16 C 88/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 % p.a. od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení další částky ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % a s úrokem 19,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, tj. v celém zbývajícím rozsahu, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejím základě poskytl žalovanému částku [částka], kterou žalovaný převzal v hotovosti a zavázal se ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka], celkem ve výši [částka], formou 60 týdenních splátek po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně), přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas, přičemž naposledy uhradil příslušnou částku [částka]. Žalovaný tak dosud dluží na jistině této zápůjčky částku [částka] a na dlužném poplatku částku [částka], celkem částku [částka] s příslušenstvím. Smlouvou ze dne [datum] byla sporná pohledávka postoupena z právního předchůdce na nynějšího žalobce, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobce popsal, jak jeho právní předchůdce ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a v této souvislosti poukázal na zákaznickou kartu ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, a přestože sporná pohledávka je podle obsahu žaloby zjevně dlouhodobě promlčena, žalovaný žádnou námitku promlčení nevznesl, proto soud nemohl k promlčení pohledávky přihlédnout. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Po provedení a zhodnocení uvedených důkazů i v jejich vzájemných souvislostech <b>s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.</b> 4. Soud považuje za prokázané, že podle písemné smlouvy o půjčce [číslo] ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne [datum] na základě občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému půjčku ve výši [částka] v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z úroku ve výši [částka], poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] a z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši [částka]), jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka], což činí měsíčně částku [částka]. V čl. 11 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě, že žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby vyplynulo, že před podáním žaloby uhradil žalovaný žalobci na sporný dluh celkem částku ve výši [částka], kterou si žalobce započetl na jistinu ve výši [částka] (zůstává k úhradě [částka]) a na souhrnný poplatek si žalobce započetl částku [částka] (zůstává k úhradě [částka]). Tyto tvrzené skutečnosti žalovaný nezpochybňoval. Na předžalobní upomínku žalobce ze dne [datum] žalovaný nereagoval. Podle smlouvy ze dne [datum] ve znění dodatků a příloh byla pohledávka postoupena z právního předchůdce na nynějšího žalobce, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum].

5. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne [datum] soud považuje za prokázané, že žalovaný uvedl jako adresu svého trvalého pobytu Pod nemocnicí [číslo], [obec] a kontaktní adresu [adresa žalovaného]. Měl mít jedno dítě narozené v r. 1998 a pracovat jako stavbyvedoucí u firmy [právnická osoba] [obec]. V rubrice příjmy žadatele byla uvedena mzda ve výši [částka]. V rubrice běžné výdaje domácnosti byla vyplněna částka [částka] za nájem a inkaso, [částka] za telefon a výdaje na domácnost [částka]. Použitelný příjem žadatele měl být [částka]. V rubrice ověřené dokumenty je zaškrtnuto, že obchodní zástupce na vlastní oči ověřil pravdivost údajů zapsaných do karty z občanského průkazu žalovaného, z jeho pracovní smlouvy, z výplatních pásek od zaměstnavatele, z nájemní smlouvy a ze SIPO. Vyjma občanského průkazu nebyl žádný ověřený dokument vůbec konkrétně označen a nebylo ani zjištěno, za které konkrétní období měl mít žalovaný údajné příjmy. Prohlášení o pravdivosti údajů podepsal žalovaný. Karta byla dále podepsána jak obchodním zástupcem předchůdce žalobce [jméno] [příjmení] tak žalovaným.

6. Soud na projednávanou věc aplikoval tyto právní předpisy.

7. Předně soud konstatuje, že ke dni [datum] vstoupil v účinnost občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), na základě jehož ustanovení § 3080 bod 1 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Na základě § [číslo] odst. 3 a § 3030 o.z. soud se při posuzování právních poměrů vzniklých mezi účastníky řídil dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o půjčce, přitom vzniklá práva i povinnosti mezi účastníky posuzoval prizmatem ustanovení části první hlavy I. o.z.

8. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

9. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

10. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

11. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Soud dále konstatuje, že dne [datum] vstoupil v účinnost zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

13. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění účinném od novely provedené zákonem [číslo] t.j. od [datum] do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Věřiteli je v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

15. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

16. Povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla již mnohokrát vyložena v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR, Nejvyššího správního soudu ČR i Ústavního soudu ČR (viz např. rozsudek NS ČR ze dne 20.3.2019, č.j. 33 Cdo 201/2018, rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí ÚS ČR ze dne 5.3.2019, č.j. TZ 26/2019, rozhodnutí NSS ČR ze dne 1.4.2015, č.j. 1 As 30/2015).

17. S odkazem na výše uvedená rozhodnutí soud ve stručnosti zdůrazňuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1) výslovně stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá, že věřitel ověří údaje i informace, které mu dlužník o svých osobních, příjmových, výdajových a majetkových poměrech uvede jak z veřejných rejstříků, tak i z objektivních podkladů, které mu musí spotřebitel doložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele objektivně zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud.

18. Soud zdůrazňuje, že podle uvedené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr tehdy, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, přičemž na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

19. Žalobce v doplnění žaloby ze dne [datum] tvrdil, že posuzoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s platným ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Přitom poukazoval na vyplněnou zákaznickou kartu žalovaného ze dne [datum] a tvrdil, že si údaje žalovaného pečlivě ověřil z dokladů označených v části„ Ověřené dokumenty“.

20. Tvrzení žalobce o tom, že zkoumal a posuzoval úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí ale ze zákaznické karty žalovaného vůbec nevyplývá. Ke dni vyplnění zákaznické karty a uzavření smlouvy o půjčce dne [datum] měl mít žalovaný údajný čistý příjem ze mzdy ve výši [částka]. Již tato zaokrouhlená částka čisté mzdy na celé stokoruny korun je sama o sobě vysoce nepravděpodobná. U údajně předložených dokumentů nejsou ale uvedeny žádné konkrétní údaje. U údajné pracovní smlouvy chybí údaje o datu, kdy byla sjednána i o výši sjednané mzdy, u výplatní pásky chybí údaje o tom, za které konkrétní období byla vystavena, jaká je konkrétní částka skutečně vyplacené mzdy a zda jsou či nejsou žalovanému prováděny srážky ze mzdy a pokud ano, v jaké výši. U nájemní smlouvy chybí kdy a s kým byla sjednána a jaký je čistý nájem a ostatní poplatky související s užíváním bytu. U SIPO chybí údaje o tom, za které období je vystaveno a jaké jsou skutečné výdaje žalovaného. Bez konkrétního označení dokumentů, ze kterých předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného údajně vycházel, je pravdivost údajů o příjmech a výdajích žalovaného v zákaznické kartě neověřitelná. Z liknavého přístupu předchůdce žalobce při pouhém vyplňování obsahu vlastního formuláře zákaznické karty je naopak zřejmá jeho neodbornost a hluboký nezájem o reálné zajištění návratnosti poskytnuté půjčky. Pro absenci elementárních údajů o příjmech a výdajích žalovaného nelze ze zákaznické karty vůbec vycházet. Údaje jsou neověřitelné a tudíž nevěrohodné.

21. Soud tedy uzavírá, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že při poskytování půjčky žalovanému dne [datum] posuzoval jeho schopnost splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s řádnou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. (i podle rozsudku NS ČR ze dne 20.3.2019, č.j. 33 Cdo 201/2018) za následek absolutní neplatnost smlouvy o půjčce. Na základě neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

22. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku, které si musí smluvní strany podle § 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. vzájemně vrátit.

23. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne [datum] částku [částka] a že žalovaný vrátil žalobci pouze částku ve výši [částka]. Soud proto podle 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. uložil žalovanému povinnost vydat žalobci zbývající dlužnou částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení podle výzvy žalobce, t.j. od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

24. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (část jistiny, smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce (odstavec III. výroku rozsudku).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení měl větší procesní úspěšnost žalovaný, kterému však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.