19 C 148/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Malou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení žalovaný cestoval dne [datum] v 14.44 hodin prostředkem městské hromadné dopravy provozované žalobkyní (linkou 3). V průběhu cesty se žalovaný neprokázal platnými jízdními doklady, proto žalobkyně žádá jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka] za uvedenou jízdu, dále pak úrok z prodlení v zákonné sazbě od data následujícího po splatnosti pohledávky, která nastala v den uskutečnění jízdy.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal pasivní. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 12. 5. 2021, č. j. 19 C 148/2021-19, byl žalovaný vyzván k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené sedmidenní lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Společně s citovaným usnesením byla žalovanému prostřednictvím poštovních služeb doručována také žaloba a výzva k vyjádření k žalobě. Doručovatel České pošty, s. p., učinil pokus o doručení předmětné zásilky přímo žalovanému dne [datum], žalovaný však nebyl zastižen a proto téhož dne byla v místě trvalého pobytu žalovaného (neboť jiná adresa pro doručování nebyla u žalovaného zjištěna) zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zároveň byla zásilka uložena na příslušné pobočce České pošty, s. p. Žalovaný na výzvu České pošty, s. p., nereagoval a zásilku si nevyzvedl. Proto se předmětná zásilka považuje dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) za doručenou dne [datum], tj. 10. dnem od [datum], kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí (při zohlednění víkendových dnů ve smyslu § 57 odst. 2 o. s. ř.). Shora citované usnesení bylo tedy žalovanému doručeno dne [datum], lhůta pro vyjádření plynula do [datum] včetně. Žalovaný na výzvu soudu nijak nereagoval. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení přímo v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Soud tedy za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl věc bez nařízení jednání.

3. Na základě obsahu spisu a žalobkyní doložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] v 14.44 hodin v lince 3 provozované žalobkyní byla pověřeným pracovníkem žalobkyně provedena kontrola žalovaného, který se na vyzvání neprokázal platným jízdním dokladem. Při kontrole byla zjištěna totožnost cestujícího, který byl na základě předloženého dokladu identifikován žalovaný. Žalovaný, jakožto cestující, na místě nezaplatil jízdné ve výši [částka] (dle článku III odst. 1 písm. a) Tarifu Pražské integrované dopravy účinného v době přepravy žalovaného) ani přirážku k jízdnému ve výši [částka] (dle článku 8. odst. 4 Smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy účinných v době přepravy žalovaného). Povinnost k úhradě jízdného vznikla žalovanému již nástupem do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní (dle článku 2. a 3. Smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy účinných v době přepravy žalovaného). K úhradě přirážky k jízdnému byl žalovaný vyzván při provedené přepravní kontrole. Před podáním návrhu žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek, a to upomínkou ze dne [datum], odeslanou žalovanému dne [datum] na adresu uvedenou v zápisech o provedené přepravní kontrole.

4. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

5. Podle § 2578 o. z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

6. Podle § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu, uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem.

7. Podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 175/200 Sb. cestující platí jízdné před nástupem do vozidla a dopravce mu za zaplacené jízdné vydá jízdenku. Platí-li cestující jízdné po nástupu do vozidla, dopravce mu vydá jízdenku ve vozidle nebo zajistí, aby takto zaplacené jízdné bylo zaevidováno odbavovacím systémem.

8. Podle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku před nástupem do vozidla, přestože mu to dopravce umožnil, smí nastoupit do vozidla bez jízdenky, jestliže dopravce zajišťuje ve vozidle prodej jízdenek a cestující si zakoupí jízdenku po nástupu do vozidla bezodkladně. V takovémto případě cestující zaplatí jízdné s přirážkou. Výši této přirážky stanoví dopravce ve smluvních přepravních podmínkách a uvede v tarifu.

9. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.

10. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému.

11. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka].

12. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby prokázat se platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu.

13. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka].

14. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o přepravě v souladu s § 2550 o. z. Žalovaný se v uvedený den přepravoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platného jízdního dokladu, neboť se na výzvu žalobkyní pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. V důsledku uvedeného vznikla žalovanému povinnost zaplatit za takto realizovanou jízdu jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka] stanovenou přepravními podmínky v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. i § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb.

15. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na pohledávky specifikované pod bodem 14 rozsudku čehokoli uhradil, případně že by tyto pohledávky zanikly jiným způsobem. Jelikož povinnost k úhradě žalobou uplatněných nároků vznikla žalovanému v den provedení přepravní kontroly (resp. realizace jízdy) – tj. dne [datum], soud dospěl k závěru, že žalovaný se dle § 1968 o. z. dostal do prodlení s úhradou jízdného a přirážky k jízdnému ode dne následujícího po provedení přepravní kontroly, tj. ode dne [datum]. Žalobkyni proto vznikl dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od prvního dne prodlení, tedy od [datum], do zaplacení.

16. V intencích uvedeného soud shledal žalobu důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl (výrok I) s tím, že žalovaný je povinen tyto nároky zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatky ve výši [částka], odměny advokáta dle § 137 odst. 2 a § 151 odst. 2 o. s. ř. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“); návrh ve věci samé a výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v sazbě [částka] za jeden úkon dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu (tj. v souhrnu [částka]) a náhrady hotových výdajů za výše uvedené tři úkony právní služby v sazbě [částka] za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (tj. v souhrnu [částka]). Dále soud dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni náhradu za 21% daň z přidané hodnoty (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši [částka], neboť zástupce žalobkyně ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] (výrok II). Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

18. Použití ustanovení § 14b advokátního tarifu je odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující [částka]) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.

19. Závěrem soud dodává, že s ohledem na přítomnost mezinárodního prvku v řízení (žalovaný je státním příslušníkem Nigérijské federativní republiky) se zabýval svou mezinárodní příslušností a rozhodným právem. S ohledem na bydliště žalovaného v České republice (kde má žalovaný evidovaný pobyt dle lustra základních registrů od roku 2009) soud shledal svou mezinárodní příslušnost dle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a věc posoudil podle českého práva s oporou v § 87 odst. 3 citovaného zákona č. 91/2012 Sb.