žalobce tak ničím neprokázal, že zjišťoval, ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného a už vůbec ne s odbornou péčí.

10. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu před jeho zesplatněním. Z oznámení ze dne , datum, považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu. Podle předžalobní upomínky ze dne , datum, a podacího archu žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání.

11. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v červenci 2023 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 6,93 – 13,76 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 10,34 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 13,86 % a , právnická osoba, poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 12,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 12,36 %.

12. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

13. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

15. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

16. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného spotřebitele řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž v rozporu s § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné běžné reálné měsíční výdaje žalovaného spotřebitele v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy na živobytí, bydlení, ošacení, mobil, internet apod. V podrobnostech soud odkazuje na bod 9. rozsudku. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

17. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu ve výši 66,27 % ročně. V řízení bylo totiž prokázáno, že průměrná úroková sazba bankovních domů činila u obdobných úvěrů ve stejném období i v lokalitě celkem , hodnota, % ročně a ve smlouvě sjednaná úroková sazba 66,27 % ročně je takřka 5,4 x vyšší, než obvyklá úroková sazba obchodních domů. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné (viz stále použitelné rozsudky NS ČR ze dne , datum, sp. zn. 1484/2004, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek NS ČR ze dne , datum, ). Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného žalobci za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Vzhledem k výše uvedenému sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z.Žalobci jako zjevně lichvářské a nepoctivé společnosti, která se přiživují a parazituje na chudobě, nelze tyto nároky přiznat ani podle § 6 odst. 2 ani podle § 8 o.z.

18. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému částku , částka, a že žalovaný vrátil žalobci pouze částku , částka, a zůstal tak nedoplatek ve výši , částka, . Tato částka , částka, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

19. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

20. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec II. výroku rozsudku).

21. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec III. výroku rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec IV. výroku rozsudku).