20 C 127/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta sp. zn. Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o 23 407,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , zákonných úroků z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % a úroků ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku , částka, s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále také „poskytovatel úvěru“), smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (dále také "Smlouva"), na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli s částkou ve výši , částka, (příslušenství pohledávky), formou 52 týdenních splátek ve výši , částka, . Žalovaná splátky nehradila řádně a včas. Jistina činí , částka, , dlužný poplatek , částka, , kapitalizovaný úrok , částka, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení , částka, . V podání ze dne , datum, doplnila, že částku , částka, požaduje jako smluvní pokutu z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 0,1 % denně. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno., právnická osoba, posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru. Současně ověřila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. K uvedenému předložila pouze dokument nazvaný Zákaznická karta. Pravdivost údajů v označeném dokumentu uvedených žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem. Tímto podle poskytovatel posoudil úvěruschopnost žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Žalovaná svou nepřítomnost omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a její přílohy, že žalobkyně nabyla postoupením předmětnou pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno společností , právnická osoba, , jejím přípisem odeslaným poštou dne , datum, .

5. Z listiny nadepsané jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ datované dne , datum, soud zjistil, že na základě písemné dohody poskytla původní věřitelka , právnická osoba, stejného dne žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná společně s poplatkem ve výši , částka, (součet úroku ve výši , částka, , částky za zpracování spotřebitelského úvěru , částka, , za službu komfortního splácení , částka, a pojistné , částka, ) celkem , částka, zavázala splatit původní věřitelce v 52 týdenních splátkách po , částka, , úroková sazba činila 86 %, RPSN činila 192,45 %.

6. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná uvedla, že důvodem půjčky je vybavení domácnosti, je vdaná, na rodičovské dovolené, její měsíční příjem činí , částka, , další příjmy domácnosti je uvedeno , částka, , žije jako spolubydlící v nájmu, má 3 vyživovací povinnosti, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, ostatní příjem žadatele není uveden. Ověřen byl pouze výměr podpory, jiné listiny nebyly ověřeny. Mezi výdaji: externí ani interní splátky není nic uvedeno, odhadované měsíční výdaje žadatele , částka, . Příjmy domácnosti , částka, nebyly vůbec ověřeny. Výdaje na bydlení (nájem/inkaso, energie) nebyly vůbec uvedeny, zohledněny a nebyly nijak ověřeny, stejně tak nebyly zohledněny ani další osobní výdaje (jídlo, telefon, léky, doprava, oblečení).

7. Z tabulky umoření, z níž vyplývá přehled plateb ke smlouvě soud zjistil, že žalovaná na úvěr nic neuhradila.

8. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy ze dne , datum, v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž tuto částku ani její část dosud nevrátila. Soud naopak nemá za prokázané, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelské úvěry splácet.

9. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byl předchůdcem žalobkyně jako poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, (také jen ZosÚ).

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2, ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Soud se zabýval tím, zda poskytovatel úvěru poskytl žalované v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v souladu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK).

14. V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti na výzvu soudu předložila pouze zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že žalovaná v době poskytnutí úvěru byla na rodičovské dovolené a měla tři vyživovací povinnosti, její odhadované měsíční výdaje bez bližší specifikace měly činit , částka, měsíčně. Žalobkyně tvrdila, že poskytovatel úvěru žalovanou sdělené informace ověřil oproti dokladům, které na výzvu soudu nepředložila. Podle ustanovení § 78 ZoSÚ má přitom poskytovatel úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel úvěru neprokázal, že provedl šetření žalované v registru SOLUS ani v nebankovním registru klientských informací (NRKI), či evidenci exekucí. Již z tvrzení o poměrech žalované, která byla na rodičovské dovolené sama o sobě k řádnému prověření úvěruschopnosti nepostačovala, neboť je zcela zjevné, že žadatel na rodičovské dovolené se třemi vyživovacími povinnostmi evidentně nemůže mít výdaje pouze , částka, měsíčně, výdaje na nezaopatřené děti nebyly vůbec zohledněny. Další příjem domácnosti , částka, nebyl vůbec ověřen, navíc je pro poměry žalované zcela bez významu, když další osoba ve společné domácnosti nemá povinnost podílet se splátkách tohoto úvěru. Poskytovatel úvěru měl zkoumat skutečné náklady žalované i náklady na bydlení a nespokojit se pouze s informací sdělenou samotnou žalovanou. Soud uzavírá, že posouzení poskytovatelem úvěru proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, avšak ani vykázané příjmy domácnosti, vůbec nenasvědčují, že žalovaná bude schopna zápůjčku splácet. Vzhledem k závažnosti dopadů do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru nezkoumala řádně schopnost žalované úvěr a poskytla jí spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na již základě neúplných informací o poměrech žalované je zcela zjevné, že zde jsou důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet poskytnutý úvěr.

15. V předmětném sporném řízení bylo na žalobkyni, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalované nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.

16. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ přihlíží i bez návrhu, jak vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Smlouva byla uzavřena po novele zákona o spotřebitelském úvěru, jedná se proto o neplatnost absolutní, názor žalobkyně prezentovaný v jejím podání ze dne , datum, je proto zcela mylný. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši , částka, , je žalovaná tuto jistinu povinna vrátit. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, zamítl (výrok II.).

17. Pokud pak žalobkyně ve svém podání poukazovala na praxi jiného odvolacího soudu, ohledně uchovávání listin, z nichž poskytovatel vycházel, pak uvedená praxe je překonána s ohledem na právní úpravu § 78 ZoSÚ, podle níž poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah.

18. Nad rámec soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvách je u jistiny sjednána „cena peněz“ v podobě úroku, nicméně za cenu peněz je nutno považovat také další platby označené jako poplatky, přičemž úrokovou sazbu 86 % a RPSN 192,45 % ročně považuje soud za nepřiměřeně vysokou. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.

19. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení úvěrové jistiny vyplývá z ustanovení § 87 ZosÚ, z důvodové zprávy a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

20. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz také rozsudek Krajského soudu v , adresa, , pobočka v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Soud proto nárok na požadovaný úrok z prodlení zamítl.

21. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění a pro pasivitu žalované ani stanovení plnění ve splátkách.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.