19 C 163/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Malou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky částka s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne datum (dále také jen„ žaloba“) ve znění částečného zpětvzetí, o němž bylo rozhodnuto usnesením Okresním soudu v Přerově ze dne 3. 6. 2021, č. j. 19 C 163/2021-19, pravomocným od 24. 6. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum v kapitalizované výši částka a dále od datum do zaplacení. Návrh byl odůvodněn zejména tím, že společnost právnická osoba, (dále také jen„ původní věřitelka“), uzavřela dne datum s žalovanou, jakožto dlužnicí, smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy měla původní věřitelka poskytnout žalované v den podpisu smlouvy hotovostní finanční prostředky ve výši částka, a to prostřednictvím zprostředkovatelky právnická osoba, a. s., IČO. Převzetí finančních měla žalovaná stvrdit podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky se sjednaným úrokem ve výši částka vrátit v pravidelných 18 měsíčních splátkách à částka splatných vždy k 11. dni v měsíci. Žalovaná svůj smluvní závazek neměla splnit řádně a včas. Dle žalobkyně tedy žalovaný nadále z předmětné smlouvy dluží částka na neuhrazené jistině úvěru a úrok z prodlení, jak je výše uvedeno. Žalobou uplatněný nárok ze smlouvy byl postoupen původní věřitelkou na žalobkyni. Změna na straně věřitelky byla žalované oznámena, taktéž byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k dobrovolnému plnění.

2. Žalovaná přítomná u jednání soudu dne datum nárok neuznávala s odůvodněním, že od původní věřitelky čerpala toliko jeden úvěr ve výši okolo částka O tomto nároku již bylo soudem rozhodnuto v červnu 2021. Jiný závazek vůči původní věřitelce nemá, částka od původní věřitelky nečerpala.

3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně i její zástupce svou neúčast u jednání omluvili.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěné následující skutečnosti: Z listiny datované ke dni datum, označené„ Smlouva o úvěru splatném ve splátkách číslo“ (dále shodně s výše uvedeným jen„ smlouva“), bylo zjištěno, že žalovaná v postavení klientky a společnost právnická osoba, v podstavení věřitelky (shodně s výše uvedeným dále také jen„ původní věřitelka“) smlouvu uvedeného dne podepsaly. Původní věřitelka se smlouvou zejména zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka, a to hotovostní výplatou v prodejnách (tzv. trafikách) právnická osoba, a. s . V oddílu smlouvy„ Uzavření Smlouvy a podmínky čerpání“ původní věřitelka a žalovaná mj. sjednaly, že smlouva nabude účinnosti buď odesláním SMS informace o uzavření smlouvy na registrovaný telefon žalované, nebo odesláním peněžních prostředků na registrovaný bankovní účet žalované nebo vyplacením hotovosti (v závislosti na sjednané variantě), anebo odesláním smlouvy na registrovaný e-mail žalované; podle toho, která ze skutečností nastane dříve. Dle smluvních ujednání se staly součástí smlouvy také obchodní podmínky právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách (IL 2019 číslo). Z článku 4 těchto smluvních podmínek soud zjistil, že hotovostní poskytnutí úvěru může být provedeno buď vyplacením poukázané peněžní částky žalované v hotovosti na základě předložení poštovní poukázky typu B Českou poštou, s . p., nebo vyplacením příslušné peněžní částky žalované v hotovosti zprostředkovatelem, či spolupracovníkem (za něhož v úvodu smluvních podmínek byla označena mj. právnická osoba, a. s .), oproti potvrzení žalované o převzetí příslušné peněžní částky.

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud datovaného ke dni datum (nad rámec zjištění učiněných ze smlouvy) zjistil, že předmětný formulář žalovaná podepsala. V oddíle 2 bylo uvedeno, že peněžní prostředky budou poskytnuty v hotovosti, ihned po podpisu smlouvy, k čemuž je doplněno„ to znamená, jakým způsobem a kdy obdržíte peníze“. V oddíle 4 bylo konstatováno, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována dotazem v Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, databázích NRKI/BRKI a příjmení.

6. Z písemné dohody o postoupení pohledávek ze dne datum (dále jen„ smlouva o postoupení“) soud zjistil, že původní věřitelka, v postavení postupitelky, a žalobkyně, v postavení postupníka, smlouvu o postoupení uvedeného dne podepsaly, a tímto ji uzavřely (přičemž za žalobkyni uzavřela smlouvu osoba oprávněná, jak plyne z obchodního rejstříku k osobě žalobkyně). Z čl. 2 smlouvy o postoupení ve spojení s potvrzením o přijetí platby ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně původní věřitelce uhradila sjednanou úplatu za postoupení pohledávek, čímž se ke dni datum stalo postoupení pohledávek účinným.

7. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne datum ve spojení s podacím archem ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalovaná byla o postoupení pohledávky plynoucí ze smlouvy informována.

8. Z výzvy ze dne datum ve spojení s podacím archem ze dne datum soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím zástupce z řad advokátů vyzvala žalovanou k úhradě závazků plynoucích ze smlouvy.

9. Z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 28. 4. 2021, č. j. 16 C 9/2021-36, pravomocného 19. 6. 2021, ve spojení s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým bylo u Okresního soudu v Přerově zahájeno řízení pod sp. zn. 16 C 9/2021, soud zjistil, že původní věřitelka, v postavení žalobkyně, se po žalované domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím, a to z důvodu poskytnutí úvěru žalované ve výši částka na základě úvěrové smlouvy ze dne datum, číslo. Žalovaná nárok proti ní uplatněný v řízení sp. zn. 16 C 9/2021 uznala a soud žalobě vyhověl výše citovaným rozsudkem pro uznání. Z pokladních dokladů ve spojení s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu soud (podle čísla účtu a variabilního symbolu) zjistil, že na závazky dle citovaného rozsudku žalovaná uhradila dne datum částku částka a dne datum částku částka.

10. Pokud byly v řízení provedeny jiné než výše označené důkazy, pak soud z těchto neučinil zjištění, která by byla nezbytná pro rozhodnutí v této věci.

11. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Původní věřitelka uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu, v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované hotovostní finanční prostředky ve výši částka Smlouva se nestala účinnou, neboť nebyla zjištěna žádná ze skutečností, na jejíž existenci smluvní strany vázali počátek účinnosti smlouvy (jak je výše uvedeno v odstavci 4 odůvodnění). Práva plynoucí ze smlouvy byly postoupeny na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolnému plnění.

12. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by původní věřitelka žalované poskytla na základě smlouvy hotovostní finanční prostředky ve výši částka, a to ani prostřednictvím třetího subjektu. Z provedeného dokazování soud dále nevzal za prokázané, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy s žalovanou posuzovala schopnost žalované peněžité závazky plynoucí ze smlouvy řádně plnit.

13. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 1744 o. z. s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas.

17. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona číslo Sb. (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 26. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že její aktivní legitimace je pro toto soudní řízení dána, neboť žalobkyně se dle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala právní nástupkyní původní věřitelky.

27. Dále soud dospěl k závěru, že žalovaná, jakožto úvěrovaná, uzavřela s původní věřitelkou, jakožto úvěrující, smlouvu o úvěru dle § 2390 o. z. Tato smlouva je dle své povahy smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ. Proto se soud zabýval otázkou, zdali smlouva byla uzavřena platně z hlediska spotřebitelského práva. Smlouva se v daném případě řídí ustanovením § 86 ZoSÚ, které sice oproti bezprostředně předcházející úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb. změnilo textaci, původní věřitelku (jakožto poskytovatelku úvěru) však i nadále tížila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jakožto spotřebitelky, dostát platebním povinnostem za sjednaných podmínek. Tento závěr plyne jak z důvodové zprávy k ustanovení § 86 ZoSÚ, tak ze směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne datum, č. 2008 číslo, účinné od 21. 6. 2008 (v ČR transponované datum), která stanovuje limity euro-konformního výkladu závazného pro obecné soudy ČR, jakožto soudy členského státu EU (obdobně viz také odstavec 19 nálezu Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Původní věřitelku tedy tížila povinnost provést před poskytnutím spotřebitelského úvěru takovou činnost, jejímž výstupem by bylo zjištění, zda v tomto konkrétním případě žalovaná v postavení spotřebitelky bude schopna dostát svým smluvním finančním závazkům.

28. S ohledem na dikci věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ se soud dále zabýval tím, zdali je případnou neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru třeba zkoumat z moci úřední, nebo zdali se jedná o neplatnost zkoumanou pouze k námitce spotřebitele. Soud při těchto úvahách vycházel z judikaturou aprobovaného principu (viz nálezy Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11; ze dne datum, sp. zn. III. číslo a konečně ze dne datum, sp. zn. III. číslo), dle něhož je„ ...neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů...“. Pokud tedy věřitel, jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavře se spotřebitelem smlouvu, na jejímž základě spotřebiteli poskytne úvěr, aniž by dostál své zákonem stanovené povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý úvěr řádně splácet, je třeba na takovou smlouvu i za účinnosti ZoSÚ nahlížet jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 580 o. z., k čemuž je soud povinen dle § 588 o. z. přihlížet z úřední povinnosti. Tento závěr koresponduje jak se stanoviskem prezentovaným v odstavci 12 rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Co 47/2018 – 50 („ Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem, ze strany soudu...“), tak se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR začleněným do usnesení ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017, dle kterého není při posuzování neplatnosti spotřebitelské smlouvy rozhodující, zdali si dlužník zvýšenou ochranu zaslouží – tedy neplatnost smlouvy je nutno posuzovat mj. bez ohledu na procesní aktivitu dlužníka v soudním řízení.

29. Soud tedy uzavírá, že v daném případě zkoumal, zdali původní věřitelka posuzovala s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Zároveň se soud touto otázkou zabýval z úřední povinnosti, neboť případnou neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného prověření poměrů žalované hodnotí jako neplatnost absolutní.

30. V rozhodované věci žalobkyně ničeho tvrdila o tom, že původní věřitelka zkoumala reálné možnosti a schopnosti žalované dostát smluvním finančním závazkům plynoucím pro ni ze smlouvy. O procesu prověřování úvěruschopnosti žalované nebylo ničeho zjištěno ani z žádné z žalobkyní předložené a k důkazu soudem provedené listiny (přičemž jiné důkazy žalobkyně nenavrhovala). Toliko žalovanou podepsané prohlášení obsažené v adhezním formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru není pro závěr o splnění zákonných povinností původní věřitelkou dostatečné. Jak bylo opakovaně dovozeno také judikaturou vyšších soudů (např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), věřitel dostojí své povinnosti tím, že při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr vyjde z objektivně doložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů spotřebitele. Pouhá prohlášení spotřebitele (bez jakéhokoli relevantního podkladku) o jeho poměrech mohou být shledána dostatečnými pouze pro odmítnutí poskytnutí spotřebitelského úvěru, nikoli pro jeho vyhovění žádosti o úvěr. Odborná péče věřitele tak v sobě zahrnuje povinnost objektivně ověřit údaje uvedené spotřebitelem, přičemž pouhá absence negativních údajů o spotřebiteli v databázích dlužníků není sama o sobě dostatečně relevantní informací, na jejímž podkladě lze spotřebitelský úvěr poskytnout (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

31. Soud tedy na podkladě provedeného dokazování uzavírá, že smlouva ze dne datum nebyla dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 o. z., uzavřena platně, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že původní věřitelka posoudila s odbornou péčí schopnost žalované předmětný spotřebitelský úvěr za sjednaných podmínek splácet. Jde-li pak o samotnou úvěruschopnost žalované a proces jejího prověřování, důkazní břemeno nese žalobkyně, jakožto věřitelka (shodně viz závěry rozsudku ESD ve věci CA Consumer Finance, zn. C číslo). Neúčastí u jednání (s tím, že soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobkyně) se pak žalobkyně vzdala možnosti být o neunášení břemena tvrzení a důkazního břemena poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Neplatnost smlouvy je pak v souladu s citovaným § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 o. z. neplatností absolutní, která nastává přímo ze zákona, a tedy soud je povinen se takovouto neplatností zabývat z úřední povinnosti dle § 588 o. z.

32. Absolutní neplatnost pak způsobuje neplatnost právního jednání od samého počátku, tedy na absolutně neplatný právní úkon je nazíráno, jakoby nikdy nevznikl. S ohledem na uvedené pak účastníkům neplatného právního jednání nevznikají žádná práva ani povinnosti (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013), tedy původní věřitelce nevznikl (a na žalobkyni tedy nebyl ani postoupen, neboť nelze postoupit více práv, než postupitel sám má) nárok na úrok z prodlení odvozený ode dne smluvní splatnosti závazku k vrácení úvěru.

33. Plnění, která si smluvní strany mezi sebou poskytly právě na základě absolutně neplatného právního jednání, představují v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodná obohacení, která jsou si účastníci povinni vzájemně vydat. V řízení však nebylo prokázáno, že by původní věřitelka poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy jakékoli finanční prostředky. Jak smlouva, tak i obchodní podmínky obsahují toliko závazek původní věřitelky poskytnout žalované v hotovosti částku částka, z žádné listiny se však neplyne, že by k faktickému předání částky částka žalované došlo (a to ani prostřednictvím třetího subjektu). Nadto dle smlouvy lze úvěr v hotovosti předat žalované buď prostřednictvím poštovní poukázky, nebo oproti podpisu potvrzení o převzetí. Ani jeden ze smluvně zakotvených způsobů předání hotovostních finančních prostředků však nebyl žalobkyní tvrzen ani prokázán. V tomto kontextu se pak jeví jako pravděpodobná obrana žalované, která převzetí finanční hotovosti částka od původní věřitelky sporovala s odůvodněním, že vůči původní věřitelce má toliko jediný závazek z jiného právního důvodu, o němž již bylo pravomocně soudem rozhodnuto. S ohledem na procesní postoj žalované soud postupem dle § 120 odst. 2 o. s. ř. zajistil a k důkazu provedl návrh a rozsudek ze spisu vedeného Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. 16 C 9/2021, z nichž uzavřel, že žalovaná uznala svůj závazek vůči původní věřitelce plynoucí ze smlouvy o úvěru ze dne datum, číslo na jejímž základě žalovaná čerpala od původní věřitelky úvěr ve výši částka. Tato zjištění pak korespondují s tvrzeními žalované.

34. Pro úplnost soud dodává, že v řízení nebylo prokázáno, že se smlouva ze dne datum stala vůbec kdy účinnou, neboť v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by nastala alespoň jedna z podmínek, kterou byla účinnost smlouvy smluvně podmíněna.

35. Na podkladě výše uvedeného soud tedy shrnuje, že shledal žalobu (ve znění částečného zpětvzetí) v celém rozsahu nedůvodnou, a proto ji výrokem I zamítl.

36. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož se zcela úspěšná žalovaná v souvislosti s tímto řízením náhrady nákladů výslovně vzdala, soud žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Právo odvolání nepřísluší žalované, neboť se tohoto práva vzdala.