20 C 23/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem datum , PSČ část obce o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalované zaplatit úrok z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 111,88 Kč a částku 289 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění a částečného zpětvzetí ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru a žalovaná poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti částku 3 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku s příslušenstvím vrátit do [datum]. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila řádně a včas. Žalobkyně nyní po žalované požaduje nesplacenou jistinu 3 000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 111,88 Kč (za dobu od [datum] do [datum] z jistiny 3 000 Kč), úrok z prodlení z jistiny 3 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání pohledávky 289 Kč (72 Kč za telefonický hovor a 217 Kč za osobní návštěvu žalované). Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky vůči žalované z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, žalovaná pak byla o postoupení vyrozuměna a byla vyzvána k plnění před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, zůstala v řízení zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.

3. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] obdržela částku 3 000 Kč a zavázala se ji vrátit do 30 dní bez poplatků či úroků (v případě prodloužení splatnosti vždy o dalších 30 dní byl sjednán poplatek 690 Kč za každé prodloužení). Dále má soud za prokázáno, že žalobkyně od právní předchůdkyně žalobkyně na základě dohody o postoupení pohledávek nabyla pohledávku vůči žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum]; zásilka byla odeslána [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou před podáním žaloby ze dne [datum], ve které byla stanovena splatnost do [datum]; zásilka byla odeslána dne [datum].

4. Na základě provedených důkazů soud nevzal za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutí spotřebitelského úvěru zjišťovala majetkové poměry žalované. Soud dále nevzal za prokázané, že by žalobkyně skutečně vynaložila náklady 289 Kč na mimosoudní vymáhání pohledávky. Nebylo prokázáno, že by žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně nebo žalobkyni nějakou částku uhradila.

5. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovanou z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

6. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalované a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovanou jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo]).

7. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalované jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně ani přes výzvu soudu neučinila žádná tvrzení a nepředložila žádné důkazy, přičemž z předložených důkazů žádné zkoumání úvěruschopnosti neplyne. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li pak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o zápůjčce je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.

8. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalované a žalovaná je povinna tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatné smlouvě sjednaných poplatků a úroků a dalších plateb, ale má nárok jen na vrácení poskytnuté jistiny. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela částku 3 000 Kč a nebylo prokázáno, že by žalovaná na tuto částku cokoliv plnila. Soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny 3 000 Kč z neplatné smlouvy o zápůjčce. Současně soud žalovanou zavázal k zaplacení úroku z prodlení z uvedené jistiny, a to ve výši 8,25 % ročně, jak požadovala žalobkyně, neboť přestože úroková podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je vyšší, nemohl soud překročit žalobní návrh. Soud žalovanou zavázal k úhradě úroku z prodlení od [datum], neboť k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení ze smlouvy o zápůjčce byla žalovaná podle zjištěného skutkového stavu vyzvána v předžalobní výzvě ze dne [datum], která byla dána k poštovní přepravě dne [datum] a k doručení do faktické dispozice žalované došlo podle závěru soudu (s ohledem na běžnou délku doručování doporučených zásilek Českou poštou, s. p.) nejpozději dne [datum], přičemž ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění do [datum], což je však státní svátek, proto se poslední den lhůty ve smyslu § 607 o. z. posouvá na den [datum] a žalovaná se dostala do prodlení následujícího dne [datum]. Ve zbývajícím rozsahu soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl. Soud zamítl nárok žalobkyně na náhradu nákladů mimosoudního vymáhání, neboť nebylo prokázáno, že by žalobkyně tyto náklady skutečně vynaložila, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Dále soud zamítl požadovaný úrok z prodlení za dobu před shora uvedenou splatností pohledávky z bezdůvodného obohacení.

9. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na skutečnost, že oba účastníci byli v řízení úspěšní v obdobném rozsahu (soud zohlednil i částečné zastavení řízení po částečném zpětvzetí žaloby, ke kterému nezavdala žalovaná důvod).