19 C 150/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Malou, LL.M., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vyloučení věcí z exekuce,

I. Z exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. [spisová značka], se vylučují movité věci sepsané dne [datum] pod položkami 3) elektrická kytara Xcord, a 4) [příjmení] [příjmení].

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal vyloučení ve výroku I uvedených movitých věcí z exekučního řízení vedeného u soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorského úřadu Přerov, pod sp. zn. 203 Ex 13159/20-47, kde jako povinná vystupuje jeho matka [jméno] [příjmení]. K movitým věcem uvedl, že je jejich vlastníkem.

2. Žalovaná navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Předestřela, že žalobce podal žalobu opožděně ve smyslu § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť usnesení, kterým byl návrh žalobce na vyškrtnutí předmětných movitých věcí z exekuce zamítnut, bylo žalobci doručeno [datum]. I přes poučení o možnosti podat vylučovací žalobu ve lhůtě 30 dnů od doručení předmětného usnesení byla žaloba podána až dne [datum].

3. V projednávané věci soud jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované za situace, kdy se zástupce žalované z jednání omluvil, dále pak u jednání dne [datum] také v nepřítomnosti žalobce, neboť důvodnost jeho omluvy nebyla jakkoli doložena.

4. Z lustrace v Centrální evidenci obyvatel bylo zjištěno, že žalobce je synem [jméno] [příjmení], [rodné číslo].

5. Soud zjistil ze spisu vedeného exekutorským úřadem [obec] – JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], a to z pověření exekutora na základě rozhodnutí Okresního soudu v Přerově č.j. 32 EXE 722/2020-27, že jmenovaný soudní exekutor byl pověřen ve věci oprávněné [právnická osoba], proti povinné [jméno] [příjmení], [IČO], [rodné číslo], pro částku [částka] s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši [částka] vedením exekuce k vymáhání pohledávky podle vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne [datum], sp. zn. 91 R [číslo], který vydal rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno].

6. Z protokolu o soupisu movitých věcí ze dne [datum] a přílohy vyplývá, že uvedeného dne byly v domě na adrese [obec] [číslo] sepsány mj. movité věci elektrická kytara Xcord pod položkou 3) a [příjmení] [příjmení] pod položkou 4). Podle sdělení paní [příjmení] (viz úřední záznam ze dne [datum]), tety povinné, povinná a žalobce užívá domácnost v prvním nadzemním patře domu, kde byly sepsány předmětné movité věci.

7. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] ve spojení s čestným prohlášením sepsaným dne [datum] a s čestným prohlášením sepsaným dne [datum] má soud za prokázané, že [jméno] [příjmení] žalobci prodal a žalobce od [příjmení] [příjmení] koupil kytaru Xcord v hodnotě [částka] a kombo [příjmení] za cenu [částka], a to obé dne [datum].

8. Dne [datum] byl soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno] [příjmení] ke sp. zn. [spisová značka] doručen návrh žalobce na vyškrtnutí mj. movitých věcí kytary Xcord a [příjmení] [příjmení] z exekuce (jak plyne z citovaného návrhu opatřeného podacím razítkem ve spojení s připojenou obálkou od zásilky). Z usnesení soudního exekutora ze dne 12. 8. 2020, č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že návrh na vyškrtnutí uvedených dvou movitých věcí byl zamítnut, neboť čestná prohlášení provedená k důkazu také v tomto řízení nebyla shledána jako dostatečná pro závěr, že žalobce je vlastníkem těchto movitých věcí. Citovaným usnesením byl žalobce poučen o právu podat vylučovací žalobu na soud, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení citovaného usnesení, tj. od [datum] (jak bylo zjištěno z doručenky od zásilky obsahující citované usnesení soudního exekutora).

9. Z usnesení citovaných v tomto odstavci odůvodnění bylo zjištěno, že usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 5. 2021, č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 9. 2021, č. j. [číslo jednací], a s usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], bylo odloženo provedení exekuce vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. [spisová značka], a to ohledně movitých věcí elektrická kytara Xcort a kombo [příjmení].

10. Pokud byly v řízení provedeny jiné než výše označené důkazy, pak soud z těchto neučinil zjištění, která by byla nezbytná pro rozhodnutí v této věci. Jde-li pak o účastnický výslech žalobce, tento důkaz soud pro nadbytečnost zamítl, neboť žalobní tvrzení byla prokázána jinými provedenými důkazy (jak je výše popsáno).

11. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci: Soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] byl pověřen na základě rozhodnutí Okresního soudu v Přerově č. j. [číslo jednací], vedením exekuce ve věci oprávněné [právnická osoba], proti povinné [jméno] [příjmení], [IČO], [rodné číslo], pro částku [částka] s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši [částka] k vedením exekuce k vymáhání pohledávky podle vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne [datum], sp. zn. 91 R [číslo]. Toto exekuční řízení je vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Povinná je matkou žalobce. Dne [datum] byl proveden zaměstnanci soudního exekutora soupis (krom jiného ve výroku uvedených) movitých věcí na adrese [obec] [číslo], kde žalobce společně s povinnou bydlí. Soud má dále za prokázané, že předmětnou kytaru a kombo zakoupil žalobce dne [datum] od [jméno] [příjmení].

12. Podle § 267 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.) právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

13. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů (dále jen jako„ exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

14. V daném případě se jedná se o tzv. excindační žalobu, k níž je aktivně legitimována třetí osoba rozdílná od oprávněného a povinného, jejíž věc byla postižena exekucí, ačkoliv k ní má právo, které nepřipouští exekuci. Jedním z práv nepřipouštějících exekuci je zejména vlastnické právo třetí osoby. Pasivně legitimovaným je oprávněný, tedy ten, kdo podal návrh na nařízení exekuce. Exekuce byla v tomto případě nařízena k uspokojení pohledávky oprávněné, zde vystupující v procesním postavení žalované, proti povinné [jméno] [příjmení].

15. Soud má za to, že žalobce prokázal vlastnictví k oběma movitým věcem sepsaným dne [datum] pod položkami 3) elektrická kytara Xcort, a 4) [příjmení] zn. Laney. Ze skutkových zjištění totiž plyne, že vlastnické právo k oběma movitým věcem nabyl žalobce dne [datum] na základě ústní kupní smlouvy od [jméno] [příjmení]. Nadto byly movité věci sepsány v domácnosti, v níž žije sám žalobce. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

16. Pokud jde o procesní argumentaci žalované, této soud nepřisvědčil. Dle § 68 odst. 4 exekučního řádu platí, že žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu může navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. O tom musí být navrhovatel exekutorem poučen. Citované zákonné ustanovení, ani jiná zákonná norma, však nestanoví, že třetí osoba mající právo k věci, které vylučuje exekuci, právo podat vylučovací žalobu ztrácí, pokud jej uplatní opožděně. Zároveň je třeba při řešení žalovanou vznesené právní otázky nezbytné sledovat esenciální účel excindační (vylučovací) žaloby podle § 267 o. s. ř., kterým je dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku postiženého exekucí, takové právo, které nepřipouští, aby nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) byl proveden a aby se tak postižený majetek stal zdrojem pro uspokojení oprávněného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3463/2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1977/2009, dostupné na [webová adresa]). Judikaturní názor vyšších soudů se již ustálil v tom směru, že úspěch žaloby o vyloučení věci z exekuce podle ustanovení § 267 odst. 1 o. s. ř. není podmíněn předchozím včasným návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu postupem podle ustanovení § 68 exekučního řádu (srov. například rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2011 sp. zn. 23 Co 35/2011, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2012 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1037/2013, dostupný na [webová adresa]). Vycházeje z odůvodnění posledně citovaných rozhodnutí, exekuce prováděná v režimu exekučního řádu má primárně vést k uspokojení pohledávky oprávněného z výtěžku zpeněžení majetku povinného. Institut vylučovací žaloby podle ustanovení § 267 odst. 1 o. s. ř. je pak prostředkem k tomu, aby nebyl postihován majetek, jenž nepatří povinnému. Koncepce § 68 exekučního řádu pak směřuje k posílení ochrany práv třetích osob snahou zjednodušit proces vyloučení majetkových hodnot z exekuce, a vyhnout se tak řízení podle § 267 o. s. ř. Za situace, kdy nelze dovodit kategorický závěr o ztrátě možnosti třetí osoby domoci se vyloučení věcí z exekuce cestou podání vylučovací žaloby podle § 267 odst. 1 o. s. ř. bez toho, že by bylo využito institutu vyškrtnutí věci ze soupisu podle § 68 odst. 1 až 3 exekučního řádu (tedy bez stanovení jakýchkoli lhůt pro procesní obranu proti pojetí věcí do soupisu), nelze ani 30 denní lhůtu pro podání vylučovací žaloby plynoucí od doručení usnesení o nevyhovění návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu považovat za propadnou. Přijetím opačného závěru (jak je prezentován žalovanou) by totiž vznikla dvojkolejnost, která by fakticky zvýhodňovala procesně méně aktivní osobu mající právo vylučující výkon rozhodnutí k věcem pojatým do soupisu (myšleno takovou osobu, která nevyužila všech zákonných možností a která tedy nepodala návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu přímo u exekutora, avšak svých práv se domáhal přímo excindační žalobou) oproti osobě uplatňující svá práva nejprve postupem dle § 68 odst. 1 exekučního řádu. K takovému konstruktu se však v důsledku výše uvedeného nelze přiklonit, zvláště pokud Listina základních práv a svobod v článku 11 odst. 1 a 4 poskytuje ochranu vlastnickému právu a stanoví, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Na podporu uvedeného lze uvést, že procesní sankce za opožděné podání vylučovací žaloby není upraven ani pro poměry výkonu rozhodnutí vedeného podle § 251 a násl. o. s. ř. Pokud pak žalovaná odkazovala na postup dle § 250g odst. 1 písm. g) o. s. ř. (zřejmě myšleno písm. a) citovaného ustanovení, neboť § 250g o. s. ř. ustanovení pod písmenem g) neobsahuje), tedy odmítnutí žaloby pro opožděnost, není aplikace citovaného ustanovení přiléhavá, neboť dopadá toliko na civilní řízení dle části páté o. s. ř., tedy na řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem vymezeným v § 244 odst. 1 o. s. ř. Dle dikce § 267 o. s. ř. se však řízení o vylučovací žalobě řídí částí třetí o. s. ř., které odmítnutí žaloby pro opožděnost nezakotvuje.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě je nesporné, že základní zásada, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci vyjádřená v § 142 odst. 1 o. s. ř., soud ale s ohledem i na judikaturu vyšších soud zde aplikoval ohledně náhrady nákladů řízení § 150 o. s. ř. V projednávané věci se jedná o spor vyvolaný exekučním řízením, respektive postupem soudního exekutora, který byl pověřen výkonem pravomocného rozhodnutí. Podle názoru soudu je spravedlivé, aby oprávněná (zde žalovaná), která v předchozích řízeních osvědčila, že důvodně hájila svá porušená nebo ohrožená práva, a nyní žádá výkon příslušného rozhodnutí, nebyla povinna k náhradě nákladů řízení vůči žalobci, ač byla v řízení procesně neúspěšná. Oprávněná navrhla výkon rozhodnutí, na základě čehož došlo též ke konkretizaci věcí, jež mají být postiženy, avšak do doby, než je prokázán opak domněnky, že taková věc je v majetku povinné, se oprávněná nechová protiprávně, jestliže na nařízeném výkonu rozhodnutí trvá. To znamená, že do té doby, se musí vycházet z toho, že oprávněná svým chováním nezavdala příčinu třetí osobě k podání žaloby. Teprve od okamžiku, kdy objektivně posuzováno mohla poznat, že věc nepatří do majetku povinného, nýbrž je v oprávněné dispozici třetí osoby, a ihned nenavrhla zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř., zavdává svým chováním příčinu třetí osobě k podání vylučovací žaloby. Žalovaná jako oprávněná nemohla dříve jak v tomto civilním řízení po provedení veškerých důkazů (zejména pak výslechu svědka) objektivně poznat, že věci nepatří do majetku povinné. Lze pak zobecnit, že je na každém vlastníkovi, aby pokud neměl v držení movitou věc, jejíž je vlastníkem, přijal riziko možnosti exekuce či výkonu rozhodnutí na majetek této třetí osoby a tomu odpovídající náklady spojené např. s podáním žaloby na vyloučení věci z exekuce. V těchto okolnostech soud spatřuje důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. a rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II).