16 C 98/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 540 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 540 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 43,66 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč a nahradit náklady řízení ve výši 600 Kč, a to v pravidelných splátkách po 300 Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni každého měsíce, hrazených postupně tak, že žalovaný nejprve uhradí jistinu s příslušenstvím přímo k rukám žalobce a po provedené úhradě zaplatí náklady řízení rovněž ve splátkách po 300 Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni každého měsíce k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 540 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 43,66 Kč i s náklady za vymáhání pohledávky ve výši 64 Kč s odůvodněním, že žalovaný jako držitel televizního přijímače (fyzická osoba) v rozporu s § 6 a § 7 odst. 2 a 3 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen zákon o televizních poplatcích) neuhradil za období od července 2022 do října 2022 včetně, t.j. za 4 měsíce, zákonem stanovené poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, t.j. celkem částku 540 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou dlužných poplatků vznikl žalobci podle § 10 cit. zákona také nárok na zákonné úroky z prodlení v kapitalizované výši 43,66 Kč i na náhradu nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 64 Kč. Žalovaný dlužnou částku přes výzvy ani předžalobní upomínku žalobci dosud neuhradil.

3. Žalovaný ve svém podání ze dne datum nejprve uznal žalobou uplatněný nárok ve výši 540 Kč a s ohledem na své majetkové a osobní poměry požádal o umožnění splácet dluh v měsíčních splátkách ve výši 100 Kč pokud jde o jistinu a ve výši 200 Kč pokud jde o příslušenství, tj. ve výši 300 Kč měsíčně. Při jednání soudu dne datum žalovaný svůj názor změnil a z důvodu jeho zdravotního stavu, že je údajně v ohrožení života, že ředitel ČT bere 200.000 Kč měsíčně a že se žalovaný v životě dost nadřel, navrhl zamítnutí žaloby. Dále namítl, že může být od placení televizního poplatku osvobozen, pokud nedosáhne na příjmy ve výši 2,4 životního minima. Současně opakovaně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.

4. Žalovaný nejprve požádal soud o osvobození od placení SOP a o ustanovení právního zástupce pro své majetkové poměry dne datum. Přes výzvu soudu ze dne datum žalovaný své osobní a majetkové poměry ve stanovené lhůtě nedoložil, proto soud svým usnesením ze dne datum žalovanému osvobození od SOP nepřiznal a právního zástupce mu neustanovil. V podání ze dne datum žalovaný opětovně požádal soud o osvobození od SOP a o ustanovení právního zástupce. Při jednání soudu dne datum svoji žádost opakoval. K výslovnému dotazu soudu žalovaný uvedl, že televizní přijímač dosud neodhlásil ale že jej má pokažený. O zamítnutí žádosti žalovaného o osvobození od placení od SOP a o ustanovení právního zástupce bylo již pravomocně rozhodnuto. Soud ale zdůrazňuje, že ani opakované žádosti žalovaného by nebylo možno vyhovět, byť z jiných důvodů. Žalovaný totiž přiznal, že televizní přijímač má a že jej dosud z evidence neodhlásil. Zákonná povinnost žalovaného hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně stále trvá a této povinnosti se nemůže zbavit. Námitka žalovaného, že je televizor snad pokažený, nemá ve věci žádný relevantní význam. Z vyjádření samotného žalovaného je tudíž zřejmé, že se ze strany žalovaného jedná o zjevně bezúspěšné bránění práva, proto jej nelze osvobodit od SOP ani mu ustanovit právního zástupce, i kdyby osvědčil svoji tíživou finanční situaci.

5. Žalobce ve svém podání ze dne datum souhlasil s úhradou dluhu žalovaného ve splátkách po 300 Kč měsíčně.

6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žalovaný osvobozen od placení televizního poplatku podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb., podle něhož od rozhlasového a televizního poplatku je dále osvobozena fyzická osoba, jde-li o jednotlivce, jehož čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima. Podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2023 činí životní minimum jednotlivce částku 4.860 Kč měsíčně. Podle oznámení ČSSZ ze dne datum byl žalovanému od datum zvýšen důchod na částku 10.688 Kč měsíčně. Za kalendářní čtvrtletí předcházející rozhodnutí soudu (červenec až září 2023) měl žalovaný příjem z důchodu 32.064 Kč a životní minimum činilo za uvedené 3 měsíce celkem částku 14.580 Kč. příjmení příjem žalovaného za uplynulé čtvrtletí činí 2,19 násobek životního minima, tudíž vice, než je podmínkou pro osvobození od placení (2,15 násobek). Žalovaný tedy není osvobozen od placení poplatku. U žalovaného není navíc zcela zřejmé, zda žije jako jednotlivec nebo společně se svým synem.

7. Z předložených listin považuje soud za prokázané, že podle potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků - výpisu z evidence České pošty - přihlásil žalovaný televizní přijímač tiskopisem„ Přihláška televizního poplatníka“ v květnu 1995 a dosud jej neodhlásil. Podle výpisu žalobce o detailu dluhu žalovaný neplatil žalobci televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období od července do října 2022 včetně, t.j. za 4 měsíce, v celkové výši 540 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou poplatků vznikl žalobci také nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za uvedené období ve výši 43,66 Kč i na náklady za vymáhání pohledávky ve výši 64 Kč.

8. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 6, § 7 a § 10 zákona o televizních poplatcích č. 348/2005 Sb., podle něhož měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč, a v případě, že poplatník nezaplatí včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

9. Poněvadž bylo zjištěno, že žalovaný přes citované zákonné ustanovení za výše uvedené období v trvání 4 měsíců ani přes výzvu žalobce dlužné poplatky Kč neuhradil, uložil soud žalovanému v souladu s uvedenými ustanoveními povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku v celkové 540 Kč včetně zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 43,66 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

10. Plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. vzhledem k obtížným finančním poměrům žalovaného ve splátkách ve výši 300 Kč měsíčně (jak žalovaný původně navrhoval a žalobce s tím souhlasil) pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný pobírá důchod ve výši 10.688 Kč, od února 2023 má hradit měsíční zálohy na elektřinu ve výši 3.000 Kč a na plyn ve výši 2.500 Kč, za vodné a stočné uhradil dne datum částku 1.220 Kč, hradí léky, bydlí u syna v domě. Splátky dluhu bude žalovaný nejprve hradit k rukám žalobce, a po jeho úhradě bude hradit náklady řízení přiznané žalobci rovněž ve splátkách, avšak k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu náleží náhrada nákladů řízení v částce 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů na uplatnění pohledávky podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 100 Kč v celkové výši 200 Kč Náklady na právní zastoupení advokátem nejsou podle názoru soudu náklady účelně vynaloženými. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. číslo ze dne datum a I. ÚS 3705/14 ze dne datum, z nichž vyplývá, že„ činnost České televize není sice výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a lze tak na ni v určitých pohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci“. Soud rovněž poukazuje na usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 30.3.2015, č.j. 69 Co 116/2015-12, s nímž se ztotožňuje. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.