19 C 33/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Janou Malou, LL.M., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice na účet Okresního soudu v Přerově soudní poplatek ve výši [částka].

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Dle žalobních tvrzení jistina pohledávky představuje žalovaným neuhrazené náklady na převoz žalovaného z OOP [obec] I do záchytné stanice v [obec], který byl uskutečněn dne [datum] služebním vozidlem žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal pasivní. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 4. 2021, č. j. 19 C 33/2021-19, byl žalovaný vyzván k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené sedmidenní lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Společně s citovaným usnesením byla žalovanému prostřednictvím poštovních služeb doručována také žaloba a výzva k vyjádření k žalobě. Doručovatel České pošty, s. p., učinil pokus o doručení předmětné zásilky přímo žalovanému dne [datum], žalovaný však nebyl zastižen a proto téhož dne byla v místě trvalého pobytu žalovaného (neboť jiná adresa pro doručování nebyla u žalovaného zjištěna) zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zároveň byla zásilka uložena na příslušné pobočce České pošty, s. p. Žalovaný na výzvu nereagoval a zásilku si nevyzvedl. Proto se předmětná zásilka považuje dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručenou dne [datum], tj. 10. dnem od [datum], kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí. Citované usnesení bylo tedy žalovanému doručeno dne [datum], lhůta pro vyjádření plynula do [datum] včetně. Žalovaný na výzvu soudu nijak nereagoval. Žalobkyně byla vyzvána k vyjádření, zdali souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 4. 2021, č. j. 19 C 33/2021-20, které jí bylo doručeno do datové schránky dne [datum]. Zároveň byla žalobkyně poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené sedmidenní lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Sedmidenní lhůty pro vyjádření plynula do 26. 4. 2021včteně; žalobkyně na výzvu nereagovala. Soud tedy za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl věc bez nařízení jednání.

3. Na základě obsahu spisu a žalobkyní doložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl dne [datum] v 23.00 hodin předán Policií ČR do protialkoholní záchytné stanice Vojenské nemocnice v [obec]. K uvedenému přistoupila Policie ČR poté, kdy byla žalovanému dechovým analyzátorem zjištěna hladina alkoholu 2,74 ‰. Z Obvodního oddělení [obec a číslo] do záchytné stanice byl žalovaný převezen služebním automobilem žalobkyně [registrační značka], tovární značky Škoda Octavia, se spotřebou 6,4 litrů benzínu Natural 95; délka jedné cesty činila 25 kilometrů. Před podáním návrhu žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných nákladů za použití služebního dopravního prostředku ve výši [částka] se splatností do [datum].

4. Podle § 89e odst. 1 první věty zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

5. Podle § 24 odst. 3 věty první před středníkem zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; 6. Podle § 26 odst. 4 zákona č. 237/2008 Sb., o Policii České republiky, zajistí-li policie výjimečně převezení osoby sama, má tato osoba, její zákonný zástupce nebo opatrovník povinnost uhradit náklady převozu.

7. Podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019Sb., sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 zákoníku práce činí nejméně u osobních silničních motorových vozidel [částka].

8. Podle § 4 písm. a) vyhlášky č. 358/2019 Sb., výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce činí [částka] u benzinu automobilového 95 oktanů.

9. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Na základě výše uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalovaný byl dne [datum] převezen Policií ČR z Obvodního oddělení Přerov do záchytné stanice Vojenské nemocnice v [obec]. Jelikož k převozu žalovaného došlo poté, co mu byla dechovou zkouškou naměřena hladina alkoholu 2,74 ‰, vznikla žalovanému dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb. a § 26 odst. 4 zákona č. 237/2008 Sb., povinnost k náhradě nákladů vzniklých žalobkyni v důsledku převozu žalovaného. Náklady pak činí [částka] a skládají se ze základní náhrady za použití silničního motorového vozidla ve výši [částka] – tj. 50 km (při jedné cestě z [obec] do [obec] v délce 25 km) x [částka] (sazba základní náhrady za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019Sb.); a náhrady za pohonné hmoty ve výši [částka] odpovídající celkově ujetým 50 km vozidlem s průměrnou spotřebou 6,4 litrů benzinu natural 95 na 100 km při ceně [částka] za 1 litr benzinu dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 358/2019 Sb.

12. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na pohledávku specifikovanou pod bodem 11 rozsudku čehokoli uhradil, případně že by tato pohledávka zanikla jiným způsobem. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný se dle § 1968 věty první o. z. dostal do prodlení s úhradou nákladů za použití služebního dopravního prostředku ve výši [částka] splatných nejpozději dne [datum] (dle data splatnosti [datum] uvedeného ve výzvě). Žalobkyni proto od uvedeného data (tj. od [datum]) vznikl dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] do zaplacení, který však žalobkyně požaduje až od [datum].

13. V intencích uvedeného soud shledal žalobu důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl (výrok I), přičemž to vše je žalovaný dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 14. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady dle § 151 odst. 3 o. s. ř za dva úkony (výzva k plnění a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) v sazbě [částka] za jeden úkon dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. v souhrnu [částka]. Použití ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb. je odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující [částka]) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II).

15. Jelikož je žalobkyně podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozena od soudních poplatků, soud rozhodl o přenosu poplatkové povinnosti podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. j) a položky 1 písm. a) sazebníku jako přílohy zákona o soudních poplatcích. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši [částka].