16 C 93/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované o 14 577,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce po žalované domáhal zaplatit další částku částka a kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů ve výši částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou 2 x podáním ze dne datum se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru N-TIMES č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalované spotřebitelský úvěr do celkové výše úvěrového limitu částka, který se žalovaná zavázala vrátit dohodnutým způsobem. Žalovaná poskytnutý úvěr vyčerpala ve výši částka, avšak žalobci vrátila pouze částku částka. Žalobce se nyní domáhá po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši částka, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši částka a zákonného úroku z prodlení.

2. V průběhu řízení soud vyzýval žalobce k předložení důkazů vztahujících se ke zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalované. Na výzvu soudu reagoval žalobce podáním ze dne datum, v němž obšírně poukázal na judikaturu vyšších soudů (v mnoha případech dávno překonanou), avšak žádné konkrétní důkazy o tom, že před uzavřením sporné spotřebitelské smlouvy skutečně řádně a s odbornou péčí prováděl úvěruschopnost žalované, soudu nepředložil.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne datum č. hodnota ve znění smluvních a pojistných podmínek soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu částka, který se žalovaná zavázala vrátit dohodnutým způsobem, přičemž první čerpání ve výši částka bylo za účelem zaplacení kupní ceny zboží u společnosti právnická osoba. adresa. Poskytnutou částku částka se žalovaná zavázala žalobci vrátit ve 24 měsíčních splátkách po částka při roční úvěrové sazbě 30,59 % a RPSN 30,6 % v celkové výši částka, přičemž splatnost 1. splátky měla nastat dne datum.

6. Pokud jde o vzájemné plnění, z přehledu transakcí, z úvěrové historie a z vyjádření právního zástupce žalobce při jednání bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované dne datum pouze částku částka, nic více. Podle tvrzení žalobce v žalobě a úvěrové historie žalovaná uhradila žalobci v době od datum do datum v nepravidelných splátkách pouze částku částka. Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.

7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, žalobce přes výzvu soudu žádné konkrétní doklady o splnění své zákonné povinnosti nepředložil. Z jeho „Zprávy o posouzení úvěruschopnosti“ z neoznačeného dne pouze vyplynulo, že jde o pouhou proklamaci, že žalovaná měla mít údajně mzdu ve výši částka, výdaje na bydlení ve výši částka a splátky úvěrů ve výši částka. Ze Zprávy je však zřejmé, že tyto nevěrohodné kulaté údaje o příjmech a výdajích žalované žalobce neověřoval z žádných podkladů a pouze formálně a nekonkrétně odkázal na registry SOLUS, insolvenční rejstřík, CRIF a „příslušné databáze a registry, aniž k těmto zakřížkovaným rubrikám cokoliv konkrétně uvedl. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se žalobce o reálné příjmy a výdaje žalované vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalované. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v březnu 2022 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že právnická osoba. poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za průměrnou roční úrokovou sazbu 13,85 %, Raiffeisen bank a.s. za úrokovou sazbu 14,47 % a právnická osoba poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 15,4 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 14,57 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce nezjišťoval ani neověřoval běžné reálné příjmy ani výdaje žalované. V podrobnostech soud odkazuje na bod 7. rozsudku. Žalobce ničím neprokázal, že splnil zákonné povinnosti vyplývající z § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což má za důsledek absolutní neplatnost sporné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalované částku částka, že žalovaná žalobci vrátila částku částka a že nevrácený nedoplatek jistiny úvěru činí částku částka. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění bez platného závazku. adresa.479 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

15. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalované nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalované přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

16. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalované podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku částka v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaná dosud neocitla v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně v rozsahu 54,4 % (počítaje z celkového punkta jistiny a příslušenství ve výši částka, z něhož byla žalobci přiznána pouze částka částka) a neúspěšný v rozsahu 45,6 % (počítaje ze zamítnutého punkta jistiny a příslušenství ve výši částka). Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto žalobce právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 8,8 % (od úspěchu 54,4 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 45,6 %) v celkové výši částka. Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši částka a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do a od datum náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši částka za 1 úkon právní služby, to znamená za 3 úkony právní služby celkem částka, dále podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši částka za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem částka, dále odměna advokáta za 1 úkon právní služby za účast při jednání soudu podle § 7 bod 5 cit. vyhl. ve výši částka a 1 x RP podle § 13 bod 4. cit. vyhl. ve výši částka, zvýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši částka částkou částka. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v adresa žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje. Celkové náklady řízení žalobce činily částku částka, z níž 8,8 % činí zaokrouhleně částku částka (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.