20 C 107/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 21 032,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení částky , částka, (jistina , částka, , poplatky a smluvní pokuty , částka, ) s úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že mezi žalovanou a spol. , právnická osoba, ., (dále jen „původní věřitelka“), byla dne , datum, uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši , částka, , žalovaná následně porušila závazky ze smlouvy tím, že překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, v důsledku čehož původní věřitelka využila svého práva a zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši , částka, převedla dne , datum, na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, . Po převedení debetního zůstatku na zvláštní úvěrový účet původní věřitelka umožnila žalované jeho splácení ve splátkách. Žalovaná byla povinna hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle sazebníku původní věřitelky. Dlužná částka však nebyla ze strany žalované řádně a včas splácena, proto původní věřitelka využila svého práva a celou dlužnou částku dopisem ze dne , datum, zesplatnila k témuž dni a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky. Pohledávka původní věřitelky za žalovanou byla smlouvou ze dne , datum, postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Z listiny nadepsané jako smlouva o bankovních produktech a službách, datované dne , datum, , soud zjistil, že písemnou dohodou se původní věřitelka zavázala mj. vést žalované platební účet pro vedení platebního styku (běžný účet) a umožnit žalované vkládání nebo výběr hotovosti nebo převody peněžních prostředků z/na běžný účet. Obsahem dohody bylo dále ujednání, že původní věřitelka poskytuje žalované spotřebitelský kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Žalovaná se zavazuje nepřekročit povolený limit. Pokud debetní zůstatek překročí povolený limit, bude za překročení povoleného limitu účtován sankční poplatek za překročení povoleného debetního zůstatku Flexikredit podle sazebníku a nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, jehož výši původní věřitelka uveřejňuje. Strany se dále dohodly, že smluvní ujednání o konkrétním produktu nebo službě jsou obsažena ve smluvní dokumentaci, kterou tvoří tato dohoda, jejíž součástí jsou mj. dispozice obsahující sjednané konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb.

5. Z listiny označené jako dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne , datum, , datované dne , datum, , soud zjistil, že v návaznosti na dohodu ze dne , datum, si účastníci sjednali mj. následující parametry poskytnutí peněžních prostředků (ze strany původní věřitelky) žalované: K Běžnému účtu č. , č. účtu, ; Výše Povoleného limitu: , částka, , nedojde-li ke změně jeho výše, ode dne: , datum, ; Minimální Měsíční kreditní příjem: 50 % Povoleného limitu; Úroková sazba k datu vytištění těchto Dispozic činí: 21,99 % p. a. a v případě změny platí její oznámená výše; RPSN: 27,21 %; Celková částka splatná spotřebitelem: , částka, ; Úroková sazba ze Splatného Flexikreditu: k datu vytištění těchto Dispozic činí: 24 % p. a. a v případě změny platí její oznámená výše; Úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku k datu vytištění těchto Dispozic činí: 29 % p. a. a v případě její změny platí její oznámená výše. Poplatek za zaslání každé upomínky činí , částka, .

6. Z výpisů z úvěrového účtu za období od 10/2023 do 12/2024 soud zjistil, že původní věřitelka poskytla dne , datum, žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž k úhradě naúčtovala žalované poplatky za upomínky v celkové výši , částka, (3 x , částka, ).

7. Z listiny nadepsané jako vyjádření k procesu posuzování úvěruschopnosti, datované dne , datum, , soud zjistil, že původní věřitelka si sice zabývala osobními a majetkovými poměry žalované, vzhledem k dataci listiny již ovšem není zřejmé, že k tomu došlo před poskytnutím peněžních prostředků žalované a že tyto údaje sdělila původní věřitelce právě žalovaná.

8. Z listiny nadepsané jako smlouva o postoupení pohledávek, datované dne , datum, , vč. navazujících příloh (seznamu pohledávek), soud zjistil, že ještě před podáním žaloby převedla původní věřitelka předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

9. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).

10. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitelka v souladu s písemnou dohodou poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž před podáním žaloby převedla původní věřitelka pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

11. Soud naopak nemá za prokázané, že by původní věřitelka před poskytnutím peněžních prostředků jakkoliv ověřovala skutečnost, zda proti žalované není veden výkon rozhodnutí či exekuce, ani že by jakkoliv ověřovala skutečnosti týkající se osobních a majetkových poměrů žalované (viz odst. 7 rozsudku). V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaná původní věřitelce či žalobkyni cokoliv uhradila, ani to, že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené možnostem žalované; tyto skutečnosti ostatně žalovaná po celou dobu řízení ani netvrdila.

12. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Před podáním žaloby uzavřela původní věřitelka s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., na základě níž původní věřitelka postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou; žalobkyni tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace.

18. Soud se zprvu zabýval tím, zda původní věřitelka neposkytla žalované v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK). V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

19. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalované v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalované. Z provedeného dokazování přitom soud nemá za prokázané, že by původní věřitelka před poskytnutím úvěru jakkoliv ověřovala, že proti žalované není veden výkon rozhodnutí či exekuce, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladmo lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli hotově nebo převodem na účet. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li původní věřitelka před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalované, poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalované nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Pro úplnost soud dodává, že pro posouzení „kvality“ procesu zkoumání úvěruschopnosti je primárně rozhodující, zda se původní věřitelka touto otázkou vůbec zabývala. Teprve v návaznosti na zjištění učiněná např. z Centrální evidence exekucí (veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován Exekutorskou komorou České republiky) lze usuzovat, zda je možné žadateli poskytnout úvěr navzdory proti němu vedené exekuci. V kontextu shora uvedeného poté nelze přistoupit ani na obvyklou argumentaci zejména nebankovních poskytovatelů úvěrů/zápůjček, že jim žádný právní předpis výslovně neukládá, aby před poskytnutím úvěru prováděli lustraci v Centrální evidenci exekucí. Naopak, tato povinnost je vyjádřena v § 86 odst. 1 větě prvé ZoSÚ, konkrétně slovy „a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“20. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím úvěru jakýmkoliv způsobem ověřovala skutečnosti týkající se osobních a majetkových poměrů žalované.

21. Neunesení důkazního břemene žalobkyní stran skutečnosti, že v případě žalované nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalované poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

22. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalované dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši , částka, (původní věřitelka poskytla žalované právě částku , částka, a žalovaná neprokázala, že by původní věřitelce či žalobkyni cokoliv uhradila), a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese přitom spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Jelikož žalovaná neprokázala (ani netvrdila), že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené jejím možnostem, určil soud novou (hmotněprávní) dobu splatnosti ve smyslu výše cit. judikatury Nejvyššího soudu tak, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni zbývající část jistiny spotřebitelského úvěru do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť účastnici si novou dobu splatnosti nedohodli. Změní-li se poté možnosti spotřebitele (žalované), může soud na návrh některé ze smluvních stran dobu určenou rozhodnutím změnit (§ 87 odst. 3 ZoSÚ).

23. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. Pariční lhůta koresponduje s novou dobou splatnosti.

24. Ve zbylé části soud zamítl žalobu v rozsahu všech nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovanou nevrácenou jistinu spotřebitelského úvěru, neboť právním titulem pro vznik těchto nároků je absolutně (od počátku) neplatná smlouva o úvěru, z níž žalované nemohla vzniknout povinnost zaplatit žalobkyni uvedené nároky. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, jelikož se žalovaná s vrácením zbylé části poskytnuté jistiny dosud do prodlení nedostala (viz odůvodnění výše).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť rozdíl mezi procesním úspěchem obou účastníků je (i vzhledem k celkové hodnotě předmětu řízení) zcela nepatrný.