20 C 1/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B, adresa oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o určení vlastnického práva k nemovitým věcem

I. Žaloba, kterou se žalobci proti žalované domáhali určení, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. 978/78 a pozemku parc. č. St. 2036 v katastrálním území adresa, a to každý z nich se spoluvlastnickým podílem o velikosti ½, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění doplnění ze dne datum a ze dne datum se žalobci proti žalované domáhali určení vlastnického práva k pozemkům parc. č. číslo a parc. č. St. číslo, oba v katastrálním území adresa, a to každý z žalobců k ½ pozemků. Tyto pozemky vznikly vydělením z pozemku parc. č. číslo, který byl právním předchůdcům žalobců přidělen k užívání jako pozemek k náhradnímu užívání za pozemek parc. č. číslo. Podíl o velikosti ½ na pozemku parc. č. číslo, se kterým bylo spojeno právo užívání náhradních pozemků, nabyli rodiče žalobců Jméno žalobce B a jméno FO (dříve jméno FO) na základě kupní smlouvy ze dne datum. S tímto pozemkem pak užívali také náhradní pozemky parc. č. číslo a parc. č. St. číslo, na kterém stojí stavba bez č. p./č. e. jako samostatná věc. Od roku 1983 rodiče žalobců užívali všechny pozemky jako vlastní, starali se o ně, platili daně. Darovací smlouvou ze dne datum pak žalobci od svých rodičů nabyli rovným dílem podíl o velikosti ½ na pozemku parc. č. číslo a na stavbě bez č. p./č. e. jako samostatné věci postavené na pozemku parc. č. St. číslo, tedy každý k ¼ těchto nemovitých věcí. Žalobci se nyní domáhali určení vlastnického práva, neboť vlastnické právo k předmětným pozemkům (resp. podíl) vydrželi jejich právní předchůdci mimořádným vydržením. Uvedli, že mimořádnému vydržení se nevyžaduje držba řádná a pravá, ale držba nesmí být nepoctivá.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Předmětné pozemky parc. č. číslo a parc. č. St. 2036 vznikly vydělením z pozemku parc. č. 978/11, který byl dán do náhradního užívání vlastníkům pozemku parc. č. 2982/1. Náhradní užívání bylo trvale spojeno s vlastnictvím pozemku, za který bylo přiděleno, a uživatel měl právo na výnos z pozemku, mohl měnit jeho podstatu a stavět na něm, ale nemohl ho zatížit nebo zcizit. Právo náhradního užívání přecházelo s oprávněným pozemkem. Úprava nebyla zrušena ani nahrazena. S ohledem na to nemohli být žalobci ani jejich právní předchůdci přesvědčeni o tom, že jsou vlastníci. Museli si být vědomi toho, že užívají pozemky jen jako náhradní. Podanou žalobou se tedy žalobci snažili změnit v právo něco, co jim bylo povoleno jen výprosou. Nemohli být v dobré víře, nemohl u nich být poctivý úmysl. Absenci dobré víry žalovaná namítla ve vztahu k žalobcům i k jejich rodičům.

3. Soud věc nejprve nařídil jednání na den datum na kterém účastníci požádali o poskytnutí lhůty k projednání možnosti mimosoudního vyřešení věci. K mimosoudnímu vyřešení věci nedošlo a soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne datum za účasti žalobců i žalované. Během jednání strany setrvaly na svých stanoviscích a učinily následující shodná tvrzení o skutkových okolnostech, která soud ve smyslu § 120 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vzal za svá skutková zjištění a dále k nim neprováděl dokazování. Mezi stranami je nesporné, že: a) Žalobci jsou spoluvlastníky (každý s podílem o velikosti ¼) nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území adresa, a to pozemku parc. č. číslo b) Žalobci jsou spoluvlastníky (každý s podílem o velikosti ½) nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území adresa, a to stavby bez č. p./č. e. postavené na pozemku parc. č. St. číslo. c) Podíly na nemovitých věcech zapsaných v katastru nemovitostí pro katastrální území adresa, a to k pozemku parc. č. číslo – ostatní plocha a ke stavbě bez č. p./č. e. postavené na pozemku parc. č. St. číslo, nabyli žalobci na základě darovací smlouvy ze dne datum od svých rodičů Jméno žalobce B a jméno FO; jiné nemovité věci předmětem darování nebyly. d) Rodiče žalobců Jméno žalobce B a jméno FO, dříve jméno FO, nabyli spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa na základě kupní smlouvy ze dne datum; pozemek parc. č. hodnota je totožný s pozemkem nyní uváděným jako parc. č. číslo, došlo k přečíslování parcel. e) Pozemek parc. č. hodnota v katastrálním území adresa byl užíván tehdejší socialistickou organizací a jeho vlastníkům byl podle § 9 nařízení č. 47/1955 Sb. k užívání přidělen náhradní pozemek parc. č. číslo. Pozemek parc. č. číslo byl v roce 1982 rozdělen na pozemky parc. č. číslo a parc. č. číslo. Na pozemku parc. č. číslo rodiče žalobců v roce 1984 postavili chatu, pod kterou byl vydělen pozemek parc. č. St. číslo. Vydělené pozemky byly v režimu náhradního užívání. f) Pozemky parc. č. číslo a parc. č. St. číslo, které byly do roku 2024 evidovány na listu vlastnictví číslo pro katastrální území adresa, knihovní vlastníci jméno FO, adresa neznámá, a tituly před jménem jméno FO, adresa neznámá (nedostatečně identifikovaní vlastníci), byly dotčeny omezením dispozičních práv v důsledku konfiskace podle dekretu č. 12/45 Sb. g) Žalovaná je knihovním vlastníkem nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí pro katastrální území adresa, a to pozemku parc. č. St. 2036, na kterém je postavena stavba bez č. p./č. e., a pozemku parc. č. číslo; tyto nemovité věci byly na žalovanou v katastru nemovitostí přepsány na základě prohlášení podle katastrálního zákona po nedostatečně identifikovaných vlastnících jméno FO a tituly před jménem jméno FO. h) Rodiče žalobců na pozemku parc. č. číslo a parc. St. číslo v katastrálním území adresa hospodařili a užívali pozemky k rekreaci od roku 1983.

4. Mezi stranami po vyjasnění nesporných skutečností nezůstaly sporné žádné skutkové okolnosti, proto soud neprováděl žádné další dokazování. Žalovaná trvala ještě na provedení důkazu výzvou právnická osoba v adresa ze dne datum k doložení nabývací listiny ze strany rodičů žalobců k plánované stavbě domku na tehdejším pozemku parc. č. číslo avšak s ohledem na to, že nebyla žádná sporná skutková okolnost, k jejímuž objasnění by měl důkaz sloužit, soud provedení důkazu zamítl. Shora uvedené nesporné skutkové okolnosti soud považuje také za závěr o skutkovém stavu.

5. Na shora uvedený závěr o skutkovém stavu založeném na mezi účastníky nesporných skutkových okolnostech pak navazuje právní otázka, zda mohlo dojít k vydržení pozemků ze strany žalobců. Tuto právní otázku soud zhodnotil tak, že žalobci sami nemohli vydržením nabýt vlastnické právo k pozemkům parc. č. číslo a parc. č. St. číslo, oba v katastrálním území adresa. Žalobci sami tvrdili, že pozemky užívali jejich rodiče od roku 1983 a hospodařili na nich jako na vlastních. V roce 2023 pak rodiče žalobců darováním převedli na žalobce podíl o velikosti ½ na pozemku parc. č. číslo – ostatní plocha (tj. každému z žalobců podíl o velikosti ¼), a stavbu bez č. p./č. e. postavenou na pozemku parc. č. St. číslo (tj. každému z žalobců podíl o velikosti ½). Předmětem darování tedy nebyly pozemky, o jejichž vydržení v tomto řízení jde, ale pozemek parc. č. číslo, se kterým je spojeno právo užívání údajně vydržených pozemků, a stavba bez č. p./č. e. postavená na jednom z údajně vydržených pozemků. Je tedy naprosto zřejmé, že pokud mělo užívání pozemků rodiči žalobců započít v roce 1983 a trvat 40 let způsobem, při kterém rodiče žalobců užívali pozemky jako vlastní, muselo by při splnění všech zákonných podmínek dojít k vydržení už ve prospěch rodičů žalobců. Řádné vydržení podle úpravy v § 1089 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od datum (dále jen „o. z.“), i podle předcházející úpravy v § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do datum, pro vydržení nemovité věci vyžadovalo nepřetržitou držbu v délce trvání 10 let. Mimořádné vydržení nemovité věci podle § 1095 o. z. vyžaduje nepřetržitou držbu v délce trvání 20 let. Není tedy pochyb o tom, že pokud držba rodičů žalobců splňovala potřebné kvality (což soud nyní nehodnotí), muselo vydržení nastat během 40 let už ve prospěch právních předchůdců žalobců. Žalobci se proto nyní nemohou úspěšně domoci určení vlastnického práva nabytého vydržením ve svůj prospěch. To by bylo možné jen tehdy, pokud by jejich rodiče na žalobce vydržené vlastnické právo převedli, což se však shora uvedenou darovací smlouvou nestalo (neboť darovací smlouva zahrnovala převod pouze nemovitých věcí či podílů zapsaných na rodiče žalobců v katastru nemovitostí). I v případě aplikace přechodného ustanovení obsaženého v § 3066 o. z. by ochranná doba skončila ke dni datum a k tomuto dni by došlo k vydržení rodiči žalobců, pokud by byly splněny zákonné podmínky. Pokud pak žalobci uváděli, že si do své držby započetli dobu, po kterou nemovité věci drželi jejich rodiče, tak to podle § 1092 o. z. (resp. 3066 o. z.) možné je, ale jen za předpokladu, že k dovršení vydržení nedošlo už ve prospěch rodičů žalobců [„Do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (§ 1092 a 1096 ObčZ) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci.“ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka]. S ohledem na tvrzené užívání pozemků rodiči žalobců od roku 1983 až do roku 2023 pak v tomto případě muselo k dovršení vydržení dojít už ve prospěch rodičů žalobců, pokud byly splněny zákonné požadavky. Žalobci sami se tedy za shora popsaných skutkových okolností (které jsou mezi účastníky nesporné) nemohou pro sebe úspěšně domáhat nabytí vlastnického práva k předmětným pozemkům vydržením.

6. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku v celém rozsahu zamítl.

7. O nákladech řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalované přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení činí paušální náhrada nezastoupeného účastníka podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za šest úkonů po částka (vyjádření k žalobě, 2 x příprava na jednání a 2 x účast u jednání), celkem tak částka. Dále žalobkyně uplatnila náhradu za cestovné ke dvěma soudním jednáním (předem si vyžádala souhlas soudu k použití automobilu). Za cestu ke každému jednání žalobkyni náleží náhrada za cestovné osobním vozidlem jméno FO jméno FO podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši částka (kombinovaná průměrná spotřeba nafty 4,9 litrů/100 km, celkem hodnota km, cena nafty částka, amortizace částka, tj. částka za amortizaci a částka za palivo); tedy 2 x částka. Celkem činí náklady řízení částka. Náklady řízení jsou žalobci povinni zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.