19 C 223/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. jméno příjmení, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím I.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II.) Žaloba se zamítá v části o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum. III.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. jméno příjmení, Ph.D. 1.) Předmětem řízení je spor o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Dle žalobních tvrzení jistina pohledávky představuje žalovaným neuhrazenou zápůjčku, která mu byla poskytnuta právnická osoba příjmení p.l.c., na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne datum. Pohledávka včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena. 2.) Soud se nejprve zabýval otázkou pravomocí českého soudu k rozhodnutí. Žalobkyně je právnickou osobou mající sídlo na území Kyperské republiky, tj. v členském státu Evropské unie. Žalovaný je občanem České republiky (rovněž členského státu Evropské unie), na jejímž území má bydliště. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů k projednání a rozhodnutí sporu o spotřebitelskou zápůjčku pak vyplývá z článku 17 odstavce 1 písm. b) a článku 18 odstavec 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I. bis), podle něhož jedná-li se o půjčku, smluvní partner, může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Poněvadž žalovaný má bydliště na území České republiky, jsou k projednání sporné věci příslušné (pravomocné) české soudy. Vztahy mezi účastníky se dle článku 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (příjmení) číslo ze dne datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), řídí českým hmotným právem (nadto žalobkyně vstoupila jakožto postupník do veškerých práv souvisejících s postoupenou pohledávkou, která se s ohledem na smluvní základ řídi taktéž českým právem). 3.) Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal pasivní. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 10. 2020, č. j. 19 C 223/2020-21, byl žalovaný vyzván k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené sedmidenní lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Společně s citovaným usnesením byla žalovanému prostřednictvím poštovních služeb doručována také žaloba ve znění opravy a výzva k vyjádření k žalobě. Doručovatel České pošty, s. p., učinil pokus o doručení předmětné zásilky přímo žalovanému dne datum, žalovaný však nebyl zastižen a proto téhož dne byla v místě trvalého pobytu žalovaného (neboť jiná adresa pro doručování nebyla u žalovaného zjištěna) zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zároveň byla zásilka uložena na příslušné pobočce České pošty, s. p. Žalovaný na výzvu České pošty, s. p., nereagoval a zásilku si nevyzvedl. Proto se předmětná zásilka považuje dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) za doručenou dne datum, tj. 10. dnem od datum, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí (při zohlednění skutečnosti, že desátý den připadl na neděli). Usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 10. 2020, č. j. 19 C 223/2020-21 bylo tedy žalovanému doručeno dne datum, lhůta pro vyjádření plynula do datum včetně. Žalovaný na výzvu soudu nijak nereagoval. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení přímo v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Soud tedy za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl věc bez nařízení jednání. 4.) Na základě obsahu spisu a žalobkyní doložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne datum uzavřel se právnická osoba původní věřitelka, p. l. c. (dále také jen„ původní věřitelka“), smlouvu označenou„ smlouva o zápůjčce a příkaz k úhradě“ (dále také jen„ smlouva“), na základě které původní věřitelka předala žalovanému v hotovosti částku částka, a to nejpozději v den podpisu (uzavření) smlouvy. Žalovaný byl k úhradě částky (poskytnuté jako zápůjčky) vyzván v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, odeslaného na adresu žalovaného dne datum. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by původní věřitelka před poskytnutím zápůjčky žalovanému jakkoli zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku za sjednaných podmínek splácet. V řízení taktéž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný čehokoli zaplatil na jistinu poskytnuté zápůjčky. Taktéž nebyla tvrzena ani prokázána jiná skutečnost, na jejímž základě by peněžitý závazek žalovaného plynoucí ze smlouvy byť v dílčím rozsahu zanikl. Pohledávka za žalovaným plynoucí ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni. Před podáním návrhu žalobkyně prostřednictvím zástupkyně vyzvala žalovaného k úhradě nároků uplatněných v tomto řízení. 5.) Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6.) Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7.) Podle § číslo o. z přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8.) Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 9.) Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. 10.) Podle § 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ ZoSÚ“), se pro účely tohoto zákona rozumí dle písm. a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, dle písm. b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 11.) Podle § 2 písm. e) ZoSÚ tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než částka nebo vyšší než částka; částka částka se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru částka, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období, 12.) Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13.) Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14.) Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15.) Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16.) Podle § číslo odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17.) Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18.) Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19.) Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně je pro toto soudní řízení dána, neboť žalobkyně se dle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala právní nástupkyní původní věřitelky, právnická osoba příjmení, p. l. c. 20.) Soud dále dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce (§ 2390 o. z.) ze dne datum uzavřená mezi původní věřitelkou a žalovaným je dle své povahy smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014. Proto se soud zabýval otázkou, zdali smlouva o zápůjčce byla z hlediska spotřebitelského práva uzavřena platně. Dle shora citovaného § 9 odst. 1 ZoSÚ. tížila původní věřitelku povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet zápůjčku ve výši částka (s tím, že ZoSÚ dopadá mj. na spotřebitelské úvěry poskytnuté ve výši od částka do částka). Touto povinností je třeba rozumět takovou činnost původní věřitelky, jejímž výstupem je zjištění, zda v tomto konkrétním případě žalovaný v postavení spotřebitele bude schopen dostát svým smluvním finančním závazkům. Odbornou péčí lze pak v souladu s § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 27. 12. 2015, chápat jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Na podkladě uvedeného je třeba posuzování schopnosti žalovaného splácet dohodnuté splátky zápůjčky (obecně spotřebitelského úvěru) provádět nejen v rovině příjmů a výdajů samotného žalovaného, ale také v širších souvislostech ve vztahu k osobním a celkovým majetkovým poměrům žalovaného. Jak bylo opakovaně dovozeno také judikaturou vyšších soudů (např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), věřitel dostojí své povinnosti tím, že při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr vyjde z objektivně doložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů spotřebitele. Pouhá prohlášení spotřebitele (bez jakéhokoli relevantního podkladku) o jeho poměrech mohou být shledána dostatečnými pouze pro odmítnutí poskytnutí spotřebitelského úvěru, nikoli pro vyhovění jeho žádosti o úvěr. Odborná péče věřitele tak v sobě zahrnuje povinnost objektivně ověřit údaje uvedené spotřebitelem, přičemž ani pouhá absence negativních údajů o spotřebiteli v databázích dlužníků není sama o sobě dostatečně relevantní informací, na jejímž podkladě lze spotřebitelský úvěr poskytnout (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 21.) V rozhodované věci žalobkyně netvrdila ničeho o tom, že by původní věřitelka před tím, než žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši částka, jakkoli zkoumala reálné možnosti a schopnosti žalovaného dostát smluvním finančním závazkům plynoucím pro něj ze smlouvy o zápůjčce následně uzavřené dne datum. Taktéž z žádného z žalobkyní předložené a k důkazu soudem provedené listiny (přičemž jiné důkazy žalobkyně nenavrhovala) nebyly zjištěny jakékoli relevantní skutečnosti o procesu prověřování úvěruschopnosti žalovaného ze strany původní věřitelky. Soud tedy na podkladě provedeného dokazování uzavírá, že smlouva o zápůjčce ze dne datum nebyla dle § 9 odst. 1 ZoSÚ, uzavřena platně, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že původní věřitelka před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného předmětnou zápůjčku za sjednaných podmínek splácet. Jde-li pak o samotnou úvěruschopnost žalovaného a proces jejího prověřování, důkazní břemeno nese žalobkyně, jakožto věřitelka (shodně viz závěry rozsudku ESD ve věci CA Consumer Finance, zn. C číslo). Souhlasem s rozhodnutím bez jednání (s tím, že soud rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř.) se pak žalobkyně vzdala možnosti být o neunášení břemena tvrzení a důkazního břemena poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Neplatnost smlouvy je pak v souladu s citovaným § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatností absolutní, která nastává přímo ze zákona, a tedy soud je povinen se takovouto neplatností zabývat z úřední povinnosti. Absolutní neplatnost pak způsobuje neplatnost právního jednání od samého počátku, tedy na absolutně neplatné právní jednání je nazíráno, jakoby nikdy nevzniklo. S ohledem na uvedené pak účastníkům neplatného právního jednání nevznikají žádná práva ani povinnosti (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013). Původní věřitelce tedy nevznikl nárok na úrok z prodlení odvozený od smluvní splatnosti závazku. 22.) Plnění, která si smluvní strany mezi sebou poskytly právě na základě absolutně neplatného právního jednání, představují v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodná obohacení, která jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne datum finanční hotovost ve výši částka. Z provedeného dokazování jakož i z žalobních tvrzení plyne, že žalovaný z titulu absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce doposud ničeho neuhradil. Proto soud shledal žalobu důvodnou co do částky částka, která na straně žalovaného představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. (přičemž tento nárok byl na žalobkyni postoupen). 23.) Jelikož se žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. dostal s úhradou částky částka do prodlení, svědčí žalobkyni nárok na zaplacení (a žalovaného tak tíží odpovídající povinnost k úhradě) úroku z prodlení. Protože žalobkyně neprokázala, že by k úhradě této částky vyzvala žalovaného dříve, než doručením oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (v němž byl žalovaný zároveň vyzván také k úhradě dlužné částky), vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně (který však žalobkyně požadovala toliko ve výši 8,05 % ročně) z částky částka od datum do zaplacení, a to v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jde-li pak o datum splatnosti, soud z poštovního podacího archu zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě bylo prostřednictvím poštovních služeb na adresu žalovaného odesláno v pátek. datum. Jelikož nebylo o doručení zásilky obsahující výzvu k úhradě ničeho tvrzeno ani prokázáno, soud aplikoval domněnku dojití dle § 573 o. z. Zásilka obsahující oznámení o postoupení s výzvou k úhradě se tedy považuje za doručenou třetí pracovní den ode dne odeslání, tj. ve středu datum. Splatnost nároku pak nastala následující den po doručení výzvy, tj. datum. Proto se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky částka ode dne datum. Co do zbytku uplatněného úroku z prodlení soud žalobu zamítl (tj. v rozsahu úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum - výrok II). 24.) Na podkladě výše uvedeného soud tedy shrnuje, že shledal žalobu důvodnou v rozsahu částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok I), přičemž to vše je žalovaný dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbylé části konkretizované ve výroku II. soud žalobu zamítl. 25.) O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 62,14 % (úspěch žalobkyně 81,07 % (vyjádřený částkou částka) po odečtení jejího neúspěchu 18,93 % (vyjádřeného částkou částka) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015)). Náklady řízení, které vznikly žalobkyni, sestávají ze zaplaceného soudního poplatky ve výši částka, odměny advokáta dle § 137 odst. 2 a § 151 odst. 2 o. s. ř. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“); návrh ve věci samé a výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v sazbě částka za jeden úkon dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu (tj. v souhrnu částka) a náhrady hotových výdajů za výše uvedené tři úkony právní služby v sazbě částka za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (tj. v souhrnu částka). Dále soud dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni náhradu za 21% daň z přidané hodnoty (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši částka, neboť zástupkyně žalobkyně ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty. Celkové náklady řízení na straně žalobkyně činí tedy částka, z nich soud žalobkyni přiznal 62,14 %, tj. částka (výrok III). Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 26.) Použití ustanovení § 14b advokátního tarifu je pak odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částka) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.