19 C 297/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Malou, LL.M., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 26 136 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Ing. [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se návrhem podaným u soudu dne [datum] ve znění doplnění domáhal po žalované zaplacení částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení. Návrh byl odůvodněn zejména tím, že po rozvodu manželství účastníků žalobce dne [datum] bez jakéhokoli právního titulu poukázal částku 100 000 Kč na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] vedený na jméno žalobkyně u společnosti [právnická osoba] Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k vydání bezdůvodného ve výši 100 000 Kč žalobci, a to ve lhůtě do [datum].

2. Žalovaná považovala žalobu za účelovou reakci na žalobu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků a jako nedůvodnou ji navrhovala zamítnout. Žalovaná potvrdila, že žalobce na její bankovní účet vložil částku 100 000 Kč, avšak nikoli bez právního důvodu. V rámci své procesní obrany žalovaná uvedla, že v roce 2011, kdy trvalo manželství účastníků, účastníci pořídili osobní automobil Mitschubishi ASX, [registrační značka] (dále také jen„ vozidlo“). Za účelem daňové úspory hodlal žalobce vozidlo pořídit prostřednictvím jedné ze svých společností, jelikož to však z důvodu účetního výsledku nebylo možné, vozidlo fakticky pořídila na základě leasingové smlouvy společnost [právnická osoba], jejímž tehdejším jednatelem byl [jméno] [příjmení], s nímž se žalobce osobně znal. Žalobce a [jméno] [příjmení] byli přítomni také při podpisu leasingové smlouvy, akontaci ve výši okolo 160 000 Kč skládal přímo žalovaným ze společných prostředků účastníků řízení. Žalobce se znal také s panem [příjmení], na něhož byla společnost„ převedena“. Od počátku bylo dohodnuto, že leasingové splátky (sjednané na dobu od července 2011 do července 2018) bude hradit žalovaná a po úhradě všech leasingových splátek bude vozidlo převedeno do jejího vlastnictví. Žalovaná dle svých tvrzení leasingové splátky ve výši 6 399 Kč měsíčně ve vztahu ke [právnická osoba] po celou dobu trvání leasingového vztahu řádně hradila, jednalo se o dobu před i po rozvodu manželství účastníků. Od července 2014 byly leasingové splátky hrazeny bezhotovostně na bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] (s tím, že se připojovalo trojčíslí označující pořadí splátky), dříve byly splátky hrazeny hotovostním vkladem. Žalovaná taktéž realizovala technické prohlídky vozidla a leasingová společnost s ní komunikovala. Žalovaná vozidlo fakticky užívala, a to také pro účely své výdělečné činnosti u [právnická osoba] reality, jejíž reklamou bylo vozidlo polepeno. Po úhradě veškerých leasingových splátek žalovaná obdržela osvědčení o registraci vozidla (tzv. velký technický průkaz) a následně vozidlo pojistila. Pojištění vozidla sjednal tehdejší přítel žalované, neboť pojistné bonusy, telefonický kontakt byl však uveden na žalovanou. Do dvou až třech týdnů žalovanou kontaktoval soudní exekutor s tím, že vozidlo bude exekučně zabaveno, neboť pan [příjmení], který výše uvedenou společnost v mezidobí„ přepsal“ na třetí osobu, má dluhy ve značné výši, ve vztahu k soudnímu exekutorovi je nekontaktní a vozidlo bylo dohledáno až v důsledku jeho pojištění žalovanou. Přibližně do měsíce od popsané události si žalovaná zajistila nový automobil a předmětné vozidlo předala soudnímu exekutorovi. Žalovaná takto přišla o přibližně 500 000 Kč uhrazených za vozidlo, jakož i o vozidlo samotné. Ač měl žalovaný o problémech vědět, situaci neřešil a ponechal žalovanou v domnění, že vozidlo bude její. V návaznosti na uvedené žalovaná poslal žalobci textovou zprávu, v níž mu ironicky poděkovala za to, že přišla o peníze i vozidlo. Nato v době mezi 10. 9. a [datum] žalobce dle žalované reagoval textovou zprávou„ Promiň, je mi to líto.“, do týdne (pravděpodobně 19. 9. nebo [datum]) poslal žalované další zprávu, v níž ji informoval o vkladu peněz na její účet, načež na účet skutečně vložil 100 000 Kč. Textové zprávy žalovaná následně smazala, ukazovala je však společné nezletilé dceři účastníků, své sestře [jméno] [příjmení] a své kamarádce [jméno] [příjmení].

3. U soudního jednání konaného dne [datum] žalobce doplnil, že částka 100 000 Kč byla žalované ve skutečnosti poskytnuta jako půjčka s návratností do 1 roku za účelem překlenutí náročného období. Jelikož však žalovaná tento skutkový děj v řízení o vypořádání společného jmění manželů účastníků popírá, žalobce je nucen nárok uplatnit z titulu bezdůvodného obohacení. Na procesní obranu žalované žalobce reagoval tak, že případnou škodu vzniklou na straně žalované v důsledku jí popsaného skutkového děje označil za promlčenou.

4. Žalovaná sjednání jakékoli zápůjčky mezi účastníky řízení sporovala s odůvodněním, že se nenacházela v tíživé životní situaci, naopak byla schopna zakoupit si v rozhodnou dobu jiné vozidlo.

5. Po provedeném dokazování v dále uvedeném rozsahu žalobce u soudního jednání konaného dne [datum] setrval na svém žalobním návrhu s tím, že nadále požaduje úhradu částky 100 000 Kč z důvodu existence bezdůvodného obohacení na straně žalované. K tomuto procesnímu postupu žalobce přistoupil proto, že prokázání uzavření ústní smlouvy o zápůjčce (k čemuž mělo mezi žalobcem a žalovanou skutečně dojít) je obtížné.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěné následující skutečnosti: Na jméno žalované byl dne [datum] založen společností [právnická osoba], bankovní účet č. [bankovní účet], a tento účet byl nejméně do [datum] na jméno žalované veden (viz potvrzení společností [právnická osoba]). Dne [datum] žalobce vložil na uvedený bankovní účet žalované částku 100 000 Kč, a to hotovostně na pobočce společnosti [právnická osoba], kde byl žalovaný identifikován na základě dokladu totožnosti č. ZC014538 (jak bylo zjištěno z potvrzení o vkladu částky 100 000 Kč na běžný účet). [příjmení] vklad částky 100 000 Kč žalobcem na účet žalované byl mezi účastníky nesporný.

7. Z výzvy k vrácení bezdůvodného obohacení bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím zástupce z řad advokátů přípisem ze dne [datum], odeslaným na prostřednictvím poštovních služeb žalované dne [datum], vyzval žalovanou, nechť žalobci ve lhůtě do [datum] uhradí částku 100 000 Kč. Výzva byla odůvodněna zejména tím, že žalobce bez právního důvodu poukázal dne [datum] na bankovní účet žalované částku 100 000 Kč, čímž došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení.

8. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], v likvidaci, [IČO], soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození], byl jednatelem společnosti v době od [datum] do [datum] a v době od [datum] do [datum] byl jediným jednatelem této společnosti. Dále bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení], [datum narození], byl jednatelem společnosti v době od [datum] do [datum], v době od [datum] do [datum] byl pak jediným jednatelem společnosti.

9. Z osvědčení o registraci vozidla č. UE416379 bylo zjištěno, že vozidlo Mitschubishi ASX, [registrační značka] (shodně s výše uvedeným dále také jen„ vozidlo“), bylo poprvé registrováno dne [datum], jako vlastník byla uvedena společnost [právnická osoba]

10. Z přípisu společnosti [právnická osoba], ze dne [datum] bylo zjištěno, že technický průkaz vozidla měla v dispozici společnost [právnická osoba], a to po celou dobu trvání zákaznické smlouvy [číslo] kterou uzavřela společnost [právnická osoba] se společností [právnická osoba]

11. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že na jméno žalované je veden předmětný bankovní účet společností [právnická osoba] V době od [datum] do [datum] byly z tohoto účtu prováděny pravidelné měsíční platby ve výši 6 399 Kč pod variabilním symbolem začínajícím [číslo], což odpovídá číslu výše citované zákaznické smlouvy. Platby byly poukazovány ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet], což je dle přípisu [právnická osoba] Leasing, x [právnická osoba], ze dne [datum], bankovním účtem uvedené společnosti.

12. Z výslechu svědkyň ve spojení se Smlouvu o umožnění zveřejnění reklamy na osobním motorovém vozidle [registrační značka] soud zjistil, že vozidlo užívala žalovaná, která na něj umístila také reklamní polepy.

13. Z nabídky pojistné smlouvy o pojištění motorových vozidel soud zjistil, že dne [datum] bylo ve prospěch vozidla sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kde na straně pojišťovny vystupovala [právnická osoba], a na straně pojistníka [jméno] [příjmení]. U osoby pojistníka byl v rámci kontaktních údajů uveden e-mail: [email] a telefonní číslo: + [tel. číslo]

984. Shodné telefonní číslo bylo ve Smlouvě o umožnění zveřejnění reklamy na osobním motorovém vozidle [registrační značka] uvedeno jako kontaktní údaj žalované (viz citovaná smlouva).

14. Z výzvy soudního exekutora Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres], k odevzdání sepsaných movitých věcí, ze dne 16. 8. 2018 sp. zn. 134 EX 14992/13, soud zjistil, že nejméně do data vydání citované výzvy měla žalovaná vozidlo v dispozici, neboť jakožto třetí osoba byla soudním exekutorem vyzvána, nechť vozidlo bezodkladně vydá soudnímu exekutorovi k prodeji v dražbě. Vozidlo pak bylo pojato do soupisu dne [datum] v rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 134 EX 14992/13 na návrh [právnická osoba], jakožto oprávněné, proti povinnému [jméno] [příjmení], narozenému [datum], a povinné společnosti [právnická osoba] V rámci dražebního jednání konaného dne [datum] soudním exekutorem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] ve věci vedené pod sp. zn. 134 EX 14303/17 nabyla vlastnictví k vozidlu třetí osoba (viz potvrzení soudního exekutora Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 29. 10. 2018, sp. zn. 134 EX 14992/13).

15. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná, v postavení kupující, a společnost [právnická osoba], v postavení prodávající, uvedeného dne smlouvu podepsaly. Předmětem smlouvy byl prodej/koupě vozidla tovární značky Škoda Rapid 1.2 TSI, [registrační značka], za kupní cenu 227 000 Kč [právnická osoba], vozidlo tovární značky Škoda Rapid 1.2 TSI, [registrační značka], žalované před podpisem smlouvy předala a žalovaná ještě před tím zaplatila kupní cenu. Z výslechu svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] bylo zjištěno, že toto vozidlo žalovaná užívá.

16. Z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 19. 7. 2017, č. j. 8 C 91/2017-29, pravomocného od 12. 9. 2017, bylo zjištěno, že manželství žalobce a žalované uzavřené dne [datum] bylo rozvedeno.

17. Z protokolů z jednání konaných dne [datum] a dne [datum] ve věci vedené Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. 16 C 49/2019 bylo zjištěno, že je soudem vedeno řízení o vypořádání společného jmění manželů, kde na straně žalobkyně vystupuje [celé jméno žalované] (žalovaná v tomto řízení) a na straně žalovaného [celé jméno žalobce] (žalobce v tomto řízení). Z výpisu ze soudního systému ISAS ve spojení s úředním záznamem soudu ze dne [datum] bylo zjištěno, že řízení o vypořádání společného jmění manželů vedené Okresním soudem pod sp. zn. 16 C 49/2019 nebylo ke dni vyhlášení tohoto rozsudku skončeno. Posledně citované důkazy pak soud opatřil postupem dle § 120 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť s ohledem na výsledky provedeného dokazování bylo na místě zjistit stav předmětného soudního řízení.

18. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], nezletilé dcery účastníků, ve spojení s výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaná užívala vozidlo v důsledku jednání žalobce, což svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] vyjádřila slovy„ Mitsubishi dal táta mámě.“ a svědkyně [jméno] [příjmení] tím, že ve vztahu k pořízení vozidla užila množného čísla. Z tohoto soud zároveň za zjištěné, že žalobci byly známy okolnosti pořízení vozidla. Žalovaná pak vozidlo užívala po dobu několika let pro osobní i pracovní účely. Z výslechů bylo dále zjištěno, že žalovaná informovala žalobce [příjmení] zprávou o tom, že jí bylo vozidlo odebráno, na což žalobce reagoval taktéž SMS zprávou, v níž vyjádřil lítost a sdělil, že v důsledku uvedeného dá žalované peníze, což také udělal. Tyto SMS zprávy obě svědkyně viděly v mobilním telefonu žalované. Z výpovědi obou svědkyň bylo také zjištěno, že v záležitostech vozidla figurovala společnost, na níž měl vazbu žalobce (což svědkyně [příjmení] uvedla výslovně a svědkyně [celé jméno žalované] vyjádřila slovy„ Táta ho vzal nějaké firmě...“). Z výpovědi svědkyně [příjmení] bylo dále zjištěno, že žalovaná vozidlo splácela.

19. Pokud byly v řízení provedeny jiné než výše označené důkazy, pak soud z těchto neučinil zjištění, která by byla nezbytná pro rozhodnutí ve věci.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud po skutkové stránce k závěru, že žalobce dne [datum] v hotovosti vložil na bankovní účet žalované částku 100 000 Kč. Takto žalobce učinil z vlastního přesvědčení poté, co se dozvěděl, že soudní exekutor pojal do soupisu vozidlo, které užívala žalovaná nejméně do [datum]. V souvislosti s pořízením tohoto vozidla žalovaná hradila ve prospěch společnosti [právnická osoba], měsíční splátky ve výši 6 399 Kč, a to na základě zákaznické smlouvy [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], a společností [právnická osoba] O okolnostech pořízení vozidla a jeho užívání žalovanou byl žalobce informován a na pořízení vozidla participoval. Ke dni [datum] byla pojištěna odpovědnost z provozu vozidla, v rámci této pojistné smlouvy byly ve vztahu k osobě pojistníka uvedeny kontaktní údaje žalované. [příjmení] vozidla byla od [datum] do [datum] společnost [právnická osoba], která vlastnictví pozbyla v důsledku zpeněžení vozidla v exekučním řízení.

21. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § [číslo] odst. 1 dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

24. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. je obecnou klauzulí bezdůvodného obohacení, na jejímž základě vzniká povinnost k vydání majetkového prospěchu právě tehdy, absentuje-li spravedlivý důvod pro získání takovéhoto prospěchu k tíži jiné osoby. Ač je spravedlivý důvod obecně chápán jako důvod právní, nejedná se o jediný titul zakládající legitimnost obohacení. Například důvodová zpráva k citovanému ustanovení zdůrazňuje, že i na ne/ospravedlnění obohacení je třeba nahlížet prismatem zásad slušnosti a zvyklostí soukromého života (srov. např. ŠVESTKA, [jméno]. Občanský zákoník: komentář. Svazek VI, (§ [číslo] až [číslo]). [obec]: Wolters Kluwer, 2014, komentář k § [číslo]). V těchto souvislostech pak také zákonodárce vtělil do § 2997 odst. 1 věty druhé o. z. pravidlo, dle kterého vědomé plnění nedluhu vylučuje právo na vrácení poskytnutého plnění. Citované ustanovení navazuje na tradici tohoto institutu zakotvenou již ustanovením § 1432 zákona č. 946/1811 Sb., obecného zákoníku občanského, a proto je možno také v mezích současné právní úpravy vycházet z judikaturních závěrů vrcholných prvorepublikových českých soudů. Aplikovat ustanovení § 2997 odst. 1 věty druhé o. z. (a z něj plynoucí liberační důvod) pak lze pouze tehdy, pokud ochuzený v době poskytnutí plnění věděl, že jej netíží povinnost k takovémuto plnění ve prospěch obohaceného. Jinými slovy o bezdůvodné obohacení se nejedná, pokud měl ochuzený vůli plnit nepodmíněně a tímto zvětšit majetkovou sféru jiné osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5089/2017, dostupný na internetových stránkách [webová adresa]).

25. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav soud dospěl k závěru, že žalobce (jakožto ochuzený) dne [datum] poskytl žalované (jakožto obohacené) na její bankovní účet hotovostní finanční prostředky ve výši 100 000 Kč s plným vědomím, že k takovémuto plnění není povinen. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalobce tyto finanční prostředky poskytl žalované z vlastní vůle v reakci na okolnosti odebrání vozidla z dispozice žalované za účelem uspokojení exekučně vymáhaných závazků společnosti [právnická osoba], a jejího bývalého jednatele [příjmení] těchto okolnostech byl žalobce vyrozuměn, stejně jako byl obeznámen s okolnostmi pořízení vozidla, na němž participoval. Na jednání žalobce pak lze nahlížet jako na tzv. zahalené darování, které činil bez očekávání jakéhokoli protiplnění od žalované (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 5. 1921, sp. zn. Rv I 154/21, publikované ve sbírce rozhodnutí Vážného za období 1919 [číslo], dostupné v informačním systému beckonline). S ohledem na uvedené tedy ve smyslu § 2997 odst. 1 o. z. na straně žalované nevzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobce, neboť v řízení bylo provedeným dokazováním postaveno na jisto, že žalobce vědomě plnil nedluh (o čemž žalovaná unesla procesní břemena tvrzení a důkazní, jak předpokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1215/2020, dostupné na internetových stránkách [webová adresa]). V intencích uvedeného bylo tedy na místě žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I).

26. Za této situace soud pro nadbytečnost neprovedl další žalovanou navržené důkazy (tj. výslech svědkyně [jméno] [příjmení], nahrávky telefonních hovorů žalované se společností [právnická osoba] – jak byl tento důkaz navržen v podání ze dne [datum]), neboť jimi měla být prokázána skutková tvrzení žalované, která vzal soud za zjištěná z jiných provedených důkazů. Taktéž soud neprovedl důkazy navržené žalobcem spočívající ve výslechu žalobcova bratra a účastnickém výslechu žalobce, neboť tímto měla být prokázána tvrzení o poskytnutí zápůjčky žalobcem žalované. Tyto žalobcem uvedené skutečnosti však přesahují předmět řízení vymezený žalobou, tedy poskytnutí finančních prostředků žalobcem žalované bez jakéhokoli právního důvodu. Ke změně žaloby pak v řízení nedošlo a žalobce takovýto procesní postup ani nenavrhoval (viz výslovné sdělení zástupce žalobce u jednání soudu dne [datum]), tedy provedení žalobcem navržených důkazů by nevedlo ke změně skutkového a právního závěru.

27. Pokud jde o provedené důkazy, soud je hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a právě logická návaznost jednotlivých důkazů vedla soud ke skutkovým zjištěním výše uvedeným. Skutkový stav zjištěný z listinných důkazů pak doplňují výpovědi svědkyň, jejichž hodnověrnost nebyla v řízení jakkoli zpochybněna. Naopak spontánní projev a případná mezerovitost způsobená časovým odstupem vyznívají ve prospěch věrohodnosti jejich výpovědi. Nadto soud doplňuje, že závěr o vědomém plnění žalobce ve prospěch žalované neučinil jen na podkladu svědeckých výpovědí. Naopak tento závěr vyplývá ze zjištěných širších okolností případu, které jsou vzájemně spojité a utváří souvislý děj.

28. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. zcela úspěšné žalované přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 26 136 Kč Náklady řízení sestávají z odměny advokáta ve výši 20 400 Kč podle § 137 odst. 2 a § 151 odst. 2 o. s. ř. za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“); účast u soudního jednání dne [datum] a účast u soudního jednání dne [datum] od 8.00 hodin do 10.45 hodin odpovídající dvěma úkonům podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) v sazbě 5 100 Kč za jeden úkon podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 100 000 Kč; a z náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za výše uvedené čtyři úkony právní služby v sazbě à 300 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále soud dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalované náhradu za 21% daň z přidané hodnoty (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů (v souhrnné výši 4 536 Kč), neboť zástupkyně žalované ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty. Náklady řízení je žalobce povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupkyně žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř.