16 C 97/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení další částky ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek, uzavřené formou elektronické komunikace na dálku, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši [částka], jež se žalovaný zavázal žalobci vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy do 16. dne každého měsíce, přičemž první splátka byla splatná dnem [datum] a poslední dnem [datum]. Žalovaný ale úvěrový dluh nesplácel řádně a včas, zejména neuhradil splátky za listopad a prosinec 2019 a leden 2020, proto žalobce zesplatnil úvěrovou pohledávku ke dni [datum]. Žalovaný uhradil žalobci pouze částku [částka]. Dlužná částka sestává z neuhrazené části jistiny ve výši [částka], poplatků za vedení účtu [částka] a úroku z prodlení ve výši [částka]. Žalobce v podání ze dne [datum] dále popsal, jak pečlivě a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného poskytovaný úvěr žalobci vrátit.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z žalobcem předložené písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru z neoznačeného dne s neoznačeným číslem smlouvy uzavírané elektronicky, ve znění Úvěrových podmínek a Ceníku, považuje soud za prokázané, že smlouva byla uzavírána mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Pod textem smlouvy se za žalobce nachází pouze otisk razítka„ Elektronický podpis - [právnická osoba]“ se strojovým záznamem, že“ podepsal [jméno] [příjmení]“. Žádný elektronický kód představující elektronický podpis ani vlastoruční podpis zástupce žalobce ani datum podpisu ani datum kdy došlo k uzavření dohody se na smlouvě nenachází. U žalovaného je pouze záznam, že byl podepsán prostřednictvím unikátního kódu složeného z sms kódu [číslo], z e-mailového kódu [číslo] a z IB kódu [číslo]. Vlastoruční podpis žalovaného se na smlouvě nenachází a chybí i datum jeho podpisu smlouvy. Podle čl. 1 a 3.1. smlouvy byly základní podmínky úvěru stanoveny tak, že žalobce měl žalovanému poskytnout úvěr ve výši [částka] na úvěrovém účtu [bankovní účet] a žalovaný měl úvěr splácet ve splátkách po [částka] měsíčně splatných k 16. dni každého měsíce, spolu s úrokem ve výši 9,9% ročně, při RPSN 10,52 % a s tím, že měl být uhrazen nejpozději do [datum]. V bodech 8.1 a 8.2. smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se splácením více než 2 splátek, prohlásí žalobce celý úvěr za okamžitě splatný a v tom případě musí žalovaný celý úvěrový dluh uhradit na základě písemné výzvy žalobce ve stanovené lhůtě. V ceníku byly stanoveny poplatky za úkony i výše úroků.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, z„ podkladů žalobce pro soudní řízení“ a z preen screenu výpisu z příjmů žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl úvěr ve výši [částka] vyčerpat dne [datum]. Z vyjádření žalobce, z jeho podkladů pro soudní řízení a z listiny„ stav úvěru v minulosti“ soud dále zjistil, že žalovaný měl žalobci uhradit dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], celkem částku [částka]. Žalobce ani žalovaný výše zjištěné skutečnosti nerozporovali.

6. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobcem ke dni údajného uzavírání smlouvy o úvěru [datum], žalobce předložil soudu pouze preen screen z obrazovky svého počítače o pouhých příjmech žalovaného na jeho osobním účtu vedeném pod č. [bankovní účet], ze kterého vyplývá, že za období od [datum] do [datum] měl žalovaný příjmy od firmy [jméno] [příjmení] dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Dne [číslo] měl žalovaný také obdržet od [obec] spořitelny částku [částka]. Žalobce ale vůbec nepředložil soudu výdaje žalovaného za uvedené období ani výpis z osobního účtu žalovaného se všemi příjmy a výdaji. Žalobce rovněž nepředložil soudu žádné podklady o tom, že by zjišťoval a ověřoval skutečné náklady žalovaného na jídlo, ošacení, na bydlení, na elektřinu, vodné, stočné, odpad, dopravu do zaměstnání, na mobil, internet apod. ani zda žalovaný splácel další konkrétní úvěry nebo zápůjčky nebo jiné závazky ani kým konkrétně byly poskytnuty. Žalobce ve svém vyjádření ze dne [datum] pouze obecně uvedl, že žalovaný sice neměl ke dni údajného uzavírání smlouvy žádné nesplacené závazky, ale že byl zatížen„ dalšími úvěrovými produkty s celkovými splátkami ve výši [částka] měsíčně“. Žalobce nic konkrétního o jednotlivých závazcích žalovaného netvrdil ani nedokládal a nelze vyloučit, že žalobce před soudem záměrně zatajuje skutečné zadlužení žalovaného. Obecné a nepodložené tvrzení žalobce považuje soud za nedostatečné a nevěrohodné. Účelově zmanipulovanými podklady o pouhých příjmech žalovaného za výše uvedené období žalobce, na němž leží důkazní břemeno, neprokázal, že ke dni údajně uzavírané smlouvy o úvěru [datum] řádně a s odbornou péčí ověřoval úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit.

7. Z dopisu ze dne [datum] soud dále zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši [částka] ve lhůtě do [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobce zesplatnil úvěrovou pohledávku a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky [částka]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Žalobcem předložený arch České pošty nebyl vůbec vyplněn.

8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. (dále jen z.s.ú.) a zákon č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen zákon o elektronickém podpisu), všechny ve znění účinném ke dni údajně uzavírané smlouvy o úvěru [datum], a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Žalobcem předložená nedatovaná a neočíslovaná smlouva o úvěru v písemné formě byla uzavírána elektronicky. Právní jednání učiněné elektronicky vyžaduje ale také elektronický podpis jednajícího. Z ustanovení § 561 a § 562 o.z. ohledně jednání a podpisu v elektronické podobě vyplývá, že elektronický podpis nesmí u právního jednání v elektronické formě chybět. Úprava elektronického podpisu je od [datum] upravena zákonem o elektronickém podpisu, z jehož ustanovení § 5 písm. b) vyplývá, že při podepisování elektronického dokumentu, kterým se právně jedná, je osoba při výkonu své působnosti povinna použít pouze kvalifikovaný elektronický podpis. Z § 6 odst. 1 cit. zákona dále vyplývá, že podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná mimo jiné i vůči jiné osobě v souvislosti s výkonem její funkce, lze použít pouze uznávaný elektronický podpis, kterým se podle odst. 2 cit. ustanovení rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Z § 7 cit. zákona dále vyplývá, že pokud se bude podepisovat elektronický dokument, kterým se právně jedná v jiných případech, než podle § 5 a § 6 odst. 1 cit. zákona, pak je nutno použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis případně jiný typ elektronického podpisu.

10. Na žalobcem předložené smlouvě se za žalobce žádný zaručený, ani kvalifikovaný (ani jiný) podpis oprávněného zástupce nenachází. Na smlouvě je pouze interní razítko žalobce„ Elektronický podpis - [obec] spořitelna“, nic více. Navíc ani toto razítko není datováno. U žalovaného se sice nachází složený kód, jež však postrádá datum, kdy byl vytvořen. U jednání přítomný zástupce žalobce přes poskytnuté poučení soudu podle § 118b a 119a o.s.ř. žádné doplnění dokazování ve vztahu k elektronickým podpisům účastníků nenavrhl. Soud proto uzavřel, že žalobce v řízení neprokázal, že sporná smlouva byla v písemné podobě řádně podepsána ani datum jejího podpisu každým z účastníků. Žalobce tudíž neprokázal, že mezi účastníky došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru.

11. I v případě, že by snad smlouva o úvěru obsahovala řádné elektronické nebo vlastoruční podpisy zástupce žalobce i žalovaného i datum podpisu, byla by stejně absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobce v řízení neprokázal, že splnil zákonnou povinnost prověřit řádně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr vrátit.

12. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru údajně ze dne [datum] byla uzavírána podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

14. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele: a) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; b) ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit u příjmů (např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce) a u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady (např. § 84 zákona č. 257/2016 Sb.), a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelem předložené podklady si věřitel buď oskenuje, nebo konkrétně a nezaměnitelně zaznačí do svých podkladů (např. do zákaznické karty spotřebitele), aby bylo možno s odstupem času ověřit, z jakých konkrétních podkladů prováděl věřitel zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; c) s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o. z. a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena (a nikoliv s laickou péčí) posoudí spotřebitelem uvedené a podložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Je nesprávný názor, že úvěruschopnost spotřebitele (tj. příjmy i výdaje) se zjišťuje a posuzuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat zvýšení výdajů například na výživné na děti, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost věřitele, z jakých prostředků bude spotřebitel splátky úvěru splácet po celou dobu, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje, případě podklady, o předpokládaných příjmech do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou péčí předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude věřitel v krátké době schopen splátky řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko. Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr za účelem dosažení zisku poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná (rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek NSS ČR sp zn. 1 As 30/2015-39 publikovaný pod [číslo] Sb. ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

15. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce, na němž leží důkazní břemeno k prokázání, že splnil povinnosti stanovené mu v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., vybranými údaji o pouhých příjmech žalovaného neprokázal, že řádně a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Při jednání přítomný zástupce žalobce přes poskytnuté poučení soudu podle § 118b a 119a o.s.ř. žádné doplnění dokazování ve vztahu ke zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného nenavrhl. Žalobce zjevně záměrně nepředložil soudu úplný výpis žalovaného z jeho osobního účtu, vedeného u žalobce pod č. [bankovní účet] za dobu předcházející údajnému uzavření smlouvy o úvěru od [datum] do [datum], aby mohly být zjištěny a posouzeny nejen jeho příjmy, nýbrž i výdaje, které mohly příjmy převyšovat. Žalobce soudu předložil pouze výběr údajů o příjmech žalovaného za uvedené období, nic více. Z pouhých příjmů nelze ale splnění povinnosti provést úvěruschopnost žalovaného prokázat. Žalobce nepředložil soudu výpisy výdajů žalovaného na jídlo, ošacení, bydlení, na vodné, stočné, elektřinu, na mobil, internet, na dojíždění do zaměstnání ani na splácení dalších závazků, které měl žalovaný podle žalobce splácet ve výši [částka], když z toho údaje není ani zřejmé, o kolik závazků se mělo jednat ani zda je žalovaný plnil řádně a včas ani zda je seznam závazků úplný. Z žalobcem předložených listin je zřejmé, že se žalobce ve skutečnosti reálnými výdaji ani závazky žalovaného řádně nezabýval, nezjišťoval si relevantní podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí profesionála v oboru neprověřoval. Takto postupoval se zřetelným záměrem poskytnout žalovanému požadovaný úvěr bez ohledu na jeho reálnou návratnost. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného je nevěrohodné, neúplné, nepodložené a tudíž nevěrohodné. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neodpovídá ani běžné laické péči, natož odborné péči profesionála v oboru úvěrování, k níž se žalobce podle § 5 o.z. veřejně přihlásil. Provádění úvěruschopnosti žalovaného bylo zřetelně nedbalé. Soud tedy uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění z neplatného právního jednání (protiprávním užitím cizí hodnoty), a kdo se na úkor druhého bez spravedlivého důvodu obohatil, musí ochuzenému vydat to, oč se obohatil (viz. § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 a násl. o.z.).

17. Soud provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Při rozhodování o rozsahu vzájemného plnění obou účastníků soud totiž vyšel ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o. z. podle něhož musí být každé ustanovení o. z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, z § 6 odst. 2 o. z., podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal, ze zásad na ochranu spotřebitelů, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 LZPS a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]) a přihlédl k principu, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III. ÚS 4084/12 ze dne [datum]). Současně soud přihlédl i k vývoji judikatury ESLP směřující k čím dál větší ochraně spotřebitelů před nepoctivými a nekalými praktikami nebankovních subjektů.

18. S ohledem na to, že absolutní neplatnost sporné smlouvy způsobil žalobce tím, že nerespektoval zákonem mu uložené povinnosti, nesmí podle § 6 odst. 2 o. z. těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a to ani v podobě případně neuskutečněného zaúčtování plnění dlužníkem podle § 2993 o. z. Právě na nečinnost a apatii dlužníků při obraně svých práv, vyvěrající často z finanční bezvýchodnosti a právní i finanční negramotnosti nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů spoléhají. Pokud by soud ignoroval výše uvedené principy na ochranu spotřebitelů a lpěl by na bezduché mechanické aplikaci ustanovení § 2993 o. z. (tj. na provádění započítávání pouze na návrh spotřebitele), věřiteli by se fakticky přiznávaly i částky, na které by jinak neměl právní nárok. Šlo by o částky, které spotřebitel již zaplatil a které si sám věřitel započítal právě na sjednané úroky, úroky na navýšení jistiny, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty apod., na které nemá zákonný nárok. Tímto formalistickým postupem by se tak věřiteli ve skutečnosti přiznávalo více, než na co by měl právo podle § 2991 o. z. a na jeho straně by pak vznikalo bezdůvodné obohacení na úkor spotřebitele, které by měl zase spotřebiteli vrátit. Soud by tak napomáhal žalobci těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a docházelo by ke vzniku další nespravedlnosti legalizované soudem, což je v příkrém rozporu s § 2 odst. 1 o. z., s § 6 odst. 2 o. z. a se smyslem právní úpravy na ochranu spotřebitele. [příjmení] bylo možno dodržet smysl úpravy na ochranu spotřebitele a smysl ustanovení § 2991 a § 2993 o. z. i smysl § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., musí soud provádět započítávání vzájemných plnění z úřední povinnosti, aby k těmto absurdním situacím nemohlo docházet.

19. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému do jeho dispozice částku [částka] a že žalovaný vrátil žalobci pouze částku [částka].

20. Po zaúčtování vzájemných plnění dluží žalovaný žalobci dosud částku [částka]. Soud podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zbývající dlužnou částku [částka] v přiměřené lhůtě 3 dnů, stanovené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (odstavec I. výroku rozsudku).

21. K otázce stanovení doby k zaplacení dluhu přiměřené možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud obecně uvádí,, že jde o úpravu hmotněprávní, kterou je třeba odlišit od úpravy podle § 160 občanského soudního řádu. Z dikce § 87 odst. 1 o.s.ř. je zřejmé, že o poskytnutí této přiměřené lhůty nemusí spotřebitel žádat, ale že soud se má otázkou přiměřenosti doby k plnění zabývat z úřední povinnosti. Z důvodové zprávy k ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. přitom vyplývá záměr zákonodárce poskytnout spotřebiteli ochranu v situaci, kdy od úvěrujícího dostal úvěr - který mu neměl vůbec poskytnout - kdy spotřebitel tento úvěr již spotřeboval a kdy spotřebiteli mohou vzniknout problémy se zajištěním dalších peněz za účelem vrácení poskytnuté jistiny úvěrujícímu z titulu bezdůvodného obohacení. Zákonodárce v citovaném ustanovení přijal takovou právní úpravu, podle níž není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je tedy povinen vrátit úvěrujícímu celou poskytnutou jistinu, avšak buď ve stanovené lhůtě nebo v takových splátkách, v jakých je schopen jistinu úvěru splácet. Pojem„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vracení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. A pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu„ dle svých možností“, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem jeho ochrany. Z uvedeného vyplývá závěr, že pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž úvěrujícímu nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh ve splátkách, podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovil žalovanému 3 denní lhůtu analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

22. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně v rozsahu [číslo] a neúspěšný v rozsahu [číslo] (z punkta [částka] sestávajícího z jistiny [částka], z úroku [částka], z úroku 9,9 % ve výši [částka] a ze zákonného úroku z prodlení 10 % ve výši [částka]). Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto žalobce právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 39 % (od úspěchu 69,5 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 30,5 %) v celkové výši [částka]. Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši [částka] a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši [částka] za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bod 2. citované vyhlášky, to znamená za 3 úkony právní služby celkem [částka], a podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem [částka], dále za účast při jednání soudu ve výši [částka] podle § 7 bod 5. cit. vyhl. a paušální náhrada hotových výdajů za 1 úkon právní služby podle § 13 odst. 3 a § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky ve výši [částka], vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši [částka]. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v Přerově žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje. Doplnění tvrzení v podání žalobce ze dne [datum] není účelně vynaloženým nákladem právní služby, neboť všechna doplňovaná tvrzení měla být součástí žalobního návrhu. Žalobce se ostatně nákladů řízení za tento nevyúčtovaný úkon vzdal. Celkové náklady řízení žalobce činily částku [částka], z toho 39 % činí částku [částka].