19 C 127/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Malou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 61 382 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 61 382 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 691 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 691 Kč od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 56 513,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne [datum] ve znění doplnění (dále také jen„ žaloba“) domáhala po žalované zaplacení částky 61 382 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 691 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 691 Kč od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žaloba byla odůvodněna zejména tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu (dále také jen„ rámcová smlouva“), na jejímž základě žalobkyně, jakožto agentura práce, dočasně přidělovala své zaměstnance žalované, jakožto uživatelce, na pozice dělník – obsluha strojů na výrobu mléčných výrobků. Na základě docházek předkládaných žalovanou žalobkyně vystavovala žalované faktury, jimiž účtovala odměnu sjednanou v rámcové smlouvě ve výši 300 Kč za hodinu práce jednoho pracovníka. Konkrétně v říjnu 2019 byli u žalované přiděleni k práci tito zaměstnanci žalobkyně: [jméno] [příjmení], který v době od 1. 10. do [datum] odpracoval 256,5 hodiny; [jméno] [příjmení], která v době od 25. 10. do [datum] odpracovala 40 hodin; [jméno] [příjmení], která v době od 1. 10. do [datum] odpracovala 293 hodiny; [jméno] [příjmení], která v době od 1. 10. do [datum] odpracovala 232 hodiny; [jméno] [příjmení], která v době od 1. 10. do [datum] odpracovala 256,5 hodiny; [jméno] [příjmení], která dne [datum] odpracovala 11,5 hodiny a [jméno] [příjmení], který v době od 22. 10 do [datum] odpracoval 21,5 hodiny. Odměnu za práci vykonanou zaměstnanci žalobkyně pro žalovanou v říjnu 2019 v celkové výši 100 823,25 Kč (včetně daně z přidané hodnoty – dále jen„ DPH“) vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou č. 2019 se splatností k [datum]. Dle této faktury uhradila žalovaná ke dni podání žaloby částku 80 823,25 Kč. Dále v lednu 2020 byli u žalované přiděleni k práci tito zaměstnanci žalobkyně: [jméno] [příjmení], která dne [datum] odpracovala 8 hodin; [jméno] [příjmení], která v době od 1. 1. do [datum] odpracovala 53 hodin a [jméno] [jméno], která v době od 1. 1. do [datum] odpracovala 53 hodin. Odměnu za práci vykonanou zaměstnanci žalobkyně pro žalovanou v lednu 2020 v celkové výši 41 382 Kč (včetně DPH) vyúčtovala žalobkyně žalované dvěma fakturami, a to fakturou č. 2020 znějící na částku 20 691 Kč vč. DPH se splatností k [datum] a fakturou č. 2020 znějící na částku [částka] vč. DPH se splatností k [datum]. Na poslední dvě uvedené faktury žalovaná ničeho neuhradila. Žalobou uplatněná částka se tedy skládá z nedoplatku dle faktury č. 2019 ve výši 20 000 Kč, z nedoplatku faktury č. 2020 ve výši 20 691 Kč a nedoplatku faktury č. 2020 ve výši 20691 Kč.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou v celém rozsahu neuznávala. Jde-li o tvrzený nedoplatek faktury č. 2019 ve výši 20 000 Kč, tento dle žalované zanikl zápočtem části nároku na náhradu škody, která dne [datum] vznikla žalované zaviněným porušením povinností zaměstnankyní žalobkyně při výkonu sjednané pracovní činnosti pro žalovanou. Konkrétně pracovnice [jméno] [příjmení], dne [datum] při obsluze strojů na výrobu mléčných výrobků závažně porušila technologický postup při paření základní suroviny pro výrobu sýrů a v příčinné souvislosti s tímto porušením došlo ke znehodnocení 226 kilogramů (dále také jen„ kg“) tavírenské suroviny na výrobu sýrů, která byla následně jako surovina nevhodná ke spotřebě či dalšímu zpracování předána k ekologické likvidaci. Celková takto vzniklá škoda činí 53 620,76 Kč a zahrnuje jednak hodnotu znehodnocené tavírenské suroviny v hodnotě 51 980 Kč a jednak náklady na její ekologickou likvidaci ve výši 1 640,76 Kč Cenu za práci zaměstnanců žalobkyně pro žalovanou v lednu 2020 považuje žalovaná za vyfakturovanou v rozporu s rámcovou smlouvou, neboť výkon práce zaměstnanců v lednu 2020 dosáhl pouze polovičního rozsahu oproti rozsahu zahrnutého do faktur č. 2020 a č. 2020, a proto citované faktury nejsou řádným daňovým dokladem pro provedení úhrady. Proti těmto dvěma fakturám pak žalovaná vznesla námitku započtení své pohledávky na doplatek náhrady škody ve zbývající výši 33 620,76 Kč.

3. Žalobkyně nárok žalované na náhradu škody považovala za nedůvodný, neboť u tavírenského stroje pracovalo v daný okamžik více osob a není tedy postaveno na jisto, že právě [jméno] [příjmení] způsobila znehodnocení 226 kg suroviny. O odpovědnosti zaměstnanců žalobkyně přidělených žalované pak nebylo mezi účastnicemi ničeho sjednáno. Nadto výpočet výše škody provedený žalovanou neodpovídá, neboť cena za jeden kilogram suroviny v řešeném případě činí 85,50 Kč, zároveň pak žalovanou uváděné DPH není její ztrátou.

4. Na výzvu soudu žalovaná podáním doručeným soudu dne [datum] ve vztahu k tvrzené škodě doplnila, že na základě rámcové dohody a dohody o dočasném přidělení zaměstnance ze dne [datum] pracovala u žalované zaměstnankyně žalobkyně [příjmení] [jméno], [datum narození]. Dne [datum] [jméno] [příjmení] vykonávala pro žalovanou práci jako obsluha pařicího stroje pro roztavení sýrařské suroviny k dalšímu zpracování – její práce spočívala zejména v průběžném vkládání nařezané suroviny pro paření v množství dle absolvovaného zaškolení do řezačky (vstupní části pařicího stroje), v kontrole optimální naplněnosti šneků (posuvné části zařízení) a kontrole správné teploty vody v pařicím stroji. Do řezačky je možno vkládat primárně novou surovinu pro paření a současně s ní již jednou propařené zbytky suroviny v množství odpovídajícím asi jedné hrsti, o čemž jsou pracovníci proškoleni, neboť při vkládání většího množství již jednou propařené suroviny by mohlo dojít ke znehodnocení veškeré suroviny. Stanovený postup však [jméno] [příjmení] uvedeného dne i přes opakovaná poučení několikrát zásadním způsobem porušila – jednak nedodržela teplotu pro paření, jednak vůbec nebo naopak v nepřiměřeném množství vkládala do stroje již jednou propařenou surovinu. V důsledku uvedeného došlo zčásti ke sražení sýrařské suroviny v množství 226 kg, která nebyla pro další zpracování použitelná a byla následně předána k ekologické likvidaci společnosti [právnická osoba] Incidentu byli přítomni pracovními žalované [příjmení] [příjmení], která [jméno] [příjmení] na chybný postup upozorňovala a situaci řešila, [jméno] [příjmení], která s ohledem na ukrajinský původ tlumočila a situaci také řešila, a [jméno] [jméno], který jakožto vedoucí údržby zařízení kontroloval a opětovně vysvětlil správný postup. [jméno] [příjmení] byla před nástupem do pracovní činnosti poučena a zaškolena, a to jak ústní formou za účasti [jméno] [příjmení], jednatelky žalované [jméno] [příjmení] (ve vztahu k nejčastějším pochybením) a [jméno] [příjmení] (která tlumočila), tak prostřednictvím písemných materiálů označených jako„ klobouk“ včetně překladu do ukrajinského jazyka. Proškolení technologií strojní části zajišťoval [jméno] [jméno]. Za vzniklou škodu v celkové výši 53 620,76 Kč vč. 15% DPH pak žalovaná shodně s již výše uvedeným označila znehodnocenou tavírenskou surovinu na paření s 35% obsahem tuku v množství 226 kg, kterou dne [datum] zakoupila od [právnická osoba] [obec], spol. s r. o., a jejíž hodnotu stanovila na 200 Kč bez 15% DPH za 1 kg, a to dle cenové kalkulace nákladů na výrobu 1 kg sýra zahrnující nákup vstupní suroviny (81,94 Kč za 1 kg), náklady na energie a vodu, dopravu, mzdy a ostatní – to vše v celkové hodnotě 51 980 Kč; a náklady na ekologickou likvidaci u společnosti [právnická osoba], ve výši 1 640,76 Kč včetně 21% DPH, které žalovaná uvedené společnosti uhradila bezhotovostně dne [datum] (doplnění žalované ze dne [datum] doručené soudu dne [datum]).

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Z písemné Rámcové smlouvy (shodně s výše uvedeným dále jen„ rámcová smlouva“), datované ke dni [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně v postavení agentury práce (viz článek I. odst. 4 rámcové smlouvy) a žalovaná v postavení uživatele rámcovou smlouvu uvedeného dne podepsaly (a tím ji uzavřely – uzavření rámcové smlouvy nebylo mezi účastnice sporným). Předmětem rámcové smlouvy bylo dočasné přidělování zaměstnanců žalobkyně a zajišťování dalších služeb dle požadavků žalované ve smyslu § 308 a 309 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákoník práce“). Účastnice se dohodly, že mezi sebou uzavírat jednotlivé dohody o dočasném přidělení zaměstnanců, kteří budou dle požadavku žalované vykonávat pomocné práce bez odborné kvalifikace, přičemž zaměstnanci mohou být také příslušníky zemí mimo Evropskou unii při splnění zákonných povinností pro výkon pracovní činnosti na území [země] (článek I. rámcové smlouvy). Rámcová smlouva byla uzavřena na dobu jednoho roku, tj. do [datum], s automatickou prolongací (článek II. rámcové smlouvy). [obec] výkonu práce zaměstnanců bylo sjednáno v sídle žalované na adrese [adresa žalované] 1 rámcové smlouvy). Na základě článku V. rámcové smlouvy byla žalovaná oprávněna zaměstnancům žalobkyně přidělovat pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim za tímto účelem pokyny. Žalovaná byla dále povinna v součinnosti s žalobkyní před zahájením práce poskytnout přiděleným zaměstnancům srozumitelnou formou úplné informace a pokyny týkající se bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci, dále byla povinna v součinnosti s žalobkyní seznámit zaměstnance s vnitřními předpisy. V článku VI. rámcové smlouvy účastnice sjednaly povinnost žalované hradit žalobkyni cenu za výkon práce zaměstnanců žalobkyně bezhotovostním převodem na základě faktury vystavené žalobkyní. Žalobkyně se zavázala vystavit fakturu vždy nejpozději do 10. dne měsíce následujícího po skončení kalendářního měsíce, za který je faktura vystavována s tím, že celková částka za příslušný měsíc bude rozdělena do dvou dílčích faktur (což žalovaná nesporovala – viz podání doručené soudu dne [datum]), které budou zasílány na e-mailovou adresu [email]. V článku VI. odst. 5 rámcové smlouvy smluvní strany sjednaly cenu za hodinu práce jednoho dočasně přiděleného zaměstnance ve výši 300 Kč s tím, že cena bude navýšena o DPH v zákonné výši. Účastnice dále v článku VIII. odst. 1 rámcové smlouvy ujednaly, že rámcovou smlouvu lze měnit nebo doplňovat pouze písemnými dodatky.

6. Rámcová smlouva byla v souladu s článkem VII. odst. 5 rámcové smlouvy ukončena dohodou účastnic ke dni [datum], jak bylo zjištěno z listiny sepsané uvedeného dne účastnicemi a označené„ ukončení rámcové smlouvy“ ve spojení se shodnými tvrzeními účastnic.

7. Z e-mailu ze dne [datum], odeslaného žalovanou žalobkyni, včetně příloh (příloha H spisu) bylo zjištěno, že v říjnu 2019 byli k výkonu práce u žalované přiděleni dále uvedení zaměstnanci žalobkyně: V. [příjmení], který v době od 1. 10. do [datum] odpracoval 256,5 hodiny; [obec]. Kalyshan, který v době od 1. 10. do [datum] odpracoval 232 hodiny; [jméno] [příjmení], která v době od 1. 10. do [datum] odpracovala 293 hodiny; A. [příjmení], který v době od 1. 10. do [datum] odpracoval 256,5 hodiny; M. [příjmení], který v době od 22. 10 do [datum] odpracoval 21,5 hodiny; A. Junchenko, který dne [datum] odpracoval 11,5 hodiny; [jméno] [příjmení], která v době od 25. 10. do [datum] odpracovala 40 hodin. Celkově tedy zaměstnanci žalobkyně odpracovali v říjnu 2019 pro žalovanou 1 111 hodin.

8. Žalobkyně dne [datum] vystavila fakturu – daňový doklad č. 2019 (jak bylo zjištěno z přílohy C spisu), kterým vyzvala žalovanou k úhradě částky 100 823,25 Kč za práci odvedenou pracovníky žalobkyně pro žalovanou v říjnu 2019. Konkrétně bylo účtováno množství 277,75 hodin v jednotkové ceně 300 Kč, tj. 83 325 Kč + 21% DPH ve výši 17 498,25 Kč. Splatnost faktury č. 2019 byla stanovena na [datum]. Z oznámení o vzájemném zápočtu (příloha 7m spisu) ve spojení s reakcí žalované na předžalobní výzvu (příloha 5 spisu) bylo zjištěno, že faktura č. 2019 se dostala do dispozice žalované. Mezi účastnicemi je nesporné, že žalovaná na fakturu č. 2019 uhradila žalobkyni částku 80 823,25 Kč.

9. Z e-mailu ze dne [datum], odeslaného žalovanou žalobkyni, včetně příloh (příloha G spisu) bylo zjištěno, že v lednu 2020 byli k výkonu práce u žalované přiděleni dále uvedení zaměstnanci žalobkyně: A. [jméno], který v době od 1. 1. do [datum] odpracoval 53 hodin; N. Babenko, který v době od 1. 1. do [datum] odpracoval 53 hodin; I. Ayidin, který dne [datum] odpracoval 8 hodin. Celkově tedy zaměstnanci žalobkyně odpracovali v lednu 2020 pro žalovanou 114 hodin.

10. K tomuto soud doplňuje, že osoba odesílající e-maily ze dne [datum] a [datum], [jméno] [příjmení], vystavila také fakturu žalované [číslo] (jak bylo zjištěno z přílohy 7l spisu), z čehož soud učinil zjištění o tom, že výkazy odpracovaných hodin zaslala žalobkyni žalovaná.

11. Žalobkyně dne [datum] vystavila fakturu – daňový doklad č. 2020 (jak bylo zjištěno z přílohy D spisu), kterým vyzvala žalovanou k úhradě částky 20 691 Kč za práci odvedenou pracovníky žalobkyně pro žalovanou v lednu 2020. Konkrétně bylo účtováno množství 57 hodin v jednotkové ceně 300 Kč, tj. 17 100 Kč + 21% DPH ve výši 3 591 Kč. Splatnost faktury č. 2020 byla stanovena na [datum].

12. Žalobkyně dne [datum] vystavila fakturu – daňový doklad č. 2020 (jak bylo zjištěno z přílohy E spisu), kterým vyzvala žalovanou k úhradě částky 20 691 Kč za práci odvedenou pracovníky žalobkyně pro žalovanou v lednu 2020. Konkrétně bylo účtováno množství 57 hodin v jednotkové ceně 300 Kč, tj. 17 100 Kč + 21% DPH ve výši 3 591 Kč. Splatnost faktury č. 2020 byla stanovena na [datum].

13. Z reakce žalované na předžalobní výzvu (příloha 5 spisu) bylo zjištěno, že faktura č. 2020 a faktura č. 2020 se dostaly do dispozice žalované. Citovaným přípisem dále žalovaná uplatnila vůči žalobkyni nárok na náhradu přímé škody v celkové výši 53 620,76 Kč (jak je popsáno v odstavci 14 a 15 odůvodnění). Taktéž žalovaná bez uvedení důvodu rozporovala množství hodin uvedených žalobkyní ve fakturách č. 2020 a č. 2020, přičemž dle žalované měla každá z faktur znít na 28,5 hodiny.

14. Žalovaná dne [datum] vystavila fakturu – daňový doklad [číslo] (jak bylo zjištěno z přílohy 7l spisu), kterým ve lhůtě do [datum] vyzvala žalobkyni k úhradě částky 20 000 Kč odpovídající poškození a ztrátě tavírenské suroviny o váze 100 kg v důsledku nedodržení technologického postupu zaměstnanci žalobkyně, a to při jednotkové ceně 173, 913 Kč, tj. 17 391,30 Kč + 15% DPH ve výši 2 608,70 Kč.

15. Z oznámení o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek bylo zjištěno, že dne [datum] uvedenou listinu žalovaná vyhotovila se záměrem započíst svou pohledávku za žalobkyní ve výši 20 000 Kč, jak byla tato pohledávka specifikována ve faktuře [číslo] vůči pohledávce žalobkyně za žalovanou ve výši 20 000 Kč plynoucí z faktury č. 2019.

16. Z předžalobní výzvy žalobkyně (příloha F spisu) bylo zjištěno, že oznámení o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek ze dne [datum] se dostalo do dispozice žalobkyně, která zápočet neuznala. Zároveň žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě nároků uplatněných v tomto řízení. Předžalobní výzva byla do sídla žalované (viz rámcová smlouva) odeslána prostřednictvím poštovních služeb dne [datum] (podací lístek založený jako příloha A spisu).

17. Žalovaná dne [datum] vystavila fakturu – daňový doklad [číslo] (jak bylo zjištěno z přílohy 6 spisu), kterým vyzvala žalobkyni k úhradě částky 33 620,76 Kč odpovídající přímé škodě vzniklé na tavírenské surovině (27 808,70 Kč + 15% DPH ve výši 4 171,30 Kč) a v důsledku ekologické likvidace odpadu [právnická osoba] (1 356 Kč + 21% DPH ve výši 284,76 Kč). Faktura se dostala do dispozice žalobkyně, jak plyne z přiloženého podacího lístku.

18. Z rámcové smlouvy ve spojení s dohodou o dočasném přidělení zaměstnance, datované ke dni [datum] (dále také jen„ dohoda o dočasném přidělení“), bylo zjištěno, že žalobkyně v postavení agentury práce (viz článek I. odst. 4 rámcové smlouvy) a žalovaná v postavení uživatele dohodu o dočasném přidělení uvedeného dne podepsaly (a tím ji uzavřely). Předmětem dohody o dočasném přidělení bylo dočasné přidělení zaměstnankyně žalobkyně, [jméno] Franchuk, narozené [datum], a to na dobu od [datum] do [datum]. Pracovní pozice [jméno] [příjmení] byla sjednána jako obsluha strojů na výrobu mléčných výrobků, jejíž podstatou je montážní práce na výrobní lince s místem výkonu v sídlem žalované. Dále byly sjednány mzdové podmínky a důvody pro ukončení dočasného přidělení ze strany každé z účastnic.

19. Z e-mailu ze dne [datum], odeslaného žalovanou žalobkyni, včetně příloh (příloha H spisu) bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení], vykonávala práci pro žalovanou v době od 1. 10. do [datum]. Z výslechu každého ze svědků ([jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], všichni zaměstnanci žalované) a výslechu jednatelky žalované [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] vykonávala práci pro žalovanou i dne [datum] (jak plyne také z videonahrávky z uvedeného dne).

20. Z výslechu výše uvedených svědků a jednatelky žalované ve spojení s popisy pracovního místa„ Klobouk sýrař/ka“ a„ Klobouk pařička“ a instrukce nejčastějších chyb (všechny listiny v českém jazyce) soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byla před zahájením pracovní činnosti pro žalovanou poučena o pracovních postupech souvisejících s výkonem práce mj. na pařicím stroji, a to jak prostřednictvím písemných materiálů (které žalovaná vytvořila v součinnosti se zaměstnanci a přidělenými pracovníky původem z Ukrajiny, a které přeložila do ruského jazyka), tak osobně zaměstnanci žalované (konkrétně [jméno] [příjmení]), jejichž projev byl realizován v ruském jazyce, případně byl překládán do jazyka ukrajinského [jméno] [příjmení] (původem z Ukrajiny, která plynně hovoří ukrajinsky). Zaškolení proběhlo v den nástupu do práce včetně názorné ukázky pracovního postupu, následující den pracovala [jméno] [příjmení] pod dohledem [jméno] [příjmení] a dne [datum] již pracovala samostatně (což plyne jak z výslechů svědků a jednatelky žalované, tak i z videozáznamu). Také v průběhu výkonu práce byla Yuliia Franchuk kontrolována a informována o správném pracovním postupu, a to [jméno] [jméno], který hovoří rusky (výslech [jméno] [jméno]). [jméno] [příjmení] nepřistupovala k práci zodpovědně (výslech jednatelky žalované a [jméno] [jméno]).

21. Z výslechu každého ze svědků a z výslechu jednatelky žalované bylo ve spojení s videonahrávkou ze dne [datum] zjištěno, že dne [datum] pracovala [jméno] [příjmení] na pařicím stroji. Práce spočívala v kontrole toku suroviny a zabezpečení kontinuálního provozu pařicího stroje. Konkrétně [jméno] [příjmení] měla vkládat kousky nové suroviny obdélníkového tvaru do pařicího stroje (do řezačky), sledovat přiměřené naplnění tvz. šneků (vnitřní části pařicího stroje) a hlídat množství a teplotu vody v pařicím stroji. Celý proces je týmovou prací čtyř osob, kdy kromě činnosti na vstupu pařicího stroje (což byla činnost [jméno] [příjmení]) jeden pracovník hlídá tok suroviny z pařicího stroje, jeden pracovník vkládá propařenou surovinu do soli a další pracovník již prosolenou surovinu namotává a dále zpracovává. Také další pracovníci týmu mohou na svých stanovištích poznat, že situace je problematická, na což měli reagovat nejpozději v případě, že nesprávně propařenou surovinou naplnili vozík o objemu asi 5 kg, takto však nejednali (výslech jednatelky žalované).

22. Z výslechu každého ze svědků a z výslechu jednatelky žalované ve spojení s popisem pracovního místa„ Klobouk pařička“ bylo zjištěno, že správný postup při práci na pařicím stroji mj. obnáší vkládání nové (nepropařené suroviny) v množství 2 až 3 kusy (již předpřipravené obdélníky, jak je dále popsáno) společně s již jednou propařenou surovinou – tuto již jednou použitou surovinu je však možno vkládat do pařicího stroje pouze v malém množství odpovídajícím asi jedné hrsti vždy společně s novou surovinou. Důvodem pro vkládání již propařené suroviny v menších dávkách je charakter suroviny, která při paření ztrácí některé své složky, a tedy následně nemá shodné kvality, jako surovina čerstvá (nepropařená). Při řádném vkládání suroviny do pařicího stroje vzniká hmota podobná těstu, která je schopna strojem protékat. V případě vkládání pouze již propařené suroviny do pařicího stroje dochází ke sražení hmoty (hmota se trhá a nemá ani správnou vizuální kvalitu), což nelze následně zvrátit ani vložením jakéhokoli množství nové (nepropařené) suroviny. [ulice] vstupní surovina je žalované dodávána v balících asi po 10 kg, které se před zahájením paření krájí na 10 až 12 menších obdélníků – ty jsou následně průběžně vkládány do pařicího stroje, což je počátek pařicího procesu. V případě řádného pracovního postupu lze za jednu hodinu práce na pařicím stroji při výrobě sýrových nití zpracovat okolo 100 kg vstupní suroviny, při výrobě parenice se může jednat o množství okolo 70 kg, avšak při dobré pracovní morálce se může obecně jednat o množství v rozmezí 80 až 120 kg (výslech jednatelky žalované).

23. Z výslechu každého ze svědků a z výslechu jednatelky žalované bylo dále zjištěno, že dne 3. 10. 2019 [jméno] [příjmení] pracovala na pařicím stroji jako druhá, odpolední, pracovní skupina, a to nejméně v době od 13. 00.01 hodin do 13.59.58 (dle údajů ve videozáznamu). Dopoledne na stanovišti vykonávala činnost jiná pracovní skupina. Z citovaných výslechů ve spojení s videozáznamem bylo zjištěno, že při výkonu pracovní činnosti [jméno] [příjmení] se na pracovišti u pařicího stroje začala hromadit již jednou propařená surovina, situaci kromě ostatních pracovníků pracoviště (taktéž agenturních zaměstnanců, kteří činnost pro žalovanou vykonávali déle než [jméno] [příjmení]) řešili zaměstnanci žalované Pavla Šobáňová, Tatiana Marchuk (která tlumočila) a Jaromír Lidmila. Zaměstnanci žalované se na pracoviště opakovaně dostavili, kontrolovali činnost pařicího stroje a [jméno] [příjmení] upozorňovali na nesprávný postup a opětovně ji poučovali o postupu řádném. Pochybení [jméno] [příjmení] konkrétně spočívalo v tom, že do pařicího stroje vkládala nesprávné množství a poměr vstupní suroviny (buď vkládala pouze novou surovinu, případně jen surovinu již propařenou, a to i propařenou více než jednou, nadto v množství přesahujícím velikost„ jedné hrsti“, což je seznatelné i z videozáznamu). Dále [jméno] [příjmení] nedodržela maximální teplotu a rychlost stroje (výslech Jaromíra Lidmily). Mj. důsledkem uvedeného vznikala surovina již jednou propařená, která však nebyla v procesu tvorby sýrových výrobků dále zpracována, ale byla vracena na počátek procesu (tj. na místo, kde dle videozáznamu nejméně do doby okolo 13.40 hodin pracovala [jméno] [příjmení]). Množství již propařené suroviny zachycené na videozáznamu je větší, než je při řádném výkonu pracovní činnosti běžné, což potvrdili vyslechnutí svědci i jednatelka žalované. Již propařená a sražená surovina, kterou nebylo možno spotřebovat, byla uskladněna v pytlích a následně odvezena do kafilérie (výslech jednatelky žalované a Jaromíra Lidmily). V době, kdy začíná videozáznam, byla na pracovním stanovišti [jméno] [příjmení] již propařená surovina v množství, které není možno zpracovat (výslech Pavly Šobáňové ve spojení s videozáznamem). Z videozáznamu bylo zjištěno, že v době kolem 13.40 hodin přebírá práci [jméno] [příjmení] jiný pracovník, který byl výslechy svědků identifikován jako pracovník původem z Ukrajiny jménem Viktor.

24. Společnost Mlékárna Polná, spol. s r. o., dne 3. 10. 2019 vystavila fakturu – daňový doklad č. 1910026 (jak bylo zjištěno z přílohy 7j spisu), kterým vyzvala žalovanou k úhradě částky 101 162,66 Kč odpovídající ceně za 1 028,86 kg suroviny na paření 35% při jednotkové ceně za kilogram 85,50 Kč bez DPH (tj. 87 967,53 Kč + 15% DPH ve výši 13 195,13 Kč). Z dodacího listu [číslo] (přílohy 7j spisu) bylo zjištěno, že množství suroviny na paření v celkovém množství 1 028,86 kg žalovaná od [právnická osoba] [obec], spol. s r. o., dne [datum] převzala. 25. [právnická osoba], dne [datum] vystavila fakturu – daňový doklad [číslo] (jak bylo zjištěno z přílohy 7i spisu), kterým vyzvala žalovanou k úhradě částky 1 640,76 Kč odpovídající ceně za návoz suroviny nevhodné ke spotřebě nebo zpracování realizovaný dne [datum] v množství 0,226 tuny při jednotkové ceně za tunu 6 000 Kč bez DPH (tj. 1 356 Kč + 21% DPH ve výši 284,76 Kč). Z potvrzení o převzetí odpadu VP [číslo] včetně obchodního dokumentu ze dne [datum] (přílohy 7h spisu) bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] dodala společnosti [právnická osoba], 0,226 tuny suroviny nevhodné ke spotřebě nebo zpracování, kategorie vedlejší produkt živočišného původu - sýry. Z listiny označené„ sestava jedn. položek“ (list [číslo] spisu) ve spojení s periodickým výpisem z účtu (list [číslo] spisu) bylo zjištěno, že žalovaná na základě faktury [číslo] uhradila společnosti [právnická osoba], částku 1 640,76 Kč.

26. Pokud byly v řízení provedeny jiné než výše označené důkazy, pak soud z těchto neučinil zjištění, která by byla nezbytná pro rozhodnutí ve věci. V této souvislosti soud doplňuje, že s výjimkami výše uvedenými učinil ve vztahu k zaškolení [jméno] [příjmení] a jejímu výkonu práce dne [datum] skutková zjištění komplexně z jednotlivých svědeckých výpovědí a výpovědi jednatelky žalované, neboť tyto byly ve vztahu k učiněným zjištěním v základu obsahově shodné, případně se doplňovaly o dílčí detaily, a tedy za účelem logického zachycení skutkového děje bylo vhodné tyto důkazy hodnotit (a v písemném vyhotovení rozsudku zachytit) nejen odděleně, ale také ve vzájemných souvislostech.

27. Provedení žalovanou navržených důkazů třemi listinami psaných v azbuce soud pro nadbytečnost zamítl (a tedy ani nevyžádal od žalované jejich překlad), neboť tvrzení o způsobu proškolení pracovníků ze strany žalované byla prokázána jinými již provedenými důkazy. Taktéž provedení žalovanou navržené kalkulace nákladů na kilogram sýra soud zamítl, neboť tento důkaz měl prokázat hodnotu škody tvrzené žalovanou. Za situace, kdy však soud shledal co do základu nárok žalované za neoprávněný (a to nikoli pro nesprávnost ocenění uplatněné škody), by zjištění učiněná z této listiny neměla na závěr soudu vliv.

28. U prvního jednání ve věci konaného dne [datum] nastal koncentrační bod ve smyslu § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), o čemž byly účastnice přítomné u jednání mj. v zastoupení advokátů ze strany soudu poučeny. Po sdělení předběžného právního názoru soudu byla žalovaná s ohledem na výsledky doposud provedeného dokazování poučena o neunášení břemene tvrzení a břemene důkazního ve vztahu k nároku na náhradu škody, který uplatnila žalovaná ve formě kompenzační námitky. Nad rámec poučení soudu žalovaná v podání doručeném soudu dne [datum] (viz výše) uvedla, že zaměstnanci žalobkyně dosahovali u žalované pouze 50% výkonu, o čemž byla žalobkyně vyrozuměna a v souladu s tímto vystavovala faktury (dle rámcové smlouvy vždy dvě faktura za jeden měsíc) v době od května do prosince 2019. Pouze faktury za leden 2020 se z uvedené praxe vymykají. K prokázání těchto tvrzení žalobkyně označila faktury za měsíce květem 2019 až leden 2020, přehled vykázaných hodin a skutečně fakturovaných hodin, měsíční pracovní výkazy zaměstnanců za květen 2019 až leden 2020 a denní výkazy práce zaměstnanců za měsíce leden 2020 včetně základní normy. Důkazní návrhy uvedené v tomto odstavci soud jako nepřípustné neprovedl, neboť byly žalovanou předloženy v rozporu se zásadou koncentrace řízení dle § 118b o. s. ř. Na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že v základu byla tvrzení (k jejichž prokázání žalovaná předmětné důkazy navrhla) již uplatněna dříve, neboť žalovaná měla a mohla tyto důkazy navrhnout do skončení prvního jednání ve věci. Soud pak žalovanou k doplnění důkazních návrhů ve vztahu k tvrzením o 50% výkonu zaměstnanců a s tím související fakturaci nevyzval, neboť s ohledem na zjištěné skutečnosti a jejich právní hodnocení by ani případná zjištění učiněná z těchto důkazních prostředků nevedla ke změně právního hodnocení žalobou uplatněného nároku (jak bude uvedeno dále).

29. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastnice dne [datum] uzavřely rámcovou smlouvu o obsahu uvedeném v bodě 5 odůvodnění rozsudku, kterou účastnice ukončily dohodou ke dni [datum]. Rámcovou smlouvu bylo možno měnit a doplňovat pouze písemnými dodatky. Na základě rámcové smlouvy poskytla žalobkyně žalované v říjnu 2019 sedm svých zaměstnanců, kteří pro žalovanou v daném období odpracovali v souhrnu 1 111 hodin (v podrobnostech viz odstavec 7 odůvodnění rozsudku). Fakturou č. 2019, splatnou do [datum], vyúčtovala žalobkyně žalované částku 100 823,25 Kč včetně DPH za 277,75 hodin odpracovaných jejími zaměstnanci u žalované v říjnu 2019. Dle faktury č. 2019 uhradila žalovaná žalobkyni 80 823,25 Kč. Na základě rámcové smlouvy dále poskytla žalobkyně žalované v lednu 2020 tři své zaměstnance, kteří pro žalovanou v daném období odpracovali v souhrnu 114 hodin (v podrobnostech viz odstavec 9 odůvodnění rozsudku). Fakturou č. 2020, splatnou do [datum], vyúčtovala [role v řízení] žalované částku 20 691 Kč včetně DPH za 57 hodin odpracovaných jejími zaměstnanci u žalované v lednu 2020. Dále fakturou č. 2020, splatnou do [datum] vyúčtovala žalobkyně žalované částku 20 691 Kč včetně DPH za 57 hodin odpracovaných jejími zaměstnanci u žalované v lednu 2020. Hodinová cena práce byla v rámcové smlouvě sjednána na 300 Kč bez DPH a v této výši byla uplatněna také výše citovanými fakturami. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě žalobou uplatněných nároků. Fakturou [číslo] vyzvala žalovaná žalobkyni k úhradě částky 20 000 Kč ve lhůtě do [datum], a to z důvodu poškození a ztráty tavírenské suroviny o váze 100 kg v důsledku nedodržení technologického postupu zaměstnanci žalobkyně. Dne [datum] žalovaná vyhotovila písemné oznámení, kterým žalobkyni sdělila, že svou pohledávku dle faktury [číslo] započítává vůči pohledávce žalobkyně ve výši 20 000 Kč plynoucí z faktury č. 2019. Fakturou [číslo] vyzvala žalovaná žalobkyni k úhradě částky 33 620,76 Kč ve lhůtě do [datum], a to z důvodu přímé škody vzniklé na tavírenské surovině a v důsledku ekologické likvidace odpadu [právnická osoba]. K výkonu práce na základě rámcové smlouvy a dohody o dočasném přidělení byla k výkonu práce přidělena žalované zaměstnankyně žalobkyně [příjmení] [jméno], která vykonávala pracovní činnost pro žalovanou v době od 1. 10 do [datum], a to včetně dne [datum]. Posledně uvedeného dne [jméno] [příjmení] pracovala u pařícího stroje a jejím úkolem bylo průběžné vkládání suroviny nové v množství dvou až tří již předpřipravených kostek společně se surovinou již jednou propařenou v množství asi jedné hrsti, kontrole množství suroviny a vody ve stroji, kontrole teploty a rychlosti stroje. Před zahájením pracovní činnosti byla [jméno] [příjmení] poučena o pracovních postupech teoreticky i prakticky, opětovně byla poučena také v průběhu pracovní činnosti dne [datum]. Dne [datum] v době od 13. 00.01 hodin do 13.40 hodin [jméno] [příjmení] nepostupovala při výkonu práce v souladu s dříve udělenými pokyny ze strany žalované, do pařicího stroje vkládala vstupní suroviny (nové i již jednou propařené) ve zjevně nesprávném množství, a to i po upozornění na pochybení ze strany zaměstnanců žalované. Situace byla na místě řešena pracovníky žalované [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], pracovnice žalované [jméno] [příjmení] zajišťovala tlumočení do ukrajinského jazyka. V době popsaného nesprávného postupu [jméno] [příjmení] vzniklo blíže neurčené množství již jednou propařené suroviny, které přesahovalo množství běžně vzniklé při paření. Z výslechu žádného ze svědků, z výslechu jednatelky žalované ani z jiného z provedených důkazů nebylo zjištěno, ke zničení jakého množství vstupní suroviny dne [datum] došlo, ani jaké množství vstupní suroviny se stalo v důsledku jednání [jméno] [anonymizováno] dále neupotřebitelným. Na tomto skutkovém závěru ničeho nemění, že žalovaná dne [datum] předala k ekologické likvidaci společnosti [právnická osoba], 0,226 tuny sýrařské suroviny nevhodné ke spotřebě nebo zpracování, za což uhradila cenu 1 640,76 Kč, neboť souvislost mezi vznikem 0,226 kg tuny neupotřebitelné suroviny a jednáním [jméno] [příjmení] nebyla zjištěna.

30. Podle § 308 odst. 1 zákoníku práce dohoda agentury práce s uživatelem o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce musí obsahovat a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení, státní občanství, datum a místo narození a bydliště dočasně přiděleného zaměstnance, b) druh práce, kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec vykonávat, včetně požadavků na odbornou, popřípadě zdravotní způsobilost nezbytnou pro tento druh práce, c) určení doby, po kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec vykonávat práci u uživatele, d) místo výkonu práce, e) den nástupu dočasně přiděleného zaměstnance k výkonu práce u uživatele, f) informace o pracovních a mzdových nebo platových podmínkách zaměstnance uživatele, který vykonává nebo by vykonával stejnou práci jako dočasně přidělený zaměstnanec, s přihlédnutím ke kvalifikaci a délce odborné praxe (dále jen "srovnatelný zaměstnanec"), g) podmínky, za nichž může být dočasné přidělení zaměstnancem nebo uživatelem ukončeno před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno; není však možné sjednat podmínky pro ukončení doby dočasného přidělení před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno pouze ve prospěch uživatele, h) číslo a datum vydání rozhodnutí, kterým bylo agentuře práce vydáno povolení ke zprostředkování zaměstnání 31. Podle § 308 odst. 2 zákoníku práce dohoda agentury práce s uživatelem o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce musí být uzavřena písemně.

32. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

33. Podle § 1789 o. z. ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat.

34. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

35. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

36. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

37. Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

38. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

39. Podle § 2914 věty první o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám.

40. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

41. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav soud dospěl ohledně nároků žalobkyně k závěru, že žalobkyně, jakožto agentura práce, uzavřela s žalovanou, jakožto uživatelkou, v písemné formě dne [datum] ve spojení s průběžně uzavíranými dohodami o přidělení jednotlivých zaměstnanců dohodu dle § 308 zákoníku práce, jejímž předmětem bylo dočasné přidělování zaměstnanců žalobkyně k výkonu práce u žalované. O tomto nadto, jakož i o konkrétních zaměstnancích žalobkyně přidělených žalované k výkonu práce, nebylo mezi účastnicemi sporu. Dohodu (mezi účastnicemi označená jako„ rámcová smlouva“) pak soud v části týkající se vzájemných práv a povinností účastnic (zejména pak ujednání o platebních podmínkách, délce trvání smlouvy a možnosti její změny, doplnění či ukončení) hodnotil jako smlouvu inominátní ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. S ohledem na zjištěný skutkový stav vznikl žalobkyni z rámcové smlouvy mj. závazek dočasně přidělovat své zaměstnance k výkonu práce žalované dle jejich požadavků. Oproti závazku žalobkyně se žalovaná zavázala hradit žalobkyni za každou vykonanou hodinu práce zaměstnance žalobkyně pro žalovanou částku 300 Kč + DPH v zákonné výši (tj. 21 % dle § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty), a to na základě faktur vystavených žalobkyní. Kvalitativně pak nebyla práce v rámcové smlouvě jakkoli vymezena (a k takovému upřesnění nedocházelo ani v jednotlivých dohodách o dočasném přidělení zaměstnance, jak plyne z článku I. odst. 2 rámcové smlouvy ve spojení s dohodou o dočasném přidělení zaměstnance ze dne [datum]). Povinnost žalované k úhradě ceny za výkon práce přidělených zaměstnanců žalobkyně se tedy odvíjela toliko od počtu zaměstnanci odpracovaných hodin, a žalobkyně v souladu s § 1789 o. z. byla oprávněna takovou úhradu od žalované požadovat.

42. V souladu s rámcovou smlouvou žalobkyně přidělila žalované v říjnu 2019 celkem 7 svých zaměstnanců, kteří dle výkazů vypracovaných žalovanou pro žalovanou odvedli práci v celkovém rozsahu 1 111 hodin. Žalobkyni tedy dle smluvních ujednání rámcové smlouvy náležela cena za takto odvedenou práci v souhrnné výši 333 300 Kč + 21% DPH ve výši 69 993 Kč. Pokud žalobkyně v řízení požadovala toliko částku 20 000 Kč (jakožto nedoplatek nároku na cenu práce vykonané jejími zaměstnanci pro žalovanou v říjnu 2019, jak byl uplatněn vůči žalované fakturou č. 2019 se splatností [datum], a to po žalovanou provedené úhradě 80 823,25 Kč, což bylo mezi účastnicemi nesporné), pak soud shledal její nárok oprávněným. Žalobkyně totiž prokázala vznik smluvního závazku (ve výši přesahující žalobní žádání) a jeho splatnost, a zároveň nebylo prokázáno, že by do dne vyhlášení tohoto rozsudku žalovaná na cenu práce za období října 2019 uhradila více než 80 823,25 Kč, případně že by tento závazek zanikl na základě jiných skutečností (k neplatnosti zápočtu tvrzeného žalovanou viz dále).

43. Dále v souladu s rámcovou smlouvou žalobkyně přidělila žalované v lednu 2020 celkem 3 své zaměstnance, kteří dle výkazů vypracovaných žalovanou pro žalovanou odvedli práci v celkovém rozsahu 114 hodin. Žalobkyni tedy dle smluvních ujednání rámcové smlouvy náležela cena za takto odvedenou práci v souhrnné výši 34 200 Kč + 21% DPH ve výši 7 182 Kč. Pokud žalobkyně v řízení požadovala 2 x 20 691 Kč (jakožto nárok na cenu práce vykonané jejími zaměstnanci pro žalovanou v lednu 2019, jak byl uplatněn vůči žalované fakturou č. 2020 se splatností [datum] a fakturou č. 2020 se splatností [datum]), pak soud shledal také tyto její nároky oprávněnými. Žalobkyně totiž i v tomto rozsahu prokázala vznik smluvního závazku (ve výši odpovídající žalobnímu žádání) a jeho splatnost, a zároveň nebylo prokázáno, že by do dne vyhlášení tohoto rozsudku žalovaná na cenu práce za období ledna 2020 čehokoli uhradila, případně že by tento závazek zanikl na základě jiných skutečností (k neplatnosti zápočtu tvrzeného žalovanou viz dále).

44. Jak již bylo shora odůvodněno, v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na nároky specifikované pod body 42 a 43 rozsudku čehokoli uhradila (s výhradou částky 80 823,25 Kč na závazek obažený ve faktuře č. 2019, což žalobní žádání plně reflektuje), případně že by tyto pohledávky žalobkyně zanikly jiným způsobem. Proto se žalovaná dle § 1968 o. z. dostala s jejich úhradou do prodlení vždy ode dne následujícího po splatnosti každé dílčí úhrady (splatnost viz body 42 a 43 rozsudku). Žalobkyni proto vždy ode dne následujících po splatnosti jednotlivých nároků vznikl dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nárok [anonymizováno] úrok z prodlení ve výši 10 % ročně. Soud tedy shledal žalobu důvodnou také v rozsahu jednotlivých žádaných úroků z prodlení.

45. Dále žalobkyně požadovala náklady spojené s uplatněním žalovaných nároků. Dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky ze vzájemného závazku podnikatelů 1 200 Kč. Elementární podmínka stanovená v citovaném ustanovení je beze zbytku splněna, neboť smlouva byla uzavřena mezi účastnicemi, které ve smluvním vztahu vystupovaly jako osoby podnikající. Rozhodující je pak výklad pojmu pohledávka. Citované ustanovení bylo důsledkem implementace směrnice 2011/7/EU ze dne [datum], o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, a souladně s touto směrnicí slouží toliko ke kompenzaci interních administrativních nákladů věřitele vzniklých v důsledku vymáhání plateb za obchodní transakce (viz bod 8 preambule citované směrnice). Obchodními transakcemi je pak nutno ve smyslu směrnice rozumět dodání zboží a poskytnutí služeb za úplatu. Jelikož vymáhané nároky jsou platbami za poskytnuté služby, náklady dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za jejich uplatnění žalobkyni náleží. Proto soud žalobu také v rozsahu 1 200 Kč shledal důvodnou.

46. Pokud žalovaná ve vyjádření doručeném soudu dne [datum] namítala, že výkon práce zaměstnanců v lednu 2020 dosáhl pouze polovičního rozsahu oproti rozsahu zahrnutého do faktur č. 2020 a č. 2020, a proto citované faktury nejsou řádným daňovým dokladem pro provedení úhrady, soud její procesní obraně nepřisvědčil. Provedeným dokazováním bylo totiž zjištěno, že sama žalovaná vykázala práci zaměstnanců žalobkyně v lednu 2020 v rozsahu 114 hodin a na základě těchto výkazů žalobkyně vyhotovila předmětné faktury (jak je odůvodněno výše). S ohledem na uvedené soud neshledal důvody pro vyzvání žalované k doplnění tvrzení či důkazů ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., pokud jde o rozsah práce zaměstnanců v lednu 2020, neboť rozhodná tvrzení byla prokázána a zároveň bylo tvrzení žalované o polovičním rozsahu práce vyvráceno.

47. Žalovaná až vyjádřením doručeným soudu [datum], tedy po nastalé koncentraci ve smyslu § 118b o. s. ř., uvedla nová skutková tvrzení o schopnosti zaměstnanců dosahovat pouze 50% výkonu, na což měla následně reagovat účastnicemi zavedená praxe při vystavování faktur. K těmto tvrzením však soud ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. nebyl oprávněn přihlédnout, neboť byly žalovanou uplatněny opožděně. Jako obiter dictum soud dodává, že pro dohodu mezi agenturou práce a uživatelem je dle § 308 odst. 2 zákoníku práce obligatorně stanovena písemná forma. Stejnou formu účastnice v souladu s § 559 o. z. zvolily také pro změnu, doplnění či ukončení rámcové smlouvy (která je svým obsahem z části také smlouvou inominátní). Jinými slovy se účastnice ve smyslu § 1758 o. z. v článku VIII. odst. 1 rámcové smlouvy dohodly, že chtějí být vázány toliko smluvním jednáním učiněným písemně. Žalovaná v žádné fázi řízení netvrdila, že by účastnice uzavřely jakýkoli písemný dodatek modifikující ujednání obsažená v rámcové smlouvě, tedy původní (a v řízení zjištěný) obsah rámcové smlouvy je pro účastnice závazný. Nadto výklad právního jednání je třeba vztahovat k okamžiku, kdy byl projev vůle učiněn. Právní jednání pak mají zásadně takový význam, jaký měla v době jejich perfekce, k čemuž v případě rámcové smlouvy došlo ke dni [datum]. Pokud by snad následně došlo ke změně okolností, na což odkazovala žalovaná ve vyjádření doručeném soudu [datum], nemohly mít tyto časově později nastalé skutečnosti vliv na dříve učiněný projev vůle účastnic. Právní jednání totiž mají zásadně nezměnitelný význam a případná následná praxe stran může mít význam pouze pro výklad skutečné vůle a skutečného srozumění účastníků v okamžiku učinění právního jednání. V budoucnu vzniklá praxe však nezakládá pozdější změnu významu interpretovaného projevu (srov. [příjmení] in [příjmení], F., [příjmení], P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § [číslo] [obec]: Leges, 2016, s. 556). Již tvrzení žalované vyznívají tak, že náhled na faktický výkon pracovníků se změnil až po uzavření rámcové smlouvy. Proto by tedy případný výklad rámcové smlouvy nebylo možno„ aktualizovat“ v návaznosti na tvrzené okolnosti nastalé až po perfekci právního jednání. Uvedené závěry korespondují také s principem garance právní jistoty. Nadto pokud by účastnice po uzavření rámcové smlouvy hodlaly jakkoli nově upravit své smluvní vztahy, měly tak v souladu se smluvními ujednáními učinit písemným dodatkem.

48. S ohledem na závěr o oprávněnosti nároku žalobkyně se soud dále zabýval procesní obranou žalované spočívající v nároku na náhradu škody uplatněném ve formě kompenzační námitky.

49. Vztah mezi agenturou práce a uživatelem ve smyslu § 308 a násl. zákoníku práce je z hlediska práva hybridním vztahem, který je mj. upraven jak zákoníkem práce, tak zákoníkem občanským. Základním dokumentem pro úpravu konkrétního smluvního vztahu, je pak písemná dohoda, kterou v řešeném případě účastnice vtělily do rámcové smlouvy a jednotlivých dohod. Ani jeden ze smluvních dokumentů však neupravuje podmínky náhrady škody způsobené přidělenými zaměstnanci. Tuto problematiku neupravuje výslovně ani zákoník práce a je tedy nezbytné aplikovat obecná zákonná ustanovení a základní právní principy. Zákoník práce v § 250 odst. 1 a násl. zakotvuje odpovědnost zaměstnance za škodu vůči svému zaměstnavateli. S ohledem na principy agenturního zaměstnávání odpovídá tedy zaměstnanec za škodu agentuře práce, neboť tato je jejím zaměstnavatelem. Rozsah odpovědnosti zaměstnanců za škodu je pak v zákoníku práce upraven kogentně, tedy ani výkladem nemůže být zaměstnanecká odpovědnost rozšířena vůči subjektům odlišným od zaměstnavatele (např. vůči uživateli). Jelikož skutková podstata odpovědnosti za škodu mezi agenturou práce a uživatelem není žádnou právní normou výslovně upravena, pak s ohledem na charakter vztahu (který v tomto ohledu není vztahem pracovněprávním) nezbývá, než aplikovat analogii legis, konkrétně ustanovení věty první § 2914 o. z. Pokud tedy agentura práce přidělí v souladu se smluvními ujednáními a dikcí zákona svého zaměstnance k výkonu práce uživateli, pak je na místě dospět k závěru, že za škodu způsobenou takovýmto zaměstnancem uživateli agentura práce odpovídá. Opačný výklad by pak v intencích pracovněprávní odpovědnosti zaměstnance vedl k tomu, že by za škodu způsobenou zaměstnancem uživateli nebyl nikdo odpovědný, což je již svou podstatou v rozporu s dobrými mravy a takový výklad je ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. nepřípustný. Proto soud dospěl k závěru, že odpovědnost žalobkyně za škodu způsobenou jejím zaměstnancem žalované, jakožto uživateli, by mohla být dána při splnění dalších podmínek pro vznik práva na náhradu škody.

50. Obecné předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu jsou vznik nahraditelné újmy, škodní jednání a příčinná souvislost mezi vznikem nahraditelné újmy a jednáním škůdce. Takto vymezené podmínky jsou svým charakterem kumulativní, tedy při nesplnění byť jedné z nich nevzniká odpovědnost za škodu a tomu odpovídající nárok na náhradu škody. V řešené věci bylo zjištěno, že zaměstnankyně žalobkyně [příjmení] [jméno] dne [datum] při výkonu pracovní činnosti pro žalovanou porušila pracovní technologický postup, s nímž byla nejméně před započetím pracovní činnosti seznámena žalovanou. Za případné následky takovéhoto porušení pak dle závěru uvedených v předchozím odstavci odpovídá žalobkyně. Z provedeného dokazování však nebylo možno učinit závěr o tom, jaké konkrétní množství tavírenské suroviny na výrobu sýrů bylo v důsledku škodního jednání [jméno] [příjmení] znehodnoceno (ač obecně lze uzavřít, že nesprávný postupu [jméno] [příjmení] zapříčinil vznik blíže neurčeného množství již propařené suroviny, která nebyla vhodná k dalšímu zpracování).

51. V důsledku neprokázání tvrzení o vzniku konkrétní škody, a tedy i absenci příčinné souvislosti mezi nesprávným pracovním postupem zaměstnankyně žalobkyně [příjmení] [jméno] a jakýmkoli konkrétně vymezeným množstvím vzniklé již propařené a dále neupotřebitelné suroviny, pak soudu nezbylo než uzavřít, že nebyly splněny podmínky pro platné a účinné započtení. Jednou ze zákonných podmínek dle § 1982 odst. 1 o. z. je totiž existence vzájemného plnění stejného druhu mezi stranami (v tomto případě účastnicemi řízení). Pakliže žalovaná ani po poučení soudem neunesla břemeno důkazní o tom, jaká konkrétní škoda ji v důsledku výše popsaného jednání [jméno] [příjmení] vznikla, pak zároveň neunesla důkazní povinnost o tom, že měla za žalobkyní pohledávku z titulu náhrady škody, kterou mínila učinit předmětem jednostranného započtení. V důsledku uvedeného tedy v řízení prokázané žalobní žádání nezaniklo zápočtem, tedy kompenzační námitka vznesená žalovanou nebyla shledána důvodnou.

52. Pro úplnost soud doplňuje, že z důvodu absence kumulativního splnění zákonných podmínek pro platné a účinné započtení žalovanou tvrzené pohledávky za žalobkyní vůči žalobnímu žádání (neboť nebyl prokázán samotný vznik pohledávky žalované za žalobkyní, která měla být předmětem zápočtu), soud dále nevedl dokazování k okolnostem rozhodným pro výši škodního nároku tvrzeného žalovanou. Uvedenému pak odpovídá také obsahová stránka písemného odůvodnění rozsudku, a tedy okolnosti vztahující se k tvrzením žalované o výši škody, jakož i vlastnímu zápočtu nejsou blíže rozebírány.

53. Na podkladě výše uvedeného soud tedy shrnuje, že shledal žalobu důvodnou v celém rozsahu (výrok I), přičemž to vše je žalovaná dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku.

54. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku a podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 56 513,50 Kč Náklady řízení sestávají z: - zaplacený soudní poplatek ve výši 2 456 Kč; - odměna advokáta ve výši 39 380Kč podle § 137 odst. 2 a § 151 odst. 2 o. s. ř. za jedenáct úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“); předžalobní výzva ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; účast u soudního jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu; účast u soudního jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu odpovídající dvěma úkonům právní služby, neboť jednání trvalo déle než dvě hodiny a méně než čtyři hodiny; účast u soudního jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu odpovídající třem úkonům právní služby, neboť jednání trvalo déle než dvě hodiny a méně než šest hodin; účast u soudního jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu odpovídající dvěma úkonům právní služby, neboť jednání trvalo déle než dvě hodiny a méně než čtyři hodiny) v sazbě 3 580 Kč za jeden úkon podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 61 382 Kč (tj. z celkové částky, jejíž zaplacení bylo po žalované požadováno)); - náhrada hotových výdajů ve výši 3 300 Kč za výše uvedených jedenáct úkonů právní služby v sazbě à 300 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. - náhrada právního zástupce žalobkyně za promeškaný čas ve výši 800 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za osm půlhodin odpovídajících 4x realizované cestě ze sídla zástupce žalobkyně k soudu a zpět à 100 Kč; - náhrada cestovních výdajů právního zástupce žalobce ve výši 281,20 Kč za účast u soudního jednání konaného [datum] tvořená základní náhradou za použití silničního motorového vozidla podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 189 odst. 1 a § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve výši 220 Kč – tj. 50 km (při jedné cestě z [obec] do [obec] v délce 25 km) x 4,40 Kč (sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění vyhlášky č. 375/2021 Sb.); a náhradou za pohonné hmoty podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 189 odst. 1 a § 158 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve výši 61,20 Kč odpovídající celkově ujetým 50 km vozidlem s průměrnou spotřebou 4,5 litrů motorové nafty na 100 km (tj. celková spotřeba za uskutečněné cesty 2,25 litrů nafty) při ceně 27,20 Kč za 1 litr motorové nafty podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění vyhlášky č. 375/2021 Sb.; - náhrada cestovních výdajů právního zástupce žalobce ve výši 281,20 Kč za účast u soudního jednání konaného [datum] tvořená shodnými položkami jako v předchozím bodu vztahujícímu se k náhradě cestovních výdajů spojených s účastí u jednání soudu dne [datum]; - náhrada cestovních výdajů právního zástupce žalobce ve výši 316,20 Kč za účast u soudního jednání konaného [datum] tvořená základní náhradou za použití silničního motorového vozidla podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 189 odst. 1 a § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve výši 235 Kč – tj. 50 km (při jedné cestě z [obec] do [obec] v délce 25 km) x 4,70 Kč (sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném do 11. 3. 2022); a náhradou za pohonné hmoty podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 189 odst. 1 a § 158 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve výši 81,20 Kč odpovídající celkově ujetým 50 km vozidlem s průměrnou spotřebou 4,5 litrů motorové nafty na 100 km (tj. celková spotřeba za uskutečněné cesty 2,25 litrů nafty) při ceně 36,10 Kč za 1 litr motorové nafty podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném do 11. 3. 2022; - náhrada cestovních výdajů právního zástupce žalobce ve výši 316,20 Kč za účast u soudního jednání konaného [datum] tvořená shodnými položkami jako v předchozím bodu vztahujícímu se k náhradě cestovních výdajů spojených s účastí u jednání soudu dne [datum]; - 21% daň z přidané hodnoty (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. počítaná z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas a náhradou cestovních výdajů ve výši 9 382,70 Kč, neboť zástupce žalobkyně ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

55. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za podání doručené soudu dne [datum], neboť dle obsahu spisu se jednalo o podání vztahující se k doplnění tvrzení, která žalobkyně učinila na výzvu soudu, ač žalobkyně byla ve smyslu § 101 a § 120 o. s. ř. povinna z vlastní iniciativy tvrdit a prokazovat všechny rozhodné skutečnosti. Proto soud náklady řízení za uvedené podání žalobkyni nepřiznal, neboť tyto neshledal ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. účelnými.