19 C 295/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Janou Malou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta titul. jméno příjmení.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Dle žalobních tvrzení byl žalovaný dne datum převezen do záchytné stanice provozované žalobkyní. Jistina pohledávky pak představuje žalovaným neuhrazené náklady za pobyt v záchytné stanici včetně poskytnutého vyšetření a ošetření. Žalovaný předmětný dluh ve výši částka uznal a zavázala se jej uhradit do 8 dnů, tj. do datum.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal pasivní. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 4. 2021, č. j. 19 C 295/2020-25, byl žalovaný vyzván k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené sedmidenní lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Společně s citovaným usnesením byla žalovanému prostřednictvím poštovních služeb doručována také žaloba a výzva k vyjádření k žalobě. Doručovatel České pošty, s. p., učinil pokus o doručení předmětné zásilky přímo žalovanému dne datum, žalovaný však nebyl zastižen a proto téhož dne byla v místě trvalého pobytu žalovaného (neboť jiná adresa pro doručování nebyla u žalovaného zjištěna) zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zároveň byla zásilka uložena na příslušné pobočce České pošty, s. p. Žalovaný na výzvu nereagoval a zásilku si nevyzvedl. Proto se předmětná zásilka považuje dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručenou dne datum, tj. 10. dnem od datum, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí (při zohlednění skutečnosti, že poslední den lhůty připadl na víkend). Usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 4. 2021, č. j. 19 C 295/2020-25 bylo tedy žalovanému doručeno dne datum, lhůta pro vyjádření plynula do datum včetně. Žalovaný na výzvu soudu nijak nereagoval. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podáním ze dne datum, téhož dne doručeným soudu. Soud tedy za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl věc bez nařízení jednání.

3. Na základě obsahu spisu a žalobkyní doložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl dne datum od 18.37 hodin do datum do 7.09 hodin umístěn na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní. Při přijetí byla žalovanému dechovým analyzátorem zjištěna hladina alkoholu 2,25 ‰, dále byla zjištěna přítomnost THC v těle. Záchyt byl vyžádán Městskou policií obec. Úhrada za záchyt byla žalovanému vyúčtována po skončení záchytu dne datum ve výši částka, téhož dne byl vystaven daňový doklad, který žalovaný převzal. Žalovaný při převzetí dokladu zároveň písemně prohlásil, že dluh ve výši částka za pobyt v záchytné stanici uznává co do důvodu a výše s tím, že tento dluh uhradí do 8 dnů ode dne vystavení daňového dokladu (tj. do datum). Před podáním návrhu žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužných nákladů za pobyt v záchytné stanici ve výši částka.

4. Podle § 89a odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen„ zákon o SZS“), protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba (dále jen "záchytná služba") je zdravotní službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek.

5. Podle § 89e odst. 1 věty první zákona o SZS prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

7. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Na základě výše uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalovaný se dne datum od 18.37 hodin do datum do 7.09 hodin podrobil ošetření a pobytu v záchytné stanici provozované žalobkyní ve smyslu § 89a odst. 1 zákona o SZS. Žalovaný dle § 2053 o. z., dne datum písemně uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobkyni ve výši částka z titulu nákladů za poskytnutou záchytnou službu. S ohledem na uznání dluhu a ve spojení s § 2053 o. z. má soud za to, že dluh žalovaného ve výši částka vůči žalobkyni, který je předmětem tohoto řízení, ke dni datum (tj. ke dni uznání) trval. Proto má žalobkyně vůči žalovanému (u něhož nadto byla při přijetí do záchytné stanice zjištěna přítomnost alkoholu) právo na náhradu nákladů za poskytnutou záchytnou službu dle § 89e odst. 1 věty první zákona o SZS, a to právě ve výši částka.

10. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na pohledávku specifikovanou pod bodem 9 rozsudku čehokoli uhradil, případně že by tato pohledávka zanikla jiným způsobem. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný se dle § 1968 věty první o. z. dostal do prodlení s úhradou nákladů za poskytnutou záchytnou službu ve výši částka splatných dne datum. Žalobkyni proto ode dne následujícího (tj. od datum) vznikl dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka do zaplacení.

11. V intencích shora uvedeného soud shrnuje, že shledal žalobu zcela důvodnou (výrok I), přičemž to vše je žalovaný dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku.

12. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatky ve výši částka a paušální náhrady dle § 151 odst. 3 o. s. ř za dva úkony (výzva k plnění a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) v sazbě částka za jeden úkon dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. v souhrnu částka. Použití ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb. je odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částka) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech. Celkem soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši částka (výrok II). Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

13. Náklady řízení představující odměnu advokáta a náhradu hotových výdajů, které byly žalobkyní vynaloženy, nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání dlužných nákladů na vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Ústavní soud ČR v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavní soudu ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2929/07, sp. zn. IV. ÚS 3131/10 a sp. zn. I. ÚS 195/11). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.