19 C 163/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Malou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne [datum] (dále také jen„ žaloba“) ve znění částečného zpětvzetí, o němž bylo rozhodnuto usnesením Okresním soudu v Přerově ze dne 3. 6. 2021, č. j. 19 C 163/2021-19, pravomocným od 24. 6. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] a dále od [datum] do zaplacení. Návrh byl odůvodněn zejména tím, že společnost [právnická osoba], (dále také jen„ původní věřitelka“), uzavřela dne [datum] s žalovanou, jakožto dlužnicí, smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy měla původní věřitelka poskytnout žalované v den podpisu smlouvy hotovostní finanční prostředky ve výši [částka], a to prostřednictvím zprostředkovatelky [právnická osoba], a. s., [IČO]. Převzetí finančních měla žalovaná stvrdit podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky se sjednaným úrokem ve výši [částka] vrátit v pravidelných 18 měsíčních splátkách à [částka] splatných vždy k 11. dni v měsíci. Žalovaná svůj smluvní závazek neměla splnit řádně a včas. Dle žalobkyně tedy žalovaný nadále z předmětné smlouvy dluží [částka] na neuhrazené jistině úvěru a úrok z prodlení, jak je výše uvedeno. Žalobou uplatněný nárok ze smlouvy byl postoupen původní věřitelkou na žalobkyni. Změna na straně věřitelky byla žalované oznámena, taktéž byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k dobrovolnému plnění.

2. Žalovaná přítomná u jednání soudu dne [datum] nárok neuznávala s odůvodněním, že od původní věřitelky čerpala toliko jeden úvěr ve výši okolo [částka] O tomto nároku již bylo soudem rozhodnuto v červnu 2021. Jiný závazek vůči původní věřitelce nemá, [částka] od původní věřitelky nečerpala.

3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně i její zástupce svou neúčast u jednání omluvili.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěné následující skutečnosti: Z listiny datované ke dni [datum], označené„ Smlouva o úvěru splatném ve splátkách [číslo]“ (dále shodně s výše uvedeným jen„ smlouva“), bylo zjištěno, že žalovaná v postavení klientky a společnost [právnická osoba], v podstavení věřitelky (shodně s výše uvedeným dále také jen„ původní věřitelka“) smlouvu uvedeného dne podepsaly. Původní věřitelka se smlouvou zejména zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši [částka], a to hotovostní výplatou v prodejnách (tzv. trafikách) [právnická osoba], a. s . V oddílu smlouvy„ Uzavření Smlouvy a podmínky čerpání“ původní věřitelka a žalovaná mj. sjednaly, že smlouva nabude účinnosti buď odesláním SMS informace o uzavření smlouvy na registrovaný telefon žalované, nebo odesláním peněžních prostředků na registrovaný bankovní účet žalované nebo vyplacením hotovosti (v závislosti na sjednané variantě), anebo odesláním smlouvy na registrovaný e-mail žalované; podle toho, která ze skutečností nastane dříve. Dle smluvních ujednání se staly součástí smlouvy také obchodní podmínky [právnická osoba], pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách (IL 2019 [číslo]). Z článku 4 těchto smluvních podmínek soud zjistil, že hotovostní poskytnutí úvěru může být provedeno buď vyplacením poukázané peněžní částky žalované v hotovosti na základě předložení poštovní poukázky typu B Českou poštou, s . p., nebo vyplacením příslušné peněžní částky žalované v hotovosti zprostředkovatelem, či spolupracovníkem (za něhož v úvodu smluvních podmínek byla označena mj. [právnická osoba], a. s .), oproti potvrzení žalované o převzetí příslušné peněžní částky.

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud datovaného ke dni [datum] (nad rámec zjištění učiněných ze smlouvy) zjistil, že předmětný formulář žalovaná podepsala. V oddíle 2 bylo uvedeno, že peněžní prostředky budou poskytnuty v hotovosti, ihned po podpisu smlouvy, k čemuž je doplněno„ to znamená, jakým způsobem a kdy obdržíte peníze“. V oddíle 4 bylo konstatováno, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována dotazem v Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, databázích NRKI/BRKI a [příjmení].

6. Z písemné dohody o postoupení pohledávek ze dne [datum] (dále jen„ smlouva o postoupení“) soud zjistil, že původní věřitelka, v postavení postupitelky, a žalobkyně, v postavení postupníka, smlouvu o postoupení uvedeného dne podepsaly, a tímto ji uzavřely (přičemž za žalobkyni uzavřela smlouvu osoba oprávněná, jak plyne z obchodního rejstříku k osobě žalobkyně). Z čl. 2 smlouvy o postoupení ve spojení s potvrzením o přijetí platby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně původní věřitelce uhradila sjednanou úplatu za postoupení pohledávek, čímž se ke dni [datum] stalo postoupení pohledávek účinným.

7. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne [datum] ve spojení s podacím archem ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaná byla o postoupení pohledávky plynoucí ze smlouvy informována.

8. Z výzvy ze dne [datum] ve spojení s podacím archem ze dne [datum] soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím zástupce z řad advokátů vyzvala žalovanou k úhradě závazků plynoucích ze smlouvy.

9. Z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 28. 4. 2021, č. j. 16 C 9/2021-36, pravomocného 19. 6. 2021, ve spojení s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým bylo u Okresního soudu v Přerově zahájeno řízení pod sp. zn. 16 C 9/2021, soud zjistil, že původní věřitelka, v postavení žalobkyně, se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to z důvodu poskytnutí úvěru žalované ve výši [částka] na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum], [číslo]. Žalovaná nárok proti ní uplatněný v řízení sp. zn. 16 C 9/2021 uznala a soud žalobě vyhověl výše citovaným rozsudkem pro uznání. Z pokladních dokladů ve spojení s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu soud (podle čísla účtu a variabilního symbolu) zjistil, že na závazky dle citovaného rozsudku žalovaná uhradila dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].

10. Pokud byly v řízení provedeny jiné než výše označené důkazy, pak soud z těchto neučinil zjištění, která by byla nezbytná pro rozhodnutí v této věci.

11. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Původní věřitelka uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu, v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované hotovostní finanční prostředky ve výši [částka] Smlouva se nestala účinnou, neboť nebyla zjištěna žádná ze skutečností, na jejíž existenci smluvní strany vázali počátek účinnosti smlouvy (jak je výše uvedeno v odstavci 4 odůvodnění). Práva plynoucí ze smlouvy byly postoupeny na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolnému plnění.

12. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by původní věřitelka žalované poskytla na základě smlouvy hotovostní finanční prostředky ve výši [částka], a to ani prostřednictvím třetího subjektu. Z provedeného dokazování soud dále nevzal za prokázané, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy s žalovanou posuzovala schopnost žalované peněžité závazky plynoucí ze smlouvy řádně plnit.

13. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 1744 o. z. s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas.

17. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb. (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 26. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že její aktivní legitimace je pro toto soudní řízení dána, neboť žalobkyně se dle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala právní nástupkyní původní věřitelky.

27. Dále soud dospěl k závěru, že žalovaná, jakožto úvěrovaná, uzavřela s původní věřitelkou, jakožto úvěrující, smlouvu o úvěru dle § 2390 o. z. Tato smlouva je dle své povahy smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ. Proto se soud zabýval otázkou, zdali smlouva byla uzavřena platně z hlediska spotřebitelského práva. Smlouva se v daném případě řídí ustanovením § 86 ZoSÚ, které sice oproti bezprostředně předcházející úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb. změnilo textaci, původní věřitelku (jakožto poskytovatelku úvěru) však i nadále tížila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jakožto spotřebitelky, dostát platebním povinnostem za sjednaných podmínek. Tento závěr plyne jak z důvodové zprávy k ustanovení § 86 ZoSÚ, tak ze směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne [datum], č. 2008 [číslo], účinné od 21. 6. 2008 (v ČR transponované [datum]), která stanovuje limity euro-konformního výkladu závazného pro obecné soudy ČR, jakožto soudy členského státu EU (obdobně viz také odstavec 19 nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Původní věřitelku tedy tížila povinnost provést před poskytnutím spotřebitelského úvěru takovou činnost, jejímž výstupem by bylo zjištění, zda v tomto konkrétním případě žalovaná v postavení spotřebitelky bude schopna dostát svým smluvním finančním závazkům.

28. S ohledem na dikci věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ se soud dále zabýval tím, zdali je případnou neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru třeba zkoumat z moci úřední, nebo zdali se jedná o neplatnost zkoumanou pouze k námitce spotřebitele. Soud při těchto úvahách vycházel z judikaturou aprobovaného principu (viz nálezy Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11; ze dne [datum], sp. zn. III. [číslo] a konečně ze dne [datum], sp. zn. III. [číslo]), dle něhož je„ ...neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů...“. Pokud tedy věřitel, jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavře se spotřebitelem smlouvu, na jejímž základě spotřebiteli poskytne úvěr, aniž by dostál své zákonem stanovené povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý úvěr řádně splácet, je třeba na takovou smlouvu i za účinnosti ZoSÚ nahlížet jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 580 o. z., k čemuž je soud povinen dle § 588 o. z. přihlížet z úřední povinnosti. Tento závěr koresponduje jak se stanoviskem prezentovaným v odstavci 12 rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Co 47/2018 – 50 („ Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem, ze strany soudu...“), tak se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR začleněným do usnesení ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 3324/2017, dle kterého není při posuzování neplatnosti spotřebitelské smlouvy rozhodující, zdali si dlužník zvýšenou ochranu zaslouží – tedy neplatnost smlouvy je nutno posuzovat mj. bez ohledu na procesní aktivitu dlužníka v soudním řízení.

29. Soud tedy uzavírá, že v daném případě zkoumal, zdali původní věřitelka posuzovala s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Zároveň se soud touto otázkou zabýval z úřední povinnosti, neboť případnou neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného prověření poměrů žalované hodnotí jako neplatnost absolutní.

30. V rozhodované věci žalobkyně ničeho tvrdila o tom, že původní věřitelka zkoumala reálné možnosti a schopnosti žalované dostát smluvním finančním závazkům plynoucím pro ni ze smlouvy. O procesu prověřování úvěruschopnosti žalované nebylo ničeho zjištěno ani z žádné z žalobkyní předložené a k důkazu soudem provedené listiny (přičemž jiné důkazy žalobkyně nenavrhovala). Toliko žalovanou podepsané prohlášení obsažené v adhezním formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru není pro závěr o splnění zákonných povinností původní věřitelkou dostatečné. Jak bylo opakovaně dovozeno také judikaturou vyšších soudů (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), věřitel dostojí své povinnosti tím, že při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr vyjde z objektivně doložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů spotřebitele. Pouhá prohlášení spotřebitele (bez jakéhokoli relevantního podkladku) o jeho poměrech mohou být shledána dostatečnými pouze pro odmítnutí poskytnutí spotřebitelského úvěru, nikoli pro jeho vyhovění žádosti o úvěr. Odborná péče věřitele tak v sobě zahrnuje povinnost objektivně ověřit údaje uvedené spotřebitelem, přičemž pouhá absence negativních údajů o spotřebiteli v databázích dlužníků není sama o sobě dostatečně relevantní informací, na jejímž podkladě lze spotřebitelský úvěr poskytnout (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

31. Soud tedy na podkladě provedeného dokazování uzavírá, že smlouva ze dne [datum] nebyla dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 o. z., uzavřena platně, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že původní věřitelka posoudila s odbornou péčí schopnost žalované předmětný spotřebitelský úvěr za sjednaných podmínek splácet. Jde-li pak o samotnou úvěruschopnost žalované a proces jejího prověřování, důkazní břemeno nese žalobkyně, jakožto věřitelka (shodně viz závěry rozsudku ESD ve věci CA Consumer Finance, zn. C [číslo]). Neúčastí u jednání (s tím, že soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobkyně) se pak žalobkyně vzdala možnosti být o neunášení břemena tvrzení a důkazního břemena poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Neplatnost smlouvy je pak v souladu s citovaným § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 o. z. neplatností absolutní, která nastává přímo ze zákona, a tedy soud je povinen se takovouto neplatností zabývat z úřední povinnosti dle § 588 o. z.

32. Absolutní neplatnost pak způsobuje neplatnost právního jednání od samého počátku, tedy na absolutně neplatný právní úkon je nazíráno, jakoby nikdy nevznikl. S ohledem na uvedené pak účastníkům neplatného právního jednání nevznikají žádná práva ani povinnosti (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013), tedy původní věřitelce nevznikl (a na žalobkyni tedy nebyl ani postoupen, neboť nelze postoupit více práv, než postupitel sám má) nárok na úrok z prodlení odvozený ode dne smluvní splatnosti závazku k vrácení úvěru.

33. Plnění, která si smluvní strany mezi sebou poskytly právě na základě absolutně neplatného právního jednání, představují v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodná obohacení, která jsou si účastníci povinni vzájemně vydat. V řízení však nebylo prokázáno, že by původní věřitelka poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy jakékoli finanční prostředky. Jak smlouva, tak i obchodní podmínky obsahují toliko závazek původní věřitelky poskytnout žalované v hotovosti částku [částka], z žádné listiny se však neplyne, že by k faktickému předání částky [částka] žalované došlo (a to ani prostřednictvím třetího subjektu). Nadto dle smlouvy lze úvěr v hotovosti předat žalované buď prostřednictvím poštovní poukázky, nebo oproti podpisu potvrzení o převzetí. Ani jeden ze smluvně zakotvených způsobů předání hotovostních finančních prostředků však nebyl žalobkyní tvrzen ani prokázán. V tomto kontextu se pak jeví jako pravděpodobná obrana žalované, která převzetí finanční hotovosti [částka] od původní věřitelky sporovala s odůvodněním, že vůči původní věřitelce má toliko jediný závazek z jiného právního důvodu, o němž již bylo pravomocně soudem rozhodnuto. S ohledem na procesní postoj žalované soud postupem dle § 120 odst. 2 o. s. ř. zajistil a k důkazu provedl návrh a rozsudek ze spisu vedeného Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. 16 C 9/2021, z nichž uzavřel, že žalovaná uznala svůj závazek vůči původní věřitelce plynoucí ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě žalovaná čerpala od původní věřitelky úvěr ve výši [částka]. Tato zjištění pak korespondují s tvrzeními žalované.

34. Pro úplnost soud dodává, že v řízení nebylo prokázáno, že se smlouva ze dne [datum] stala vůbec kdy účinnou, neboť v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by nastala alespoň jedna z podmínek, kterou byla účinnost smlouvy smluvně podmíněna.

35. Na podkladě výše uvedeného soud tedy shrnuje, že shledal žalobu (ve znění částečného zpětvzetí) v celém rozsahu nedůvodnou, a proto ji výrokem I zamítl.

36. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož se zcela úspěšná žalovaná v souvislosti s tímto řízením náhrady nákladů výslovně vzdala, soud žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II).