19 C 169/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Malou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení úroku v kapitalizované výši částka a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka, s úrokem v kapitalizované výši částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Dle žalobních tvrzení jistina pohledávky představuje v části částka žalovaným neuhrazenou zápůjčku (sjednanou a žalovanému poskytnutou v hotovosti ve výši částka) a v části částka žalovaným neuhrazený poplatek za hotovostní inkaso splátek (sjednaný ve výši částka), to vše dle smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba (dále také jen„ původní věřitelka“) a žalovaným. Žalobkyně dále požadovala úrok sjednaný ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do datum (v kapitalizované výši částka) a dále od datum do zaplacení; taktéž požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum (tj. ode dne marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do datum (v kapitalizované výši částka) a dále od datum do zaplacení. Pohledávka včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a do vyhlášení rozsudku zůstal zcela procesně pasivní. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně i její zástupce svou neúčast u jednání omluvili a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne datum uzavřel s původní věřitelkou smlouvu číslo označenou jako„ smlouva o půjčce“ (dále také jen„ smlouva“), jejíž součástí se staly Smluvní podmínky. Smluvní strany ujednaly, že smluvní vztahy plynoucí ze smlouvy se řídí českým právem. Na základě smlouvy původní věřitelka předala žalovanému v hotovosti částku částka, a to nejpozději v den podpisu (uzavření) smlouvy. Žalovaný se zavázal původní věřitelce tuto částku společně se sjednaným poplatkem ve výši částka (tvořeným v části částka poplatkem za administrativní činnost, v části částka kapitalizovaným úrokem ve výši 23,72 % ročně, v části částka poplatkem za žalovaným zvolené hotovostní inkaso splátek) vrátit v hotovosti prostřednictvím 58 pravidelných týdenních splátek, jejichž výše činila částka. Splatnost první splátky byla přímo ve smlouvě sjednána na sedmý kalendářní den od uzavření smlouvy (tj. datum), splatnost poslední splátky tedy nastala dne datum. Pohledávka za žalovaným plynoucí ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Před podáním návrhu žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovaného k úhradě nároků uplatněných v tomto řízení. Před poskytnutím finančních prostředků původní věřitelka na základě údajů poskytnutých žalovaným a ověřených listinami hodnotila poměry žalovaného, který v době uzavření smlouvy pracoval jako skladník v expedici u právnická osoba Optika s čistým příjmem částka měsíčně; bydlel s rodiči s náklady částka měsíčně, dále hradil částka měsíčně za domácnost a částka měsíčně za telefon. Žalovaný byl bezdětný.

4. Dále nebylo v řízení tvrzeno ani prokázáno, že smluvní strany hodlaly ve smlouvě či ve smluvních podmínkách projevit vzájemnou a souladnou vůli sjednat závazek žalovaného k zaplacení jakéhokoli jiného úroku za poskytnutí zápůjčky, než úroku sjednaného v kapitalizované výši částka a zahrnutého do sjednaného poplatku v celkové výši částka. Jde-li o úrok, účastníci v článku 1.2 sjednali, že v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy nebude jistina úročena. V článku 9.7 smluvních podmínek pak bylo ujednáno, že smlouva je uzavřena na dobu určitou (od podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky – tj. do datum). Pro případ prodlení žalovaného s jakoukoli úhradou dle smlouvy v okamžiku splatnosti poslední splátky se však účinnost smlouvy prodlužuje do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky.

5. V řízení dále nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na závazky plynoucí ze smlouvy čehokoli uhradil. Taktéž nebyla tvrzena ani prokázána jiná skutečnost, na jejímž základě by peněžité závazky žalovaného v jakémkoli rozsahu zanikly.

6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 1789 o. z. ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat.

10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

12. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

13. Podle věty první § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět.

14. Podle § 557 o. z. připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

15. Podle § 558 odst. 1 o. z. v právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jakž má v takovém styku pravidelně. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám.

16. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

17. Podle § 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 (dále jen„ ZoSÚ“), se pro účely tohoto zákona rozumí dle písm. a) citovaného ustanovení spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání; a dle písm. b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

18. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně je pro toto soudní řízení dána, neboť žalobkyně se dle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala právní nástupkyní původní věřitelky.

22. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav soud dále dospěl k závěru, že žalovaný, jakožto vydlužitel, uzavřel s původní věřitelkou, jakožto zapůjčitelkou, v písemné formě smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o. z. (ač je tato smlouva ve svém písemném vyhotovení označena jako„ smlouva o půjčce“). S ohledem na zjištěný skutkový stav (zejména pak zjištění o poskytnutí částky částka žalovanému v hotovosti původní věřitelkou) vznikl žalovanému z této smlouvy závazek k vrácení poskytnuté zápůjčky původní věřitelce dle § 2390 o. z. a mj. k úhradě částky částka představující poplatek za hotovostní inkaso dle § 1789 o. z. Žalovaný byl povinen závazky ze smlouvy plnit ve sjednaných 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši částka, a to od datum do datum (splatnost poslední splátky). Jelikož žalobkyně prokázala vznik smluvních závazků (ve výši přesahující žalobní žádání) a jejich splatnost, a zároveň nebylo prokázáno, že by do dne vyhlášení tohoto rozsudku žalovaný na jistinu pohledávky a poplatků plynoucích ze smlouvy čehokoli uhradil, případně že by tyto závazky zanikly na základě jiných skutečností, soud dospěl k závěru, že povinnost žalovaného k úhradě jistiny a sjednaných poplatků nadále trvá, a to nejméně v žalobkyní uplatněném rozsahu částka na jistině a částka na poplatku za hotovostní inkaso splátek.

23. Smlouva o zápůjčce pak byla uzavřena platně také z hlediska spotřebitelského práva, neboť původní věřitelka před poskytnutím zápůjčky v souladu s citovaným § 9 odst. 1 ZoSÚ s odbornou péčí posoudila úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu k této konkrétní zápůjčce, a v souladu s informacemi o poměrech žalovaného vyhodnotila schopnost žalovaného předmětnou zápůjčku za sjednaných podmínek splácet.

24. Jak již bylo shora odůvodněno, v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na jistinu zápůjčky specifikované pod bodem 22 rozsudku čehokoli uhradil, případně že by tato pohledávka zanikla jiným způsobem. Proto se žalovaný dle § 1968 o. z. dostal do prodlení s úhradou poskytnuté zápůjčky splatné nejpozději dne datum. Původní věřitelce proto ode dne následujícího, tj. od datum, vznikl dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, který byl na žalobkyni postoupen. Proto soud shledal žalobu důvodnou (výrok I) také v rozsahu úroku z prodlení v sazbě 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum v kapitalizované výši částka a dále od datum do zaplacení.

25. Jde-li o žalobou uplatněný úrok v kapitalizované výši částka a smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, soud žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II), neboť žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že vůle žalovaného a původní věřitelky, jakožto smluvních stran smlouvy, směřovala ke vzniku závazku žalovaného zaplatit na základě smlouvy o zápůjčce jakýkoli úrok přesahující částku částka (odpovídající pevně sjednanému úroku). Účastníci smlouvy předně sjednali na straně 1 smlouvy závazek žalovaného zaplatit původní věřitelce úrok stanovený pevnou částkou částka. Ve smluvních podmínkách smluvní strany sjednaly, že zápůjčka je úročena pevnou úrokovou sazbou (článek 1.1) stanovenou pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 23,72 % ročně (článek 1.2). Sjednanou dobu trvání smlouvy pak smluvní strany dle věty první článku 9.7 smluvních podmínek rozuměly dobu určitou s tím, že účinnost smlouvy počíná ode dne podpisu smlouvy (tj. od datum) do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky (tj. do datum). Ve větě druhé článku 9.7 smluvních podmínek smluvní strany zároveň ujednaly pro případ jakéhokoli prodlení žalovaného trvajícího ke dni splatnosti poslední splátky (tj. ke dni datum), stejně jako pro případ prodlení žalovaného s úhradou poslední sjednané splátky, prodloužení účinnosti smlouvy, a to výslovně„ do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky“. V článku 1.2 smluvních podmínek smluvní strany pro případ prodloužení doby trvání smlouvy dle věty druhé článku 20 smluvních podmínek ujednaly, že„ v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy nebude jistina úročena“.

26. Jelikož byla smlouva o půjčce uzavřena písemně, je dle § 556 odst. 1 o. z. nezbytné její obsah vykládat jak podle jazykového vyjádření, tak podle úmyslu jednajících. Jazykový výklad článku 1.2 smluvních podmínek ve spojení se stranou 1 smlouvy svědčí pro vůli smluvních stran limitovat úročení půjčených finančních prostředků, a to v časovém úseku ve smlouvě označeném jako„ původně sjednána doba trvání smlouvy“. Jazykovým výkladem ve spojení s výkladem systematickým a logickým aplikovaným na jednotlivá smluvní ujednání (zejména pak větu první článku 9.7 smluvních podmínek ve spojení s první stranou smlouvy) lze dospět k závěru, že smlouva byla sjednána na dobu od datum do datum, a pro takto sjednanou délku trvání smlouvy byl smluvními stranami dohodnut pevný úrok v částce částka. Ujednání smluvních stran o prodloužení délky trvání smlouvy obsažené ve větě druhé článku 9.7 smluvních podmínek je pak i přes kontext ostatních smluvních ujednání nejednoznačné, neboť po provedeném dokazování nelze učinit jednoznačný závěr o vůli smluvních stran ve vztahu k trvání smlouvy (její účinnosti) pro případ prodlení žalovaného. Slovní spojení„ prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky“ uvedené v článku 9.7 smluvních podmínek v souvislosti s prodlením žalovaného (a s ohledem na adhezní charakter smlouvy zcela jistě prvotně užité a formulované původní věřitelkou), je pak vnitřně rozporné, neboť existence prodlení žalovaného vylučuje řádnou úhradu jeho závazků. Žalobkyně však žádné další skutečnosti ohledně vůle smluvních stran vztahující se k prolongaci trvání smlouvy a na ni navazujícímu úročení poskytnuté zápůjčky netvrdila, ani nenavrhla důkazy k prokázání takových skutečností. Na smlouvu o zápůjčce je pak dle jejího charakteru nezbytné nahlížet jako na smlouvu spotřebitelskou, v níž ve smyslu § 419 o. z. žalovaný vystupuje v postavení spotřebitele. Proto soud za popsané situace aplikoval v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. ve spojení s § 558 odst. 1 o. z. výklad smlouvy a smluvních podmínek příznivější pro žalovaného jakožto spotřebitele, tedy jazykově přípustný výklad, dle kterého smluvní strany hodlaly sjednat pevný úrok za poskytnutí zápůjčky za dobu od poskytnutí půjčky do datum ve výši částka s tím, že pro případ prodloužení trvání smlouvy po uvedeném datu z důvodu prodlení žalovaného nebude nesplacená část jistiny dále jakkoli úročena.

27. V intencích uvedeného soud shledal žalobu důvodnou co do částky částka s úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a v tomto rozsahu jí vyhověl (výrok I) s tím, že žalovaný je povinen tyto nároky zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylé části odpovídající úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

28. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 16,64 % (úspěch žalobkyně 58,32 % (vyjádřený částkou částka) po odečtení jejího neúspěchu 41,68 % (vyjádřeného částkou částka) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015)). Náklady řízení, které vznikly žalobkyni, sestávají ze zaplaceného soudního poplatky ve výši částka, odměny advokáta dle § 137 odst. 2 a § 151 odst. 2 o. s. ř. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“); návrh ve věci samé a výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v sazbě částka za jeden úkon dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu (tj. v souhrnu částka) a náhrady hotových výdajů za výše uvedené tři úkony právní služby v sazbě částka za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (tj. v souhrnu částka). Dále soud dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni náhradu za 21% daň z přidané hodnoty (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši částka, neboť zástupce žalobkyně ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkové náklady řízení na straně žalobkyně činí tedy částka, z nich soud žalobkyni přiznal 16,64 %, tj. částka (výrok III). Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

29. Použití ustanovení § 14b advokátního tarifu je pak odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částka) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.