16 C 83/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 126 254 Kč s příslušenstvím

I. Soud neschvaluje návrh žalobce na uzavření smíru ze dne datum.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V celém dalším zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka ve výši 14,75 % ročně od datum do datum ve výši částka, zákonný úrok prodlení z částky částka ve výši 14,75 % ročně od datum do zaplacení, další částku částka, úrok ve výši 66,27 % p.a z částky částka od datum do datum ve výši částka a úrok ve výši 14,75 % p.a z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou podáním ze dne datum se žalobce po žalovaném (dále také spotřebitel) domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne datum č. hodnota poskytl žalovanému úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit ve výši částka spolu se zápůjční úrokovou sazbou 66,27 % p.a. při RPSN 90,6 % v dohodnutých 48 měsíčních splátkách. Žalovaný ale sjednané splátky řádně a včas nehradil a žalobci vrátil celkem částku částka. Pro prodlení žalovaného s úhradou splátek došlo k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá přiznání dalšího nedoplatku ve výši částka (představujícího neuhrazenou novou jistinu částka, smluvní pokutu částka s příslušenstvím a náklady částka s příslušenstvím), smluvní pokuty ve výši částka a dalšího příslušenství. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatil. V podání ze dne datum žalobce popsal, jak s „odbornou péčí zkušeného profesionála v oboru úvěrování“ pečlivě zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Den před nařízeným jednáním datum zaslal právnická osoba soudu „vyjádření za žalovaného k návrhu žalobce na schválení smíru ze dne datum“, podle něhož žalovaný s navrženým smírem souhlasí a žádá o omluvu z jednání ze zdravotních důvodů. Vyjádření za žalovaného podepsal pouze tituly před jménem jméno FO, který však podle plné moci ze dne datum měl od žalovaného pouze zmocnění k nahlédnutí do spisu, nic více. Vyjádření žalovaného k navrženému smíru tak nebylo řádně podepsáno. Nato dne datum zaslal žalobce soudu návrh smíru datovaného dnem datum, podle něhož měl žalovaný zaplatit žalobci částku částka s příslušenstvím a nahradit náklady řízení ve výši částka v pravidelných splátkách po částka měsíčně. Rovněž i tento návrh nebyl žalovaným podepsán. Soud návrh žalobce, k němuž žalovaný řádně nepřistoupil, neschválil (odst. I. výroku rozsudku).

4. I v případě, že by byl návrh na smír žalovaným řádně podepsán, soud by jej stejně neschválil. Při schvalování soudního smíru uzavřeného mezi účastníky ohledně nároků ze spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je soud totiž povinen zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru při uzavírání smíru vůči spotřebiteli nejednal nepoctivě, tedy v rozporu s § 6 a § 433 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za což je možno považovat i situaci, kdy se poskytovatel úvěru zjevně uzavřením soudního smíru se spotřebitelem snaží obejít následky porušení své zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (viz usnesení KS adresa č.j. spisová značka). Soud z provedeného dokazování zjistil, že žalobce nesplnil svoji zákonnou povinnost zjišťovat a ověřovat úvěruschopnost žalovaného a že navrženým smírem se podvodně a nepoctivě snaží obejít nesplnění své zákonné povinnosti a zneužít neznalosti žalovaného ve svůj prospěch a na účet žalovaného spotřebitele. Podle obsahu žalobcem navrženého smíru žalobce totiž požaduje po žalovaném zaplacení zhruba všech nároků z absolutně neplatné sporné úvěrové smlouvy, jejíž neplatnost způsobil žalobce samotný, přičemž se tváří, jako by byla smlouva platná a že žalovanému poskytuje dobrodiní splácet úvěrový dluh v nezákonné výši ve splátkách. Tomuto podvodnému a nepoctivému jednání žalobce nelze poskytovat právní ochranu. Ostatně žalobcem navržený smír je rovněž v rozporu s dobrými mravy pro žalobcem požadovanou nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu ve sporné úvěrové smlouvě, bez níž by žalobce smlouvu neuzavřel. I z tohoto důvodu nelze navrhovaný smír podle § 99 odst. 2 o.s.ř. schválit. Z úřední činnosti (např. ve věcech spisová značka, spisová značka a spisová značka) je soudu známé, že žalobce dlouhodobě a soustavně porušuje své zákonné povinnosti vyplývající z § 84 až § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a úvěruschopnost svých klientů jako spotřebitelů nezkoumá.

5. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

6. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum ve znění Oznámení žalobce o schválení úvěru ze dne datum ve znění splátkového kalendáře, formuláře o pojištění schopnosti splácet úvěry, předsmluvního formuláře, formuláře o prohlášení klienta, dodatku č. hodnota ze dne datum a přílohy č. hodnota. ze dne datum, považuje soud za prokázané, že žalovaný dne datum požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši částka. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru částka se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku částka ve 48 měsíčních splátkách po částka, splatných vždy ke 14. dni každého měsíce v době od datum do datum, přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 66,27 % ročně a RPSN 90,6 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouvy jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však částka. Žalovaný návrh podepsal elektronicky dne datum, žalobce návrh akceptoval dne datum a v Oznámení ze dne datum žalobce žalovanému sdělil, že akceptoval návrh smlouvy o úvěru s tím, že doručením tohoto Oznámení žalovanému dojde k uzavření smlouvy. Podle dodejky došlo k doručení Oznámení žalovanému dne datum. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne datum. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu.

7. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru a z SMS – informace o vyplacení - soud zjistil, že žalobce vyplatil dne datum na účet žalovaného částku částka. Totéž vyplývá i z listiny označené jako Karta klienta Jméno žalovaného. Z obsahu žaloby i z karty klienta je rovněž prokázáno, že žalovaný zaplatil žalobci v období od datum do datum v 5 splátkách celkem částku částka.

8. Podle žádosti ze dne datum žalovaný požádal žalobce o odložení splátky z důvodu nemoci. Dopisem ze dne datum ve znění upraveného splátkového kalendáře žalobce žádosti vyhověl a a lhůta splatnosti se posunula do datum.

9. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, žalovaný podepsal dne datum formulář žalobce „Prohlášení klienta“, podle něhož žalovaný nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a je schopen úvěr splácet. Podle Výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne datum neměl žalovaný evidovanou žádnou dlužnou částku po splatnosti. Podle výpisu z NRKI žalovaný žádal o úvěr u 3 bank a finančních institucí. Podle formuláře žalobce Hodnocení klienta ze dne datum byla finanční potřeba žalovaného částka, přesto mu žalobce poskytl úvěr částka, žalovaný měl mít pravidelný měsíční příjem ze starobního důchodu částka, jeho výdaje činily životní minimum ve výši částka měsíčně, na bydlení i za související náklady vynakládal dohromady částku částka měsíčně a na dopravu, kurzy a záliby nevynakládal nic. Žalovaný měl být ženatý a měl údajně bydlet „ve svém“, což nebylo ničím doloženo. Podle informace ČSOB a.s. byla připsána na účet žalovaného od ČSSZ částka částka a dne datum částka částka. V řízení nebylo konkrétně uvedeno ani ničím prokázáno, jaké jsou skutečné běžné náklady žalovaného na jídlo, ošacení, hygienu, bydlení, za elektřinu, plyn, odpadky, mobil, internet apod. Žalobce se o skutečné běžné výdaje žalovaného vůbec nezajímal, pravdivost údajů od žalovaného neověřoval a požadovanou částku částka vyplatil žalovanému ještě před řádným uzavřením smlouvy v rozporu s vlastními pravidly. Přitom bez zjištění a ověření reálných výdajů nemohl žalobce úvěruschopnost žalovaného vůbec posuzovat. Žalobce tak ničím neprokázal, že zjišťoval, ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného a už vůbec ne s odbornou péčí.

10. Z výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu před jeho zesplatněním. Z oznámení ze dne datum považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu. Podle předžalobní upomínky ze dne datum a podacího archu žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání.

11. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v červenci 2023 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že právnická osoba. poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 6,93 – 13,76 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 10,34 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 13,86 % a právnická osoba poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 12,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 12,36 %.

12. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

13. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

15. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

16. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného spotřebitele řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž v rozporu s § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné běžné reálné měsíční výdaje žalovaného spotřebitele v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy na živobytí, bydlení, ošacení, mobil, internet apod. V podrobnostech soud odkazuje na bod 9. rozsudku. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

17. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu ve výši 66,27 % ročně. V řízení bylo totiž prokázáno, že průměrná úroková sazba bankovních domů činila u obdobných úvěrů ve stejném období i v lokalitě celkem hodnota % ročně a ve smlouvě sjednaná úroková sazba 66,27 % ročně je takřka 5,4 x vyšší, než obvyklá úroková sazba obchodních domů. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné (viz stále použitelné rozsudky NS ČR ze dne datum sp. zn. 1484/2004, ze dne datum sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek NS ČR ze dne datum). Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného žalobci za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Vzhledem k výše uvedenému sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z. Žalobci jako zjevně lichvářské a nepoctivé společnosti, která se přiživují a parazituje na chudobě, nelze tyto nároky přiznat ani podle § 6 odst. 2 ani podle § 8 o.z.

18. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému částku částka a že žalovaný vrátil žalobci pouze částku částka a zůstal tak nedoplatek ve výši částka. Tato částka částka představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

19. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

20. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku částka v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec II. výroku rozsudku).

21. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec III. výroku rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec IV. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.