16 C 88/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, další částky ve výši [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení s úrokem 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a další částky ve výši [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, <b>se žaloba zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce) uzavřel s žalovaným ve dnech [datum], [datum] a [datum] tři smlouvy o spotřebitelských zápůjčkách, jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto předchůdci žalobce vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství Pokud jde o první smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku [částka] (kterou měl žalovaný převzít v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka], celkem částku [částka], formou 60 týdenních splátek po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně), přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, další splátky vždy do konce následujícího týdenního období a poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a uhradil pouze [částka]. Žalovaný tak dluží dosud na jistině této zápůjčky částku [částka] s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Pokud jde o druhou smlouvu o spotřebitelské zápůjčce ze dne [datum], označenou jako souběžná, vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku [částka] (kterou měl žalovaný převzít v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka], celkem částku [částka], formou 60 týdenních splátek po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně), přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, další splátky vždy do konce následujícího týdenního období a poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a uhradil pouze [částka]. Žalovaný tak dluží dosud na jistině tohoto spotřebitelského úvěru částku [částka] s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Pokud jde o třetí smlouvu o spotřebitelské zápůjčce ze dne [datum], označenou jako souběžná, vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku [částka] (kterou měl žalovaný převzít v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka], celkem částku [částka], formou 45 týdenních splátek po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně), přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, další splátky vždy do konce následujícího týdenního období a poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a uhradil pouze [částka]. Žalovaný tak dluží dosud na jistině tohoto spotřebitelského úvěru částku [částka] s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Ke všem třem sporným smlouvám žalobce popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona 257/2016 Sb., avšak vyjma označených smluv o zápůjčkách žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení ani neoznačil ani nepředložil. Na základě smlouvy ze dne [datum] byly sporné pohledávky postoupeny z právního předchůdce na nynějšího žalobce, o čemž byl žalovaný informován.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti) a tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval.

3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. z důvodu probíhající pandemie koronaviru bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky.

4. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Na základě první písemné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pod [číslo] na základě občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši [částka] v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z úroku [částka], z poplatku za flexibilní splácení ve výši [částka] a z poplatku za administrativní činnost [částka]), jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně). V čl. 10 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou příslušné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný celkem částku [částka]. Žalobce požaduje doplatit částku [částka] na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil pouze smlouvu o zápůjčce, nic jiného. Ze smlouvy však žádné skutečnosti týkající se zjišťování a prověřování úvěruschopnosti žalovaného nevyplývají.

6. Na základě druhé písemné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pod [číslo] na základě občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši [částka] v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z úroku [částka], z poplatku za flexibilní splácení ve výši [částka] a z poplatku za administrativní činnost [částka]), jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně). V čl. 10 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou příslušné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný celkem částku [částka]. Žalobce požaduje doplatit částku [částka] na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil pouze smlouvu o zápůjčce, nic jiného. Ze smlouvy však žádné skutečnosti týkající se zjišťování a prověřování úvěruschopnosti žalovaného nevyplývají.

7. Na základě třetí písemné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pod [číslo] na základě občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši [částka] v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z úroku [částka], z poplatku za flexibilní splácení ve výši [částka] a z poplatku za administrativní činnost [částka]), jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši [částka] v 45 týdenních splátkách po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně). V čl. 10 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou příslušné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný celkem částku [částka]. Žalobce požaduje doplatit částku [částka] na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil pouze smlouvu o zápůjčce, nic jiného. Ze smlouvy však žádné skutečnosti týkající se zjišťování a prověřování úvěruschopnosti žalovaného nevyplývají.

8. Smlouvou ze dne [datum] ve znění příloh postoupil právní předchůdce sporné pohledávky na žalobce. Nebylo prokázáno, že by žalovaný spornou dlužnou částku žalobci uhradil.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

10. Všechny tři sporné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], [datum] a [datum] mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovaný jako spotřebitel tak požívá ochrany podle § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele provést úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebudou vyplývat důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a to rovněž pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlíží i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, z úřední povinnosti, t.j. sám bez návrhu účastníků. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování zápůjček žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele v době od [datum] dosud podle zákona č. 145/2010 Sb. (účinného ode dne [datum] do [datum]) i podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1.12.2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. a následně i v § 84 a § 86 odst. 1 zák. č. 297/2016 Sb. v zásadě shodnou úpravou uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru, o zápůjčce nebo o půjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele: 1) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných případně i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; 2) o povinnosti věřitele ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit (u příjmů např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce), u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady (viz. § 84 zák. č. 257/2016 Sb.), a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelem předložené podklady si věřitel buď oskenuje nebo konkrétně a nezaměnitelně zaznačí do svých podkladů (např. do zákaznické karty spotřebitele), aby bylo možno s odstupem času ověřit, z jakých konkrétních podkladů prováděl věřitel zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; a konečně 3) věřitel s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se přihlásil podle § 5 odst. 1 o.z. (nikoliv s běžnou laickou neodbornou péčí) posoudí spotřebitelem uvedené a podložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Je zjevně nesprávný názor, že úvěruschopnost spotřebitele (tj. příjmy i výdaje) se zjišťuje a posuzuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a s vysokou mírou pravděpodobnosti lze očekávat, že přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu bude mít zvýšené výdaje například na výživné na děti, pak profesionální přístup předpokládá předvídavost i zvídavost věřitele, z jakých prostředků bude spotřebitel splátky úvěru splácet po celou dobu, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o.z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje, případě podklady, o předpokládaných příjmech do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou péčí laika předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude spotřebitel schopen splátky v krátké době řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem ze zaměstnání. V takovém případě jde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko (viz. důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (v období od [datum] do [datum] podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., srovnej rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018; v období od [datum] do [datum] podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb.; a v období od [datum] dosud podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 297/2016 Sb.; srovnej rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, rozsudek NSS ČR 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb.) ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

13. Žalobce v žalobě tvrdil, že posuzoval schopnost žalovaného poskytnuté zápůjčky řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s platným ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. K tomu označil a předložil pouze smlouvy o zápůjčkách, z nichž však žádné skutečnosti týkající se zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného vůbec nevyplývají. Žádné další důkazy v tomto směru žalobce neoznačil ani nepředložil. Soud uzavírá, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by při poskytování zápůjček zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného s řádnou, natož s odbornou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. za následek absolutní neplatnost všech tří smluv podle § 588 o.z. Na základě neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že všechny smlouvy jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky, které představují u první smlouvy 89 %, u druhé smlouvy 86,6 % a u třetí smlouvy 72 % z jistiny zápůjčky, ostatně tak jako v dalších obdobných sporech žalobce vůči svým dlužícím klientům. Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické opodstatnění a jejich výše byla stanovena procentuálně pouze z výše poskytované částky. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o.z. o odměně za poskytnutí zápůjčky v podobě úroků, a bez těchto nepřiměřeně vysokých souhrnných poplatků by žalobce žalovanému finanční prostředky vůbec neposkytl a smlouvy neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost všech tří smluv také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z.

15. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. vzájemně vrátit.

16. Soud provedl zúčtování všech vzájemných plnění z úřední povinnosti. Při rozhodování o rozsahu vzájemného plnění obou účastníků totiž vycházel ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o.z. podle něhož musí být každé ustanovení o.z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, z § 6 odst. 2 o.z., podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal, ze zásad na ochranu spotřebitelů, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]). Soud přihlédl rovněž k principu, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz. nálezy Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III ÚS 4084/12 ze dne [datum]). Současně soud přihlédl i k vývoji judikatury ESLP směřující k čím dál tím větší ochraně spotřebitelů před nepoctivými a nekalými praktikami nebankovních subjektů.

17. Poněvadž absolutní neplatnost sporných smluv způsobil žalobce tím, že nerespektoval zákonem mu uložené povinnosti a jeho jednání bylo také v rozporu s dobrými mravy, nesmí podle § 6 odst. 2 o.z. těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a to ani v podobě neprovedení zúčtování plnění žalovaného podle § 2993 o.z. pro absenci formální námitky žalovaného. Právě na nečinnost a apatii dlužníků při obraně svých práv, vyvěrající často z finanční bezvýchodnosti a právní negramotnosti se nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů spoléhají. Pokud by soud ignoroval výše uvedené principy na ochranu spotřebitelů a lpěl by na bezduché mechanické aplikaci ustanovení § 2993 o.z. (tj. na provádění zúčtování provedeného plnění pouze na návrh spotřebitele), věřiteli by se fakticky přiznávaly i částky, na které by jinak neměl právní nárok. Šlo by o částky, které spotřebitel již zaplatil a které si sám věřitel započítal právě na sjednané úroky, úroky na navýšení jistiny, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty apod., na které nemá zákonný nárok. Tímto formalistickým postupem by se tak nepoctivému věřiteli přiznávalo ve skutečnosti více, než na co by měl podle § 2991 o.z. právo, a na jeho straně by pak vznikalo bezdůvodné obohacení na úkor spotřebitele, které by měl zase spotřebiteli vrátit. Soud by tak napomáhal žalobci těžit z protiprávního stavu, který sám žalobce vyvolal, a to zvlášť za situace, kdy s ohledem na masivní pasivitu spotřebitelů v soudních řízeních musí soud předpokládat, že se pasivní spotřebitelé svých oprávněných nároků vůči nepoctivému žalobci domáhat nebudou. Postupem soudu by docházelo ke vzniku další nespravedlnosti legalizované soudem, což je v příkrém rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 o.z., s ustanovením § 6 odst. 2 o.z. a se smyslem právní úpravy na ochranu spotřebitele. Soud je přesvědčen, že aby bylo možno dodržet smysl úpravy na ochranu spotřebitele a smysl ustanovení § 2991 a § 2993 o.z., musí soud provádět započítávání vzájemných plnění z úřední povinnosti, aby k těmto absurdním situacím nemohlo docházet. Soudu je z úřední činnosti (z velkého množství obdobných sporů, kdy žalobce jako zapůjčitel uzavíral smlouvy o zápůjčkách se svými klienty spotřebiteli) známo, že se jedná o běžné nepoctivé obchodní praktiky žalobce, kterými vhání své klienty do úvěrových pastí a do insolvence. Před těmito nekalými praktikami brojí jak Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], tak i výše zmíněná judikatura Evropského soudu, Ústavního soudu ČR i Nejvyššího soudu ČR, a tyto nepoctivé praktiky nelze žalobci tolerovat. Žalobce svým zjevně nepoctivým jednáním evidentně poškozuje práva svých klientů, v daném případě žalovaného. S ohledem na četnost obdobných sporů nejde přitom o výjimečné selhání žalobce, nýbrž o jeho soustavnou nepoctivou úvěrovou činnost.

18. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě první absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] částku [částka], kterou mu žalovaný vrátil ve výši [částka]; vznikl tak přeplatek ve výši [částka]. Na základě druhé absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytl žalobce žalovanému částku [částka], kterou mu žalovaný vrátil ve výši [částka], zůstal tak nedoplatek ve výši [částka]. Na základě třetí absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku [částka], kterou mu žalovaný vrátil ve výši [částka], zůstal tak nedoplatek ve výši [částka]. Po zúčtování nedoplatku [částka] a [částka] vůči přeplatku [částka] žalovaný tak dluží žalobci celkem částku [částka]. Na základě výše uvedených principů není nic proti ničemu, když soud provede vzájemné zúčtování všech vzájemných pohledávek obou účastníků, které žalobce učinil předmětem soudního řízení.

19. Soud podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. uložil žalovanému povinnost vydat žalobci zbývající celkovou dlužnou částku ve výši [částka] (odstavec I. výroku rozsudku).

20. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (část jistiny, smluvní úrok, poplatky za administrativní a jiné činnosti i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě absolutně neplatných smluv o zápůjčce. Na základě ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. žalobci dosud nevznikl ani nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Podle důvodové zprávy k tomuto ustanovení se žalovaný do prodlení s úhradou zbývající dlužné částky dosud nedostal (odstavec II. výroku rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení měl žalovaný větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).