19 C 280/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. jméno příjmení, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky částka, úroku z prodlení v kapitalizované výši částka, úroku v kapitalizované výši částka, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. III. příjmení z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne datum (dále také jen„ žaloba“) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn zejména tím, že právnická osoba Credit International, SE, jakožto původní věřitelka (dále také jen„ původní věřitelka“), uzavřela dne datum s žalovanou, jakožto dlužnicí, smlouvu o půjčce číslo (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na základě smlouvy původní věřitelka poskytla žalované v den podpisu smlouvy hotovostní finanční prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky se sjednaným úrokem ve výši 23,72 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy v kapitalizované výši částka, odměnou za administrativní činnost ve výši částka a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši částka vrátit ve 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši částka, a to v hotovosti. Žalovaná svůj smluvní závazek neměla splnit řádně a včas. Celou družnou částku měla pak žalovaná dle smluvních ujednání uhradit nejpozději do datum. Dále dle žalobních tvrzení vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně v souladu s článkem 1.2 smluvních podmínek právo na úrok ve výši 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny (částka) ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, tj. od datum do zaplacení, a na úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky, tj. od datum, do zaplacení. Dle žalobkyně tedy žalovaná nadále z předmětné smlouvy dluží částka na neuhrazené jistina poskytnutých finančních prostředků a částka na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Dále žalobkyně z titulu smlouvy požadovala po žalované zaplacení úroků ve sjednané výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do datum v kapitalizované výši částka a dále od datum do zaplacení; úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum v kapitalizované výši částka a dále od datum do zaplacení. Žalobou uplatněný nárok ze smlouvy byl postoupen původní věřitelkou na žalobkyni. Změna na straně věřitelky byla žalované oznámena, taktéž byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k dobrovolnému plnění. Před poskytnutím finančních prostředků byla schopnost žalované splácet závazky ze smlouvy odborně posouzena původní věřitelkou, a to na základě údajů uvedených a doložených žalovanou o svých osobních a majetkových poměrech v rámci žádosti o zápůjčku a při zohlednění výše žádané zápůjčky.

2. Žalovaná u soudního jednání konaného dne datum uvedla, že žije přibližně dva roky v azylovém domě a pobírá dávky sociálního charakteru ve výši částka měsíčně. Do tíživé finanční situace se dostala z důvodu vážných, opakovaných a doposud vleklých zdravotních problémů, které ji vyřadili z pracovní činnosti. Ač se o zaměstnání aktivně zajímá, s ohledem na zdravotní omezení a s přihlédnutím k celospolečenské situaci doposud vhodné pracovní místo nenašla. Pro případ, že by byla žaloba shledána byť z části důvodnou, deklarovala žalovaná snahu o brzkou úhradu závazků, aktuálně však není v jejich možnostech hradit ani pravidelné měsíční splátky.

3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně i její zástupce svou neúčast u jednání omluvili.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěné následující skutečnosti: Z písemné Smlouvy o zápůjčce číslo (shodně s výše uvedeným dále jen„ smlouva“), datované ke dni datum, bylo zjištěno, že právnická osoba Credit International, SE (shodně s výše uvedeným dále jen„ původní věřitelka“), a žalovaná v postavení zákazníka smlouvu uvedeného dne podepsali (a tím ji uzavřeli). S ohledem na smluvní vůli stran se součástí smlouvy staly také smluvní podmínky. Původní věřitelka se smlouvou zejména zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka a žalovaná se zavázal původní věřitelce tuto částku společně se sjednaným poplatkem ve výši částka (tvořeným úrokem ve výši částka, poplatkem za administrativní činnost ve výši částka a při volbě zákazníka poplatkem za hotovostní režim splácení ve výši částka) vrátit v hotovosti prostřednictvím 58 pravidelných týdenních splátek ve výši částka. Splatnost první splátky byla přímo ve smlouvě sjednána na 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Ve smlouvě žalovaná zvolila hotovostní režim splátek. Žalovaná podpisem smlouvy prohlásila, že celou částku částka převzal od původní věřitelky v hotovosti.

5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná dne datum požádala původní věřitelku o finanční prostředky ve výši částka. Pro účely posouzení své úvěruschopnosti předložila žalovaná tyto blíže nespecifikované listiny: výpis z účtu, nájemní smlouva, doklad SIPO a výměr podpory/důchodu. Ke své osobě žalovaná uvedla, že žije v nájmu s náklady částka měsíčně za nájemné/inkaso, dále hradí částka měsíčně za další nespecifikované výdaje domácnosti a částkou částka měsíčně splácí další nespecifikované úvěry s tím, že nejméně vůči původní věřitelce měla v rozhodnou dobu existující závazek ve výši částka, který splácela částkou částka měsíčně. Žalovaná také uvedla, že je svobodná, od dubna 2010 žije ve společné domácnosti s partnerem. Žalovaná byla od prosince 2009 nezaměstnaná, jako svůj měsíční příjem uvedla čistou mzdu částka, další nespecifikovaný příjem částka a ostatní blíže neurčené příjmy částka. Příjem označený„ čistá mzda“ měl být žalované vyplácen 20. den v měsíci, u ostatních příjmů nebylo uvedeno ani ohledně výplaty ničeho bližšího. Taktéž k osobě partnera žalované nebylo nic bližšího uvedeno.

6. Z písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (dále jen„ smlouva o postoupení“) ve spojení s částí přílohy číslo k této smlouvě (stránka 37) soud zjistil, že původní věřitelka, v postavení postupitelky, a žalobkyně, v postavení postupníka, smlouvu o postoupení uvedeného dne podepsaly, a tímto ji uzavřely (když z výpisu z obchodního rejstříku k osobě každé smluvní strany je zřejmé, že za ni jednaly oprávněné osoby). Soud z listinných důkazů citovaných v tomto odstavci rozsudku dále zjistil, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena původní věřitelkou na žalobkyni. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne datum ve spojení s podacím archem ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalovaná byla o postoupení pohledávky na žalobkyni informována ze strany původní věřitelky. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě žalobou uplatněných částek, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávky.

7. Z výzvy k plnění ze dne datum ve spojení s podacím lístkem ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou ke splnění v řízení uplatněných nároků.

8. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná dne datum uzavřel s původní věřitelkou smlouvu číslo o obsahu uvedeném v bodě 4 odůvodnění rozsudku. Na základě smlouvy původní věřitelka předala žalované v hotovosti částku částka, a to nejpozději v den podpisu smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni. K úhradě nároků uplatněných v tomto řízení byla žalovaná nejdříve vyzvána písemnou výzvou odeslanou datum, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

9. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na základě smlouvy čehokoli plnila, ani že by čehokoli uhradila na finanční prostředky čerpané od původní věřitelky. Taktéž nebyla tvrzena ani prokázána jiná skutečnost, na jejímž základě by peněžitý závazek žalované zanikl ve vyšším rozsahu, než bylo žalobkyní tvrzeno. Z provedeného dokazování soud dále nevzal za prokázané, že by původní věřitelka před poskytnutím finančních prostředků žalované dostatečně zkoumala poměry žalované (zejména že by ověřil žalovanou tvrzené příjmy a výdaje, že by se zaobírala poměry partnera žijícího s žalovanou ve společné domácnosti).

10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

15. Podle § 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ ZoSÚ“), se pro účely tohoto zákona rozumí dle písm. a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, dle písm. b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

16. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § číslo odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně je pro toto soudní řízení dána, neboť žalobkyně se dle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala právní nástupkyní původní věřitelky.

24. Soud dále dospěl k závěru, že smlouva číslo uzavřená dne datum mezi původní věřitelkou a žalovanou je dle svého obsahu smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o. z. a dle své povahy je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014. Proto se soud zabýval otázkou, zdali smlouva o zápůjčce byla z hlediska spotřebitelského práva uzavřena platně. Dle shora citovaného § 9 odst. 1 ZoSÚ. tížila původní věřitelku povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jakožto spotřebitelky, splácet zápůjčku ve výši částka Touto povinností je třeba rozumět takovou činnost původní věřitelky, jejímž výstupem je zjištění, zda v tomto konkrétním případě žalovaná v postavení spotřebitelky bude schopna dostát svým smluvním finančním závazkům. Odbornou péčí lze pak v souladu s § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném od 28. 12. 2015, chápat jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti Na podkladě uvedeného je třeba posuzování schopnosti žalované splácet dohodnuté splátky zápůjčky (obecně spotřebitelského úvěru) provádět nejen v rovině příjmů a výdajů samotné žalované, ale také v širších souvislostech ve vztahu k osobním a celkovým majetkovým poměrům žalovaného. Jak bylo opakovaně dovozeno také judikaturou vyšších soudů (např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), věřitel dostojí své povinnosti tím, že při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr vyjde z objektivně doložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů spotřebitele. Pouhá prohlášení spotřebitele (bez jakéhokoli relevantního podkladku) o jeho poměrech mohou být shledána dostatečnými pouze pro odmítnutí poskytnutí spotřebitelského úvěru, nikoli pro vyhovění jeho žádosti o úvěr. Odborná péče věřitele tak v sobě zahrnuje povinnost objektivně ověřit údaje uvedené spotřebitelem, přičemž ani pouhá absence negativních údajů o spotřebiteli v databázích dlužníků není sama o sobě dostatečně relevantní informací, na jejímž podkladě lze spotřebitelský úvěr poskytnout (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

25. V rozhodované věci soud z žalobkyní předložené karty zákazníka zjistil, že v rozhodné době (tj. před poskytnutím zápůjčky ve výši částka) byla od prosince 2009 bez zaměstnání. Ač jen se sdělení žalované bylo zřejmé, že není více jak sedm let výdělečně aktivní, původní věřitelka bez jakékoli další verifikace akceptovala tvrzení žalované o tom, že dosahuje měsíčních příjmů v souhrnné výši částka Ani ze samotné zákaznické karty pak není zjistitelné, o jaké konkrétní příjmy plynoucí z jaké konkrétní aktivity žalované se má jednat. V řízení pak nebylo zjištěno, že by původní věřitelka jakkoli ověřila žalovanou sdělené údaje o výdajové stránce (s výjimkou dokladu SIPO), taktéž se blíže nezabývala důvodem a výši dalších úvěrů, které měla žalovaná dle svého prohlášení splácet. Ač je třeba poměry spotřebitele zkoumat v širších souvislostech, původní věřitelka nezískala jakékoli informace o osobních a majetkových poměrech partnera, který s žalovanou v rozhodné době sdílel společnou domácnost, ač tato skutečnost byla patrná ze sdělení samotné žalované. K tomuto žalobkyně ani ničeho bližšího netvrdila, pouze obecně odkázala na údaje sdělené žalovanou, jím předložené a v žádosti toliko označené doklady a na prohlášení žalované o pravdivosti jí uvedených údajů. Jak plyne ze závěrů judikovaných vyššími soudy (viz odstavec 24 odůvodnění), prohlášení žalované o pravosti jí uvedených údajů není způsobilé zbavit původní věřitelku povinnosti řádně prověřit poměry žalované a z nich plynoucí schopnost žalované zápůjčku splácet. Vyjma zákaznické karty pak žalobkyně k prokázání tvrzení, že původní věřitelka řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, nenavrhla žádné další důkazy. Jak je již výše uvedeno, ze zákaznické karty však nebylo zjištěno, že by původní věřitelka žalovanou uvedené informace s odbornou péčí verifikovala.

26. Soud tedy uzavírá, že smlouva o zápůjčce číslo nebyla dle § 9 odst. 1 ZoSÚ uzavřena platně, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že původní věřitelka před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované předmětnou zápůjčku za sjednaných podmínek splácet (z důvodu absence kvantitativně i kvalitativně dostatečných informací o poměrech žalované nebylo možno odborně posoudit schopnost žalované zápůjčku splácet). Jde-li pak o samotnou úvěruschopnost žalované a proces jejího prověřování, důkazní břemeno nese žalobkyně, jakožto věřitelka (shodně viz závěry rozsudku ESD ve věci CA Consumer Finance, zn. C číslo). Neúčastí u jednání (s tím, že soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce) se pak žalobkyně vzdala možnosti být o neunášení břemena tvrzení a důkazního břemena poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

27. Neplatnost smlouvy je pak v souladu s citovaným § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatností absolutní, která nastává přímo ze zákona, a tedy soud je povinen se takovouto neplatností zabývat z úřední povinnosti. Absolutní neplatnost přitom způsobuje neplatnost právního jednání od samého počátku, tedy na absolutně neplatné právní jednání je nazíráno, jakoby nikdy nevzniklo. S ohledem na uvedené pak účastníkům neplatného právního jednání nevznikají žádná práva ani povinnosti (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013), tedy původní věřitelce mj. nevznikl nárok na smluvní úrok (požadovaný v kapitalizované výši částka a ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení) a úrok z prodlení odvozený ode dne smluvní splatnosti závazku k vrácení zápůjčky (požadovaný v kapitalizované výši částka a ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum), to vše obsažené ve smlouvě o zápůjčce. Proto soud žalobu co do těchto nároků jako nedůvodnou zamítl.

28. Plnění, která si smluvní strany mezi sebou poskytly právě na základě absolutně neplatného právního jednání, představují v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodná obohacení, která jsou si účastníci povinni vzájemně vydat. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne datum finanční hotovost ve výši částka. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná z titulu absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce čehokoli uhradila. Proto soud shledal žalobu důvodnou co do částky částka, která na straně žalované představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. (s tím, že žalobní žádání je nižší, než částka původní věřitelkou žalované původně poskytnutá).

29. Jelikož se žalovaná ve smyslu § 1968 o. z. dostala s úhradou částky částka do prodlení, svědčí žalobkyni nárok na zaplacení (a žalovanou tak tíží odpovídající povinnost k úhradě) úroku z prodlení. Protože žalobkyně neprokázala, že by k úhradě této částky byla žalovaná vyzvána dříve, než doručením oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (v němž byla žalovaná zároveň vyzvána také k úhradě dlužné částky), vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně (který však žalobkyně požadovala toliko ve výši 8,05 % ročně) z částky částka od datum do zaplacení, a to v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jde-li pak o datum splatnosti, soud z poštovního podacího archu zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě bylo prostřednictvím poštovních služeb na adresu žalované odesláno v pátek datum. Jelikož nebylo o doručení zásilky obsahující výzvu k úhradě ničeho tvrzeno ani prokázáno, soud aplikoval domněnku dojití dle § 573 o. z. Zásilka obsahující oznámení o postoupení s výzvou k úhradě se tedy považuje za doručenou třetí pracovní den ode dne odeslání, tj. ve středu datum. Splatnost nároku pak nastala desátý den od doručení výzvy, tj. datum (při zohlednění víkendu ve smyslu § 607 o. z.). Proto se žalovaná dostala do prodlení s úhradou částky částka ode dne datum. Co do zbytku uplatněného úroku z prodlení soud žalobu zamítl.

30. Na podkladě výše uvedeného soud tedy shrnuje, že shledal žalobu důvodnou v rozsahu částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok I), přičemž to vše je žalovaná dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbylé části konkretizované ve výroku II. soud žalobu zamítl.

31. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměr úspěchu a neúspěchu každé z účastnic lze hodnotit jako vyrovnaný (úspěch žalované 54,19 % vyjádřený částkou částka) úspěch žalobkyně 45,81 % (vyjádřený částkou částka) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015)). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.