19 C 228/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. jméno příjmení , LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši [částka], úroku v kapitalizované výši [částka] a úroku ve výši 20,11 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] a ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem v kapitalizované výši [částka] a ve výši 20,11 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Dle žalobních tvrzení jistina pohledávky představuje v části [částka] žalovaným neuhrazenou zápůjčku (sjednanou a žalovanému poskytnutou v hotovosti ve výši [částka]) a v části [částka] žalovaným neuhrazený souhrnný poplatek (sjednaný ve výši [částka] a tvořený v části [částka] kapitalizovaným úrokem ve výši 20,11 % ročně za sjednanou dobu trvání smlouvy, v části [částka] odměnou za administrativní zpracování zápůjčky a v části [částka] náklady za hotovostní inkaso splátek), to vše dle smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] (dále také jen„ původní věřitelka“), a žalovaným. Pohledávka včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal pasivní. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 10. 2020, č. j. 19 C 228/2020-19, byl žalovaný vyzván k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené sedmidenní lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Společně s citovaným usnesením byla žalovanému prostřednictvím poštovních služeb doručována také žaloba a výzva k vyjádření k žalobě. Zásilka obsahující citované usnesení, žalobu a výzvu k vyjádření byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne [datum], sedmidenní lhůta pro vyjádření plynula do [datum] včetně (při zohlednění skutečnosti, že poslední den lhůty připadl na víkend). Žalovaný na výzvu soudu nijak nereagoval. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání přímo v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Soud tedy za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl věc bez nařízení jednání.

3. Na základě obsahu spisu a žalobkyní doložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne [datum] uzavřel s původní věřitelkou smlouvu [číslo] označenou jako„ smlouva o zápůjčce“ (dále také jen„ smlouva“), jejíž součástí se staly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce (dále také jen„ smluvní podmínky“). Na základě smlouvy původní věřitelka předala žalovanému v hotovosti částku [částka], a to nejpozději v den podpisu (uzavření) smlouvy. Žalovaný se zavázal původní věřitelce tuto částku společně se sjednaným poplatkem ve výši [částka] vrátit v hotovosti prostřednictvím 45 pravidelných týdenních splátek, jejichž výše činila [částka] pro první až předposlední splátku a ve výši [částka] pro poslední splátku. Splatnost první splátky byla přímo ve smlouvě sjednána na sedmý kalendářní den od uzavření smlouvy, splatnost poslední splátky tedy nastala dne [datum]. Sjednaný poplatek v souhrnné výši [částka] byl tvořen v části [částka] kapitalizovaným úrokem ve výši 20,11 % ročně za dobu trvání smlouvy (dle článku 1 ve spojení s článkem 4 a článkem 20 smluvních podmínek byl úrok sjednán jako pevný pro celou dobu trvání smlouvy s tím, že účinnost smlouvy počíná ode dne podpisu smlouvy - tj. od [datum], do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky - tj. do [datum]; zároveň ve větě druhé článku 20 smluvních podmínek smluvní strany ujednaly pro případ jakéhokoli prodlení žalovaného trvajícího ke dni splatnosti poslední splátky, stejně jako pro případ prodlení žalovaného s úhradou poslední sjednané splátky, prodloužení účinnosti smlouvy, a to výslovně„ do doby uhrazení celkové dlužné částky“); v části [částka] poplatkem za administrativní činnost a v části [částka] poplatkem za žalovaným zvolené hotovostní inkaso splátek. Pohledávka za žalovaným plynoucí ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni. Před podáním návrhu žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovaného k úhradě nároků uplatněných v tomto řízení. Původní věřitelka před poskytnutím finanční hotovosti zkoumala osobní poměry žalovaného včetně jeho příjmů a výdajů, žalovaným sdělené údaje ověřila. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný zaplatil na závazky plynoucí ze smlouvy více než, bylo žalobkyní tvrzeno. Taktéž nebyla tvrzena ani prokázána jiná skutečnost, na jejímž základě by peněžité závazky žalovaného zanikly ve vyšším rozsahu, než bylo žalobkyní tvrzeno.

4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

9. Podle § 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 (dále jen„ ZoSÚ“), se pro účely tohoto zákona rozumí dle písm. a) citovaného ustanovení spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání; a dle písm. b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

10. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně je pro toto soudní řízení dána, neboť žalobkyně se dle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala právní nástupkyní původní věřitelky.

14. Soud dále dospěl k závěru, že původní věřitelka uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Tato smlouva je dle své povahy smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném od 25. 2. 2013. Proto se soud zabýval otázkou, zdali smlouva o zápůjčce byla z hlediska spotřebitelského práva uzavřena platně. Dle shora citovaného § 9 odst. 1 ZoSÚ tížila původní věřitelku povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet zápůjčku ve výši [částka] Touto povinností je třeba rozumět takovou činnost původní věřitelky, jejímž výstupem je zjištění, zda v konkrétním případě žalovaný v postavení spotřebitele bude schopen dostát svým smluvním finančním závazkům. Odbornou péčí lze pak v souladu s § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném od 28. 12. 2015, chápat jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Na podkladě uvedeného je třeba posuzování schopnosti žalovaného splácet dohodnuté splátky zápůjčky (obecně spotřebitelského úvěru) provádět nejen v rovině příjmů a výdajů samotného žalovaného, ale také v širších souvislostech ve vztahu k osobním a celkovým majetkovým poměrům žalovaného. Jak bylo opakovaně dovozeno také judikaturou vyšších soudů (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), věřitel dostojí své povinnosti tím, že při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr vyjde z objektivně doložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů spotřebitele. Pouhá prohlášení spotřebitele (bez jakéhokoli relevantního podkladku) o jeho poměrech mohou být shledána dostatečnými pouze pro odmítnutí poskytnutí spotřebitelského úvěru, nikoli pro jeho vyhovění žádosti o úvěr. Odborná péče věřitele tak v sobě zahrnuje povinnost objektivně ověřit údaje uvedené spotřebitelem, přičemž pouhá absence negativních údajů o spotřebiteli v databázích dlužníků není sama o sobě dostatečně relevantní informací, na jejímž podkladě lze spotřebitelský úvěr poskytnout (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). V rozhodované věci soud dospěl k závěru, že původní věřitelka vycházela (při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet) z kvantitativně i kvalitativně dostatečných informací o poměrech žalovaného, a tedy byla schopna odborně posoudit možnosti a schopnost žalovaného finanční závazky plynoucí ze smlouvy o zápůjčce (jakožto smlouvy o spotřebitelském úvěru) splácet. Jinými slovy původní věřitelka dostála v tomto konkrétním případě požadavku odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy uzavírá, že smlouva o zápůjčce byla dle § 9 odst. 1 ZoSÚ uzavřena platně.

15. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav soud dospěl k závěru, že žalovaný, jakožto dlužník, uzavřel s původní věřitelkou v písemné formě smlouvu o půjčce dle § 2390 a násl. o. z. S ohledem na zjištěný skutkový stav (zejména pak zjištění o poskytnutí částky [částka] žalovanému v hotovosti původní věřitelkou) vznikl žalovanému z této smlouvy závazek k vrácení poskytnuté zápůjčky dle § 2390 o. z. a k úhradě sjednaného poplatku (v části odpovídající sjednanému úroku dle § 2392 o. z. a v části odpovídající odměněn za administrativní zpracování půjčky a nákladům na hotovostní inkaso dle § [číslo], § 1789 a 1746 o. z.). Žalovaný byl povinen závazky ze smlouvy plnit ve sjednaných 45 pravidelných týdenních splátkách ve výši [částka] (poslední splátka ve výši [částka]), a to počínaje od [datum] do [datum] (splatnost poslední splátky). Jelikož žalobkyně prokázala vznik smluvních závazků (ve výši přesahující žalobní žádání) a jejich splatnost, a zároveň nebylo prokázáno, že by do dne vyhlášení tohoto rozsudku žalovaný na jistinu pohledávky, úrok sjednaný ve výši [částka] za dobu trvání smlouvy a poplatky plynoucí ze smlouvy o půjčce čehokoli uhradil, případně že by tyto závazky zanikl na základě jiných skutečností, soud dospěl k závěru, že povinnost žalovaného k úhradě jistiny, sjednaného úroku za dobu trvání smlouvy a sjednaných poplatku nadále trvá, a to nejméně v žalobkyní uplatněném rozsahu [částka] na jistině (z původní poskytnuté půjčky [částka]) a [částka] na souhrnném poplatku (z původní sjednané výše [částka]). Proto soud žalobě co do částky [částka] vyhověl (výrok I).

16. Jak již bylo shora odůvodněno, v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na pohledávku specifikovanou pod bodem 15 rozsudku čehokoli uhradil, případně že by tato pohledávka zanikla jiným způsobem. Proto se žalovaný dle § 1968 o. z. dostal do prodlení s úhradou poskytnuté zápůjčky splatné nejpozději dne [datum]. Původní věřitelce proto ode dne následujícího, tj. od [datum], vznikl dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, který byl na žalobkyni postoupen. Proto soud shledal žalobu důvodnou (výrok I) v rozsahu úroku z prodlení v sazbě 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] a dále od [datum] do zaplacení. V rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení v částce [částka] však soud posoudil žalobu jako nedůvodnou (výrok II), neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou žalobou uplatněné nesplacené části jistiny zápůjčky až od [datum] (nikoli již od žalobkyní tvrzeného data [datum]). Žalobkyně pak úrok z prodlení z jednotlivých dlužných splátek nepožadovala. Zároveň v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně využila práva na prohlášení úvěru za předčasně splatný.

17. Jde-li o žalobou uplatněný úrok v kapitalizované výši [částka] a smluvní úrok ve výši 20,11 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, soud žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II), neboť z žalobkyní předložených listinných důkazů nebylo zjištěno, že by vůle žalovaného a původní věřitelky, jakožto smluvních stran, směřovala ke vzniku závazku žalovaného zaplatit na základě smlouvy o zápůjčce jakýkoli úrok přesahující částku [částka] (odpovídající pevně sjednanému úroku). Účastníci ve smlouvě předně sjednali na první straně smlouvy závazek žalovaného zaplatit původní věřitelce úrok stanovený pevnou částkou [částka]. Ve smluvních podmínkách smluvní strany sjednaly, že půjčka je úročena pevnou úrokovou sazbou (článek 1) stanovenou pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 20,11 % ročně (článek 4). Sjednanou dobu trvání smlouvy pak smluvní strany dle článku 20 smluvních podmínek rozuměly dobu určitou s tím, že účinnost smlouvy počíná ode dne podpisu smlouvy (tj. od [datum]) do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky (tj. do [datum]). V článku 20 smluvních podmínek smluvní strany zároveň ujednaly pro případ jakéhokoli prodlení žalovaného trvajícího ke dni splatnosti poslední splátky (tj. ke dni [datum]), stejně jako pro případ prodlení žalovaného s úhradou poslední sjednané splátky, prodloužení účinnosti smlouvy, a to výslovně„ do doby uhrazení celkové dlužné částky“. S ohledem na uvedené je třeba dospět k závěru, že úrok sjednaný v pevné částce [částka] pokrývá celé období trvání smlouvy (bez ohledu na prodloužení trvání smlouvy v důsledku prodlení žalovaného).

18. Na podkladě výše uvedeného soud tedy shrnuje, že shledal žalobu důvodnou v rozsahu částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (v kapitalizované výši [částka]) a dále od [datum] do zaplacení (výrok I), přičemž to vše je žalovaný dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbylé části konkretizované ve výroku II soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 74,24 % (úspěch žalobkyně 87,12 % (vyjádřený částkou [částka]) po odečtení jejího neúspěchu 12,88 % (vyjádřeného částkou [částka]) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 2717/08, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015)). Náklady řízení, které vznikly žalobkyni, sestávají ze zaplaceného soudního poplatky ve výši [částka], odměny advokáta dle § 137 odst. 2 a § 151 odst. 2 o. s. ř. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“); návrh ve věci samé a výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v sazbě [částka] za jeden úkon dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu (tj. v souhrnu [částka]) a náhrady hotových výdajů za výše uvedené tři úkony právní služby v sazbě [částka] za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (tj. v souhrnu [částka]). Dále soud dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni náhradu za 21% daň z přidané hodnoty (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši [částka], neboť zástupce žalobkyně ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkové náklady řízení na straně žalobkyně činí tedy [částka], z nich soud žalobkyni přiznal 74,24 %, tj. [částka] (výrok III). Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

20. Použití ustanovení § 14b advokátního tarifu je pak odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující [částka]) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.