19 C 21/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Malou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení [částka] s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne [datum] (dále také jen„ žaloba“) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn zejména tím, že společnost [právnická osoba], jakožto původní věřitelka (dále také jen„ původní věřitelka“), uzavřela dne [datum] s žalovaným, jakožto dlužníkem, smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na základě smlouvy původní věřitelka poskytla žalovanému v den podpisu smlouvy hotovostní finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky se sjednaným úrokem ve výši 23,72 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy v kapitalizované výši [částka], odměnou za administrativní činnost ve výši [částka], poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a poplatkem za životní pojištění vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši [částka], a to v hotovosti. Žalovaný svůj smluvní závazek neměl splnit řádně a včas. Celou dlužnou částku měl pak žalovaný dle smluvních ujednání uhradit nejpozději do [datum]. Dále dle žalobních tvrzení vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně v souladu s článkem 1.2 smluvních podmínek právo na úrok ve výši 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny ([částka]) ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, tj. od [datum] do zaplacení, a na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z celkové dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty jdoucí od splatnosti poslední sjednané splátky, tj. od [datum], do zaplacení. Dle žalobkyně tedy žalovaný nadále z předmětné smlouvy dluží [částka] na neuhrazené jistině poskytnutých finančních prostředků, [částka] na poplatku za hotovostní inkaso splátek a [částka] na poplatku za životní pojištění. Dále žalobkyně z titulu smlouvy požadovala po žalovaném zaplacení úroků ve sjednané výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] a dále od [datum] do zaplacení; úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] a dále od [datum] do zaplacení. Žalobou uplatněný nárok ze smlouvy byl postoupen původní věřitelkou na žalobkyni. Změna na straně věřitelky byla žalovanému oznámena, taktéž byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k dobrovolnému plnění. Před poskytnutím finančních prostředků byla schopnost žalovaného splácet závazky ze smlouvy odborně posouzena původní věřitelkou, a to na základě údajů uvedených a doložených žalovaným o svých osobních a majetkových poměrech v rámci žádosti o zápůjčku a při zohlednění výše žádané zápůjčky.

2. Žalovaný písemným podáním ze dne [datum] uvedl, že nárok neuznává, neboť již uplynula tříletá promlčecí lhůta. K tomuto u soudního jednání konaného dne [datum] doplnil, že od splatnosti nároku uplynulo více jak tři roky, proto navrhl zamítnutí žaloby.

3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně i její zástupce svou neúčast u jednání omluvili.

4. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný je občanem Slovenské republiky a v této zemi má také evidován trvalý pobyt. Zároveň bylo zjištěno, že žalovaný dlouhodobě pobývá v české republice, kde má i adresu pro doručování. Proto soud zkoumal, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost k rozhodování věci, a hmotné právo které země je právem rozhodným. S ohledem na skutečnost, že předmětem sporu je finanční závazek plynoucí ze smlouvy o zápůjčce, který vznikl na základě smluvního vztahu mezi původní věřitelkou (jakožto podnikatelkou) a žalovaným (jakožto spotřebitelem), soud dospěl k závěru, že dle čl. 18 odst. 2 ve spojení s čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) ze dne [datum], [číslo] 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je založena jeho mezinárodní příslušnost, neboť žalovaný má v České republice bydliště. Jelikož se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu (a zároveň v České republice má žalovaný bydliště a původní věřitelka zde provozovala svoji podnikatelskou činnost), je dle čl. 6 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a rady ([příjmení]) ze dne [datum], [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), rozhodováno podle hmotného práva České republiky.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěné následující skutečnosti: Z písemné Smlouvy o zápůjčce [číslo] (shodně s výše uvedeným dále jen„ smlouva“), datované ke dni [datum], bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] (shodně s výše uvedeným dále jen„ původní věřitelka“), a žalovaný v postavení zákazníka smlouvu uvedeného dne podepsali (a tím ji uzavřeli). S ohledem na smluvní vůli stran se součástí smlouvy staly také smluvní podmínky. Původní věřitelka se smlouvou zejména zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal původní věřitelce tuto částku společně se sjednaným poplatkem ve výši [částka] (tvořeným úrokem ve výši [částka], poplatkem za administrativní činnost ve výši [částka] a při volbě zákazníka poplatkem za hotovostní režim splácení ve výši [částka]) a s poplatkem za pojištění Credit Life ve výši [částka] vrátit v hotovosti prostřednictvím 58 pravidelných týdenních splátek ve výši [částka]. Splatnost první splátky byla přímo ve smlouvě sjednána na 7. kalendářní den od uzavření smlouvy (tj. [datum]), splatnost poslední splátky tak nastala [datum]. Ve smlouvě žalovaný zvolil hotovostní režim splátek. Žalovaný podpisem smlouvy prohlásil, že celou částku [částka] převzal od původní věřitelky v hotovosti.

6. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný dne [datum] požádal původní věřitelku o finanční prostředky ve výši [částka]. Pro účely posouzení své úvěruschopnosti předložil žalovaný tyto listiny: občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní/ubytovací smlouva, doklad SIPO. Ke své osobě žalovaný uvedl, že žije v podnájmu v bytě s náklady [částka] měsíčně za nájemné/inkaso, dále hradí [částka] měsíčně za další nespecifikované výdaje domácnosti a částkou [částka] hradí výdaje za telefon. Žalovaný byl zaměstnán s příjmem [částka] měsíčně. Žalovaný také uvedl, že není majitelem vozidla, nehradí půjčky ani úvěry; má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti (nar. 2012). Ke způsobu plnění vyživovací povinnosti však žalovaný ničeho neuvedl, taktéž k tomuto nebyla doložena žádná listina.

7. Z písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (dále jen„ smlouva o postoupení“) ve spojení s částí přílohy [číslo] k této smlouvě (stránka [číslo]) soud zjistil, že původní věřitelka, v postavení postupitelky, a žalobkyně, v postavení postupníka, smlouvu o postoupení uvedeného dne podepsaly, a tímto ji uzavřely (když z výpisu z obchodního rejstříku k osobě původní věřitelky je zřejmé, že za ni jednala oprávněná osoba). Soud z listinných důkazů citovaných v tomto odstavci rozsudku dále zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena původní věřitelkou na žalobkyni. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni informován ze strany původní věřitelky. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě žalobou uplatněných částek, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávky.

8. Z výzvy k plnění ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného ke splnění v řízení uplatněných nároků, přičemž výzva k úhradě byla dne [datum] odeslána do dispozice žalovaného.

9. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne [datum] uzavřel s původní věřitelkou smlouvu [číslo] o obsahu uvedeném v bodě 5 odůvodnění rozsudku. Na základě smlouvy původní věřitelka předala žalovanému v hotovosti částku [částka], a to nejpozději v den podpisu smlouvy. Závazky plynoucí ze smlouvy byl žalovaný povinen uhradit původní věřitelce prostřednictvím 58 týdenních splátek počínaje od [datum] do [datum]. Pohledávka za žalovaným byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě závazků, které jsou předmětem tohoto řízení. Před poskytnutím finančních prostředků žalovanému původní věřitelka zkoumala na podkladě osobních a majetkových poměrů žalovaného jeho schopnost závazky plynoucí ze smlouvy plnit. V době uzavření smlouvy žalovaný sdělil, že jeho příjmy tvoří mzda ve výši [částka], měsíční výdaje činí [částka] za nájemné/inkaso, [částka] blíže nespecifikované výdaje domácnosti a [částka] výdaje na telefon. Dále sdělil, že žije v podnájmu a má jednu vyživovací povinnost k dítěti narozenému v roce 2012. Žalovaným uvedené údaje původní věřitelka ověřila toliko občanským průkazem žalované, nájemní/ubytovací smlouvou a doklady týkajícími se pracovního poměru vč. mzdy. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na základě smlouvy čehokoli plnil, ani že by čehokoli uhradil na finanční prostředky čerpané od původní věřitelky. Taktéž nebyla tvrzena ani prokázána jiná skutečnost, na jejímž základě by peněžitý závazek žalované zanikl byť v částečném rozsahu.

10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

15. Podle § 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ ZoSÚ“), se pro účely tohoto zákona rozumí dle písm. a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, dle písm. b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

16. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § [číslo] odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

22. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

23. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odstavce 2 téhož ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

24. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

25. Podle § 629 o. z. odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

26. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně je pro toto soudní řízení dána, neboť žalobkyně se dle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala právní nástupkyní původní věřitelky.

27. Soud dále dospěl k závěru, že smlouva [číslo] uzavřená dne [datum] mezi původní věřitelkou a žalovaným je dle svého obsahu smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o. z. a dle své povahy je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014. Proto se soud zabýval otázkou, zdali smlouva o zápůjčce byla z hlediska spotřebitelského práva uzavřena platně. Dle shora citovaného § 9 odst. 1 ZoSÚ. tížila původní věřitelku povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet zápůjčku ve výši [částka] Touto povinností je třeba rozumět takovou činnost původní věřitelky, jejímž výstupem je zjištění, zda v tomto konkrétním případě žalovaná v postavení spotřebitele bude schopen dostát svým smluvním finančním závazkům. Odbornou péčí lze pak v souladu s § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném od 28. 12. 2015, chápat jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti Na podkladě uvedeného je třeba posuzování schopnosti žalovaného splácet dohodnuté splátky zápůjčky (obecně spotřebitelského úvěru) provádět nejen v rovině příjmů a výdajů samotné žalovaného, ale také v širších souvislostech ve vztahu k osobním a celkovým majetkovým poměrům žalovaného. Jak bylo opakovaně dovozeno také judikaturou vyšších soudů (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), věřitel dostojí své povinnosti tím, že při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr vyjde z objektivně doložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů spotřebitele. Pouhá prohlášení spotřebitele (bez jakéhokoli relevantního podkladku) o jeho poměrech mohou být shledána dostatečnými pouze pro odmítnutí poskytnutí spotřebitelského úvěru, nikoli pro vyhovění jeho žádosti o úvěr. Odborná péče věřitele tak v sobě zahrnuje povinnost objektivně ověřit údaje uvedené spotřebitelem, přičemž ani pouhá absence negativních údajů o spotřebiteli v databázích dlužníků není sama o sobě dostatečně relevantní informací, na jejímž podkladě lze spotřebitelský úvěr poskytnout (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

28. V rozhodované věci soud z žalobkyní předložené karty zákazníka zjistil, že v rozhodné době (tj. před poskytnutím zápůjčky ve výši [částka]) byl žalovaný zaměstnán s příjmem [částka] měsíčně, což žalobkyně ověřila výplatními páskami a pracovní smlouvou. Jde-li však o v zákaznické kartě uvedené výdaje žalovaného (označené jako„ výdaje domácnosti“ ve výši [částka] měsíčně), z provedeného dokazování nebylo zjištěno, o jaké konkrétní výdaje se jedná. Ač žalovaný uvedl, že má jednu vyživovací povinnost, původní věřitelka jakkoli dále tuto skutečnost, ani poměry žalovaným vyživované osoby, nezkoumala (byť tyto byly zajisté určující také pro životní úroveň žalovaného, jakožto výživou povinné osoby). K výdajové stránce žalovaného a k jejich verifikaci před poskytnutím zápůjčky pak žalobkyně ani ničeho bližšího netvrdila, a vyjma zákaznické karty k prokázání těchto skutečností nenavrhla žádné další důkazy. Ze zákaznické karty pak nebylo ani zjištěno, že by původní věřitelka žalovaným uvedené informace týkající se jeho výdajové stránky jakkoli dále ověřovala (s výjimkou nákladů na bydlení plynoucích z nájemní/ubytovací smlouvy), v důsledku čehož však nebylo možno učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žalovaného, jakožto spotřebitele žádající o zápůjčku.

29. Soud tedy uzavírá, že smlouva o zápůjčce [číslo] nebyla dle § 9 odst. 1 ZoSÚ uzavřena platně, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že původní věřitelka před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného předmětnou zápůjčku za sjednaných podmínek splácet (z důvodu absence kvantitativně i kvalitativně dostatečných informací o poměrech žalovaného nebylo možno odborně posoudit schopnost žalovaného zápůjčku splácet). Jde-li pak o samotnou úvěruschopnost žalovaného a proces jejího prověřování, důkazní břemeno nese žalobkyně, jakožto věřitelka (shodně viz závěry rozsudku ESD ve věci CA Consumer Finance, zn. C [číslo]). Neúčastí u jednání (s tím, že soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce) se pak žalobkyně vzdala možnosti být o neunášení břemena tvrzení a důkazního břemena poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

30. Neplatnost smlouvy je pak v souladu s citovaným § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatností absolutní, která nastává přímo ze zákona, a tedy soud je povinen se takovouto neplatností zabývat z úřední povinnosti. Absolutní neplatnost přitom způsobuje neplatnost právního jednání od samého počátku, tedy na absolutně neplatné právní jednání je nazíráno, jakoby nikdy nevzniklo. S ohledem na uvedené pak účastníkům neplatného právního jednání nevznikají žádná práva ani povinnosti (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013), tedy původní věřitelce mj. nevznikl nárok na poplatky (ve výši [částka] a [částka]), smluvní úrok (požadovaný v kapitalizované výši [částka] a ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení) a úrok z prodlení odvozený ode dne smluvní splatnosti závazku k vrácení zápůjčky (požadovaný v kapitalizované výši [částka] a ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum]), to vše obsažené ve smlouvě o zápůjčce.

31. Plnění, která si smluvní strany mezi sebou poskytly právě na základě absolutně neplatného právního jednání, představují v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodná obohacení, která jsou si účastníci povinni vzájemně vydat. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce finanční hotovost ve výši [částka]. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný z titulu absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce čehokoli uhradil. Proto se soud dále zabýval nárokem ve výši [částka], který na straně žalovaného představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. (s tím, že v tomto rozsahu bylo žalobní žádání nižší, než částka původní věřitelkou žalovanému poskytnutá).

32. Žalovaný v řízení namítl promlčení nároku. Jelikož původní věřitelka již v době poskytnutí částky [částka] žalovanému nejméně měla a mohla vědět, že spotřebitelská smlouvy (smlouva o zápůjčce uzavřená dne [datum] mezi původní věřitelkou a žalovaným) je absolutně neplatná pro porušení povinností právě ze strany původní věřitelky, nejméně mohla a měla od téhož okamžiku vědět, že se žalovaný převzetím hotovostních finančních prostředků bezdůvodně obohatil na úkor původní věřitelky. Ode dne [datum] byly tedy kumulativně splněny podmínky § 621 o. z. pro počátek běhu promlčecí lhůty – za zjištěného skutkového stavu tedy promlčecí lhůta tedy počala běžet den následující po poskytnutí hotovosti, tj. [datum], kdy právo plynoucí z bezdůvodného obohacení mohlo být poprvé uplatněno u soudu. Promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. plynula do [datum]. Žaloba pak byla u soudu podána [datum] (tj. více jak dva roky po uplynutí promlčecí lhůty). Jelikož žalovaný v souladu s § 610 odst. 1 o. z. řádně uplatnil námitku promlčení, a zároveň soud tuto námitku s ohledem na uvedené shledal důvodnou, žalobu v celém rozsahu výrokem I. zamítl, neboť promlčenému nároku nelze poskytnout soudní ochranu.

33. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci zcela úspěšný žalovaný se práva náhrady nákladů řízení vzdal.