20 C 215/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Na základě smlouvy o úvěru uzavřené prostředky komunikace na dálku přes stránku [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval, zadal své údaje, požádal o konkrétní úvěr a akceptoval text smlouvy, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému převodem na účet částku 6 000 Kč pod variabilním symbolem variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný měl poskytnuté prostředky 6 000 Kč vrátit nejpozději dne [datum], avšak neuhradil ničeho. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, žalovaný pak byl vyzván k plnění před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně a k tomu provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, na základě kterých dospěl k závěru o skutkovém stavu, že na základě listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní k dohodě o budoucím převádění pohledávek na základě dílčích smluv. Soud však na základě provedených důkazů nemá za prokázané, že by nějaké další dílčí dohody mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byly kdy ujednány. Dále soud nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření nějaké dohody o poskytnutí peněžních prostředků, neboť na předložené listině označené jako Smlouva o úvěru [číslo] není žádný podpis žalovaného. Soud dále nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému nějaké prostředky, neboť z předloženého výpisu z účtu není zřejmé, z účtu jakého vlastníka a komu byly peněžní prostředky odeslány.

4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení není dána, neboť nebylo prokázáno tvrzené postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně předložila toliko rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, která byla navíc uzavřena před tvrzeným uzavřením smlouvy s žalovaným, a žádnou další dílčí smlouvu o postoupení konkrétní pohledávky vůči žalovanému žalobkyně nepředložila. Závěr o platném postoupení pohledávky pak nemůže vyplývat ani z oznámení o postoupení pohledávky odeslaného původním věřitelem, neboť oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 o. z. je pouhým informačním úkonem, který umožňuje dlužníku splnit dluh plněním určité osobě, není však podmínkou pro platnost postoupení a nepostačuje jako důkaz o skutečném postoupení pohledávky v soudním řízení. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by žalobkyně postoupením nabyla žalovanou pohledávku vůči žalovanému, neboť z předložených listin tato skutečnost nevyplývá. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neprokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu zamítl v celém rozsahu.

5. S ohledem na zamítnutí žaloby z důvodu chybějící aktivní legitimace žalobkyně se soud detailně nezabýval tím, zda tvrzený nárok vůbec existuje. Lze však přesto uvést, že z předložených listin není vůbec patrné, zda žalovaný vůbec projevil vůli k uzavření tvrzené smlouvy, zda by taková smlouva byla vůbec platná s ohledem na pouze obecná tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ani není patrné, z účtu jakého subjektu a komu byla tvrzená částka zaslána.

6. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení měl žalovaný plný procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.