19 C 59/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Malou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Dle žalobních tvrzení jistina pohledávky představuje žalovanou neuhrazené náklady za pobyt v záchytné stanici provozované žalobkyní – konkrétně za pobyt zahájený dne datum. Žalovaná dle žalobních tvrzení dluh uznala dne datum a zavázala se jej uhradit do 8 dnů od uznání (tj. do datum).

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celé řízení zůstala pasivní. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 4. 2021, č. j. 19 C 59/2021-19, byla žalovaná vyzvána k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň byla žalovaná poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené sedmidenní lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Společně s citovaným usnesením byla žalované prostřednictvím poštovních služeb doručována také žaloba a výzva k vyjádření k žalobě. Doručovatel České pošty, s. p., učinil pokus o doručení předmětné zásilky přímo žalované dne datum, žalovaná však nebyla zastižena a proto téhož dne byla v místě trvalého pobytu žalované (neboť jiná adresa pro doručování nebyla u žalovaného zjištěna) zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zároveň byla zásilka uložena na příslušné pobočce České pošty, s. p. Žalovaná na výzvu nereagovala a zásilku si nevyzvedla. Proto se předmětná zásilka považuje dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručenou dne datum, tj. 10. dnem ode dne, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí (při zohlednění skutečnosti, že poslední den desetidenní lhůty připadl na neděli, dle § 57 odst. 2 o. s. ř.). Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 4. 2021, č. j. 19 C 59/2021-19 bylo tedy žalované doručeno dne datum, lhůta pro vyjádření plynula do datum včetně. Žalovaná na výzvu soudu nijak nereagovala. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podáním ze dne datum, dne datum doručeným soudu. Soud tedy za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl věc bez nařízení jednání.

3. Na základě obsahu spisu a žalobkyní doložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná byla dne datum od 19.40 hodin do datum do 7.34 hodin umístěna na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní. Při přijetí byla žalovaná pod vlivem alkoholu – zjistit dechovým analyzátorem přesnou hodnotu nebylo možné, neboť žalovaná z důvodu těžší opilosti nebyla schopna dýchat do zařízení dostatečně dlouho. Záchyt byl vyžádán Městskou policií v obec. Úhrada za záchyt byla žalované vyúčtována po skončení záchytu dne datum ve výši částka, téhož dne byl vystaven daňový doklad, který žalovaná převzala. Žalovaná při převzetí dokladu zároveň písemně prohlásila, že dluh ve výši částka za pobyt v záchytné stanici uznává co do důvodu a výše s tím, že tento dluh uhradí do 8 dnů ode dne vystavení daňového dokladu (tj. do datum). Před podáním návrhu žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužných nákladů za pobyt v záchytné stanici.

4. Podle § 89a odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen„ zákon o SZS“), protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba (dále jen "záchytná služba") je zdravotní službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek.

5. Podle § 89e odst. 1 věty první zákona o SZS prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

7. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Na základě výše uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalovaná se dne datum od 19.40 hodin do datum do 7.34 podrobila ošetření a pobytu v záchytné stanici provozované žalobkyní ve smyslu § 89a odst. 1 zákona o SZS. Žalovaná dle § 2053 o. z. uznala co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobkyni z titulu nákladů za poskytnutou záchytnou službu, a to ve výši částka dne datum. S ohledem na uznání dluhu a ve spojení s § 2053 o. z. má soud za to, že dluh žalované ve výši částka vůči žalobkyni, který je předmětem tohoto řízení, ke dni uznání trval. Proto má žalobkyně vůči žalované (u níž nadto byla při přijetí do záchytné stanice zjištěna přítomnost alkoholu v dechu) právo na náhradu nákladů za poskytnutou záchytnou službu dle § 89e odst. 1 věty první zákona o SZS, a to právě ve výši částka.

10. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na pohledávku specifikovanou pod bodem 9 rozsudku čehokoli uhradila, případně že by tato pohledávka zanikla jiným způsobem. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná se dle § 1968 věty první o. z. dostala do prodlení s úhradou nákladů za poskytnutou záchytnou službu ve výši částka splatných dne datum. Žalobkyni proto ode dne následujícího vznikl dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka do zaplacení.

11. V intencích shora uvedeného soud shrnuje, že shledal žalobu zcela důvodnou (výrok I), přičemž to vše je žalovaná dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku.

12. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatky ve výši částka a paušální náhrady dle § 151 odst. 3 o. s. ř za dva úkony (výzva k plnění a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) v sazbě částka za jeden úkon dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. v souhrnu částka. Použití ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb. je odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částka) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech. Celkem soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši částka (výrok II). Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

13. Náklady řízení představující odměnu advokáta a náhradu hotových výdajů, které byly žalobkyní vynaloženy, nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání dlužných nákladů na vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Ústavní soud ČR v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavní soudu ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2929/07, sp. zn. IV. ÚS 3131/10 a sp. zn. I. ÚS 195/11). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.