16 C 88/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, další částky ve výši částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení s úrokem 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a další částky ve výši částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba obec (dále jen právní předchůdce) uzavřel s žalovaným ve dnech datum, datum a datum tři smlouvy o spotřebitelských zápůjčkách, jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto předchůdci žalobce vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství Pokud jde o první smlouvu o zápůjčce ze dne datum, vedenou pod číslo tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku částka (kterou měl žalovaný převzít v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši částka, celkem částku částka, formou 60 týdenních splátek po částka (t.j. celkem částka měsíčně), přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, další splátky vždy do konce následujícího týdenního období a poslední splátka byla splatná dnem datum. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a uhradil pouze částka. Žalovaný tak dluží dosud na jistině této zápůjčky částku částka s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Pokud jde o druhou smlouvu o spotřebitelské zápůjčce ze dne datum, označenou jako souběžná, vedenou pod číslo tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku částka (kterou měl žalovaný převzít v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši částka, celkem částku částka, formou 60 týdenních splátek po částka (t.j. celkem částka měsíčně), přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, další splátky vždy do konce následujícího týdenního období a poslední splátka byla splatná dnem datum. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a uhradil pouze částka. Žalovaný tak dluží dosud na jistině tohoto spotřebitelského úvěru částku částka s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Pokud jde o třetí smlouvu o spotřebitelské zápůjčce ze dne datum, označenou jako souběžná, vedenou pod číslo tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku částka (kterou měl žalovaný převzít v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši částka, celkem částku částka, formou 45 týdenních splátek po částka (t.j. celkem částka měsíčně), přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, další splátky vždy do konce následujícího týdenního období a poslední splátka byla splatná dnem datum. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a uhradil pouze částka. Žalovaný tak dluží dosud na jistině tohoto spotřebitelského úvěru částku částka s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Ke všem třem sporným smlouvám žalobce popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona 257/2016 Sb., avšak vyjma označených smluv o zápůjčkách žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení ani neoznačil ani nepředložil. Na základě smlouvy ze dne datum byly sporné pohledávky postoupeny z právního předchůdce na nynějšího žalobce, o čemž byl žalovaný informován.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti) a tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval.

3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. z důvodu probíhající pandemie koronaviru bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky.

4. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Na základě první písemné smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pod číslo na základě občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši částka v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši částka (sestávající z úroku částka, z poplatku za flexibilní splácení ve výši částka a z poplatku za administrativní činnost částka), jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši částka v 60 týdenních splátkách po částka (t.j. celkem částka měsíčně). V čl. 10 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou příslušné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný celkem částku částka. Žalobce požaduje doplatit částku částka na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil pouze smlouvu o zápůjčce, nic jiného. Ze smlouvy však žádné skutečnosti týkající se zjišťování a prověřování úvěruschopnosti žalovaného nevyplývají.

6. Na základě druhé písemné smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pod číslo na základě občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši částka v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši částka (sestávající z úroku částka, z poplatku za flexibilní splácení ve výši částka a z poplatku za administrativní činnost částka), jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši částka v 60 týdenních splátkách po částka (t.j. celkem částka měsíčně). V čl. 10 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou příslušné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný celkem částku částka. Žalobce požaduje doplatit částku částka na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil pouze smlouvu o zápůjčce, nic jiného. Ze smlouvy však žádné skutečnosti týkající se zjišťování a prověřování úvěruschopnosti žalovaného nevyplývají.

7. Na základě třetí písemné smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pod číslo na základě občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši částka v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši částka (sestávající z úroku částka, z poplatku za flexibilní splácení ve výši částka a z poplatku za administrativní činnost částka), jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši částka v 45 týdenních splátkách po částka (t.j. celkem částka měsíčně). V čl. 10 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou příslušné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný celkem částku částka. Žalobce požaduje doplatit částku částka na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil pouze smlouvu o zápůjčce, nic jiného. Ze smlouvy však žádné skutečnosti týkající se zjišťování a prověřování úvěruschopnosti žalovaného nevyplývají.

8. Smlouvou ze dne datum ve znění příloh postoupil právní předchůdce sporné pohledávky na žalobce. Nebylo prokázáno, že by žalovaný spornou dlužnou částku žalobci uhradil.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

10. Všechny tři sporné smlouvy o zápůjčce ze dne datum, datum a datum mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovaný jako spotřebitel tak požívá ochrany podle § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele provést úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebudou vyplývat důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a to rovněž pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlíží i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, z úřední povinnosti, t.j. sám bez návrhu účastníků. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování zápůjček žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele v době od datum dosud podle zákona č. 145/2010 Sb. (účinného ode dne datum do datum) i podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1.12.2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. a následně i v § 84 a § 86 odst. 1 zák. č. 297/2016 Sb. v zásadě shodnou úpravou uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru, o zápůjčce nebo o půjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele: 1) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných případně i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; 2) o povinnosti věřitele ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit (u příjmů např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce), u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady (viz. § 84 zák. č. 257/2016 Sb.), a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelem předložené podklady si věřitel buď oskenuje nebo konkrétně a nezaměnitelně zaznačí do svých podkladů (např. do zákaznické karty spotřebitele), aby bylo možno s odstupem času ověřit, z jakých konkrétních podkladů prováděl věřitel zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; a konečně 3) věřitel s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se přihlásil podle § 5 odst. 1 o.z. (nikoliv s běžnou laickou neodbornou péčí) posoudí spotřebitelem uvedené a podložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Je zjevně nesprávný názor, že úvěruschopnost spotřebitele (tj. příjmy i výdaje) se zjišťuje a posuzuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a s vysokou mírou pravděpodobnosti lze očekávat, že přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu bude mít zvýšené výdaje například na výživné na děti, pak profesionální přístup předpokládá předvídavost i zvídavost věřitele, z jakých prostředků bude spotřebitel splátky úvěru splácet po celou dobu, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o.z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje, případě podklady, o předpokládaných příjmech do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou péčí laika předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude spotřebitel schopen splátky v krátké době řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem ze zaměstnání. V takovém případě jde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko (viz. důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (v období od datum do datum podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., srovnej rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018; v období od datum do datum podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb.; a v období od datum dosud podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 297/2016 Sb.; srovnej rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, rozsudek NSS ČR 1 As 30/2015-39 (číslo Sb.) ze dne datum, nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum).

13. Žalobce v žalobě tvrdil, že posuzoval schopnost žalovaného poskytnuté zápůjčky řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s platným ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. K tomu označil a předložil pouze smlouvy o zápůjčkách, z nichž však žádné skutečnosti týkající se zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného vůbec nevyplývají. Žádné další důkazy v tomto směru žalobce neoznačil ani nepředložil. Soud uzavírá, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by při poskytování zápůjček zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného s řádnou, natož s odbornou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. za následek absolutní neplatnost všech tří smluv podle § 588 o.z. Na základě neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že všechny smlouvy jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky, které představují u první smlouvy 89 %, u druhé smlouvy 86,6 % a u třetí smlouvy 72 % z jistiny zápůjčky, ostatně tak jako v dalších obdobných sporech žalobce vůči svým dlužícím klientům. Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické opodstatnění a jejich výše byla stanovena procentuálně pouze z výše poskytované částky. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o.z. o odměně za poskytnutí zápůjčky v podobě úroků, a bez těchto nepřiměřeně vysokých souhrnných poplatků by žalobce žalovanému finanční prostředky vůbec neposkytl a smlouvy neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost všech tří smluv také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z.

15. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. vzájemně vrátit.

16. Soud provedl zúčtování všech vzájemných plnění z úřední povinnosti. Při rozhodování o rozsahu vzájemného plnění obou účastníků totiž vycházel ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o.z. podle něhož musí být každé ustanovení o.z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, z § 6 odst. 2 o.z., podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal, ze zásad na ochranu spotřebitelů, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí I. ÚS 2063/17 ze dne datum). Soud přihlédl rovněž k principu, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz. nálezy Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne datum, III ÚS 4084/12 ze dne datum). Současně soud přihlédl i k vývoji judikatury ESLP směřující k čím dál tím větší ochraně spotřebitelů před nepoctivými a nekalými praktikami nebankovních subjektů.

17. Poněvadž absolutní neplatnost sporných smluv způsobil žalobce tím, že nerespektoval zákonem mu uložené povinnosti a jeho jednání bylo také v rozporu s dobrými mravy, nesmí podle § 6 odst. 2 o.z. těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a to ani v podobě neprovedení zúčtování plnění žalovaného podle § 2993 o.z. pro absenci formální námitky žalovaného. Právě na nečinnost a apatii dlužníků při obraně svých práv, vyvěrající často z finanční bezvýchodnosti a právní negramotnosti se nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů spoléhají. Pokud by soud ignoroval výše uvedené principy na ochranu spotřebitelů a lpěl by na bezduché mechanické aplikaci ustanovení § 2993 o.z. (tj. na provádění zúčtování provedeného plnění pouze na návrh spotřebitele), věřiteli by se fakticky přiznávaly i částky, na které by jinak neměl právní nárok. Šlo by o částky, které spotřebitel již zaplatil a které si sám věřitel započítal právě na sjednané úroky, úroky na navýšení jistiny, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty apod., na které nemá zákonný nárok. Tímto formalistickým postupem by se tak nepoctivému věřiteli přiznávalo ve skutečnosti více, než na co by měl podle § 2991 o.z. právo, a na jeho straně by pak vznikalo bezdůvodné obohacení na úkor spotřebitele, které by měl zase spotřebiteli vrátit. Soud by tak napomáhal žalobci těžit z protiprávního stavu, který sám žalobce vyvolal, a to zvlášť za situace, kdy s ohledem na masivní pasivitu spotřebitelů v soudních řízeních musí soud předpokládat, že se pasivní spotřebitelé svých oprávněných nároků vůči nepoctivému žalobci domáhat nebudou. Postupem soudu by docházelo ke vzniku další nespravedlnosti legalizované soudem, což je v příkrém rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 o.z., s ustanovením § 6 odst. 2 o.z. a se smyslem právní úpravy na ochranu spotřebitele. Soud je přesvědčen, že aby bylo možno dodržet smysl úpravy na ochranu spotřebitele a smysl ustanovení § 2991 a § 2993 o.z., musí soud provádět započítávání vzájemných plnění z úřední povinnosti, aby k těmto absurdním situacím nemohlo docházet. Soudu je z úřední činnosti (z velkého množství obdobných sporů, kdy žalobce jako zapůjčitel uzavíral smlouvy o zápůjčkách se svými klienty spotřebiteli) známo, že se jedná o běžné nepoctivé obchodní praktiky žalobce, kterými vhání své klienty do úvěrových pastí a do insolvence. Před těmito nekalými praktikami brojí jak Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008/48/ES ze dne datum, tak i výše zmíněná judikatura Evropského soudu, Ústavního soudu ČR i Nejvyššího soudu ČR, a tyto nepoctivé praktiky nelze žalobci tolerovat. Žalobce svým zjevně nepoctivým jednáním evidentně poškozuje práva svých klientů, v daném případě žalovaného. S ohledem na četnost obdobných sporů nejde přitom o výjimečné selhání žalobce, nýbrž o jeho soustavnou nepoctivou úvěrovou činnost.

18. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě první absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne datum částku částka, kterou mu žalovaný vrátil ve výši částka; vznikl tak přeplatek ve výši částka. Na základě druhé absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne datum poskytl žalobce žalovanému částku částka, kterou mu žalovaný vrátil ve výši částka, zůstal tak nedoplatek ve výši částka. Na základě třetí absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne datum poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku částka, kterou mu žalovaný vrátil ve výši částka, zůstal tak nedoplatek ve výši částka. Po zúčtování nedoplatku částka a částka vůči přeplatku částka žalovaný tak dluží žalobci celkem částku částka. Na základě výše uvedených principů není nic proti ničemu, když soud provede vzájemné zúčtování všech vzájemných pohledávek obou účastníků, které žalobce učinil předmětem soudního řízení.

19. Soud podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. uložil žalovanému povinnost vydat žalobci zbývající celkovou dlužnou částku ve výši částka (odstavec I. výroku rozsudku).

20. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (část jistiny, smluvní úrok, poplatky za administrativní a jiné činnosti i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě absolutně neplatných smluv o zápůjčce. Na základě ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. žalobci dosud nevznikl ani nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Podle důvodové zprávy k tomuto ustanovení se žalovaný do prodlení s úhradou zbývající dlužné částky dosud nedostal (odstavec II. výroku rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení měl žalovaný větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.