Okresní soud v Přerově · Rozsudek

20 C 106/2025

č. j. 20 C 106/2025-22

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-07-16 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSPR:2025:20.C.106.2025.1

Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud v Přerově rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky ve výši 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od splatnosti do výkonu a dále 12 % ročně od výkonu do zaplacení. Soud uznal, že žalovaný byl přijat do protialkoholní záchytné stanice a že žalobkyně má právo na náhradu nákladů podle § 89e zákona o specifických zdravotních službách. Žalovaný písemně uznal dluh, ale nevykonal úhradu, a proto je povinen zaplatit i úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud nepřiznal náhradu odměny advokáta a režijních paušálů, protože žalobkyně je státní organizací a v jednoduchém sporu nebylo nutné využít právní zástupce.

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci žalobkyně: název zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám advokáta Jméno advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení nároků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný byl dne datum převezen do záchytné stanice provozované žalobkyní, kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření, vyšetření a následný pobyt. Za tyto úkony žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady ve výši částka splatné do datum a žalovaný tento svůj dluh uznal. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částka dne datum, následně ani po výzvě žalované před podáním žaloby nic dalšího neuhradil.

2. Nahlédnutím do insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že vůči žalovanému je vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v adresa, pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL spisová značka. V tomto řízení byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno jeho řešení oddlužením na základě usnesení ze dne datum, lhůta k přihlašování pohledávek skončila datum. Na základě žalobních tvrzení je tedy zřejmé, že nyní žalovaný dluh vznikl po rozhodnutí o úpadku žalovaného, nejedná se tedy o dluh, který by bylo možno uspokojit v insolvenčním řízení, proto nic nebrání jeho projednání v nyní vedeném řízení.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu. Na tomto podkladě přijal následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl dne datum přijat v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně a byla mu poskytnuta lékařská péče. Žalobkyni za poskytnutou lékařskou péči vznikly náklady ve výši částka, žalovaný tuto částku písemně dne datum uznal co do důvodu a výše a zavázal se k její úhradě do 8 dnů ode dne vystavení daňového dokladu. Žalobkyně vyzvala žalovaného písemně k úhradě dluhu upomínkou před podáním žaloby. Nebylo prokázáno, že by žalovaný požadovanou částku zaplatil.

4. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný byl ve smyslu § 89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“), přijat do protialkoholní záchytné stanice žalobkyně a žalobkyně má podle § 89e zákona o specifických zdravotních službách právo na náhradu nákladů za poskytnutou záchytnou službu, a to ve výši částka. Žalovaný tento svůj dluh navíc písemně uznal a zavázal se ho uhradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh něco uhradil, to zůstalo v rovině tvrzení žalobkyně. Žalovaný je proto v prodlení podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a žalobkyni podle § 1970 o. z. přísluší vedle nákladů na záchyt i nárokovaný úrok z prodlení za dobu prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti. Žalobkyně požadovala toliko částku částka a úrok z prodlení po zohlednění (neprokázané) částečné úhrady, přičemž požadovala částečně úrok v nižší sazbě, než jakou stanoví zákon. Záleží na žalobkyni, zda požaduje méně, než na co by měla nárok, proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Za účelně vynaložené náklady soud v uvedeném případě považuje pouze soudní poplatek ve výši částka a paušální náhradu za písemné podání ve věci a výzvu k plnění podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši částka za každý úkon, tj. celkem částka. Náklady řízení požadované žalobkyní ve výši odměny advokáta a režijních paušálů nebyly podle soudu potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání pohledávek vůči pacientům volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není důvod, proč by za žalobkyni musel žalobu vyhotovit a podat advokát, neboť tím dochází ke zbytečnému zvyšování nákladů. Ústavní soud ČR v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavní soudu ve věcech I. ÚS 2929/07, IV. ÚS 3131/10, I. ÚS 195/11). Celkem tedy náklady řízení činí částka, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.