20 C 23/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení z částky částka ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit další částku ve výši částka a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum, a úrok ve výši 19,52 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně právnická osoba se sídlem v obec (dále jen právní předchůdkyně) uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo byla uzavřena dne datum a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku částka (kterou měl žalovaný převzít v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem 19,52 % ročně v celkové výši částka, s poplatkem za administrativní činnost částka a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek částka Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku částka formou 60 týdenních splátek po částka, přičemž poslední splátka byla splatná dnem datum. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť uhradil pouze částku částka, z toho částka na jistinu dluhu, částka na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částka na poplatek za administrativní činnost a částka na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalobkyně pak požaduje po žalovaném jistinu částka, poplatek částka a dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši částka (kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 19,52 % ročně z jistiny za dobu od datum do datum), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši částka (kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny za dobu od datum do datum), smluvní úrok ve výši 19,52 % ročně z jistiny od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z jistiny od datum do zaplacení. Žalobkyně v žalobě obecně popsala, jak její právní předchůdkyně u smlouvy o půjčce zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného podle § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění.

4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum označené číslo bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti částka, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s poplatkem za administrativní činnost částka, s úrokem částka a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek částka, tj. celkem ve výši částka, zavázal splatit v hotovostním režimu v 60 týdenních splátkách ve výši částka. Listina je oběma stranami podepsána a datována.

5. Z listiny označené jako karta zákazníka ze dne datum soud zjistil, že k půjčce požadované ve výši částka byly právní předchůdkyní žalobkyně zkoumány poměry žalovaného. Vedle údajů k osobě je v listině uvedeno, že žalovaný bydlí v nájemním bydlení s manželkou, nemá spotřebitelský úvěr ani u právní předchůdkyně žalobkyně ani mimo, nemá nezaopatřené děti ani jiné osoby, je ve starobním důchodě, celkové měsíční příjmy žadatele činí částka (pouze státní podpora) a celkové měsíční výdaje žadatele činí částka (výdaje na bydlení částka, osobní výdaje částka), použitelný příjem je částka. V kartě zákazníka jsou zaškrtnuta polička, podle kterých byly k ověření poměrů předloženy pouze„ složenky – příjmy“; uvedené dokumenty žalobkyně k žalobě nepřipojila.

6. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postupuje na žalobkyni pohledávky označené v příloze smlouvy, přičemž v příloze je předmětná pohledávka uvedena. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o půjčce ve lhůtě 10 dní od doručení výzvy, přičemž z podacího poštovního lístku vyplývá, že zásilka byla žalovanému odeslána dne datum. Z listiny označené jako výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky částka ze smlouvy o půjčce číslo přičemž z podacího poštovního lístku vyplývá, že zásilka byla žalovanému odeslána dne datum.

7. Další žalobkyní navržené listinné důkazy, a to výpisy z obchodního rejstříku, soud k důkazu neprovedl, neboť je nepovažoval za nezbytné pro zjištění skutkového stavu.

8. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši částka a zavázal se vrátit částka. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně pořídila listinu označenou jako karta zákazníka, která obsahuje informace o majetkových poměrech žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodla o převedení pohledávky za žalovaným a tuto dohodu žalované oznámila dopisem ze dne datum odeslaným poštou dne datum, ve kterém žalovanou zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky ze smlouvy o půjčce ve lhůtě 10 dní od doručení výzvy. Žalobkyně dále vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby.

9. Na základě provedených důkazů soud nevzal za prokázané, že by žalovaný žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky alespoň částečně vrátil. Přestože uvedenou skutečnost sama žalobkyně v žalobě tvrdila, tak tato skutečnost z žádných provedených důkazů nevyplývá a v důsledku procesní pasivity žalovaného ji soud nemohl vzít za prokázanou ani jako nespornou skutečnost.

10. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

11. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (listina označená jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“) podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí s úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo).

12. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a že žalovaný sám podpisem na listinách potvrdil správnost a úplnost poskytnutých informací. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila kartu zákazníka, ve které jsou obsaženy údaje o majetkových poměrech žalovaného. Předně je nutno uvést, že žalobkyně tvrdila jen obecné skutečnosti a neuvedla žádná konkrétní tvrzení ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Z předložených listin nicméně vyplývají některé informace o majetkových poměrech žalovaného, ale jde pouze o obecné informace, ze kterých není zřejmé, jakým způsobem byly zjištěny a zda dostatečně zohlednily skutečnou situaci žalovaného (např. v kartě zákazníka jsou uvedeny výdaje na bydlení ve výši částka, přičemž žalovaný má být v nájemním bydlení, avšak taková výše měsíčního nájemného je podle obecné zkušenosti zcela zásadně podhodnocena; nejsou pak specifikovány ani další výdaje ve výši částka). V kartě zákazníka uvedené informace pak měly být prokázány pouze složenkami o příjmech, avšak těchto dokumentů se žalobkyně v žalobě vůbec nedovolává a ani je k žalobě nepřipojila. Soud proto musí uzavřít, že z obecných žalobních tvrzení ani z připojených listin nelze mít za to, že by žalobkyně prokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li pak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o zápůjčce je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.

13. Soud tedy uzavřel, že uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému a žalovaný je povinen tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatné smlouvě sjednaných poplatků a úroků a dalších plateb, ale má nárok jen na vrácení poskytnuté jistiny. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni nebo její právní předchůdkyni nějaké finanční prostředky již vrátil (tato skutečnost zůstává v rovině tvrzení žalobkyně), proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o vrácení jistiny poskytnuté žalovanému z neplatné smlouvy o zápůjčce. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jistinu ve výši požadované v žalobě, tedy ve výši částka. Současně s povinností zaplatit uvedenou jistinu soud žalovaného zavázal k zaplacení úroku z prodlení z uvedené jistiny, a to ve výši 9,75 % ročně, jak požadovala žalobkyně, neboť přestože výše úroku prodlení určená podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je vyšší než žalobkyní požadovaná, nemohl soud překročit žalobní návrh a přiznat žalobkyni vyšší než jí požadovaný úrok z prodlení. Soud žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení od datum, neboť k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení ze smlouvy o zápůjčce byl žalovaný podle zjištěného skutkového stavu vyzván v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, které bylo dáno k poštovní přepravě dne datum a k doručení oznámení do faktické dispozice žalované došlo podle závěru soudu (s ohledem na běžnou délku doručování doporučených zásilek Českou poštou, s. p.) nejpozději dne datum a ve výzvě stanovená 10denní lhůta k plnění proto uplynula dne datum, tedy žalovaný se dostal do prodlení následujícího dne datum. Ve zbývajícím rozsahu soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl. Pokud jde o rozsah zamítnutí požadovaných nároků, tak soud zamítl veškeré další žalobkyní požadované částky, které nejsou nevrácenou jistinou ze smlouvy o zápůjčce, neboť v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce nelze jiné nároky přiznat. Zároveň soud zamítl také úrok z prodlení požadovaný z jistiny smlouvy o zápůjčce za dobu do datum, neboť do prodlení se žalovaný dostal až ode dne datum (viz výše) a až od té doby proto žalobkyni náleží úrok z prodlení.

14. Nad rámec odůvodnění soud dodává, že povinnost vrátit si vzájemná plnění z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce tíží obě strany, tedy žalovaného i žalobkyni. Pokud tedy žalovaný uhradil žalobkyni nějaké platby nad rámec toho, co od ní sám obdržel jako zápůjčku, má možnost tato plnění požadovat zpět, a to i prostřednictvím žaloby ve sporném civilním řízení. Je tedy na žalovaném samotném, zda se v souladu se starou právní zásadou vigiliantibus iura (bdělým náležejí práva) bude svých práv domáhat.

15. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení měl žalovaný větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.