16 C 92/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení další částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce jako podnikatel v zemědělství domáhal po žalovaném rovněž jako podnikateli v zemědělství zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě písemné smlouvy o půjčce poskytl žalovanému bezúročnou půjčku ve výši [částka] ve třech bezhotovostních splátkách, a to dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] částku [částka]. Půjčka byla žalovanému poskytnuta za účelem výpomoci na pořízení výrobní linky na zpracování ovoce a zeleniny do jeho výlučného vlastnictví. Následně se účastníci ústně a konkludentně dohodli na navýšení půjčky o další částku [částka], kterou žalobce žalovanému bezhotovostně uhradil ve dvou splátkách, a to dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Na základě písemné smlouvy ve znění ústního a konkludentního dodatku žalobce půjčil žalovanému celkem částku [částka], kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit nejpozději do [datum]. Žalovaný dne [číslo] žalobci vrátil pouze částku [částka]. Zbývající dlužnou částku v rozsahu [částka] žalovaný dosud žalobci přes výzvy a upomínky neuhradil. Oba účastníci s dalšími 2 podnikateli v oboru zemědělství [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] měli v úmyslu vytvořit společný podnikatelský projekt vztahující se k výrobní lince na zpracování ovoce a zeleniny pořizované žalovaným. K realizaci tohoto projektu ale nedošlo.

2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne [datum] nejprve potvrdil existenci žalobcem tvrzených dohod a doplnil, že mezi účastníky probíhaly v minulosti běžné obchodní vztahy v rámci jejich předmětu podnikání. Dále však namítl, že v době od roku 2011 do roku 2014 poskytl žalobci mimořádně výhodnou cenu na moštování celkem [číslo] litrů moštu s tím, že rozdíl mezi obvyklou cenou a cenou účtovanou žalobci činil [částka] na 1 litr moštu a s tím, že při zpracování celkem [číslo] litrů vzniklo na straně žalobce bezdůvodné obohacení ve výši [částka]. Dále namítl, že má vůči žalobci další pohledávky z 5 neuhrazených faktur v celkové výši [částka], a to Fa č. 2014 ze dne [datum] na zbývající částku [částka] splatnou [datum], Fa č. 2014 ze dne [datum] na zbývající částku [částka] splatnou [datum], Fa č. FVK [číslo] na částku [částka] splatnou [datum], Fa č. FVK [číslo] na částku [částka] splatnou dne [datum] a Fa č. FVK [číslo] na částku [částka] splatnou [datum]. Žalovaný vyzval dne [datum] žalobce k úhradě celkové částky [částka] (sestávající z částky [částka] a [částka]) a v podání ze dne [datum] adresovanému soudu tuto částku započetl na žalobou uplatněnou pohledávku. Zbývající dluh ve výši [částka] byl žalovaný ochoten splácet postupně ve splátkách po [částka] měsíčně. Při jednání soudu dne [datum] vznesl dále žalovaný námitku promlčení uplatněného nároku s tím, že tříletá promlčecí lhůta podle občanského zákoníku počala běžet od [datum] a pokud žalobce uplatnil žalobu u soudu až [datum], učinil tak po uplynutí promlčecí lhůty.

3. Žalobce ve svém podání ze dne [datum] soudu sdělil, že uznává, že žalovaný po právu započetl vůči uplatněné pohledávce žalobce částku [částka], vyplývající z výše označených 4 faktur. Pouze fakturu č. FVK [číslo] na částku [částka] ale odmítl uznat a započíst s tím, že si žádného takového závazku není vědom.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z písemné smlouvy o půjčce výslovně podle § 657 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. soud považuje za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli tuto smlouvu jako podnikatelé při jejich podnikatelské činnosti. O této skutečnosti svědčí jak otisky razítek obou účastníků s jejich identifikačními čísly u podpisu každého z nich, tak i obsah sporné smlouvy i shodné vyjádření obou účastníků, že nakupovaná linka měla sloužit ke společně zamýšlenému podnikatelskému projektu účastníků i dalších 2 osob podnikajících v zemědělství. I když smlouva není datována, tak ze shodného vyjádření obou účastníků soud zjistil, že k jejímu uzavření došlo dne [datum]. Podle záhlaví a čl. I. a čl. II. bodu 1) předmětem písemné smlouvy o půjčce na dobu určitou do [datum] bylo, že žalobce jako věřitel poskytne žalovanému jako dlužníku půjčku za účelem pořízení linky ke zpracování ovoce a zeleniny v [obec] ve výši [částka] ve 2 splátkách, a to dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka], a že do [datum] žalovaný půjčku buď vrátí nebo bude použita jako vklad do společnosti, která musí být založena nejpozději právě do [datum]. Ze shodného prohlášení obou účastníků považuje soud za prokázané, že k založení žádné obchodní společnosti nedošlo a že datum splatnosti půjčky bylo skutečně dnem [datum]. Z dalšího shodného prohlášení účastníků považuje soud za prokázané, že došlo ústní a konkludentní formou ke změně smlouvy spočívající v navýšení půjčky o dalších [částka] a že předmětem půjčky byla celkem částka [částka] O tom není mezi účastníky žádný spor.

6. Pokud jde o vzájemné plnění ze smlouvy o půjčce, ze shodného vyjádření obou účastníků a z výpisů z účtu žalobce u GE [příjmení] [příjmení] považuje soud za prokázané, že žalobce žalovanému zaplatil dohodnutou půjčku v celkové výši [částka] v 5 splátkách, a to dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Žalovaný dne [číslo] vrátil žalobci pouze částku [částka].

7. Žalovaný v řízení konkrétně netvrdil ani žádnými objektivními důkazy neprokázal existenci své údajné pohledávky vůči žalobci ve výši [částka], představující bezdůvodné obohacení za lacinější moštování, ani konkrétně netvrdil ani neprokázal existenci další údajné pohledávky vyplývající z jeho Fa č.FVK [číslo] ve výši [částka]. Pokud žalovaný ve svém podání ze dne [datum] výslovně tvrdil, že poskytl žalobci v období od roku 2011 do roku 2014„ za moštování mimořádně zvýhodněnou cenu“, tak sám potvrzuje, že mezi účastníky došlo k dohodě o výši této snížené ceny a již tato skutečnost sama o sobě vznik bezdůvodného obohacení na straně žalobce vylučuje. Žalovaný navíc ve vztahu k pohledávce nic konkrétního neuváděl ani nedokládal. Žalovaný také konkrétně netvrdil ani neprokazoval existenci ani oprávněnost jeho další údajné pohledávky vůči žalobci vyplývající z faktury č. FVK [číslo] na částku [částka].

8. Pokud jde o zbývající částku [částka] s příslušenstvím, kterou žalovaný jako své pohledávky vyplývající ze 4 neuhrazených faktur č. Fa č. 2014 ze dne [datum] na zbývající částku [částka] splatnou [datum], Fa č. 2014 ze dne [datum] na zbývající částku [částka] splatnou [datum], Fa č. FVK [číslo] na částku [částka] splatnou [datum] a Fa č. FVK [číslo] na částku [částka] splatnou dne [datum] jednostranně započítal na spornou uplatněnou pohledávku žalobce, tak v tomto rozsahu samotný žalobce nárok žalovaného uznal za oprávněný.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval následující právní úpravu.

10. Předně soud konstatuje, že ke dni [datum] vstoupil v účinnost občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), na základě jehož ustanovení § 3080 bodu 1 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.) a podle bodu 72 obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. (dále jen ObchZ). Na základě § [číslo] odst. 3 a § 3030 o.z. soud se při posuzování právních poměrů vzniklých mezi účastníky řídil dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 513/1991 Sb.

11. Podle § 657 obč. zák. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Podle § 261 odst. 1) ObchZ tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

12. Podle § 261 odst. 6) věta první ObchZ smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem.

13. Podle 397 ObchZ nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

15. Soud nejprve uzavřel, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena platná písemná smlouva o půjčce na částku [částka] ve znění ústního či konkludentního dodatku o navýšení půjčky o další částku [částka], celkem na částku [částka]. Písemná smlouva obsahuje náležitosti podle § 657 obč. zák. V řízení bylo dále prokázáno, že tuto smlouvu uzavřeli žalobce i žalovaný jako podnikatelé v oboru zemědělství a týkala se jejich do budoucna zamýšlené spolupráce při využívání nakupované výrobní linky. Smlouva o půjčce byla uzavřena při jejich podnikatelské činnosti a z toho důvodu jí bylo třeba posuzovat nejen podle § 657 a násl. občanského zákoníku, nýbrž také s ohledem na § 261 odst. 1 a odst. 6 ObchZ i podle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. v tehdy platném znění (viz rozsudek NS ČR ze dne 27.9.2007 č.j. 29 Odo 1224/2005). Smlouva o půjčce neobsahuje ujednání o tom, že může být měněna pouze písemnými dodatky, proto podle § 272 odst. 2 ObchZ mohla být měněna ústní či konkludentní formou. V řízení bylo také prokázáno, že žalobce převedl postupně na účet žalovaného dohodnutou částku [částka], kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit nejpozději do [datum].

16. Soud dále uzavřel, že námitka promlčení nebyla žalovaným vznesena oprávněně. Jak bylo výše uvedeno, sporná smlouva o půjčce se posuzuje nejen podle obč. zák. č. 40/1964 Sb., nýbrž také podle příslušených ustanovení obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. v platném znění, včetně délky promlčecí lhůty. Podle § 397 ObchZ počala čtyřletá promlčecí lhůta běžet ode dne následujícího po dohodnuté době splatnosti, t.j. od [datum] a měla skončit dnem [datum]. Žalobce uplatnil své nároky u soudu dne [datum], tedy včas.

17. Pokud jde o částku [částka] představující pohledávku žalovaného vůči žalobci ze 4 neuhrazených faktur (č. Fa č. 2014 ze dne [datum], č. Fa č. 2014 ze dne [datum], č. Fa č. FVK [číslo] ze dne [datum] a č. FVK [číslo] ze dne [datum]), kterou si žalovaný započetl podle § 580 obč. zák. a podle § 98 o.s.ř., žalobce ve svém podání ze dne [datum] oprávněnost tohoto nároku žalovaného uznal, avšak ve vztahu k této částce [částka] včetně příslušenství neučinil žádný relevantní procesní úkon. Z důvodu zániku části pohledávky v rozsahu [částka] započtením, považuje soud v tomto rozsahu žalobu za neoprávněnou. Proto žalobu na zaplacení této částky [částka] s příslušenstvím zamítl (odst. II. výroku rozsudku).

18. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný v rozporu s platně uzavřenou smlouvou o půjčce ze dne [datum] ve znění dodatku nevrátil dosud žalobci půjčku ve výši [částka]. Soud proto podle § 657 a násl. obč. zák. a § 261 odst. 1 a odst. 6 ObchZ uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci zbývající dlužnou částku se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

19. Lhůtu k plnění stanovil soud v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal žádné relevantní důvody pro splácení uloženého plnění ve splátkách. Žalovaný totiž žádné konkrétní důvody pro rozložení plnění neuváděl ani nedokládal.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 70 % (od úspěchu ve výši 85% bylo třeba odečíst neúspěch 15), tj. na částku [částka], která představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši [částka] a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 6 úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění, návrh ve věci samé, vyjádření k odporu a 2x účast při jednání soudu) ve výši [částka] za 1 úkon právní služby podle § 7 bod 6. citované vyhlášky, to znamená za 6 úkonů právní služby celkem [částka], cestovné k jednání soudu podle § 13 odst. 1 citované vyhlášky ve výši [částka], paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve výši [částka] za každý z 6 úkonů právní služby, t.j. celkem částka [částka], vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši [číslo]. Celkové náklady řízení žalobce činily částku [částka], z níž 70 % představuje částku [částka].