19 C 8/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul jméno příjmení, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky částka, úroku z prodlení v kapitalizované výši částka, úrok v kapitalizované výši částka, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení; dále se žaloba zamítá v části o zaplacení částky částka, úroku z prodlení v kapitalizované výši částka, úrok v kapitalizované výši částka, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. III. příjmení z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne datum (dále také jen„ žaloba“) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím. Žalobou uplatněné (a dále specifikované) nároky ze smlouvy byly postoupeny příjmení jméno příjmení, SE, jakožto původní věřitelkou (dále také jen„ původní věřitelka“) na žalobkyni. Změna na straně věřitelky byla žalované oznámena, taktéž byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k dobrovolnému plnění. V obou případech byla před poskytnutím finančních prostředků schopnost žalované splácet závazky ze smluv odborně posouzena původní věřitelkou, a to na základě údajů uvedených a doložených žalovanou o svých osobních a majetkových poměrech v rámci žádosti o zápůjčku a při zohlednění výše žádané zápůjčky.

2. Nárok 1 návrhu byl odůvodněn zejména tím, že původní věřitelka uzavřela dne datum s žalovanou, jakožto dlužnicí, smlouvu o půjčce číslo (dále jen„ smlouva I“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na základě smlouvy I původní věřitelka poskytla žalované v den podpisu smlouvy hotovostní finanční prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky se sjednaným úrokem ve výši 23,72 % ročně v kapitalizované výši částka, odměnou za administrativní činnost ve výši částka a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši částka vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši částka, a to v hotovosti. Žalovaná svůj smluvní závazek neměla splnit řádně a včas. Celou dlužnou částku měla pak žalovaná dle smluvních ujednání uhradit nejpozději do datum. Dále dle žalobních tvrzení vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně v souladu s článkem 1.2 smluvních podmínek právo na úrok ve výši 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny (částka) ode dne následujícího po uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, tj. od datum do zaplacení, a na úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty od splatnosti poslední sjednané splátky, tj. od datum, do zaplacení. Dle žalobkyně pak žalovaná nadále z předmětné smlouvy dluží částka na neuhrazené jistině poskytnutých finančních prostředků a částka na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Dále žalobkyně z titulu smlouvy požadovala po žalované zaplacení úroků ve sjednané výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do datum v kapitalizované výši částka a dále od datum do zaplacení; úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum v kapitalizované výši částka a dále od datum do zaplacení.

3. Nárok 2 návrhu byl odůvodněn zejména tím, že původní věřitelka uzavřela dne datum s žalovanou, jakožto dlužnicí, smlouvu o půjčce číslo (dále jen„ smlouva II“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na základě smlouvy II původní věřitelka poskytla žalované v den podpisu smlouvy hotovostní finanční prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky se sjednaným úrokem ve výši 23,72 % ročně v kapitalizované výši částka, odměnou za administrativní činnost ve výši částka a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši částka vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši částka, a to v hotovosti. Žalovaná svůj smluvní závazek neměla splnit řádně a včas. Celou dlužnou částku měla pak žalovaná dle smluvních ujednání uhradit nejpozději do datum. Dále dle žalobních tvrzení vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně v souladu s článkem 1.2 smluvních podmínek právo na úrok ve výši 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny (částka) ode dne následujícího po uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, tj. od datum do zaplacení, a na úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty od splatnosti poslední sjednané splátky, tj. od datum, do zaplacení. Dle žalobkyně pak žalovaná nadále z předmětné smlouvy dluží částka na neuhrazené jistině poskytnutých finančních prostředků a částka na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Dále žalobkyně z titulu smlouvy požadovala po žalované zaplacení úroků ve sjednané výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do datum v kapitalizované výši částka a dále od datum do zaplacení; úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum v kapitalizované výši částka a dále od datum do zaplacení.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a do vyhlášení rozsudku zůstala zcela procesně pasivní. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti účastnic za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně i její zástupce svou neúčast u jednání omluvili a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.

5. Z písemné Smlouvy o půjčce číslo (shodně s výše uvedeným dále jen„ smlouva I“), datované ke dni datum, bylo zjištěno, že původní věřitelka a žalovaná, v postavení zákazníka, smlouvu I uvedeného dne podepsaly (a tím ji uzavřely). S ohledem na smluvní vůli stran se součástí smlouvy I staly také smluvní podmínky. Původní věřitelka se smlouvou I zejména zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka a žalovaná se zavázala původní věřitelce tuto částku společně se sjednaným poplatkem ve výši částka (tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši částka, úrokem ve výši částka a poplatkem ve výši částka za hotovostní režim splácení, který zvolila žalovaná) vrátit v hotovosti prostřednictvím 58 pravidelných týdenních splátek ve výši částka. Splatnost první splátky byla přímo ve smlouvě I sjednána na 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy I prohlásila, že celou částku částka převzala od původní věřitelky v hotovosti.

6. Z karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že žalovaná uvedeného dne požádala původní věřitelku o finanční prostředky ve výši částka. Pro účely posouzení své úvěruschopnosti předložila žalovaná tyto blíže nespecifikované listiny: výpis z účtu, nájemní/ubytovací smlouva a občanský průkaz. Ke své osobě žalovaná uvedla, že žije v podnájmu s náklady částka měsíčně za nájemné/inkaso, dále hradí částka měsíčně za další nespecifikované výdaje domácnosti a částka za telefon. Částkou částka měsíčně splácela žalovaná další nespecifikované finanční závazky s tím, že nejméně vůči původní věřitelce měla v rozhodnou dobu existující závazek dle smlouvy II, který splácela částkou částka měsíčně. Žalovaná jako svůj měsíční příjem uvedla čistou mzdu částka (prodavačka ve právnická osoba) a další nespecifikovaný příjem částka.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěné následující skutečnosti: Z písemné Smlouvy o půjčce číslo (shodně s výše uvedeným dále jen„ smlouva II“), datované ke dni datum, bylo zjištěno, že právnická osoba Credit International, SE (shodně s výše uvedeným dále jen„ původní věřitelka“), a žalovaná v postavení zákazníka smlouvu II uvedeného dne podepsaly (a tím ji uzavřely). S ohledem na smluvní vůli stran se součástí smlouvy II staly také smluvní podmínky. Původní věřitelka se smlouvou II zejména zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka a žalovaná se zavázala původní věřitelce tuto částku společně se sjednaným poplatkem ve výši částka (tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši částka, úrokem ve výši částka a poplatkem ve výši částka za hotovostní režim splácení, který zvolila žalovaná) vrátit v hotovosti prostřednictvím 58 pravidelných týdenních splátek ve výši částka. Splatnost první splátky byla přímo ve smlouvě II sjednána na 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy II prohlásila, že celou částku částka převzala od původní věřitelky v hotovosti.

8. Z karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že žalovaná uvedeného dne požádala původní věřitelku o finanční prostředky ve výši částka. Pro účely posouzení své úvěruschopnosti předložila žalovaná tyto blíže nespecifikované listiny: nájemní/ubytovací smlouva, výplatní páska a občanský průkaz. Ke své osobě žalovaná uvedla, že žije v nájmu s náklady částka měsíčně za nájemné/inkaso, dále hradí částka měsíčně za další nespecifikované výdaje domácnosti a částka za telefon. Částkou částka měsíčně splácela žalovaná další nespecifikované finanční závazky měsíčně. Žalovaná jako svůj měsíční příjem uvedla čistou mzdu částka (prodavačka ve právnická osoba příjmení) a další nespecifikovaný příjem částka.

9. Z písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (dále jen„ smlouva o postoupení“) ve spojení s částí přílohy číslo k této smlouvě (strana číslo a strana číslo) soud zjistil, že původní věřitelka, v postavení postupitelky, a žalobkyně, v postavení postupníka, smlouvu o postoupení uvedeného dne podepsaly, a tímto ji uzavřely (když z výpisu z obchodního rejstříku k osobě každé smluvní strany je zřejmé, že za ni jednaly oprávněné osoby). Soud z listinných důkazů citovaných v tomto odstavci rozsudku dále zjistil, že pohledávky za žalovanou ze smlouvy I a ze smlouvy II byly včetně příslušenství postoupena původní věřitelkou na žalobkyni. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne datum ve spojení s podacím lístkem ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalovaná byla o postoupení pohledávek na žalobkyni informována ze strany původní věřitelky. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě žalobou uplatněných částek, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávky.

10. Z výzvy k plnění ze dne datum ve spojení s podacím lístkem ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou ke splnění v řízení uplatněných nároků.

11. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná dne datum uzavřela s původní věřitelkou smlouvu I o obsahu uvedeném v bodě 5 odůvodnění rozsudku. Na základě smlouvy I původní věřitelka předala žalované v hotovosti částku částka, a to nejpozději v den podpisu smlouvy. Žalovaná dále dne datum uzavřela s původní věřitelkou smlouvu II o obsahu uvedeném v bodě 7 odůvodnění rozsudku. Na základě smlouvy II původní věřitelka předala žalované v hotovosti částku částka, a to nejpozději v den podpisu smlouvy. Obě pohledávky za žalovanou byly včetně příslušenství postoupeny na žalobkyni. K úhradě nároků uplatněných v tomto řízení byla žalovaná nejdříve vyzvána písemnou výzvou odeslanou datum, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

12. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na základě smluv čehokoli plnila, ani že by čehokoli uhradila na finanční prostředky čerpané od původní věřitelky. Taktéž nebyla tvrzena ani prokázána jiná skutečnost, na jejímž základě by peněžité závazky žalované zanikly ve vyšším rozsahu, než bylo žalobkyní tvrzeno. Z provedeného dokazování soud dále nevzal za prokázané, že by původní věřitelka v každém z případů před poskytnutím finančních prostředků žalované dostatečně zkoumala poměry žalované (zejména že by ověřila žalovanou tvrzené další příjmy a výdaje spojené s dalšími finančními závazky).

13. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

18. Podle § 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ ZoSÚ“), se pro účely tohoto zákona rozumí dle písm. a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, dle písm. b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

19. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § číslo odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně je pro toto soudní řízení dána, neboť žalobkyně se dle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala právní nástupkyní původní věřitelky, a to ve vztahu k oběma pohledávkám.

27. Soud dále dospěl k závěru, že jak smlouva I, tak smlouva II, uzavřená mezi původní věřitelkou a žalovanou je dle svého obsahu smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o. z. a dle své povahy je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ. Proto se soud zabýval otázkou, zdali smlouva I a smlouva II byla z hlediska spotřebitelského práva uzavřena platně. Dle shora citovaného § 9 odst. 1 ZoSÚ tížila původní věřitelku povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jakožto spotřebitelky, splácet každou ze zápůjček ve výši částka Touto povinností je třeba rozumět takovou činnost původní věřitelky, jejímž výstupem je zjištění, zda v každém konkrétním případě žalovaná v postavení spotřebitelky bude schopna dostát svým smluvním finančním závazkům. Odbornou péčí lze pak v souladu s § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 27. 12. 2015, chápat jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti Na podkladě uvedeného je třeba posuzování schopnosti žalované splácet dohodnuté splátky zápůjčky (obecně spotřebitelského úvěru) provádět nejen v rovině příjmů a výdajů samotné žalované, ale také v širších souvislostech ve vztahu k osobním a celkovým majetkovým poměrům žalované. Jak bylo opakovaně dovozeno také judikaturou vyšších soudů (např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), věřitel dostojí své povinnosti tím, že při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr vyjde z objektivně doložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů spotřebitele. Pouhá prohlášení spotřebitele (bez jakéhokoli relevantního podkladku) o jeho poměrech mohou být shledána dostatečnými pouze pro odmítnutí poskytnutí spotřebitelského úvěru, nikoli pro vyhovění jeho žádosti o úvěr. Odborná péče věřitele tak v sobě zahrnuje povinnost objektivně ověřit údaje uvedené spotřebitelem, přičemž ani pouhá absence negativních údajů o spotřebiteli v databázích dlužníků není sama o sobě dostatečně relevantní informací, na jejímž podkladě lze spotřebitelský úvěr poskytnout (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

28. V rozhodované věci soud z žalobkyní předložených karet zákazníka zjistil, že v rozhodné době (tj. před poskytnutím každé ze zápůjček ve výši částka) byla zaměstnána jako prodavačka s příjmem okolo částka měsíčně. Původní věřitelka pak bez jakékoli další verifikace akceptovala tvrzení žalované o tom, že dosahuje dalšího měsíčních příjmů ve výši částka ke dni datum a ve výši částka ke dni datum Ani ze samotné zákaznické karty pak není zjistitelné, o jaké konkrétní příjmy plynoucí z jaké konkrétní aktivity žalované se má jednat. V řízení pak nebylo zjištěno, že by původní věřitelka jakkoli ověřila žalovanou sdělené údaje o výdajové stránce (s výjimkou nájemní smlouvy a ke dni datum výpisem z účtu), taktéž se blíže nezabývala důvody a výší dalších finančních závazků, které měla žalovaná dle svého prohlášení v obou případech splácet. K tomuto žalobkyně ani ničeho bližšího netvrdila, pouze obecně odkázala na údaje sdělené žalovanou, jí předložené a v žádosti toliko označené doklady a na prohlášení žalované o pravdivosti jí uvedených údajů. Jak plyne ze závěrů judikovaných vyššími soudy (viz odstavec 27 odůvodnění), prohlášení žalované o pravosti jí uvedených údajů není způsobilé zbavit původní věřitelku povinnosti řádně prověřit poměry žalované a z nich plynoucí schopnost žalované zápůjčku splácet. Vyjma zákaznické karty pak žalobkyně k prokázání tvrzení, že původní věřitelka řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, nenavrhla žádné další důkazy. Jak je již výše uvedeno, ze zákaznické karty však nebylo zjištěno, že by původní věřitelka žalovanou uvedené informace s odbornou péčí verifikovala.

29. Soud tedy uzavírá, že smlouva I ani smlouva II nebyla dle § 9 odst. 1 ZoSÚ uzavřena platně, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že původní věřitelka před poskytnutím každé ze zápůjček posoudila s odbornou péčí schopnost žalované předmětnou zápůjčku za sjednaných podmínek splácet (z důvodu absence kvantitativně i kvalitativně dostatečných informací o poměrech žalované nebylo možno odborně posoudit schopnost žalované zápůjčku splácet). Jde-li pak o samotnou úvěruschopnost žalované a proces jejího prověřování, důkazní břemeno nese žalobkyně, jakožto věřitelka (shodně viz závěry rozsudku ESD ve věci CA Consumer Finance, zn. C číslo). Neúčastí u jednání (s tím, že soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce) se pak žalobkyně vzdala možnosti být o neunášení břemena tvrzení a důkazního břemena poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

30. Neplatnost každé ze smluv je pak v souladu s citovaným § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatností absolutní, která nastává přímo ze zákona, a tedy soud je povinen se takovouto neplatností zabývat z úřední povinnosti. Absolutní neplatnost přitom způsobuje neplatnost právního jednání od samého počátku, tedy na absolutně neplatné právní jednání je nazíráno, jakoby nikdy nevzniklo. S ohledem na uvedené pak účastníkům neplatného právního jednání nevznikají žádná práva ani povinnosti (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013), tedy původní věřitelce mj. nevznikl nárok na poplatek za hotovostní inkaso (ve výši částka ve vztahu ke smlouvě I a ve výši částka ve vztahu ke smlouvě II), smluvní úrok (ve vztahu ke smlouvě I požadovaný v kapitalizované výši částka a ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení; ve vztahu ke smlouvě II požadovaný v kapitalizované výši částka a ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení) a úrok z prodlení odvozený ode dne smluvní splatnosti závazku k vrácení zápůjčky (ve vztahu ke smlouvě I požadovaný v kapitalizované výši částka a ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum; ve vztahu ke smlouvě II požadovaný v kapitalizované výši částka a ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum), to vše obsažené ve smlouvách o zápůjčce. Proto soud žalobu co do těchto nároků jako nedůvodnou zamítl.

31. Plnění, která si smluvní strany mezi sebou poskytly právě na základě absolutně neplatného právního jednání, představují v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodná obohacení, která jsou si účastníci povinni vzájemně vydat. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy I finanční hotovost ve výši částka a na základě absolutně neplatné smlouvy II finanční hotovost ve výši částka. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná z titulu absolutně neplatných smluv čehokoli uhradila. Proto soud shledal žalobu důvodnou co do částky částka (ve vztahu ke smlouvě I) a částka (ve vztahu ke smlouvě II), které na straně žalované představují bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. (s tím, že žalobní žádání je nižší, než částky původní věřitelkou žalované původně poskytnuté).

32. Jelikož se žalovaná ve smyslu § 1968 o. z. dostala s úhradou částky částka a částky částka do prodlení, svědčí žalobkyni nárok na zaplacení (a žalovanou tak tíží odpovídající povinnost k úhradě) úroku z prodlení. Protože žalobkyně neprokázala, že by k úhradě těchto částek byla žalovaná vyzvána dříve, než doručením oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (v němž byla žalovaná zároveň vyzvána také k úhradě dlužných částek), vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně (který však žalobkyně požadovala toliko ve výši 8,05 % ročně) z částky částka od datum do zaplacení a z částky částka od částka od datum do zaplacení, a to v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jde-li pak o datum splatnosti, soud z poštovního podacího archu zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě bylo prostřednictvím poštovních služeb na adresu žalované odesláno v úterý datum. Jelikož nebylo o doručení zásilky obsahující výzvu k úhradě ničeho tvrzeno ani prokázáno, soud aplikoval domněnku dojití dle § 573 o. z. Zásilka obsahující oznámení o postoupení s výzvou k úhradě se tedy považuje za doručenou třetí pracovní den ode dne odeslání, tj. v pátek datum. Splatnost nároku pak nastala desátý den od doručení výzvy, tj. datum. Proto se žalovaná dostala do prodlení s úhradou částky částka a částky částka ode dne datum. Co do zbytku uplatněného úroku z prodlení soud žalobu zamítl (viz předchozí odstavec).

33. Na podkladě výše uvedeného soud tedy shrnuje, že shledal žalobu důvodnou v rozsahu částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok I), přičemž to vše je žalovaná dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbylé části konkretizované ve výroku II. soud žalobu zamítl.

34. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením vznikly jakékoli náklady (úspěch žalované činí 62,45 % (vyjádřený částkou částka), její neúspěch pak představuje 37,55 % (vyjádřený částkou částka) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015)). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.