19 C 33/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Janou Malou, LL.M., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice na účet Okresního soudu v Přerově soudní poplatek ve výši částka.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Dle žalobních tvrzení jistina pohledávky představuje žalovaným neuhrazené náklady na převoz žalovaného z OOP obec I do záchytné stanice v obec, který byl uskutečněn dne datum služebním vozidlem žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal pasivní. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 4. 2021, č. j. 19 C 33/2021-19, byl žalovaný vyzván k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené sedmidenní lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Společně s citovaným usnesením byla žalovanému prostřednictvím poštovních služeb doručována také žaloba a výzva k vyjádření k žalobě. Doručovatel České pošty, s. p., učinil pokus o doručení předmětné zásilky přímo žalovanému dne datum, žalovaný však nebyl zastižen a proto téhož dne byla v místě trvalého pobytu žalovaného (neboť jiná adresa pro doručování nebyla u žalovaného zjištěna) zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zároveň byla zásilka uložena na příslušné pobočce České pošty, s. p. Žalovaný na výzvu nereagoval a zásilku si nevyzvedl. Proto se předmětná zásilka považuje dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručenou dne datum, tj. 10. dnem od datum, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí. Citované usnesení bylo tedy žalovanému doručeno dne datum, lhůta pro vyjádření plynula do datum včetně. Žalovaný na výzvu soudu nijak nereagoval. Žalobkyně byla vyzvána k vyjádření, zdali souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 4. 2021, č. j. 19 C 33/2021-20, které jí bylo doručeno do datové schránky dne datum. Zároveň byla žalobkyně poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené sedmidenní lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Sedmidenní lhůty pro vyjádření plynula do 26. 4. 2021včteně; žalobkyně na výzvu nereagovala. Soud tedy za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl věc bez nařízení jednání.

3. Na základě obsahu spisu a žalobkyní doložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl dne datum v 23.00 hodin předán Policií ČR do protialkoholní záchytné stanice Vojenské nemocnice v obec. K uvedenému přistoupila Policie ČR poté, kdy byla žalovanému dechovým analyzátorem zjištěna hladina alkoholu 2,74 ‰. Z Obvodního oddělení obec a číslo do záchytné stanice byl žalovaný převezen služebním automobilem žalobkyně registrační značka, tovární značky Škoda Octavia, se spotřebou 6,4 litrů benzínu Natural 95; délka jedné cesty činila 25 kilometrů. Před podáním návrhu žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných nákladů za použití služebního dopravního prostředku ve výši částka se splatností do datum.

4. Podle § 89e odst. 1 první věty zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

5. Podle § 24 odst. 3 věty první před středníkem zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; 6. Podle § 26 odst. 4 zákona č. 237/2008 Sb., o Policii České republiky, zajistí-li policie výjimečně převezení osoby sama, má tato osoba, její zákonný zástupce nebo opatrovník povinnost uhradit náklady převozu.

7. Podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019Sb., sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 zákoníku práce činí nejméně u osobních silničních motorových vozidel částka.

8. Podle § 4 písm. a) vyhlášky č. 358/2019 Sb., výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce činí částka u benzinu automobilového 95 oktanů.

9. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Na základě výše uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalovaný byl dne datum převezen Policií ČR z Obvodního oddělení Přerov do záchytné stanice Vojenské nemocnice v obec. Jelikož k převozu žalovaného došlo poté, co mu byla dechovou zkouškou naměřena hladina alkoholu 2,74 ‰, vznikla žalovanému dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb. a § 26 odst. 4 zákona č. 237/2008 Sb., povinnost k náhradě nákladů vzniklých žalobkyni v důsledku převozu žalovaného. Náklady pak činí částka a skládají se ze základní náhrady za použití silničního motorového vozidla ve výši částka – tj. 50 km (při jedné cestě z obec do obec v délce 25 km) x částka (sazba základní náhrady za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019Sb.); a náhrady za pohonné hmoty ve výši částka odpovídající celkově ujetým 50 km vozidlem s průměrnou spotřebou 6,4 litrů benzinu natural 95 na 100 km při ceně částka za 1 litr benzinu dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 358/2019 Sb.

12. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na pohledávku specifikovanou pod bodem 11 rozsudku čehokoli uhradil, případně že by tato pohledávka zanikla jiným způsobem. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný se dle § 1968 věty první o. z. dostal do prodlení s úhradou nákladů za použití služebního dopravního prostředku ve výši částka splatných nejpozději dne datum (dle data splatnosti datum uvedeného ve výzvě). Žalobkyni proto od uvedeného data (tj. od datum) vznikl dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka do zaplacení, který však žalobkyně požaduje až od datum.

13. V intencích uvedeného soud shledal žalobu důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl (výrok I), přičemž to vše je žalovaný dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 14. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady dle § 151 odst. 3 o. s. ř za dva úkony (výzva k plnění a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) v sazbě částka za jeden úkon dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. v souhrnu částka. Použití ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb. je odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částka) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II).

15. Jelikož je žalobkyně podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozena od soudních poplatků, soud rozhodl o přenosu poplatkové povinnosti podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. j) a položky 1 písm. a) sazebníku jako přílohy zákona o soudních poplatcích. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši částka. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.