16 C 89/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 28 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 390 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplacení další částky 6 538,77 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 25 626,39 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 21 928,77 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 21 928,77 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 21 928,77 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,50 %, zákonný úrok z prodlení z částky 21 928,77 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky 21 928,77 Kč od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a zaplacení další částky 6 171,23 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 546,61 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 171,23 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 6 171,23 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 6 171,23 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,50 %, zákonný úrok z prodlení z částky 6 171,23 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky 6 171,23 Kč od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 28.100 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce) uzavřel v roce 2005 s žalovanou 2 smlouvy o půjčce. Podle první smlouvy [číslo] ze dne [datum] poskytl žalované částku 15.000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 9.960 Kč, jíž se žalovaná zavázala věřiteli vrátit v celkové výši 24.960 Kč v dohodnutých splátkách nejpozději do dne [datum]. Žalovaná ale uhradila na tento dluh pouze částku 3.031,23 Kč. Podle druhé smlouvy [číslo] ze dne [datum] poskytl předchůdce žalované částku 5.000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 2.750 Kč, jíž se žalovaná zavázala věřiteli vrátit v celkové výši 7.750 Kč v dohodnutých splátkách nejpozději do dne [datum]. Žalovaná ale uhradila na tento dluh pouze částku 1.578,77 Kč. Žalobce se nyní domáhá úhrady nesplacených jistin obou půjček i nesplacených souhrnných poplatků spolu s příslušenstvím v žalované výši. Smlouvou ze dne [datum] předchůdce žalobce postoupil obě sporné pohledávky na žalobce.

2. Žalovaná zůstala v řízení nepochopitelně pasivní, k žalobě se přes výzvu soudu nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila a přestože jsou obě sporné podle žalobních tvrzení cca 13 let promlčeny, žádnou námitku promlčení nevznesla. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané:

4. Na základě první písemné smlouvy o půjčce [číslo] ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou dne [datum] podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 321/2001 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalované půjčku ve výši 15.000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 9.960 Kč, jíž se žalovaná zavázala splácet v celkové výši 24.960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč (t.j. ve výši 1.920 Kč měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná 7. den od data uzavření smlouvy. V čl. 8 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě, že žalovaná včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé půjčky včetně souhrnného poplatku. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí částky 15.000 Kč a ostatně tuto skutečnost nikdo v řízení nezpochybňoval. Žalobce v podání ze dne [datum] poukázal, že v době uzavření sporné smlouvy neměl jeho předchůdce povinnost provádět úvěruschopnost žalované. Z předložené zákaznické karty ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaná měla být sice evidována u„ soc. úřadu“, měla však mít příjem„ ze zaměstnání“ od neoznačeného zaměstnavatele, tj. čistou mzdu ve výši 8.209 Kč a měla mít další neoznačenou„ státní podporu“ ve výši 1.667 Kč. Současně žalovaná měla mít výdaje na nájem 3.990 Kč, na telefon 200 Kč, splácela předchozí půjčky a úvěry ve výši 1.000 Kč a měla mít výdaje na domácnost 6.000 Kč Ani tvrzené příjmy ani výdaje nebyly ničím konkretizovány ani ničím doloženy. V řízení tak nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o půjčce vůbec zjišťoval a ověřoval příjmové a výdajové poměry žalované a s běžnou profesionální opatrností poskytovatele finančních prostředků posuzoval, zda je žalovaná vůbec schopna poskytnutou půjčku věřiteli reálně splácet či vůbec vrátit. Žalobce tvrdil, že žalovaná uhradila na půjčku pouze částku 3.031,23 Kč a tuto skutečnost nikdo v řízení nerozporoval.

5. Na základě druhé písemné smlouvy o půjčce č. [tel. číslo] ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou dne [datum] podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 321/2001 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalované půjčku ve výši 5.000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 2.750 Kč, jíž se žalovaná zavázala splácet v celkové výši 7.750 Kč v 31 týdenních splátkách po 250 Kč (t.j. ve výši 1.000 Kč měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná 7. den od data uzavření smlouvy. V čl. 8 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě, že žalovaná včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé půjčky včetně souhrnného poplatku. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí částky 5.000 Kč a ostatně tuto skutečnost nikdo v řízení nezpochybňoval. Žalobce v podání ze dne [datum] poukázal, že v době uzavření sporné smlouvy neměl jeho předchůdce povinnost provádět úvěruschopnost žalované. Z předložené zákaznické karty ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaná měla být sice evidována u„ soc. úřadu“, měla však mít příjem„ ze zaměstnání“ od neoznačeného zaměstnavatele, tj. čistou mzdu ve výši 8.204 Kč a měla mít další neoznačenou„ státní podporu“ ve výši 1.667 Kč. Současně žalovaná měla mít výdaje na nájem 5.572 Kč, na telefon 200 Kč a na výdaje na domácnost 6.000 Kč Ani tvrzené příjmy ani výdaje nebyly ničím konkretizovány ani ničím doloženy. V řízení tak nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o půjčce vůbec zjišťoval a ověřoval příjmové a výdajové poměry žalované a s běžnou profesionální opatrností poskytovatele finančních prostředků posuzoval, zda je žalovaná vůbec schopna poskytnutou půjčku věřiteli reálně splácet či vůbec vrátit. Žalobce tvrdil, že žalovaná uhradila na půjčku pouze částku 1.578,77 Kč a tuto skutečnost nikdo v řízení nerozporoval.

6. Smlouvou ze dne [datum] ve znění příloh postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Dopisem ze dne [datum] oznámil právní předchůdce žalované postoupení pohledávky. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná reagovala na písemnou předžalobní výzvu žalobce ze dne [datum] uhradit dlužnou částku nejpozději do dne [datum], podanou k poštovní přepravě dne [datum].

7. Ze sdělení bankovních ústavů soud dále zjistil, že v rozhodném období u obdobných úvěrů nebo půjček sjednávala [právnická osoba] v srpnu a v červnu 2005 úrokovou sazbu 18,9 %, [jméno] [příjmení] bank sjednávala v srpnu 2005 úrokovou sazbu 24,9 % a úvěry 5.000 Kč neposkytovala, a [právnická osoba] v té době tak nízké úvěry či půjčky neposkytovala. Průměrná úroková sazba uvedených 2 bankovních ústavů byla v srpnu 2005 ve výši 21,9 % a v červnu 2005 ve výši 18,9 %. Ze smlouvy o půjčce ze dne [číslo] je zřejmé, že předchůdce žalobce za poskytnutí půjčky 15.000 Kč požadoval nekonkrétní„ souhrnné poplatky“ ve výši 9.960 Kč, tj. ve výši 66,4 % z jistiny půjčky, a z druhé smlouvy o půjčce ze dne [datum] je zřejmé, že předchůdce žalobce za poskytnutí půjčky 5.000 Kč požadoval nekonkrétní souhrnné poplatky ve výši 2.750 Kč, t.j ve výši 55 % z jistiny půjčky.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

9. Předně soud konstatuje, že ke dni [datum] vstoupil v účinnost občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), na základě jehož ustanovení § 3080 bod 1 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Na základě § [číslo] odst. 3 a § 3030 o.z. soud se při posuzování právních poměrů vzniklých mezi účastníky řídil dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 321/2001 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření obou smluv o půjčce, přitom vzniklá práva i povinnosti mezi účastníky posuzoval prizmatem ustanovení části první hlavy I. o.z.

10. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. 40/1964 Sb. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

11. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. 40/1964 Sb. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

12. Podle § 451 obč. zák. 40/1964 Sb. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

13. Podle § 457 obč. zák. 40/1964 Sb. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

14. Podle § 657 obč. zák. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

15. Podle § 6 zákona č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.

16. Podle § 6 odst. 1 o.z. č. 89/2012 Sb. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

17. Podle § 6 odst. 2 o.z. č. 89/2012 Sb. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního vztahu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

18. Soud konstatuje, že smlouva o půjčce je smlouvou reálnou (musí dojít k předání dohodnutých peněz dlužníku), má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a požívá ochrany podle § 52 až § 57 obč. zák. a podle zákona č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru.

19. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byly dne [datum] a [datum] uzavřeny 2 smlouvy o poskytnutí půjčky ve výši 15.000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 9.960 Kč (celkem ve výši 24.960 Kč) a ve výši 5.000 Kč za souhrnný poplatek 2.750 Kč (celkem ve výši 7.750 Kč), které se žalovaná zavázala splácet v dohodnutých týdenních splátkách. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaná vrátila předchůdci žalobce potažmo žalobci z první půjčky částku 3.031,23 Kč a z druhé půjčky částku 1.578,77 Kč. Žalobce v řízení ale ničím neprokázal, že jeho předchůdce před uzavřením obou smluv skutečně zjišťoval a ověřoval reálné příjmové a výdajové poměry žalované, tzn. zda žalovaná bude vůbec schopna poskytnuté půjčky věřiteli dohodnutým způsobem řádně splácet. Přitom mezi základní povinnosti (a to nikoliv odborné) poskytovatelů půjček a úvěrů patří povinnost zabývat se reálnou návratností poskytovaných peněz a za tím účelem si zjistit všechny potřebné informace. Takto běžně postupuje řádný hospodář a tato péče a starost je podstatou poskytování půjček a úvěrů, je samotnou podstatou smluvního vztahu a je také smyslem právní úpravy o půjčkách a úvěrech.

20. Pokud se však poskytovatel peněžních prostředků vůbec nezajímá ani nestará o jejich reálnou návratnost, nezjišťuje si ani elementární informace o solventnosti dlužníka případně si vůbec neověřuje pravdivost poskytnutých na první pohled nevěrohodných údajů dlužníka, dopouští se buď nezodpovědného poskytování peněžních prostředků nebo také úmyslného postupu, jehož smyslem je především snaha o čerpání nepřiměřeně vysokých smluvních zajišťovacích institutů a poškozování samotných spotřebitelů.

21. Je obecně známou skutečností, že existuje řada poskytovatelů finančních prostředků, jejichž skutečným úmyslem je poskytování peněz těm spotřebitelům, o nichž sami poskytovatelé předpokládají, že pro jejich nemajetné poměry nebudou moci dohodnuté splátky dlouhodobě hradit, a že stěžejním příjmem poskytovatelů nebude splácená jistina půjčky či úvěru a obecně přiměřené úroky, nýbrž že jejich stěžejní příjem bude z nepřiměřeně sjednaných zajišťovacích institutů, to je ze sjednaných nepřiměřeně vysokých sazeb úroků, nepřiměřené vysokých a nadbytečných poplatků a nepřiměřeně vysokých a nadbytečných smluvních pokut. Takové jednání je ale v rozporu se samotnou podstatou smlouvy o půjčce či úvěru, je v rozporu s dobrými mravy, nemůže požívat právní ochrany a takto uzavřené smlouvy jsou absolutně neplatné od samého počátku.

22. Soud projednávanou věc uzavřel s tím, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by se jeho právní předchůdce při poskytování obou půjček dne [datum] a [datum] snažil s běžnou péčí řádného hospodáře zjistit, ověřit a posoudit reálnou návratnost poskytovaných peněžních prostředků od žalované. Z dohodnutých neurčitých„ souhrnných poplatků“ v celkové výši 9.960 Kč za poskytnutí půjčky 15.000 Kč, představujících cca 66. 4 % z jistiny půjčky a z neurčitých souhrnných poplatků ve výši 2.750 Kč za poskytnutí půjčky 5.000 Kč představujících 55 % jistiny půjčky (obdobně jako v jiných půjčkách poskytovaných jiným spotřebitelům), nelze ani reálně zjistit, co vlastně představují a z jakých nákladových položek sestávájí. Poplatky samy o sobě jsou ve vztahu k jistině půjček nepřiměřeně vysoké. Z uvedeného je zřejmé, že se v projednávané věci jedná právě o případ, kdy předchůdce žalobce jako věřitel poskytl půjčky osobě, u níž mohl předpokládat, že je nebude řádně splácet a že jako věřitel bude mít příjem především ze sjednaného nepřiměřeného zajištění v podobě tzv. neurčitých souhrnných poplatků. Smlouvy o půjčce ze dne [datum] a [datum] obchází zákon a jsou v rozporu se smyslem ustanovení § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. upravujícím půjčky a současně je v rozporu i s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku a § 6 odst. 1 a 2 o.z. Smlouvy jsou tedy podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. a také podle § 1 odst. 2 a § 6 a § 8 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (za použití ustanovení § [číslo]) absolutně neplatné s účinky ex tunc a nemohou požívat právní ochrany. Neplatnost obou smluv zavinil svým liknavým, nezodpovědným případně úmyslným přístupem samotný předchůdce žalobce.

23. Soud uzavřel, že na základě absolutně neplatných smluv o půjčce ze [datum] a [datum] nelze žalobci požadované nároky přiznat.

24. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění z neplatných smluv, které si musí smluvní strany podle § 457 obč. zák. vzájemně vrátit.

25. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne [datum] částku 15.000 Kč a že žalovaná vrátila předchůdci žalobce pouze částku ve výši 3.031,23 Kč. Na základě další absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne [datum] poskytl předchůdce žalované částku 5.000 Kč a žalovaná předchůdci vrátila pouze částku 1.578,77 Kč. Soud proto podle § 451 a § 457 obč. zák. č. 40/1964 Sb. uložil žalované povinnost vydat žalobci zbývající dlužnou částku ve výši 15.390 Kč (sestávající z nedoplatků 11.968,77 Kč a 3.421,23 Kč) se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne [datum] (kdy se podle předžalobní výzvy ze dne [datum] dostala žalovaná do prodlení) do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

26. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (část jistiny, smluvní úrok, souhrnný poplatek i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě absolutně neplatných smluv o půjčce. (odstavec II. výroku rozsudku).

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení měla větší procesní úspěšnost žalovaná, které však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).