19 C 71/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Janou Malou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky [částka], úroku z prodlení v kapitalizované výši [částka], úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a částky [částka].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne [datum] (dále také jen„ žaloba“) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn zejména tím, že [právnická osoba] x [právnická osoba], (dále také jen„ původní věřitelka“), uzavřela dne [datum] s žalovaným, jakožto dlužníkem, smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy původní věřitelka poskytla žalovanému bezhotovostně finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] do [datum]. Žalovaný svůj smluvní závazek neměl splnit řádně a včas. Dle žalobkyně tedy žalovaný nadále z předmětné smlouvy dluží [částka] na neuhrazené jistině úvěru, [částka] na neuhrazeném poplatku za poskytnutí úvěru, [částka] na neuhrazené ve smlouvě sjednané smluvní pokutě (ve výši 0,1 % z dlužné částky [částka] za každý započatý den prodlení od [datum] do [datum]). Dále žalobkyně z titulu smlouvy požadovala po žalovaném zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (z toho za dobu do [datum] v kapitalizované výši [částka]). Žalobou uplatněný nárok ze smlouvy byl postoupen původní věřitelkou na žalobkyni. Změna na straně věřitelky byla žalovanému oznámena, taktéž byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k dobrovolnému plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a do vydání rozsudku zůstala zcela procesně pasivní. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně i její zástupce svou neúčast u jednání omluvili a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěné následující skutečnosti: Z písemné smlouvy datované ke dni [datum], označené„ smlouva o úvěru [číslo]“ (dále shodně s výše uvedeným jen„ smlouva“), bylo zjištěno, že žalovaný v postavení klienta smlouvu uvedeného dne podepsal. [právnická osoba] (shodně s výše uvedeným dále také jen„ původní věřitelka“), se smlouvou zejména zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal původní věřitelce částku [částka] společně se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] vrátit do [datum]. Ve smlouvě smluvní strany sjednaly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou poskytnutého úvěru vznikne původní věřitelce rovněž nárok na zaplacení dohodnuté smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou.

4. Z výpisu z běžného účtu ve spojení s informací o klientech sdělenou společností [právnická osoba], bylo zjištěno, že původní věřitelka poskytla žalovanému dne [datum] bezhotovostně částku [částka].

5. Z písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7 2019 (dále jen„ smlouva o postoupení“) soud zjistil, že původní věřitelka, v postavení postupitelky, a žalobkyně, v postavení postupníka, smlouvu o postoupení uvedeného dne podepsaly, a tímto ji uzavřely (přičemž za žalobkyni uzavřela smlouvu osoba oprávněná, jak plyne z obchodního rejstříku k osobě žalobkyně). Z čl. 2 smlouvy o postoupení ve spojení s potvrzením o přijetí platby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně původní věřitelce uhradila sjednanou úplatu za postoupení pohledávek dne [datum], čímž se ke dni [datum] stalo postoupení pohledávek účinným.

6. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne [datum] ve spojení s podacím archem ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný byl o postoupení pohledávky plynoucí ze smlouvy informován. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky uplatněné žalobou, a to ve lhůtě 10 dnů od obdržení oznámení o postoupení pohledávky.

7. Z výzvy ze dne [datum] ve spojení s podacím archem ze dne [datum] soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě závazků plynoucích ze smlouvy o úvěru.

8. Pokud byly v řízení provedeny jiné než výše označené důkazy, pak soud z těchto neučinil zjištění, která by byla nezbytná pro rozhodnutí v této věci.

9. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Původní věřitelka uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému téhož dne poskytla bezhotovostně finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce částku [částka] s poplatkem [částka] do [datum] s tím, že úrok nebyl sjednán. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován ze strany původní věřitelky. Žalovaný byl původní věřitelkou vyzván k úhradě částek, které jsou předmětem tohoto řízení, a to výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslanou [datum], a to ve lhůtě 10 dnů od obdržení oznámení. Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolnému plnění.

10. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný čehokoli zaplatil na závazky plynoucí ze smlouvy, kterou uzavřel dne [datum] s původní věřitelkou. Taktéž nebyla tvrzena ani prokázána jiná skutečnost, na jejímž základě by peněžité závazky uplatněné v tomto řízení zcela či částečně zanikly. Z provedeného dokazování soud dále nevzal za prokázané, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy s žalovaným a poskytnutím finančních prostředků žalovanému posuzovala schopnost žalovaného peněžité závazky plynoucí ze smlouvy řádně plnit.

11. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 1744 o. z. s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas.

15. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb. (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 24. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení je dána, neboť žalobkyně se dle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala právní nástupkyní původní věřitelky. V souladu s § 1882 odst. 1 o. z. a ve spojení s ustálenou soudní praxí (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2276/06, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 5458/2015) postačuje obecně k závěru o aktivní věcné legitimaci žalobce (jakožto postupníka, který v civilním řízení sporném uplatňuje právo na něj postoupené), pokud žalobce prokáže, že došlo k oznámení takového postoupení pohledávky ze strany předchozího věřitele dlužníkovi, případně že sám žalobce (či jiný postupník) dlužníkovi toto postoupení prokázal. Jak plyne z výše uvedených závěrů, žalobkyně právě tuto skutečnosti prokázala oznámením o postoupení pohledávky ve spojení s podacím archem ze dne [datum].

27. Dále soud dospěl k závěru, že žalovaný, jakožto vydlužitel, uzavřel s původní věřitelkou, jakožto zapůjčitelkou, smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o. z. ve spojení s § 1744 o. z. O uzavření smlouvy pak svědčí jak návrh„ smlouvy o úvěru [číslo]“ podepsaný a vůči původní věřitelce učiněný žalovaným dne [datum] a bezhotovostní poskytnutí finančních prostředků ve výši [částka] žalobkyní žalovanému téhož dne, přičemž z obsahu nabídky (která má adhezní charakter a byla po obsahové stránce vytvořena původní věřitelkou) je zřejmé, že původní věřitelka hodlala poskytnutím plnění smlouvu s žalovaným uzavřít. Soud pak na rozdíl od žalobkyně hodnotil smlouvu ze dne [datum] jako smlouvu o zápůjčce, neboť ve smlouvě nebyla ujednána povinnost žalovaného zaplatit původní věřitelce úroky (tedy nebyl naplněn jeden z definičních znaků smlouvy o úvěru).

28. Smlouva uzavřená původní věřitelkou a žalovaným je dle své povahy smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ. Proto se soud zabýval otázkou, zdali smlouva o úvěru byla uzavřena platně z hlediska spotřebitelského práva. Smlouva se v daném případě řídí ustanovením § 86 ZoSÚ, které sice oproti bezprostředně předcházející úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb. změnilo textaci, původní věřitelku (jakožto poskytovatelku úvěru) však i nadále tížila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splatit zápůjčku ve výši [částka] za sjednaných podmínek. Tento závěr plyne jak z důvodové zprávy k ustanovení § 86 ZoSÚ, tak ze směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne [datum], č. 2008 [číslo], účinné od 21. 6. 2008 (v ČR transponované [datum]), která stanovuje limity euro-konformního výkladu závazného pro obecné soudy ČR, jakožto soudy členského státu EU (obdobně viz také odstavec 19 nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Původní věřitelku tedy tížila povinnost provést před poskytnutím zápůjčky (jakožto spotřebitelského úvěru) takovou činnost, jejímž výstupem by bylo zjištění, zda v tomto konkrétním případě žalovaný v postavení spotřebitele bude schopen dostát svým smluvním finančním závazkům.

29. S ohledem na dikci věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ se soud dále zabýval tím, zdali je případnou neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru třeba zkoumat z moci úřední, nebo zdali se jedná o neplatnost zkoumanou pouze k námitce spotřebitele. Soud při těchto úvahách vycházel z judikaturou aprobovaného principu (viz nálezy Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11; ze dne [datum], sp. zn. III. [číslo] a konečně ze dne [datum], sp. zn. III. [číslo]), dle něhož je„ ...neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů...“. Pokud tedy věřitel, jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavře se spotřebitelem smlouvu, na jejímž základě spotřebiteli poskytne úvěr, aniž by dostál své zákonem stanovené povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý úvěr řádně splácet, je třeba na takovou smlouvu i za účinnosti ZoSÚ nahlížet jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 580 o. z., k čemuž je soud povinen dle § 588 o. z. přihlížet z úřední povinnosti. Tento závěr koresponduje jak se stanoviskem prezentovaným v odstavci 12 rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Co 47/2018 – 50 („ Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem, ze strany soudu...“), tak se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR začleněným do usnesení ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 3324/2017, dle kterého není při posuzování neplatnosti spotřebitelské smlouvy rozhodující, zdali si dlužník zvýšenou ochranu zaslouží – tedy neplatnost smlouvy je nutno posuzovat mj. bez ohledu na procesní aktivitu dlužníka v soudním řízení.

30. Soud tedy uzavírá, že v daném případě zkoumal, zdali původní věřitelka posuzovala s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku (spotřebitelský úvěr) splácet. Zároveň se soud touto otázkou zabýval z úřední povinnosti, neboť případnou neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného prověření poměrů žalovaného hodnotí jako neplatnost absolutní.

31. V rozhodované věci žalobkyně ničeho tvrdila o tom, že před tím, než původní věřitelka žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši [částka], zkoumala reálné možnosti a schopnosti žalovaného dostát smluvním finančním závazkům plynoucím pro něj ze smlouvy následně uzavřené dne [datum] O procesu prověřování úvěruschopnosti žalovaného nebylo ničeho zjištěno ani z žádné z žalobkyní předložené a k důkazu soudem provedené listiny (přičemž jiné důkazy žalobkyně nenavrhovala) zjištěno.

32. Soud tedy na podkladě provedeného dokazování uzavírá, že smlouva ze dne [datum] nebyla dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 o. z., uzavřena platně, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že původní věřitelka před poskytnutím zápůjčky (jakožto spotřebitelského úvěru) posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného předmětný spotřebitelský úvěr za sjednaných podmínek splácet. Jde-li pak o samotnou úvěruschopnost žalovaného a proces jejího prověřování, důkazní břemeno nese žalobkyně, jakožto věřitelka (shodně viz závěry rozsudku ESD ve věci CA Consumer Finance, zn. C [číslo]). Neúčastí u jednání (s tím, že soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobkyně) se pak žalobkyně vzdala možnosti být o neunášení břemena tvrzení a důkazního břemena poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Neplatnost smlouvy je pak v souladu s citovaným § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 o. z. neplatností absolutní, která nastává přímo ze zákona, a tedy soud je povinen se takovouto neplatností zabývat z úřední povinnosti dle § 588 o. z.

33. Absolutní neplatnost pak způsobuje neplatnost právního jednání od samého počátku, tedy na absolutně neplatný právní úkon je nazíráno, jakoby nikdy nevznikl. S ohledem na uvedené pak účastníkům neplatného právního jednání nevznikají žádná práva ani povinnosti (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013), tedy původní věřitelce nevznikl (a na žalobkyni tedy nebyl ani postoupen, neboť nelze postoupit více práv, než postupitel sám má) nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ([částka]), smluvní pokutu ([částka]) a ani na úrok z prodlení odvozený ode dne smluvní splatnosti závazku k vrácení zápůjčky, to vše obsažené ve smlouvě ze dne [datum], a proto soud žalobu v tomto rozsahu zamítl (viz výrok II).

34. Plnění, která si smluvní strany mezi sebou poskytly právě na základě absolutně neplatného právního jednání, představují v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodná obohacení, která jsou si účastníci povinni vzájemně vydat. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy finanční prostředky ve výši [částka]. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný z titulu absolutně neplatné smlouvy čehokoli uhradil. Proto soud shledal žalobu důvodnou co do částky [částka], která na straně žalovaného představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. (přičemž žalobní žádání je nižší, než je v řízení prokázaný nárok odpovídající bezdůvodnému obohacená).

35. Jelikož se žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. dostal s úhradou částky [částka] do prodlení, vznikl původní věřitelce nárok na zaplacení (a žalovanému tak vznikla odpovídající povinnost k úhradě) úroku z prodlení. Tento nárok byl na žalobkyni postoupen. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by byl žalovaný k úhradě této částky vyzván dříve, než výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], v níž byla splatnost stanovena na 10. den ode dne doručení výzvy, svědčí žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně (který však žalobkyně požadovala toliko ve výši 8,5 % ročně) z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jde-li pak o datum splatnosti, soud z poštovního podacího archu zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě bylo prostřednictvím poštovních služeb na adresu žalovaného odesláno v úterý [datum]. Jelikož nebylo o doručení zásilky obsahující výzvu k úhradě ničeho tvrzeno ani prokázáno, soud aplikoval domněnku dojití dle § 573 o. z. Zásilka obsahující oznámení o postoupení s výzvou k úhradě se tedy považuje za doručenou třetí pracovní den ode dne odeslání, tj. v pátek [datum]. Splatnost nároku pak nastala desátý den od doručení výzvy, tj. [datum] (při zohlednění víkendových dnů ve smyslu § 607 o. z.). Proto se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky [částka] ode dne [datum]. Co do zbytku uplatněného úroku z prodlení soud žalobu zamítl (kapitalizovaný úrok z prodlení [částka] a úrok z prodlení z částky [částka] jdoucí od [datum] do [datum]).

36. Na podkladě výše uvedeného soud tedy shrnuje, že shledal žalobu důvodnou v rozsahu částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I), přičemž to vše je žalovaný dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbylé části konkretizované ve výroku II soud žalobu zamítl.

37. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 41,1 % (úspěch žalobkyně 70,55 % (vyjádřený částkou [částka]) po odečtení jejího neúspěchu 29,45 % (vyjádřeného částkou [částka]) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 2717/08, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015)). Náklady řízení, které vznikly žalobkyni, sestávají ze zaplaceného soudního poplatky ve výši [částka], odměny advokáta dle § 137 odst. 2 a § 151 odst. 2 o. s. ř. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“); návrh ve věci samé a výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v sazbě [částka] za jeden úkon dle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu (tj. v souhrnu [částka]), náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) v sazbě [částka] za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a (tj. v souhrnu [částka]) a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši [částka], neboť zástupce žalobkyně ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkové náklady řízení na straně žalobkyně tedy činí [částka], z nich soud žalobkyni přiznal 41,1 %, tj. [částka] (výrok III). Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

38. Použití ustanovení § 14b advokátního tarifu je pak odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující [částka]) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.