19 C 65/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Janou Malou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky částka, úroku z prodlení v kapitalizované výši částka, úroku v kapitalizované výši částka a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do datum.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta titul. jméno příjmení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne datum (dále také jen„ žaloba“) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn zejména tím, že právnická osoba x právnická osoba, (dále také jen„ původní věřitelka“), uzavřela dne datum s žalovaným, jakožto dlužníkem, smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy původní věřitelka poskytla žalovanému v den podpisu smlouvy hotovostní finanční prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky se sjednaným příslušenstvím do datum. Žalovaný svůj smluvní závazek neměl splnit řádně a včas. Dle žalobkyně tedy žalovaný nadále z předmětné smlouvy dluží částka na neuhrazené jistině úvěru, částka na neuhrazených paušálních náhradách nákladů na upomínání (à částka) za 3 upomínky, částka na neuhrazené ve smlouvě sjednané smluvní pokutě (ve výši 0,1 % z dlužné částky částka za každý započatý den prodlení od datum do datum). Dále žalobkyně z titulu smlouvy požadovala po žalovaném zaplacení úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (z toho za dobu do datum v kapitalizované výši částka). Žalobou uplatněný nárok ze smlouvy byl postoupen původní věřitelkou na žalobkyni. Změna na straně věřitelky byla žalovanému oznámena, taktéž byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k dobrovolnému plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a do vydání rozsudku zůstala zcela procesně pasivní. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně i její zástupce svou neúčast u jednání omluvili a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěné následující skutečnosti: Z písemné smlouvy datované ke dni datum, označené„ smlouva o úvěru číslo“ (dále shodně s výše uvedeným jen„ smlouva“), bylo zjištěno, že žalovaný v postavení klienta smlouvu uvedeného dne podepsal. právnická osoba (shodně s výše uvedeným dále také jen„ původní věřitelka“), se smlouvou zejména zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši částka s tím, že v případě poskytnutím finančních prostředků žalovanému se smlouva považuje za akceptovanou původní věřitelkou. Žalovaný podpisem smlouvy prohlásil, že celou částku částka převzal od původní věřitelky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal původní věřitelce částku částka vrátit do 30 dnů od podpisu smlouvy. Ve smlouvě smluvní strany sjednaly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou poskytnutého úvěru vznikne původní věřitelce rovněž nárok na zaplacení dohodnuté smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud (nad rámec zjištění učiněných ze smlouvy) zjistil, že předmětný formulář žalovaný dne datum podepsal. V oddíle 4 bylo konstatováno, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována dotazem v Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, databázích NRKI/BRKI a příjmení.

5. Z písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 12 2019 (dále jen„ smlouva o postoupení“) soud zjistil, že původní věřitelka, v postavení postupitelky, a žalobkyně, v postavení postupníka, smlouvu o postoupení uvedeného dne podepsaly, a tímto ji uzavřely (přičemž za žalobkyni uzavřela smlouvu osoba oprávněná, jak plyne z obchodního rejstříku k osobě žalobkyně). Z čl. 2 smlouvy o postoupení ve spojení s potvrzením o přijetí platby ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně původní věřitelce uhradila sjednanou úplatu za postoupení pohledávek, čímž se ke dni datum stalo postoupení pohledávek účinným.

6. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne datum ve spojení s podacím archem ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalovaný byl o postoupení pohledávky plynoucí ze smlouvy informován. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky uplatněné žalobou, a to ve lhůtě 10 dnů od obdržení oznámení o postoupení pohledávky.

7. Z výzvy ze dne datum ve spojení s podacím archem ze dne datum soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě závazků plynoucích ze smlouvy o úvěru.

8. Pokud byly v řízení provedeny jiné než výše označené důkazy, pak soud z těchto neučinil zjištění, která by byla nezbytná pro rozhodnutí v této věci.

9. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Původní věřitelka uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému téhož dne poskytla v hotovosti finanční prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce částku částka do 30 dnů od poskytnutí s tím, že úrok nebyl sjednán. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl původní věřitelkou vyzván k úhradě částek, které jsou předmětem tohoto řízení, a to výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, odeslanou datum, a to ve lhůtě 10 dnů od obdržení oznámení. Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolnému plnění.

10. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný čehokoli zaplatil na závazky plynoucí ze smlouvy, kterou uzavřel dne datum s původní věřitelkou. Taktéž nebyla tvrzena ani prokázána jiná skutečnost, na jejímž základě by peněžité závazky uplatněné v tomto řízení zcela či částečně zanikly. Z provedeného dokazování soud dále nevzal za prokázané, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy s žalovaným a poskytnutím finančních prostředků žalovanému posuzovala schopnost žalovaného peněžité závazky plynoucí ze smlouvy řádně plnit.

11. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 1744 o. z. s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas.

15. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona číslo Sb. (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 24. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že její aktivní legitimace je pro toto soudní řízení dána, neboť žalobkyně se dle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala právní nástupkyní původní věřitelky.

27. Dále soud dospěl k závěru, že žalovaný, jakožto vydlužitel, uzavřel s původní věřitelkou, jakožto zapůjčitelkou, smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o. z. ve spojení s § 1744 o. z. O uzavření smlouvy pak svědčí jak návrh„ smlouvy o úvěru“ číslo podepsaný a vůči původní věřitelce učiněný žalovaným dne datum a poskytnutí finančních prostředků ve výši částka žalobkyní žalovanému téhož dne, přičemž z obsahu nabídky (která má adhezní charakter a byla po obsahové stránce vytvořena původní věřitelkou) je zřejmé, že původní věřitelka hodlala poskytnutím plnění smlouvu s žalovaným uzavřít. Soud pak na rozdíl od žalobkyně hodnotil smlouvu ze dne datum jako smlouvu o zápůjčce, neboť ve smlouvě nebyla ujednána povinnost žalovaného zaplatit původní věřitelce úroky (tedy nebyl naplněn jeden z definičních znaků smlouvy o úvěru).

28. Smlouva o zápůjčce uzavřená původní věřitelkou a žalovaným je dle své povahy smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ. Proto se soud zabýval otázkou, zdali smlouva o úvěru byla uzavřena platně z hlediska spotřebitelského práva. Smlouva se v daném případě řídí ustanovením § 86 ZoSÚ, které sice oproti bezprostředně předcházející úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb. změnilo textaci, původní věřitelku (jakožto poskytovatelku úvěru) však i nadále tížila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splatit zápůjčku ve výši částka za sjednaných podmínek. Tento závěr plyne jak z důvodové zprávy k ustanovení § 86 ZoSÚ, tak ze směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne datum, č. 2008 číslo, účinné od 21. 6. 2008 (v ČR transponované datum), která stanovuje limity euro-konformního výkladu závazného pro obecné soudy ČR, jakožto soudy členského státu EU (obdobně viz také odstavec 19 nálezu Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Původní věřitelku tedy tížila povinnost provést před poskytnutím zápůjčky (jakožto spotřebitelského úvěru) takovou činnost, jejímž výstupem by bylo zjištění, zda v tomto konkrétním případě žalovaný v postavení spotřebitele bude schopen dostát svým smluvním finančním závazkům.

29. S ohledem na dikci věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ se soud dále zabýval tím, zdali je případnou neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru třeba zkoumat z moci úřední, nebo zdali se jedná o neplatnost zkoumanou pouze k námitce spotřebitele. Soud při těchto úvahách vycházel z judikaturou aprobovaného principu (viz nálezy Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11; ze dne datum, sp. zn. III. číslo a konečně ze dne datum, sp. zn. III. číslo), dle něhož je„ ...neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů...“. Pokud tedy věřitel, jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavře se spotřebitelem smlouvu, na jejímž základě spotřebiteli poskytne úvěr, aniž by dostál své zákonem stanovené povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý úvěr řádně splácet, je třeba na takovou smlouvu i za účinnosti ZoSÚ nahlížet jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 580 o. z., k čemuž je soud povinen dle § 588 o. z. přihlížet z úřední povinnosti. Tento závěr koresponduje jak se stanoviskem prezentovaným v odstavci 12 rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Co 47/2018 – 50 („ Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem, ze strany soudu...“), tak se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR začleněným do usnesení ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017, dle kterého není při posuzování neplatnosti spotřebitelské smlouvy rozhodující, zdali si dlužník zvýšenou ochranu zaslouží – tedy neplatnost smlouvy je nutno posuzovat mj. bez ohledu na procesní aktivitu dlužníka v soudním řízení.

30. Soud tedy uzavírá, že v daném případě zkoumal, zdali původní věřitelka posuzovala s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku (spotřebitelský úvěr) splácet. Zároveň se soud touto otázkou zabýval z úřední povinnosti, neboť případnou neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného prověření poměrů žalovaného hodnotí jako neplatnost absolutní.

1. V rozhodované věci žalobkyně ničeho tvrdila o tom, že před tím, než původní věřitelka žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši částka, zkoumala reálné možnosti a schopnosti žalovaného dostát smluvním finančním závazkům plynoucím pro něj ze smlouvy následně uzavřené dne datum O procesu prověřování úvěruschopnosti žalovaného nebylo ničeho zjištěno ani z žádné z žalobkyní předložené a k důkazu soudem provedené listiny (přičemž jiné důkazy žalobkyně nenavrhovala) zjištěno. Toliko žalovaným podepsané prohlášení obsažené v adhezním formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru není pro závěr o splnění zákonných povinností původní věřitelkou dostatečné. Jak bylo opakovaně dovozeno také judikaturou vyšších soudů (např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), věřitel dostojí své povinnosti tím, že při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr vyjde z objektivně doložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů spotřebitele. Pouhá prohlášení spotřebitele (bez jakéhokoli relevantního podkladku) o jeho poměrech mohou být shledána dostatečnými pouze pro odmítnutí poskytnutí spotřebitelského úvěru, nikoli pro jeho vyhovění žádosti o úvěr. Odborná péče věřitele tak v sobě zahrnuje povinnost objektivně ověřit údaje uvedené spotřebitelem, přičemž pouhá absence negativních údajů o spotřebiteli v databázích dlužníků není sama o sobě dostatečně relevantní informací, na jejímž podkladě lze spotřebitelský úvěr poskytnout (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

31. Soud tedy na podkladě provedeného dokazování uzavírá, že smlouva ze dne datum nebyla dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 o. z., uzavřena platně, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že původní věřitelka před poskytnutím zápůjčky (jakožto spotřebitelského úvěru) posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného předmětný spotřebitelský úvěr za sjednaných podmínek splácet. Jde-li pak o samotnou úvěruschopnost žalovaného a proces jejího prověřování, důkazní břemeno nese žalobkyně, jakožto věřitelka (shodně viz závěry rozsudku ESD ve věci CA Consumer Finance, zn. C číslo). Neúčastí u jednání (s tím, že soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobkyně) se pak žalobkyně vzdala možnosti být o neunášení břemena tvrzení a důkazního břemena poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Neplatnost smlouvy je pak v souladu s citovaným § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 o. z. neplatností absolutní, která nastává přímo ze zákona, a tedy soud je povinen se takovouto neplatností zabývat z úřední povinnosti dle § 588 o. z.

32. Absolutní neplatnost pak způsobuje neplatnost právního jednání od samého počátku, tedy na absolutně neplatný právní úkon je nazíráno, jakoby nikdy nevznikl. S ohledem na uvedené pak účastníkům neplatného právního jednání nevznikají žádná práva ani povinnosti (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013), tedy původní věřitelce nevznikl (a na žalobkyni tedy nebyl ani postoupen, neboť nelze postoupit více práv, než postupitel sám má) nárok na sjednané paušální náhrady nákladů za upomínání (částka), sjednanou smluvní pokutu (částka) a ani na úrok z prodlení odvozený ode dne smluvní splatnosti závazku k vrácení zápůjčky, to vše obsažené ve smlouvě ze dne datum, a proto soud žalobu v tomto rozsahu zamítl (viz výrok II).

33. Plnění, která si smluvní strany mezi sebou poskytly právě na základě absolutně neplatného právního jednání, představují v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodná obohacení, která jsou si účastníci povinni vzájemně vydat. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy finanční prostředky ve výši částka. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný z titulu absolutně neplatné smlouvy čehokoli uhradil. Proto soud shledal žalobu důvodnou co do částky částka, která na straně žalovaného představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z.

2. Jelikož se žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. dostal s úhradou částky částka do prodlení, vznikl původní věřitelce nárok na zaplacení (a žalovanému tak vznikla odpovídající povinnost k úhradě) úroku z prodlení. Tento nárok byl na žalobkyni postoupen. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by byl žalovaný k úhradě této částky vyzván dříve, než výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, v níž byla splatnost stanovena na 10. den ode dne doručení výzvy, svědčí žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně (který však žalobkyně požadovala toliko ve výši 9 % ročně) z částky částka od datum do zaplacení, a to v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jde-li pak o datum splatnosti, soud z poštovního podacího archu zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě bylo prostřednictvím poštovních služeb na adresu žalovaného odesláno ve středu datum. Jelikož nebylo o doručení zásilky obsahující výzvu k úhradě ničeho tvrzeno ani prokázáno, soud aplikoval domněnku dojití dle § 573 o. z. Zásilka obsahující oznámení o postoupení s výzvou k úhradě se tedy považuje za doručenou třetí pracovní den ode dne odeslání, tj. v pondělí datum. Splatnost nároku pak nastala desátý den od doručení výzvy, tj. datum. Proto se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky částka ode dne datum. Co do zbytku uplatněného úroku z prodlení soud žalobu zamítl (kapitalizovaný úrok z prodlení částka a úrok z prodlení z částky částka jdoucí od datum do datum).

34. Na podkladě výše uvedeného soud tedy shrnuje, že shledal žalobu důvodnou v rozsahu částky částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok I), přičemž to vše je žalovaný dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbylé části konkretizované ve výroku II soud žalobu zamítl.

35. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 27,9 % (úspěch žalobkyně 63,95 % (vyjádřený částkou částka) po odečtení jejího neúspěchu 36,05 % (vyjádřeného částkou částka) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015)). Náklady řízení, které vznikly žalobkyni, sestávají ze zaplaceného soudního poplatky ve výši částka, odměny advokáta dle § 137 odst. 2 a § 151 odst. 2 o. s. ř. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“); návrh ve věci samé a výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v sazbě částka za jeden úkon dle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu (tj. v souhrnu částka), náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) v sazbě částka za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a (tj. v souhrnu částka) a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši částka, neboť zástupce žalobkyně ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkové náklady řízení na straně žalobkyně tedy činí částka, z nich soud žalobkyni přiznal 27,9 %, tj. částka (výrok III). Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

36. Použití ustanovení § 14b advokátního tarifu je pak odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částka) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.